Aktuální a připravované předpisy v oblasti čištění a recyklace odpadních vod a ochrany vod před znečištěním
Přehrát audio verzi
Aktuální a připravované předpisy v oblasti čištění a recyklace odpadních vod a ochrany vod před znečištěním
00:00
00:00
1x
- 0.25x
- 0.5x
- 0.75x
- 1x
- 1.25x
- 1.5x
- 2x
Foto: Pexels
Česká republika jako členský stát EU musí své vodní právo slaďovat s vodním právem unie, které je založeno zejména na směrnicích a nařízeních. Řada z těchto vodních právních předpisů EU je již staršího data a v současné době probíhají nebo se připravují jejich aktualizace. Ve světle těchto nových skutečností je oprávněná otázka, zdali budou mít členské státy EU dostatek finančních prostředků na realizaci ambiciózních plánů implementace nových právních předpisů EU v sektoru „voda“.
1. Úvod
Česká republika jako členský stát EU musí své vodní právo slaďovat s vodním právem unie, které je založeno zejména na směrnicích a nařízeních. Řada z těchto vodních právních předpisů EU je již staršího data a v současné době probíhají nebo se připravují jejich aktualizace. Někteří kolegové hovoří v této souvislosti o „legislativní bouři“ v EU, ovšem když srovnáme sektor „voda“ s jinými oblastmi působení EU, tak se jedná spíš o „legislativní vánek“. Současně tyto změny, ať jsou jakkoli významné či nevýznamné, představují určitou šanci pro modernizaci vodního práva v ČR. Sektor „voda“ je sice z principu (zejména kvůli zodpovědnosti vůči zákazníkům) konzervativní, ale české vodní právo od vstupu ČR do EU mírně řečeno stagnovalo, neboť se přerušila tradice, kdy do novelizací právních předpisů byli pravidelně zapojování vodohospodářští odborníci mimo Ministerstvo životního prostředí či Ministerstvo zemědělství. To se projevilo např. při odmítnutí Nařízení EU č. 2020/741 o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody úředníky MZe, kteří zcela ignorovali při svém rozhodování názor odborníků z vysokých škol, CzWA a SOVAK ČR.
2. Nařízení EU č. 2020/741 o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody
Samotný text nařízení a dvou příloh („Využití a minimální požadavky“ a „Analýza rizik“) je relativně strohý a dává kompetenci národním regulačním orgánům při schvalování (udělování povolení v maximální délce 5 let) i monitoringu provozu zařízení pro recyklaci odpadních vod, využívaných dále v zemědělství a v ostatních oblastech. Jsou určeny 4 kategorie produkovaných vod (třída A-D – viz Tabulka 1 v Příloze I Nařízení) a také ukazatele obecného monitoringu E. coli, BSK5, NL, zákal, Legionella a střevní nematoda. Při zprovoznění, rozšíření či rekonstrukci technologie se přidává navíc kontrola účinnosti odstranění (5–6 log10) indikátorových mikroorganismů F-kolifágů, spor bakterií typu Clostridium perfringens i E. coli. Z hlediska aplikace nařízení je důležité, že Příloha I „Využití a minimální požadavky“ obsahuje kromě tabulek s koncentračními limity i důležité ustanovení pro oblasti využití mimo zemědělství, a sice:
„Aniž jsou dotčeny jiné příslušné právní předpisy Unie v oblasti životního prostředí a zdraví, členské státy mohou používat recyklovanou odpadní vodu k dalším účelům, jako jsou:
- opětovné využití pro průmyslové účely a
- environmentální účely a účely veřejných služeb.“
Důležitou částí nařízení je i postup řízení rizik, kde jsou v článku 5 provozovateli zařízení pro recyklaci vod ve spolupráci s příslušnými stranami (koncovým uživatelem recyklované odpadní vody, čistírnou městských odpadních vod dodávající vodu do zařízení pro recyklaci vod atd.) jasně určeny povinnosti předcházející jakémukoliv využití recyklované vody. Provozovatel tak musí zpracovat a dodržovat plán řízení rizik pro opětovné využívání vody, kde jsou uvedeny nástroje a jejich kontrola pro snížení rizik a tento dokument se stává přílohou povolení k nakládání s vodami vydaného příslušným orgánem. Vlastní plán řízení rizik pro opětovné využívání vody musí vycházet z klíčových zásad řízení rizik, které jsou vymezeny v Příloze II nařízení.
Pokyny podporující uplatňování nařízení 2020/741 o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody“ (2022/C 298/01)
V srpnu 2022 vydala Evropská komise formou „sdělení“ materiál, jehož přípravu ji uložilo vlastní nařízení. Členské státy tak získaly metodický návod, jak se vypořádat s implementací nařízení, které mělo vstoupit v platnost v celé EU v červnu 2023.
Pokyny vysvětlují, jak postupovat v přípravě, schvalování, řízení a kontrole následujících oblastí opětovného využívání vyčištěných odpadních vod. Příslušné dokumenty recyklačních projektů musí zahrnovat následující okruhy vyplývající z Nařízení 2020/741.
Obecné a správní povinnosti
- Oblast působnosti
- Příslušný orgán
- Kontaktní místa
- Odpovědné strany
- Místo dodržování hodnot
- Povolení
- Kontroly souladu a Sankce
- Osvěta a sdílení informací
Technické aspekty
Řízení rizik
V Příloze II nařízení je uvedeno jedenáct hlavních prvků plánu řízení rizik, které jsou rozděleny do částí A, B a C a tvoří základ navrhovaného celkového přístupu k plánu řízení rizik. Jedná se o okruhy:
Část A – Hlavní prvky řízení rizik
Část B – Podmínky týkající se dodatečných požadavků
Část C – Preventivní opatření
Technická zpráva JRC o řízení rizik opětovného použití vody pro systémy zavlažování zemědělství v Evropě
Ještě v roce 2022 byl vydán další materiál, který měl váhajícím úředníkům příslušných členských států poskytnout návody, jak postupovat při vydávání povolení k recyklačním projektům. Materiál obsahuje 13 úspěšných případových studií recyklačních projektů zemí celého regionu EU. Mezi nimi jsou i u nás často zmiňované recyklační projekty jako Braunschweig, SRN; Barcelona, Katalánsko; Limassol, Kypr; Milano, Lombardie a další projekty ze zemí jako Portugalsko, Španělsko, Itálie.
3. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2024/3019 ze dne 27. listopadu 2024 o čištění městských odpadních vod
Tato směrnice byla přijata po několika letech vyhodnocování účinnosti dosavadní Směrnice Rady 91/271/EHS. O zásadách připravované směrnice byla česká čistírenská veřejnost pravidelně informována, zejména na konferencích Odborné skupiny pro čištění a recyklaci městských odpadních vod CzWA „Nové metody a postupy při provozování ČOV“ na Seči. Proto zde budou shrnuty jen základní nové principy a požadavky obsažené v revidované směrnici.
Koncept aglomerací
Článek 2 nově definuje aglomeraci jako území, kde je zatížení městských odpadních vod dostatečně koncentrováno, což je vyjádřeno parametrem 10–25 PE na hektar a více. Směrnice v článku 3 nově rozšiřuje povinnost vybudování stokových systémů a čištění odpadních vod pro aglomerace větší než 1 000 PE. Zároveň zavádí povinnost napojení se na stávající / nově vybudovanou stokovou síť. Zcela končí systém výjimek z ústí řek, pobřežních vod (článek 7) či méně citlivých oblastí (původní článek 6 kompletně zrušen). Směrnice se také podrobněji věnuje individuálním či jiným vyhovujícím systémům (Individual or other appropriate system – IAS). Článek 4 zpřísňuje možnost jejich využívání a především stanovuje stejné požadavky na úroveň čištění podle článků 6 a 7.
Hospodaření se srážkovými vodami
Pro snížení znečištění ze srážkových vod (splachy, přepady z odlehčovacích komor) členské státy podle článku 5 přijmou integrované plány hospodaření s městskými odpadními vodami. Obsah a cíle jsou definovány v příloze V. Tyto plány budou zpracovány pro všechny aglomerace nad 100 000 PE a pro aglomerace mezi 10 000 a 100 000 PE, kde přepady z odlehčovacích komor představují více než % z celkového objemu odváděných odpadních vod (bezdeštné období), kde přepady z odlehčovacích komor či splachy z urbanizovaných území představují riziko pro životní prostředí či lidské zdraví, nebo kde tyto brání plnění následujících evropských předpisů: směrnice 2020/2184/EU, o jakosti vody určené k lidské spotřebě, směrnice 2006/7/ES, o řízení jakosti vod ke koupání, směrnice 2008/105/ES, o normách environmentální kvality v oblasti vodní politiky, a směrnice 2000/60/ES, ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky.
Hospodaření s živinami
Článek 6 v souladu se změnou definice aglomerace rozšiřuje povinnost zajistit sekundární čištění městských odpadních vod (odstraňování BSK5) pro aglomerace větší než 1 000 PE. Článek 7 pak stanovuje podmínky pro zajištění terciárního čištění městských odpadních vod (pod pojmem terciární čištění se zde rozumí odstraňování sloučenin dusíku a fosforu navíc k odstraňování BSK5). Požadavky na sekundární čištění jsou ve směrnici uvedeny v Tabulce 1, část C přílohy I směrnice. Parametricky se tyto požadavky od stávající směrnice neliší, nově je však zaveden parametr celkový organický uhlík (TOC) s limitem 37 mg/l nebo s minimální účinností odstranění ve výši 75 % podle normy EN 1484.
Ruší se původní koncept citlivých oblastí a nově budou mít členské státy povinnost vymezit oblasti citlivé na eutrofizaci. Hlavní změnou je skutečnost, že přímé požadavky na odstraňování dusíku a fosforu nejsou určeny podle velikosti aglomerace, ale přímo podle velikosti zatížení jednotlivé ČOV. V případě ČOV o velikosti nad 150 000 PE bude povinné terciární čištění. V případě, že vyčištěné odpadní vody budou vypouštěny do území vymezeného jako citlivé k eutrofizaci, je povinnost terciárního čištění uložena i u čistíren městských odpadních vod, které čistí tyto vody z aglomerací s populačním ekvivalentem 10 000 PE a vyšším. Požadavky na terciární čištění odpadních vod v čistírnách městských odpadních vod uvedených v čl. 7 odst. 1 nebo odst. 3 jsou pro ukazatele celkový dusík a celkový fosfor shrnuty v Tabulce 2, část C přílohy I směrnice. V závislosti na místní situaci lze použít jeden nebo oba parametry. Použijí se hodnoty pro koncentraci nebo pro procento snížení. Je zřejmé, že jedním z hlavních témat transpozice budoucí směrnice bude vymezení oblastí citlivých k eutrofizaci.
Mikropolutanty a EPR
Článek 8 zavádí požadavek na vypracování souboru oblastí, kde koncentrace nebo kumulace mikropolutantů představuje riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí. Členské státy poté každých 6 let tento seznam přezkoumají a v případě potřeby jej aktualizují. Jedná se zejména o tyto oblasti: oblast pro odběr vody pro výrobu pitné vody, vody ke koupání, jezera, řeky s ředicím poměrem nižším než 10, vody pro akvakulturu a oblasti, kde je potřeba dodatečné čištění ke splnění požadavků rámcové vodní směrnice a směrnice o normách environmentální kvality. Požadavky na čištění mikropolutantů jsou uvedeny v tabulce 3, část C přílohy I., v níž je stanoven požadavek minimální účinnosti odstranění na úrovni 80 %.
Jelikož zavedení požadavků kvartérního čištění bude velmi nákladné, článek 9 zavádí princip rozšířené zodpovědnosti výrobců (EPR), kteří by měli hradit náklady spojené s plněním požadavků kvartérního čištění podle článku 8. Navržený systém by měl také motivovat k uvádění z hlediska ochrany životního prostředí méně škodlivých produktů na trh EU.
Cirkulární ekonomika
Nová směrnice klade mnohem větší důraz na recyklaci a opětovné využívání vyčištěných odpadních vod a kalů. Článek 15 požaduje po členských státech systematickou propagaci využívání vyčištěných odpadních vod. Směrnice obsahuje i odkaz na nařízení EU 2020/741, které stanovuje minimální požadavky na opětovné využívání vody v případě závlah v zemědělství. Článek 20 pak stanovuje, že kaly budou muset být zpracovány, recyklovány, využity, kdykoli to bude vhodné, a odstraněny, a to v souladu s hierarchií nakládání s odpady, jak jsou definovány v rámcové směrnici o odpadech, a s požadavky směrnice o kalech. EK bude mít pravomoc pro přijetí nařízení v přenesené pravomoci pro stanovení minimální míry opětovného použití a recyklace dusíku a fosforu při přihlédnutí k dostupným technologiím.
Zmírňování změny klimatu
Podle článku 11 bude zavedena povinnost pro ČOV a stokové systémy o velikosti 10 000 PE a více každé 4 roky provést energetický audit podle článku 8 směrnice 2012/27/EU, o energetické účinnosti. Kromě toho by tyto audity měly obsahovat identifikaci potenciálu pro nákladově efektivní využití nebo výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů se zvláštním zaměřením na identifikaci a využití potenciálu pro výrobu bioplynu při současném snížení emisí metanu. Velkou výzvou bude i odstavec 2 článku 11, který po členských státech požaduje, aby celková roční energie z obnovitelných zdrojů (jak je definována v odstavci 1 článku 2 směrnice (EU) 2018/2001), vyrobená na vnitrostátní úrovni čistírnami městských odpadních vod, které čistí odpadní vody se zatížením 10 000 PE a vyšším procenticky z celkové roční spotřeby energie dosahovala úrovní dle harmonogramu v odst. 2 článku 11.
Časový rámec
Článek 33
Provedení ve vnitrostátním právu
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články 2 až 11 a 14 až 26 a přílohami I, III, V a VI do 31. července 2027. Znění těchto předpisů neprodleně sdělí Komisi.
Článek 34
Vstup v platnost a použitelnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie (12. 12. 2024). Články 12 a 13 a přílohy II a IV se použijí od 1. srpna 2027.
4. Další právní předpisy EU ve stádiu aktualizace či revize
Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, směrnice 2006/118/ES o ochraně podzemních vod před znečišťováním a zhoršováním stavu a směrnice 2008/105/ES o normách environmentální kvality v oblasti vodní politiky
V r. 2022 vznikla iniciativa týkající se přípravy revize směrnice 2000/60/ES (rámcová směrnice o vodě) a jejích dvou „dceřiných“ směrnic, směrnice 2006/118/ES (směrnice o podzemních vodách) a směrnice 2008/105/ES (směrnice o normách environmentální kvality), které se společně zaměřují na ochranu podzemních a povrchových vod. Hlavním cílem je revize a aktualizace znečišťujících látek a norem jakosti, které ostatně mají podléhat pravidelnému přezkumu. Návrh textu revidované triády směrnice byl publikován v Úředním věstníku EU pod číslem 2022/0344 (COD). Textová část má 6 příloh, které mj. aktualizují definici dobrého chemického stavu vod, normy jakosti podzemní vody a normy environmentální kvality povrchových vod. Pro jakost podzemní vody se uvádějí mj. ukazatele jako účinné látky v pesticidech včetně jejich významných metabolitů, produktů rozkladu a reakčních produktů, účinné látky léčivých přípravků – celkem plus karbamazepin a sulfamethoxazol či per- a polyfluoroalkylové látky (PFAS) – úhrn 24 a jejich koncentrační normy jakosti.
Směrnice Rady 86/278/EEC ze dne 12. června 1986 o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství – Hodnocení pracovníků Komise – SWD 2023 158 final
Tato směrnice je od svého schválení patrně jedním z nejvíce diskutovaných právních předpisů EU na úseku „životní prostředí“. Plnění směrnice odráží velkou nejednotnost a rozmanitost členských států při konečné likvidaci čistírenských kalů. V publikovaném „Hodnocení“ se mj. uvádí: Přibližně 40 % z 2 až 3 milionů tun kalů vyprodukovaných ročně v EU (17 kg/ha) se použije na zemědělské půdě. Zbývající podíl se spaluje (27 %), kompostuje (asi 10 %) nebo skládkuje (v současnosti se odhaduje na 11 % a postupně se snižuje). Využití kalů v zemědělství zůstalo v EU hlavní cestou nakládání s kaly, která umožňuje omezit jejich likvidaci skládkováním a zároveň působí jako hnojivo, které prokazatelně zlepšuje další vlastnosti půdy.
Na základě zadání Komise EU zpracovalo JRC – Společné výzkumné středisku EU studii proveditelnosti, která vyhodnotila komplexně jednotlivé metody finální likvidace čistírenských kalů (Feasibility study in support of future policy developments of the Sewage Sludge Directive (86/278/EEC) - JRC SCIENCE FOR POLICY REPORT, 2023). Studie konstatuje určitý rozpor v tom, že:
- Některé postupy nakládání s čistírenskými kaly nejsou plně v souladu s cíli ochrany životního prostředí a lidského zdraví, což vede k potenciálnímu znečištění půdy a zdravotním rizikům.
- Zároveň je nutné zohlednit dosud omezené využívání odpadních materiálů k nahrazení primárních surovin, jako je horninový fosfát, což ohrožuje dosažení cílů oběhového hospodářství.
Na základě této studie se navrhují dvě možné politiky EU v této oblasti:
- PO1: Zaměřuje se na monitorování a kontrolu čistírenských kalů vracených do zemědělské půdy, s cíli pro recyklaci nebo využití fosforu.
- PO2: Nařizuje spalování čistírenských kalů s následným získáváním fosforu, čímž se eliminují organické kontaminanty a mikroplasty.
V současné době se jeví jako reálné řešení, že Komise EU ponechá volbu kalové politiky na členských státech. Toto řešení by vyhovovalo i ČR, jejíž pozice byla formulována ve „Stanovisku“ SOVAK ČR k veřejné konzultaci revize Směrnice o čistírenských kalech z 3. 3. 2021, kde se říká:
Čistírenské kaly jsou nevyhnutelným a cenným vedlejším produktem čištění odpadních vod. Budoucnost nakládání s nimi závisí především na legislativě, tj. zda zavede opatření k ochraně kvality tohoto vedlejšího produktu a regulační rámec na podporu jeho využití. Maximalizace využití těch kalů, které nebudou představovat zdravotní riziko, v zemědělství a krajinotvorbě je bezesporu správná dlouhodobá cesta využití. A to jak ve formě kalů, tak i produktů, vzniklých transformací kalů. Platnou alternativou zůstává i energetická valorizace tam, kde složení kalů neumožňuje přímou či nepřímou aplikaci. Evropská legislativa by tak neměla bránit členským státům zvolit si cesty využití, které jsou v dané lokalitě ekologicky, ale i technicko-ekonomicky nejvhodnější variantou. V každém případě je ale zapotřebí změnit pohled na čistírenský kal, který je v současné době vnímán jako odpad. A to nejen u veřejnosti, ale i u dotčených orgánů státní správy a v odborných institucích a zaměřit se na možnosti dalšího využití kalů a produktů, které vznikají jejich transformací. Není možné, aby ministerstva bránila nadále legislativnímu převodu kalů do produktů, stojících mimo zákon o odpadech. Takový postup představuje ohromné riziko pro případné investování do nových a inovativních technologií.
Výzva k předkládání důkazů pro hodnocení Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí
Tento materiál zahájil hodnocení velmi důležití směrnice EU s cílem připravit její aktualizaci reflektující vývoj v oblasti prevence a nápravy škod na životním prostředí, která bude mít i významný dopad do vodního práva EU a členských zemí. Potřebu revize zdůrazňují dva faktory:
- Narůstající počet aplikace národních předpisů v případě sporů o poškození kvality vod (vypouštění z ČOV – první případy průmyslových ČOV) vedoucích např. k dodávkám pitné vody obsahující znečišťující látky. V některých zemích ERU lze již pozorovat trend, kdy se zodpovědnost za takto vzniklé problémy s kvalitou pitné vody přenáší z jejích výrobců na producenty vypouštěných odpadních vod.
- Nutnost najít skutečné producenty látek, které způsobují zhoršení kvality vypouštěných odpadních vod i při použití současných nejlepších dostupných technik, tak jak požaduje např. nová směrnice o městských odpadních vodách č. 2024/3019.
Jak bude zmíněno v oddíle 5., tento nový přístup k odpovědnosti za životní prostředí nalezne uplatnění i v novele Zákona o předcházení ekologické újmě.
Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o detergentech a povrchově aktivních látkách, kterým se mění nařízení (EU) 2019/1020 a zrušuje nařízení (ES) č. 648/2004, 2023/0124 (COD)
V roce 2023 předložila k projednávání Evropská komise návrh revize předchozích nařízení týkajících se detergentů a povrchově aktivních látek. K tomuto projednávání byl vydán i tzv. PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE SOUHRN ZPRÁVY O POSOUZENÍ DOPADŮ Průvodní dokument k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o detergentech a povrchově aktivních látkách, o změně nařízení (EU) 2019/1020 a o zrušení nařízení (ES) č. 648/2004. Hodnocení dosavadních předpisů ukázala dva hlavní směry další úpravy, když odhalila posouzení dopadů:
- Nařízení o detergentech nezohledňuje nový vývoj na trhu. Od přijetí nařízení v roce 2004 byly vyvinuty inovativní výrobky a nové udržitelné postupy, které současná pravidla nezohledňují (mikrobiální čisticí prostředky) nebo není jasné, zda a jak je zohledňují (prodej výrobků formou opětovného naplnění).
- Nedostatek účinných požadavků na informace pro detergenty: Legislativní překryvy mezi nařízeními o detergentech a nařízením CLP (Nařízení ES č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí) často vedou k tomu, že se stejná látka objevuje na stejné etiketě dvakrát nebo třikrát a někdy pod zcela odlišnými názvy. Dalším překryvem mezi těmito právními předpisy EU je duplicita informací o reakci na ohrožení zdraví u detergentů klasifikovaných jako nebezpečné podle nařízení CLP.
I v navrhovaném textu a jeho přílohách je opět věnována velká pozornost obsahu fosforečnanů a fosfor obsahujících látek v detergentech, přičemž limitované hodnoty umožňují členským státům přijmout na národní úrovni přísnější limity. V této souvislosti bude připravované nařízení i lépe odpovídat cílům nové směrnice EU pro městské odpadní vody. Nově je pozornost věnována i fenoménu mikroorganismů:
V posledních letech byly vyvinuty nové čisticí prostředky, které obsahují živé mikroorganismy jako účinné látky. Mikroorganismy mají vlastní biologii a reakci na prostředí. Vzhledem k jejich schopnosti se množit je mezi běžnými a mikrobiálními detergenty zřetelný rozdíl. Nebezpečí plynoucí z jejich podstaty a rizika, která z nich vyplývají, proto nemusí být nutně stejné povahy jako u chemických látek, zejména pokud jde o schopnost mikroorganismů přetrvávat a množit se v různých prostředích a produkovat řadu různých metabolitů a toxinů s potenciálním toxikologickým významem.
5. Aktualizace právních předpisů v ČR
Novelizace právních předpisů 2025
Česká republika nepřijala rozhodnutím Ministerstva zemědělství do svého vodního práva Nařízení EU č. 2020/741 o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody. V tomto směru tedy neprobíhá v ČR dosud žádná aktivita, byť praxe vodoprávních úřadů potvrzuje, že zájem o projekty opětovného využívání vody roste, což se ještě zvýrazní po implementaci nové směrnice EU o městských odpadních vodách (článek 15, viz výše). Pokud se jedná o MZe, nemá v legislativním plánu na rok 2025 žádnou aktualizaci předpisů v oblasti vodního práva.
Pokud se jedná o legislativní aktivitu Ministerstva životního prostředí, je ve stádiu projednávání Legislativní radou vlády Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Návrh reaguje na zkušenosti z proběhlé povodně v září 2024, a to s cílem usnadnit výstavbu protipovodňových staveb. Současně je v projednávání novela Zákon č. 167/2008 Sb. Zákon o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podle vyjádření ministra Hladíka z listopadu 2011
(mzp.gov.cz/cz/pro-media-a-verejnost/aktuality/archiv-tiskovych-zprav/novela-zakona-o-ekologicke-ujme-zlepsi):
„Cílem novely jsou v prvé řadě preventivní opatření v případě bezprostřední hrozby vzniku škody a v druhé řadě nápravné opatření, pokud již ke škodě dojde. Novela zpřesňuje definici ekologické újmy tak, aby bylo možné zákon snadněji použít například i v regionálních případech, a také jasně odlišuje působnost tohoto zákona od působnosti složkových předpisů. Díky tomu zefektivníme aplikační praxi zákona.“ Novela proto směřuje k zpřesnění definice ekologické újmy. Ekologická újma na vodách je například navázána na překročení konkrétních limitních hodnot stanovených prováděcími právními předpisy. Definice ekologické újmy na druzích a přírodních stanovištích je upravena tak, aby umožnila vyhodnocovat a následně řešit škody v lokálním, nikoli jen v celostátním měřítku jako doposud.
Veřejná zakázka Ministerstva zemědělství: Zpracování návrhu Národního prováděcího programu ke Směrnici o čištění městských odpadních vod
V listopadu 2024 byla přijata Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2024/3019 o čištění městských odpadních vod. Podle článku 33 členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí do 31. července 2027. Česká odborná veřejnost si byla od publikování první verze nové směrnice vědoma dvou faktů:
- Tento časový úsek není příliš velký a není čas na dlouhé přípravy.
- Zároveň odborníci z čistírenství vnímali novou směrnici jak obrovskou příležitost pro zásadní potřebnou změnu vodního práva ČR, která musí být ovšem komplexní a bude zasahovat nejen do Zákona o vodách a navazujících předpisů, ale i do řady českých zákonů a nařízení vlády z jiných oblastí.
V dubnu 2024 byla proto ustavena Poradní pracovní skupina ředitele SOVAK ČR k implementaci směrnice o čištění městských odpadních vod. Ještě v létě 2025 začala díky iniciativě odborných společností CzWA, SOVAK ČR a Svaz vodního hospodářství ČR působit Společná expertní skupina k implementaci UWWTD. Tato expertní skupina připravila koncem roku 2024 a začátkem roku 2025 zásady, které by mělo obsahovat zadání soutěže o vypracování Národního prováděcího programu ke Směrnici o čištění městských odpadních vod. Tato soutěž byla vypsána Ministerstvem zemědělství, do jehož gesce připadla implementace nové směrnice, dne 13. března 2025. Nabídky měly být podány do 17. 4. 2025, v průběhu května 2025 má být soutěž vyhodnocena a vítěz soutěže by měl dodat Národní prováděcí program do října 2026. Ovšem ani sebelepší prováděcí program nezaručí úspěšnou implementaci nové směrnice bez efektivní podpory státních orgánů. Nicméně, s ohledem na poměrně podrobnou přípravu podkladů pro soutěž ze strany skutečných čistírenských expertů a na velká očekávání odborné veřejnosti od dopadů nové směrnice doufejme, že celá akce neskončí podle dnes již okřídleného rčení:
„Chtěli jsme to nejlepší a dopadlo to jako vždycky!“
6. Závěr
Kvalitní právní předpisy samy o sobě ještě požadovanou kvalitu vod nezajistí, k tomu je nutné přijmout technická opatření, která tyto požadavky legislativy budou v praxi realizovat. Ovšem takové realizace vyžadují příslušné investiční prostředky, a navíc obvykle vedou i ke zvýšeným provozním nákladům. Podle odhadů sdružení SOVAK ČR z dubna 2025
(www.ivodarenstvi.cz/vodarenska-vyzva-desetileti-eu-zprisnuje-pravidla-cesko-pocita-miliardy/)
by při maximalistické implementaci jen nové směrnice o městských odpadních vodách mohly náklady během 20 let dosáhnout až 400 miliard korun. Ale i když se podaří tyto odhady snížit, bude se jednat o nákladný krok. A to uvažujeme jen v rozměrech ČR, pokud se tyto náklady vztáhnou na celou EU, budou náklady jen na implementaci jedné nové směrnice enormní. Současně však EU plánuje extrémní výdaje spojené vyzbrojováním členských zemí a s rostoucími investicemi do vojenského průmyslu. Údaje o celkových nákladech na zbrojení se u různých zdrojů liší. Např. server www.ceska-justice.cz uvádí částku 800 miliard EUR, kterou prezentovala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen. Ve světle těchto nových skutečností je oprávněná otázka, zdali budou mít členské státy EU dostatek finančních prostředků na realizaci ambiciózních plánů implementace nových právních předpisů EU v sektoru „voda“.
Poděkování
Problematika aktualizace a revizí vodního práva EU je v ČR častým námětem přednášek na odborných čistírenských seminářích a konferencích. V této souvislosti je nutné zmínit zejména inspirativní přednášku autorů Beneš O. a Wanner F. „Legislativa EU ve vodohospodářské oblasti – pohled za oponu“, která zazněla na 29. ročníku konference Nové metody a postupy při provozování ČOV, Seč, 8. 4. 2025.
Článek je fundovaným popisem stávající a připravované legislativy, nicméně dobrý stav vod to podle mého názoru nezajistí. V praxi se potýkáme s nedostatky této legislativy hlavně v oblasti likvidace odpadních vod a s tím související ovlivnění povrchových a podzemních vod. Stávající legislativa je desítky let nedostatečná a krize v oblasti kvality vod dosáhla vrcholu; vypouštěné živiny a následný rozvoj sinic vyvolávají havarijní stavy způsobené vysokou spotřebou kyslíku a masovým rozvojem sinic. Nedostatek kyslíku způsobuje úhyny desítek tun ryb na jednotlivých lokalitách a vysoké stovky tun ryb v souhrnu. Nejde jen o poškození jedné složky, ale celého systému, který se stává toxickým, vyvolává zákazy využívání povrchových vod, zákazy koupání a podobně. Do toků je ze zdrojů znečištění vypouštěno desetkrát více živin, než je schopen ustát rovnovážný stav na povrchových vodách. Náklady na vyčištění nepřekračují přitom jednu korunu při čištění jednoho kubíku vody a doposud nebyla vůle legislativu zpřísnit. Nezpřísňuje ji dostatečně ani nová evropská legislativa. Její důsledná aplikace neodstraní živiny z odpadních vod v potřebné míře a k havarijním stavům bude docházet, i kdyby se legislativa aplikovala a dodržela v plném rozsahu. Přitom už nyní se hovoří, že náklady budou neúnosné, nepřiměřené. V České republice musí odpovědná ministerstva přistoupit k novelizaci předpisů na základě požadavků vycházejících z hodnocení stavu vodních útvarů a navrhnout limity takové, která zabezpečí dosažení dobrého stavu vod. Toto sama prezentovaná legislativa nezajistí.