Lze odvádět kondenzát z kondenzačního kotle přes splachovací nádržku klozetu?
© Fotolia.com
Se záměnou nekondenzačního plynového kotle za kondenzační je spojena nutnost řešit odvod kondenzátu z kotle do kanalizace. U kotlů zejména v domácnostech je jako jednoduché může jevit zavedení kondenzátu do splachovací nádržky klozetu. V článku jsou rozebrány provozní a hygienické souvislosti. Závěr je, že bez dodatečné instalace speciální armatury – potrubního oddělovače do přívodu pitné vody ke splachovací nádržce – jde o řešení odporující současným předpisům a nelze je doporučit.
Od 26. září 2015 mohou zásluhou směrnice o ekodesignu a stanovené energetické účinnosti výrobků uvádět výrobci na trh, v rozsahu výkonů do 30 kW, pro vytápění s využitím plynu již jen kotle kondenzační. Kotle těchto výkonů jsou nejčastěji zastoupeny v domácnostech a rodinných domech. Jedinou výjimkou z výše uvedené povinnosti jsou kombinované kotle s průtokovou přípravou teplé vody s instalací do společných komínů. Ale i tato výjimka jednou skončí. Trend přechodu na kondenzační techniku byl nezvratně nastoupen a postupně narůstá počet výměn starých nekondenzačních kotlů za kotle nové, kondenzační. S výměnou je spojena nutnost řešit odvod kondenzátu, jehož vznik je s provozem kondenzačního kotle spojen. Někteří majitelé kotlů kladou otázku, zda by šlo kondenzát z kotle jednoduše odvádět přes splachovací nádržku klozetu.
Vlastnosti kondenzátu
Základem kondenzátu vznikajícího ochlazením spalin ze zemního plynu je voda. Právě tím, že vodní páry vzniklé spalováním zemního plynu (z reakce kyslíku a metanu a případně dalších plynů butanu, propanu atd. dle konkrétního naleziště plynu) zkondenzují na vodu, a nejsou bez využití odvedeny spalinovou cestou, se získává další užitečná energie, až 11 % navíc. Ve spalinách však není obsažena jen vodní pára, ale především oxid uhličitý CO2.Tento plyn se z části ve zkondenzované vodě rozpouští a vytváří s ní kyselinu uhličitou. Proto je kondenzát chemicky kyselý.
Ve velmi malém množství mohou být v zemním plynu obsaženy i sirovodík H2S a organické sloučeniny síry. Ve spalinách se pak objeví oxidy síry, které s vodou rovněž vytváří kyseliny.
Při spalování plynu, v závislosti na kvalitě spalovacího procesu, vznikají, i když ve stopovém množství, oxidy dusíku. Při jejich reakci s vodou vznikají rovněž kyseliny.
Konkrétní složení a množství kondenzátu je tak dáno vlastnostmi spalovaného plynu, dále materiály použitými v konstrukci kotle (kyselý kondenzát, než opustí kotel, s některými materiály může reagovat) a aktuálním provozním režimem, tedy zda dochází k plné nebo částečné kondenzaci.
Kondenzát má kyselý charakter s hodnotou pH obvykle mezi 3,5 až 5,4. Obecně však musíme uvažovat s hodnotou pH kondenzátů vzniklých spalováním plynu až k hodnotě asi pH = 2,8. Proto je nutné, aby materiály, kterými kondenzát protéká, byly dlouhodobě odolné proti působení kyselin.
U kondenzačních kotlů do výkonu 30 kW používaných v domácnostech a rodinných domech se zpravidla neřeší neutralizace kondenzátu před jeho odváděním do kanalizace. Kyselý charakter kondenzátu příznivě působí proti zásaditému charakteru jiných odpadních tekutin z domácností.
Jak kondenzát odvést?
Na toto téma byla publikována řada informací, které popisují odborně a profesně správná řešení. Odkazy na některé podklady jsou uvedeny v seznamu literatury na konci článku. Základem je splnění požadavků výrobce kotle a pak nařízení norem, nejen ve vztahu ke kanalizaci, ale i ve vztahu k ochraně vnitřního vodovodu, respektive k ochraně pitné vody.
Vzhledem k tomu, že mnoho stávajících nekondenzačních kotlů se nachází v blízkosti klozetu, objevují se dotazy, zda lze zaústit odvod kondenzátu od kotle do splachovací nádržky. Pravděpodobně se tento dotaz netýká nádržek vestavěných do stěny nebo umístěných výše, než je odtok kondenzátu z kotle, ale především kombinačních záchodových mís s nádržkou níže, než je kotel. Je to celkem logický dotaz, neboť málokomu se chce výměnu kotle spojit s rozkopáním stěny, obkladu aj. pro vytvoření vhodně řešené odbočky kanalizačního potrubí. Někteří výrobci kotlů dlouhodobě dodržují rozmístění napojovacích potrubí, takže výměna kotle pak je jednoduchá. Splachovací nádržky kombinačních klozetů jsou běžně připraveny na instalaci plnicí armatury jak zleva, tak zprava. Takže zaústění svodu kondenzátu z volné strany nádobky se jeví jako instalačně velmi jednoduché. Lze předpokládat, že když jsou někteří instalatéři schopni takto řešit odvod vody od pojistného ventilu zásobníku pro přípravu teplé vody, mohli by toto řešení zvolit i pro kondenzát z kotle. Proto je dále proveden podrobný rozbor této problematiky.
V literatuře se uvádí u plynových kondenzačních kotlů produkce kondenzátu okolo 0,14 kg/kWh. Např. při provozu kotle s konstantním výkonem 10 kW po dobu 10 hodin za den by množství vyprodukovaného kondenzátu dosáhlo při plné kondenzaci asi 14 litrů a u kotle s konstantním výkonem 25 kW asi 35 litrů za den. Z toho je zřejmé, že maximální průtok kondenzátu je poměrně malý. Běžně tedy do cca 1,5 litru za hodinu, aneb 0,025 litru za minutu. Zatímco napouštění 10litrové splachovací nádržky běžně trvá okolo 1 minuty, tedy jde o průtok přibližně 10 litrů za minutu. To je čtyřistakrát větší průtok, než má kondenzát. Množství kondenzátu by tedy neohrozilo provoz splachovací nádržky ve smyslu jejího přetečení, neboť nádržky jsou řešeny tak, aby umožnily odtok vody při poruše plnicí armatury bez přetečení okraje nádržky.
Konstrukční rizika nádržky
V konstrukci splachovací nádržky a mezi ní a mísou jsou použity různé hmoty, které nejsou testovány na odolnost vůči kyselinám. Průtok kondenzátu se vůči objemu nádržky může jevit jako malý. Pokud zvážíme provoz kotle po celou noc, aniž by během této doby bylo spláchnuto a nádržka naplněna čerstvou vodou, zcela určitě se v nádržce zvýší kyselost její náplně a ta bude po poměrně dost dlouhou dobu negativně působit. V prvé řadě na těsnění splachovacího zařízení, které bude ztrácet těsnost, začne propouštět vodu. Podle možností, schopností a také štěstí na vhodný obchod lze předpokládat cenu náhradních dílů v rozmezí desítek až stovek Kč, ale v tom není zahrnuta ztráta zbytečně proteklé vody. Splachovací nádržka a mísa k sobě bývají spojeny ocelovými šrouby. Hlava šroubu na dně nádržky je potopena ve vodě a spojení je rovněž utěsněno. Kondenzát zvýšením kyselosti podpoří korozní aktivitu. Jako náhradní díl se spojovací šrouby a těsnění mezi nádržkou a mísou hledají v běžné obchodní síti obtížně. Má se zato, že jejich životnost je shodná s dobou užívání daného klozetu. Případná cena náhradních dílů v řádu stokorun.
Požadavky od kotle
Výrobci stanovují požadavky na řešení odvodu kondenzátu. Například pro kotel Intergas se píše, že se dodává s flexibilní trubkou průměru 25 mm, a ta se má připojit z jedné strany do odtoku prostřednictvím otevřeného připojení a z druhé strany na lapač kondenzátu. Lapač kondenzátu je v podstatě sifonový uzávěr s výškou hladiny určenou podle provozních podmínek v kotli. Systém odvodu kondenzátu, potrubí a armatury musí být plastové. Jiné materiály nejsou povoleny. Vypouštěcí potrubí musí mít po celé délce minimální sklon 5 až 20 mm/m (0,5 až 2 %). Podobné řešení mají i jiné kondenzační kotle, například Vaillant, viz obr. 1.
Obr. 1 Příklad doporučeného řešení odvodu kondenzátu. Vlevo doporučení pro kotle Intergas (Brilon a.s.), vpravo eco Tec plus (Vaillant Group Czech s.r.o.). Zásadní je požadavek na to, aby odvod kondenzátu nebyl na vnitřní kanalizaci napojen napevno, ale byl přerušený přes kalich.
Přerušení odtoku kondenzátu přes kalich
Obr. 2 Příklad řešení kalichu pro odvádění kondenzátu od kotle. Obsahuje vodní zápachový uzávěr a přídavný mechanický uzávěr (kuličkou). Mechanický uzávěr zaručuje nepronikání zápachu z kanalizace, pokud by kotel nebyl v provozu a vodní uzávěr tvořený kondenzátem by vyschl. (Zdroj: Hutterer Lechner, HL 21)
Přerušení odtokové trubky kondenzátu kalichem je snadno realizovatelné. U některých kotlů je kalich součástí balení kotle, ale není problém jej zakoupit v odborném obchodu s instalatérským zbožím. Účelem přerušení odtoku není jen umožnit vizuální kontrolu průtoku kondenzátu, jak se na první pohled jeví. Ale také zabránit zaplavení kotle kondenzátem, pokud by došlo k omezení průtoku kanalizačním potrubím (splaškové odpadní vody od van, od toalet, myček, praček mohou potrubí zanášet shluky vlasů, tuků aj., pokud nejsou odborně správně instalovány a do vnitřní kanalizace se dostanou i nežádoucí předměty – vlhčené hygienické ubrousky atp.). Především je však cílem přerušení odtoku vyloučit riziko odsátí vodní uzavírky v sifonu u kotle. Je nutné si uvědomit, že tato uzavírka odděluje prostor spalovací komory obsahující spaliny od okolního prostředí kotle. Uzavírka je konstrukční součástí i k tomu, aby kotel mohl být deklarován jako provedení C, tedy kotel, který neovlivňuje vnitřní prostředí, neboť zabraňuje sání spalovacího vzduchu z místnosti a průniku spalin odvodem kondenzátu do okolí. Vodní uzavírka v kotli není zápachovou uzávěrkou určenou pro napojení odvodu kondenzátu na kanalizaci. Zápachová uzávěrka je až součástí odtokového kalichu.
Při nesprávném přímém napojení odvodu kondenzátu z kotle na kanalizaci by k odsátí uzavírky v kotli mohlo dojít při velkém průtoku potrubím vnitřní kanalizace, kdy na odbočce k sifonu u kotle může vzniknout podtlak. Po odsátí uzavírky může do kotle proniknout směs plynů z kanalizačního potrubí a vzhledem k jejímu chemickému složení by negativně, korozně, mohla ovlivnit konstrukci výměníků, stěn spalovací komory, hořáku aj.
Zde se v diskutovaném případě napojení odvodu kondenzátu od sifonu u kotle do splachovací nádržky nabízí myšlenka, že by přerušovací funkci plnil výtok kondenzátu nad hladinu vody v nádržce. Při spláchnutí, kdy tekutina z nádržky velmi intenzivně odtéká a při poměrně těsném uložení víka nádržky v ní určitý podtlak vzniká. Na tento stav není kotel testován. Proto se jediným spolehlivým řešením k zamezení odsátí vodní uzavírky kotle, i v případě případného odvodu kondenzátu z kotle přes splachovací nádržku, jeví dodržet předepsané přerušení odtoku kondenzátu přes kalich.
Údržba klozetové mísy
Těžko říci s absolutní jistotou, co průtok kondenzátu udělá s čistotou vnitřního povrchu klozetové mísy. Pitná voda, natožpak voda užitková, v sobě obsahují rozpuštěny různé soli. Trvalý průtok vody nádržkou, způsobený netěsnící plnicí armaturou, se obvykle po delším nebo kratším čase projeví vznikem usazenin, estetickou závadou na povrchu mísy. Je možné, že zvýšení kyselosti vody v nádržce smícháním pitné vody s kyselým kondenzátem pomůže tyto soli, především vápenaté, odstraňovat. Je však možný i vznik jiných solí, které naopak na povrchu mísy pevně ulpí. Například může jít o soli kovů.
Hygienické aspekty a ochrana zdraví
Kyselost
Během zimní chladné noci by s kotlem běžícím na plný výkon a vysokým stupněm kondenzace nádobkou proteklo přibližně 25 až 30 litrů kyselého kondenzátu. Při běžném objemu vody ve splachovací nádržce okolo 8 litrů lze očekávat, že v ní kyselost výrazně stoupne. Při prvním ranním spláchnutí tato kyselá tekutina zůstane dole v míse jako zápachová uzávěrka. Při případném čištění mísy štětkou se může neopatrnou manipulací se štětkou voda s obsahem kondenzátu rozstříknout a dostat do styku s pokožkou, v nejhorším případě může zasáhnout i oči.
Ochrana pitné vody
Zásadní systémové riziko od průtoku kondenzátu splachovací nádržkou vzniká možností kontaminace pitné vody ve vodovodu.
Bez problémů a nějakého dodatečného technického řešení lze toto riziko vyloučit jen v případě, že v domě jsou dva oddělené rozvody vody, kdy je pro splachování použita jiná voda než pitná. Takových případů však je v praxi minimum. Pokud by se při tomto řešení někde setkával rozvod pitné vody a vody nepitné, musí být zabráněno zpětnému průtoku nepitné vody volným výtokem. To je typicky příklad využití dešťové vody. Požadavky na řešení lze nalézt například v článku „Využívání dešťové vody (II) – možnosti použití dešťové vody a části zařízení“, Ing. Denisa Dvořáková. Tyto systémy jsou dostatečně zabezpečeny s ohledem na ochranu pitné vody a nějaké dodatečné řešení u splachovací nádržky by nebylo nutné.
V praxi však převažuje splachování pitnou vodou, a proto je třeba věnovat maximální pozornost riziku, že se voda kontaminovaná kondenzátem z kotle dostane ze splachovací nádržky zpět do vodovodu s pitnou vodou.
Kdy může dojít ke kontaminaci pitné vody?
Kontaminaci pitné vody ve vodovodu kondenzátem by mohl způsobit:
- Přetlak kondenzátu
Vzhledem k tomu, že se uvažuje o gravitačním natékání kondenzátu do splachovací nádržky, ve které je maximální výše hladiny zajištěna přelivem, tento případ není reálný - Zpětné nasátí
Toto je nejčastější příčina kontaminace rozvodu pitné vody. Příčiny jsou uvedeny například v článku „Ochrana před znečištěním pitné vody zpětným průtokem“, Ing. Jakub Vrána, Ph.D., dostupném na TZB-info, a jsou tyto:
- velký únik vody z vnitřního vodovodu nebo vodovodu pro veřejnou potřebu, ze kterého je vnitřní vodovod zásobován (tedy i přívod k plnicí armatuře nádržkového splachovače), způsobený velkou netěsností potrubí (prasknutí potrubí);
- větší odběr vody z poddimenzovaného potrubí vnitřního vodovodu v nižších podlažích;
- odběr vody z uzavřeného vnitřního vodovodu nebo jen jeho části v nižších podlažích.
Je zřejmé, že podtlak v některých částech vnitřního vodovodu může vzniknout nejen při havarijních situacích, jak se často veřejnost domnívá, ale i při běžných opravách. Například při výměně vodoměru, některých armatur, části potrubí v objektu atp. Pokud je podtlakem zasažen výtok vody, který není vhodně konstrukčně řešen, může jím být nasáta zpět do rozvodu kontaminovaná tekutina.
Hygienické riziko tekutiny v nádržce
Pokud se má rozhodnout, jaká technická opatření je nutné zvolit, aby nemohla být ohrožena kvalita pitné vody ve vodovodu případným nasátím tekutiny z nádržky s příměsí kondenzátu z kotle, je nutné rozhodnout o jakou tekutinu vlastně jde.
ČSN EN 1717 dělí tekutiny, které by mohly ohrozit kvalitu pitné vody do pěti tříd. Pro náš případ jsou důležité třídy 3 a 4, tedy tekutiny, které představují nebezpečí pro lidské zdraví, protože obsahují chemické látky, jež jsou toxické, radioaktivní, mutagenní nebo karcinogenní. Vymezení mezi třídou 3 a 4 je LD50 = 200 mg/kg tělesné hmotnosti. Hodnotu LD50 je možné zjistit v toxikologických informacích uváděných v bezpečnostních listech chemických látek.
Pokud není jasné, zda se jedná o třídu 3 nebo 4, počítáme vždy s třídou 4. Mezi tekutiny třídy 3 nebo 4 patří např.: voda s antikorozní přísadou, voda s přísadou proti zamrzání, voda s dezinfekčními prostředky neurčenými k lidské spotřebě, voda v ústředním vytápění, voda v nádržkovém splachovači na WC.
Vzhledem k tomu, že se musí vzít v úvahu to největší nebezpečí, tak tekutinu ve splachovací nádržce, když do ní přivedeme kondenzát z kotle, musíme zařadit do třídy 4. Tekutina v nádržce může být mimo jiné kontaminována i různými chemikáliemi, například do nádržky vkládanými tabletami s cílem rozpouštět nečistoty. Tablety mohou obsahovat například dodecyl benzensulfonát, sodnou sůl, limonene, iontové povrchově aktivní látky aj. látky s vysokým rizikem alergické reakce. Určitým rizikem jsou patologické mikroorganismy, které se mohou množit nejen uvnitř splachovací nádržky, ale i na vnitřním povrchu potrubí svádějícího kondenzát od kotle do nádržky. Kondenzát se v kotli shromažďuje v jeho nejnižší části, sběrači kondenzátu, sifonu. Kondenzát natéká s teplotou zpravidla pod 50 °C a v sifonu se dále částečně ochlazuje.
Ochrana vnitřního vodovodu
Technické řešení ochrany vnitřního vodovodu před zpětným průtokem závisí na výši rizika, které tekutina vyvolává. Toto riziko je definováno třídou tekutiny, v našem případě tedy třídou 4. K posouzení rizika se definuje i způsob použití pitné vody a rozlišuje se mezi domovním a jiným než domovním použitím. Domovním použitím pitné vody se rozumí běžné použití vody u kuchyňského dřezu, umyvadla, vany, sprchy, záchodu, bidetu, pračky prádla (do 12 kg prádla) a myčky nádobí nebo použití vody pro zalévání zahrady, praní, čištění, umývání, klimatizaci vzduchu, úpravu vody v bytech k pitným účelům a přípravu teplé vody pro osobní hygienu. Nepředpokládá se, že by rizikovým faktorem mohl být kyselý kondenzát z kotle. Kondenzát z kotle nelze přiřadit ke kondenzátu z klimatizací, který představuje jen riziko mikrobiologické. Kondenzát z kotle představuje i riziko chemické. Tekutina ve splachovací nádržce, která vznikne smísením napuštěné pitné vody a kondenzátu z kotle je vlastně výsledkem technologického procesu v kotli. Odvádění kondenzátu z kotle je jiným než domovním použitím pitné vody, které je definováno jako každé použití při odborné činnosti (pro technologické účely), i když definice technologického použití hovoří o činnosti jen v průmyslu, obchodu, zemědělství, zdravotních ústavech, plaveckých bazénech a veřejných lázních.
Technické řešení
Na jedné straně máme pitnou vodu ve vodovodu a na druhé straně ve splachovací nádržce tekutinu třídy 4, původně pitnou vodu s kontaminací chemikáliemi, které nejsou určeny pro styk s pitnou vodou a s kyselostí, která rovněž neodpovídá požadavkům na pitnou vodu. Jaké jsou možnosti řešení?
Odpovědi na tuto otázku je možné hledat ve vyhlášce č. 268/2009 Sb., ČSN EN 1717 a ČSN 75 5409. Pro třídu tekutiny 4 je možné použít tyto ochranné jednotky:
| BA | Zábrana proti zpětnému průtoku s kontrolovatelným redukovaným tlakovým pásmem | Speciální armatura. Nutné odvodnění do kanalizace, nebo nad odvodněnou podlahu. |
| AA | Volný výtok neomezený | Umístění přívodního otvoru nad nejvyšší možnou provozní hladinou nádrže, kalichu nebo zařizovacího předmětu. Vzdálenost mezi ukončením odtokového potrubí a horním okrajem kalichu musí být větší než dvojnásobek vnitřního průměru odtokového potrubí, nejméně však 20 mm. Ukončení výtoku výtokové armatury se musí nacházet nejméně 25 mm nad horním okrajem zařizovacího předmětu. |
| AB | Volný výtok s nekruhovým přepadem (neomezený) | Umístění přívodního otvoru nad nejvyšší možnou provozní hladinou. Vyrábí se také jako typový výrobek. |
| DC | Přerušovač průtoku s trvalým zavzdušněním z ovzduší | Speciální armatura s otvory pro vstup vzduchu. |
Jaké riziko řeší standardní plnicí armatura?
Standardně dodávané plnicí armatury musí odpovídat požadavkům na oddělení rozvodu pitné vody od tekutiny třídy 3, jak uvádí norma.
U nejstarších konstrukcí plnicích armatur bylo toto oddělení řešeno tím, že výtok ventilu byl v dostatečné výšce nad nejvyšší možnou hladinou tekutiny v nádržce. Nejvyšší hladinu v nádržce určoval kruhový přepad, otevřený konec přelivné trubky splachovacího zařízení.
V příkladu konstrukce plnicí armatury na obr. 3 dochází k oddělení rozvodu pitné vody od vody v nádržce tím, že nejvyšší hladina vody v nádržce je minimálně 20 mm pod úrovní přítoku a po uzavření armatury netěsnostmi okolo pohyblivé páky plováku dojde ke zavzdušnění prostoru za kuželkou a k přetržení vodního sloupce. Toto chrání rozvod pitné vody před nasátím vody z nádržky. Pákový převod musí vyvolat poměrně velkou sílu, aby byla překonána síla v sedle armatury.
Obr. 3 Jednoduché, cenově asi nejpříznivější řešení plnicí armatury. Průtok vody je uzavírán zdvihem páky (páka vlevo – lomená tyč se závitem pro našroubování plováku), jejíž pohyb se přenáší na pohyblivou kuželku tvaru válce. Jde o osvědčenou konstrukci, která se jako první začala pro plnicí armatury používat. Výtok zobrazené armatury je oproti původním historickým konstrukcím doplněn hadičkou vedoucí ke dnu nádržky, pod hladinu, jejímž účelem je útlum hluku. (Zdroj: Hornbach)
Obr. 4 Příklady plnicích armatur, ve kterých se k uzavření průtoku využívá pružná membrána. (Zdroj: vlevo Alca PLAST, vpravo Geberit)
Konstrukce plnicích armatur na obr. 4 je jiná. Místo pohyblivé kuželky se k uzavření průtoku používá pružná membrána, která je na sedlo armatury přitlačena tlakem vody. Podobně jako u armatury s pákou se zde zesiluje malá síla vyvolaná pohybem plováku, ale nikoliv pákou, ale na hydraulickém principu. Aktivní plocha membrány je násobně vetší než plocha průtoku, navíc se k uzavření využívá tlak v rozvodu pitné vody. Proto k uzavření průtoku stačí mnohem menší síla, a tedy i menší plovák. Rozdíl výšky maximální hladiny a výtoku musí být rovněž větší než 20 mm. K přetržení vodního sloupce dojde po uzavření průtoku zavzdušněním pomocí zavzdušňovacího otvoru.
Nejvyšší výška hladiny v nádržce
Obr. 5 Příklad splachovacího zařízení ventilového typu, Dual Flusch ZETA, JIKA. Vypouštěcí ventil umožňuje nastavení různých úrovní hladiny, ale i nevyšší úroveň je vždy v bezpečné vzdálenosti od plnicí armatury.
Splachovací zařízení jsou řešena tak, aby v případě netěsnosti plnicí armatury umožnily odtok vody z nádržky tak, aby nedošlo z přetečení nádržky a zaplavení okolí. Nejjednodušším řešením byla trubka s volným otvorem nahoře tvořícím přepad. Moderní řešení mohou vypadat jinak, ale v podstatě jde o totéž, viz například obr. 5.
Nežádoucí stav by mohl ve splachovací nádržce nastat. Je nutné si uvědomit, že k uzavření plnicí armatury nádržky je při dosažení nastavené hladiny využito rozdílu tlaků před a za membránou. Pokud tlak za membránou poklesne, pružná membrána uzavírající sedlo armatury se od sedla vzdálí, uvolní průtok a zpětnému toku vody pak brání zavzdušňovací otvor nebo zavzdušňovací armatura, která je součástí plnicí armatury.
Plnicí armatury se běžně osazují trubicí, která natékající vodu vede pod hladinu. Cílem je omezit hluk, který při průtoku vody velkou rychlostí poměrně malým otvorem ve splachovacím ventilu vzniká. Přestože se tedy plnicí armatura nachází nad úrovní hladiny, její vývod je pod hladinou a nebezpečí nasátí zcela vyloučeno není, i když je trubice v horní části opatřena zavzdušňovacím otvorem.
Závěr?
Výše je uveden rozbor podmínek, které souvisí s eventuálním odváděním kondenzátu z kotle přes splachovací nádržku, provedený na základě úvah technika a základní rešerše pramenů dostupných na internetu. Z toho pohledu se jeví, že vše bylo řečeno. Potvrdí výše uvedené i názor znalce problematiky?
Obrátil jsem se proto s dotazem na odborníka, Ing. Jakuba Vránu, Ph.D. s prosbou, zda by uvedené informace mohl komentovat a pokud by už někdo chtěl takové neprofesionální řešení, jako je zaústění odvodu kondenzátu do splachovací nádržky, použít, jaká doplňková opatření musí zvolit.
Vyjádření odborníka
Jedním z nejdůležitějších bezpečnostních hledisek je ochrana vnitřního vodovodu pitné vody před zpětným průtokem znečištěné tekutiny. Konstrukce nádržkových splachovačů a jejich plnicích armatur (plovákových ventilů) předpokládá, že voda stagnující v nádržkovém splachovači je, podle ČSN EN 1717, třídou tekutiny 3. Jedná se tedy o tekutinu, která představuje určité nebezpečí pro lidské zdraví vzhledem k přítomnosti jedné nebo více toxických látek. Zatřídění tekutiny do třídy 3 závisí na akutní toxicitě LD50, která nesmí překročit 200 mg/kg. Nad tuto hodnotu patří podle ČSN EN 1717 tekutina do třídy 4. Akutní toxicita kondenzátu z kotle zřejmě není známa. U chemických látek bývá akutní toxicita uváděna v jejich bezpečnostních listech.
Konstrukce nádržkových splachovačů a jejich plnicích armatur je výrobci navržena na třídu tekutiny 3 a ochrana proti zpětnému průtoku do potrubí vnitřního vodovodu u nich odpovídá buď volnému výtoku s minimálním kruhovým přepadem (ověřeným zkouškou nebo měřením) AG podle ČSN EN 14623, nebo volnému výtoku s ponořeným přítokem zahrnujícím přívod vzduchu a přepad AC podle ČSN EN 13078. Oba tyto volné výtoky poskytují ochranu pouze proti tekutinám do třídy 3. I když nádržkový splachovač spadá do domovního použití pitné vody, neplatí zde princip zmenšení rizika (snížení třídy tekutiny). Zpětný průtok se u plnicích armatur zkouší podle ČSN EN 14124 a u nádržkových splachovačů, pro které platí ČSN EN 14055, dokonce podle britské normy BS 1212, která u nás není běžně dostupná.
Obr. 6 Příklad Zábrany proti zpětnému průtoku s kontrolovatelným redukovaným tlakovým pásmem typu BA (tzv. potrubního oddělovače). (Zdroj: Kemper)
Vzhledem k tomu, že akutní toxicita kondenzátu z kotle není známa, mělo by se předpokládat, že je jeho třída tekutiny větší než 3. Pro třídu tekutiny větší než 3 je nutné podle ČSN EN 1717 použít jiné než v předchozím odstavci uvedené ochranné jednotky. Aby byla provedena ochrana proti zpětnému průtoku, musela by se některá z těchto ochranných jednotek osadit na přívod vody do nádržkového splachovače. Pro tekutinu třídy 4 je to podle výše uvedené tabulky ochranná jednotka BA, což je zábrana proti zpětnému průtoku s kontrolovatelným redukovaným tlakovým pásmem. Obchodně jsou tyto ochranné jednotky nesprávně nazývány například jako potrubní oddělovače. Jejich cena se pohybuje přibližně v rozmezí 9 až 10 tisíc Kč.
Pokud se týká odvádění kondenzátu z kotlů do vnitřní kanalizace, upřednostňuje ČSN 75 6760 použití odtokového potrubí ukončeného nad zařizovacím předmětem, kalichem, vpustí, odvodňovanou plochou nebo jiným zařízením opatřeným vodní zápachovou uzávěrkou. Pro odvádění kondenzátu z kotlů vyhovuje nejlépe kalich. S odváděním kondenzátu z kotlů do nádržkového splachovače ČSN 75 6760 nepočítá.
Z výše uvedeného je zřejmé, že odvádění kondenzátu z kondenzačního kotle přes nádržkový splachovač nelze doporučit. A pokud už by někdo toto řešení zvolil, tak investice do nutné ochranné jednotky pravděpodobně přesáhne cenu prací při úpravě vnitřní kanalizace a stěny toalety pro běžně doporučované řešení.
Literatura
- https://vytapeni.tzb-info.cz/vytapime-plynem/12965-plynove-kotle-podrazi-muze-za-to-nova-evropska-smernice
- https://vytapeni.tzb-info.cz/14978-vymeny-plynovych-atmosferickych-kotlu-za-kondenzacni-uspornejsi-a-ekologictejsi-cast-1
- https://vytapeni.tzb-info.cz/15017-vymeny-plynovych-atmosferickych-kotlu-za-kondenzacni-uspornejsi-a-ekologictejsi-cast-2
- https://voda.tzb-info.cz/normy-a-pravni-predpisy-voda-kanalizace/1672-ochrana-vnitrniho-vodovodu-podle-csn-en-1717-a-csn-73-6660
- https://voda.tzb-info.cz/armatury-pro-vodovod/17322-ochrana-pred-znecistenim-pitne-vody-zpetnym-prutokem
- https://voda.tzb-info.cz/kanalizace-splaskova/12974-odvadeni-kondenzatu-od-kondenzacnich-kotlu-z-pohledu-zdravotni-techniky
- ČSN EN 14124 Zdravotně technické armatury – Plnicí armatury pro nádržkové splachovače se zabudovaným přepadem
- ČSN EN 14055+A1 Nádržkové splachovače pro záchodové mísy a pisoáry
- ČSN EN 1717 Ochrana proti znečištění pitné vody ve vnitřních vodovodech a všeobecné požadavky na zařízení na ochranu proti znečištění zpětným průtokem
- ČSN EN 14623 Zařízení na ochranu proti znečištění pitné vody zpětným průtokem – Volný výtok s minimálním kruhovým přepadem (ověřený zkouškou nebo měřením) – Skupina A – Druh G
- ČSN EN 13078 Zařízení na ochranu proti znečištění pitné vody zpětným průtokem – Volný výtok s ponořeným přítokem, zahrnující přívod vzduchu a přepad – Skupina A – Druh C
- ČSN 75 6760 Vnitřní kanalizace
- BS 1212 Float operated valves
By replacing the non-condensing gas boiler with condensing is connected with the necessity to solve the condensate drain from the boiler into the sewer. For boilers, especially in households, it may be as simple as introducing condensate into the flushing cistern of the WC. The article discusses operational and hygienic contexts. The conclusion is that without the additional installation of a special fitting – the pipe separator into the drinking water supply to the cistern, it is a solution that is inconsistent with current regulations and cannot be recommended.