Instalace lokální větrací jednotky do dřevostavby
Instalace lokální větrací jednotky je jednou z možností, jak dodatečně vyřešit problém s nedostatečnou výměnou vydýchaného vzduchu za čerstvý. Pokud je instalace prováděna v dřevostavbě, je nutné věnovat zvláštní pozornost výběru místa a rovněž dodržet potřebu zábrany proti pronikání vodních par do konstrukce stěny. V článku je popsán konkrétní příklad dodatečné instalace s cílem poukázat na kritická místa postupu.
O nutnosti dostatečně intenzívně větrat se v nových domech s velmi těsnými okny i dveřmi přesvědčila řada stavebníků. Důvody, proč na tento aspekt svého domu nemysleli již na počátku, mohou být různé. Časté je podcenění této problematiky nebo spolehnutí se na dodavatele domu, že vše je vyřešeno. Mnohé rodinné domy i byty byly a jsou stavěny s tím, že větrání má být zabezpečeno otevíráním oken. Když se do takového domu nastěhují lidé z domu, kde byla stará netěsná okna, tak nemají potřebné zkušenosti, návyky, aby okna otevírali. Neboť ve starém bydlení to nebylo třeba. V novém domě jsou zprvu spokojeni, avšak po čase si začnou mnohem více všímat i negativ. A k nim nedostatečné větrání patří.
Se svou zkušeností nedostatečného větrání v dřevostavbě se na redakci TZB-info obrátil jeden z majitelů rodinného domu s neřešeným větráním. Důvodem, proč to udělal, nebylo někomu dělat negativní reklamu nebo podat profesionální návod, jak problematiku řešit. Popsal nám, jak problém odhalil a jak ho řešil. V současné době problémů se sháněním řemeslníků na rozsahem relativně malé práce se nakonec rozhodl, že si vše udělá vlastnoručně. Nepostupoval zcela ideálně, ale konečný stav lze považovat za vyhovující. Takže cílem článku je inspirovat, a třeba i se vyvarovat případných chyb. Ale nechme mluvit majitele domu.
Náš rodinný dům jsme si nechali postavit v roce 2010. Volba padla na dřevostavbu, neboť se nám líbila rychlost výstavby, a i cena byla přijatelná. Po několika letech užívaní domu jsme si mnohem více začali všímat toho, jak nám dům vyhovuje. Nasbírali jsme nějaké zkušenosti a mohli porovnávat. Nejvíce nám začala vadit situace v ložnici. Respektive ranní únava, pokud jsme spali s uzavřeným oknem. Zimní období 2017/2018 přineslo několik na sebe navazujících výrazně chladných dnů, a tehdy se problém s nedostatečným větráním projevil extrémně. Abych si ověřil, že jde skutečně o nedostatečné větrání, začal jsem v ložnici měřit koncentraci CO2. Zjištěné ranní špičkové koncentrace CO2 ve vzduchu v ložnici až na úrovni 3000 ppm byly jednoznačným důkazem. Rozhodnutí dodatečně instalovat řízené větrání bylo jediným možným řešením.
Nechtěli jsme se pustit do rozsáhlých stavebních úprav domu, a tak jsme se rozhodli, že nejprve instalujeme do ložnice malou decentrální větrací jednotku, která střídá odvádění vydýchaného vzduchu ven s přiváděním čerstvého dovnitř přes rekuperátor tepelné energie. Řekli jsme si, že vyzkoušíme, jak nám to bude vyhovovat a v kladném případě následně instalujeme druhou větrací jednotku do pokoje dětí na stejném podlaží. Protože jsem si mezitím nastudoval základy problematiky větrání, tak podmínkou bylo vybrat takové lokální větrací jednotky, které budou vzájemně synchronizovat svou činnost, a to bezdrátově. Tedy tak, aby vždy jedna z nich odváděla vzduch a druhá ho přiváděla, a to podporovalo provětrávání v podstatě celého podkroví, kde je ložnice a pokoj dětí včetně malé chodby. Zvolil jsem jednotku Vaillant, recoVAIR VAR 60 i s ohledem na její pro naše podmínky postačující výkon, podle nastavení, mezi 30 až 60 m3 za hodinu.
Obr. 1 Pro ověření potřebnosti větrání jsem použil výrobek firmy Testo. Při venkovní koncentraci CO2 okolo 370 ppm se koncentrace CO2 v nevětrané ložnici po ránu pohybovala na úrovni až 3000 ppm.
Obr. 2 Dobrou pomocí před rozhodnutím provést instalaci vlastními silami byla možnost si jednotku zasunutou do modelového řezu stěnou předem prohlédnout.
Určitě bychom přípravě na instalaci nevěnovali tak velkou pozornost, kdyby šlo o dům zděný. Lokální větrací jednotky se vyznačují obvykle velmi jednoduchou instalací. Skrz vnější zeď se provrtá válcový otvor o průměru podle konstrukce jednotky, jednotka se do otvoru zasune, nasadí vnější a vnitřní kryty, elektrické zapojení lze zpravidla provést do nejbližší elektrické zásuvky a je hotovo. V našem případě však šlo o dřevostavbu. Dřevostavba má nehomogenní konstrukci stěny, jsou v ní různé trámy, latě, parozábrana atd. Jedinou radou od dodavatele domu, kterou jsem obdržel, bylo neporušit parotěsnou zábranu.
Prvním instalačním úkolem bylo rozhodnout, kde bude umístěn vývod větrací jednotky na fasádě domu. Nabízela se štítová stěna uprostřed mezi okny, zevnitř proti středu ložnice. Rozhodli jsme se však štítovou stěnu designově nerušit a zvolili umístění pod přesahem střechy z boku domu. Z hlediska uspořádání ložnice je toto umístění vhodné i vzhledem k nutné délce kabelu k nejbližší zásuvce. Takže jsem na stěně v ložnici nakreslil kruh, kde by měl být prostup stěnou.
Obr. 3 Náš rodinný dům na bázi dřevostavby
Obr. 4 Polohu svislých nosných trámků jsem přibližně odhadl pomocí jednoduchého přístroje na hledání odlišných materiálů ve stěnách
Zvolit místo pro prostup stěnou v dřevostavbě však takto jednoduše není možné, jak mi následně došlo. Takže po základní volbě umístění jednotky nastoupilo hledání trámků. Zkusil jsem je najít pomocí přístroje na hledání jiných materiálů skrytých ve stěně. Tuto funkci mají některé „hledačky“ elektrických kabelů, kovových potrubí ve stěnách. Zkusil jsem hledat jak zvenku, tak zevnitř. Zvenku nebylo hledání úspěšné. Zevnitř se dala poloha svislých trámů přibližně odhadnout. Takže jsem musel překreslit umístění budoucího prostupu stěnou podle nalezených trámků o kousek vlevo. Vyznačil jsem střed a dlouhým vrtákem se sklonem cca 1 stupeň dolů jsem celou stěnu provrtal všemi jejími vrstvami až ven, abych měl vodítko pro přesné zhotovení otvoru i na vnější fasádě.
Obr. 5 V dřevostavbě je velmi pravděpodobné, že místo vybrané pro instalaci větrací jednotky bude nutné vzhledem ke konstrukci stěny posunout, jak se stalo i nám.
Obr. 6 Toto považuji za velmi důležité. Otvor po vrtáku určuje střed pro zhotovení prostupu stěnou zvenku.
Nevěděl jsem však se stoprocentní jistotou, co mne ve stěně dále čeká. Proto jsem, zevnitř, do sádrokartonu udělal otvor větší, přibližně čtvercový. Nebyl jsem totiž si zcela jistý polohou trámků. Předpokládal jsem, že pod sádrokartonem bude několikacentimetrová mezera vyplněná vláknitou tepelnou izolací a teprve pod ní bude parotěsná zábrana. Takže jsem se do sádrokartonu pustil plnou silou. Ostatně to ani jinak nešlo, neboť nešlo o běžný poměrně měkký sádrokarton, ale jeho vylepšenou a značně tuhou verzi vyztuženou vlákny. Nepříjemně jsem byl překvapen, když po proříznutí sádrokartonu a jeho odstranění jsem zjistil, že fólie tvořící parotěsnou zábranu je položena těsně pod sádrokartonem a že jsem ji prořízl.
Prvním získaným poučením pro případnou instalaci druhé větrací jednotky tak bylo udělat otvor v sádrokartonu nejdříve menší. Nicméně velikost otvoru mi umožnila po odtlačení tepelné izolace ověřit, že plánovaný prostup stěnou nenaruší konstrukční dřevěné trámky a že jej již nemusím někam posunovat.
Okolo středu, vyznačeného vrtáním jsem nožem odřízl tepelnou izolaci a vytvořil v ní válcový „tunel“ až k další pevné zábraně. Tu tvořila opět deska ze zpevněného vláknitého sádrokartonu.
Obr. 7 Těsně pod sádrokartonem byla modrá fólie tvořící parotěsnou zábranu.
Obr. 8 Prostup stěnou po odstranění tepelné izolace. Důležité je, aby střed prostupu byl pevně určen i ve vnitřní sádrokartonové desce, pokud má být při instalaci větrací jednotky konstrukce stěny co nejméně narušena.
Když jsem zhotovil prostup vnitřní částí stěny, přešel jsem ven. Střed prostupu byl určen na počátku provrtáním celé stěny a tak jsem okolo něj nakreslil kružnici s průměrem 162 mm, jak doporučil výrobce v instalačním návodu. Při úvodním vrtání jsem zjistil, že zvenku je stěna tvořena silnou vrstvou polystyrenu. Jde o poměrně měkký materiál, a tak jsem si netroufl otvor do fasády vrtat jádrovým vrtákem s potřebným průměrem. Zvolil jsem sice zdlouhavější, ale pro mne opatrnější postup. Jádrovým vrtákem o menším průměru jsem odvrtal jen střed. Pak malým vrtákem jsem obvrtal obvod otvoru a opatrně jej mechanicky začistil.
Obr. 9 Provrtání stěny na začátku ušetří mnoho problémů s pozdějším vyměřováním středu prostupu na fasádě
Obr. 10 Udržet v ruce vrtačku s jádrovým vrtákem o průměru 160 mm, aniž bych poškodil povrch fasády a dodržel střed vrtání, jsem si netroufl. Zvolil jsem zdlouhavější, ale pro mne jistější postup.
Otvor skrz vnitřní sádrokartonovou desku jsem po dokončení prostupu skrz polystyrénovou vrstvu dokončil přímočarou pilou a začistil rašplí. Nyní byl prostup dokončen. Zbývalo vyřešit, co s otvorem uvnitř a co s parotěsnou zábranou?
Obr. 11 Otvor po zvětšení za účelem získaná přístupu k okrajům parotěsné fólie
Obr. 12 Pro utěsnění spojů parotěsné fólie jsem použil k tomu určenou speciální lepicí pásku
Abych mohl provést funkční a spolehlivé napojení modré parotěsné fólie na trubku větrací jednotky, rozhodl jsem se otvor ve vnitřním sádrokartonu opatrně zvětšit, abych měl přístup k okraji parotěsné fólie pod ním. Musel jsem ji zevnitř od sádrokartonu odtlačit a opatrně jsem okolo otvoru vyřízl „rámeček“. Vnitřní kryt větrací jednotky sice schová drobné nerovnosti okolo prostupu stěnou, ale zhotovený otvor byl příliš veliký. Proto jsem mezi sádrokarton a fólii opatrně vložil dvě ploché laťky pro následné upevnění sádrokartonové výplně.
Obr. 13 Podložní laťky byly velmi opatrně zasunuty mezi sádrokarton a parotěsnou fólii.
Obr. 14 Spolehlivá parotěsná zábrana je u dřevostavby velmi důležitá
Vložením trubky do prostupu jsem zkontroloval její předepsaný mírný sklon směrem ven. Trubku, ve které je vložen rekuperační výměník, ventilátor a další části větrací jednotky je vhodné předem zakrátit na délku doporučenou v návodu výrobce s ohledem na tloušťku stěny. Po jejím zasunutí do prostupu jsem ji bezpečně napojil na parotěsnou fólii pomocí speciální pásky. Každé narušení zábrany proti pronikání vlhkosti do stěny se může již po několika letech velmi nepříznivě projevit poškozením dřevěných konstrukčních prvků hnilobou atp.
V prostupu jsem si připravil i „husí krk“ pro vedení elektrického kabelu. Ale ten jsem posléze nevyužil. Pak jsem si vyřízl ze sádrokartonu vhodně tvarovaný kus, vruty o vhodné délce připevnil k podložním laťkám a tmelem slepil s okolním sádrokartonem.
Obr. 15 Výhodou sádrokartonu je poměrně snadné zmenšení otvoru, k jehož začištění stačí malé množství spárovací hmoty a poté přemalování, v našem případě bílou barvou.
Obr. 16 Trubka větrací jednotky musí mít předepsaný sklon směrem ven.
Nyní jsem měl prostup stěnou včetně vložené konstrukční trubky zhotoven a přikročil jsem k instalaci zbývajících částí větrací jednotky. Venku na fasádu se upevní část, ve které je vložen venkovní filtr a na kterou se nasazuje kryt proti dešti. Těsnění s fasádou jsem zajistil trvale pružným tmelem. Po nasazení krytu bylo zvenku hotovo.
Obr. 17 Vyrovnání do vodorovné roviny a upevnění na fasádu bylo samozřejmostí.
Obr. 18 Venkovní část větrací jednotky nijak neruší vzhled domu
Obr. 19 Elektrické napájení větrací jednotky jsem se nakonec rozhodl provést co nejjednodušeji, a to volným kabelem do elektrické zásuvky. Na obrázku již byly do trubky vloženy všechny části a vidět je pouze černý filtr.
Dokončení montáže uvnitř si vyžádalo napojení na elektrický kabel, vložení vnitřních částí větrací jednotky do trubky a upevnění rámu do sádrokartonu.
Obr. 20 Po začištění sádrokartonu byla na vnitřní rám větrací jednotky upevněna vícestranná vyústka zajišťující nasávání a vydechování vzduchu v různých směrech do místnosti.
Obr. 21 Malý bezdrátový ovladač umožňuje vybrat z více režimů větrání
Samozřejmě že jsme pak všichni byli zvědavi na výsledek. K ovládání jednotky nás potěšil malý bezdrátový ovladač. Mám ho u postele, a postupně si ověřuji všechny dostupné funkce. Samozřejmě jsem si jako první změřil ranní koncentraci CO2 v ložnici. Její hodnota se zapnutou funkcí komfortního větrání zatím nikdy nepřekročila 800 ppm, což je zásadní posun oproti dřívějším kritickým hodnotám okolo 3000 ppm.
Pozn. redaktora na závěr
Vážení čtenáři,
omlouváme se Vám za neumožnění diskuze k tomuto článku. Postupu, který majitel domu při instalaci lokální větrací jednotky zvolil, lze občas i něco vytknout, ale cílem nebylo podat bezchybný návod na instalaci. Především šlo upozornit na to, že dodatečná instalace do dřevostavby rodinného domu je možná a že s trochou řemeslnické zručnosti není až tak obtížná. Že však je nutné zohlednit specifické vlastnosti dřevostaveb a věnovat zvýšenou pozornost zajištění ochrany konstrukce stěny proti pronikání vlhkosti z vnitřního prostoru domu. V konkrétních případech se lze setkat i s jinou konstrukcí stěny, a tak instalace musí být konstrukci stěny přizpůsobena.
Pokud máte k problematice dodatečné instalace větrací jednotky do dřevostavby otázky nebo zkušenosti, návrhy, je možné si k tomu založit na TZB-info v sekci Větrání vlastní diskuzní vlákno a tam se lze o ně podělit s ostatními.