Kdy a proč je povinná instalace akumulační nádrže u kotlů na pevná paliva?

Co k problematice akumulace říká zákon?

Z pohledu odpovědi na otázku, zda je instalace akumulační nádoby u kotlů na pevná paliva povinná, je z hlediska zákona o ochraně ovzduší závazný pouze návod k instalaci kotle na pevná paliva vydaný výrobcem.

Teplovodní kotel na pevná paliva musí před svým uvedením na trh projít počáteční zkouškou (certifikací) u autorizované osoby (zkušebny), která potvrdí, že byl kotel zkonstruován a vyroben v souladu s harmonizovanou normou ČSN EN 303-5 (dále jen norma). První vydání normy začalo platit v roce 2000, v roce 2013 vyšla její novela, v současnosti platí verze z roku 2023. Jedná se o výrobkovou normu, je tedy závazná pro výrobce kotlů, ale nikoliv pro firmy provádějící následnou instalaci kotlů. V normě je pouze uvedeno, že výrobce musí vydat závazné pokyny pro instalaci a provoz kotle.

Uvedení do provozu a provozování teplovodního kotle na pevná paliva do jmenovitého příkonu 300 kW je regulováno zákonem č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší (dále jen zákon), konkrétně § 17 Povinnosti provozovatele stacionárního zdroje, kde je v odstavci 1 uvedeno, že:

„Provozovatel stacionárního zdroje je povinen uvést do provozu a provozovat stacionární zdroj …v souladu s podmínkami pro provoz tohoto stacionárního zdroje stanovenými tímto zákonem, jeho prováděcími právními předpisy, výrobcem a dodavatelem.“

Zákon tedy deklaruje, že pro instalaci kotle jsou právně závazné pokyny výrobce. Mezi těmito pokyny by měly být mimo jiné také uvedeny závazné podmínky pro napojení na otopnou soustavu. Především, zda je nutné hydraulicky řešit minimální teplotu vratné vody do kotle, či zda je povinností provozovat kotel v soustavě s akumulací. V případě předepsané akumulace musí výrobce stanovit minimální objem akumulační nádrže.

Obr. Příklad kotle Atmos DC18GD s ručním přikládáním paliva, u kterého výrobce předepisuje akumulační nádrž. (Zdroj: Atmos)

Co k problematice akumulace říká norma

a) Kotle vyrobené v období 2000 až 2012

V kapitole normy věnované požadavkům na výkon kotle je uvedeno, že minimální výkon kotle by neměl být vyšší jak 30 % výkonu jmenovitého. U kotlů s ručním přikládáním je ale uvedena výjimka, která se měnila s tím, jak se měnila norma. V první verzi, platné mezi léty 2000 až 2013, bylo v kapitole popisující požadavky na výkon kotle uvedeno:

„Nejmenší tepelný výkon nesmí být vyšší než 30 % jmenovitého výkonu. U kotlů s ruční dodávkou paliva může být nejmenší tepelný výkon vyšší. V takovém případě musí výrobce v technické dokumentaci uvést, jak se má vyvinuté teplo odvádět. POZNÁMKA Teplo může být například odváděno do akumulační nádrže.“

Kotle certifikované podle první verze normy tedy nemusely být určeny pro provoz v soustavě s akumulací. A to ani v případě, že u nich nebyl výrobcem deklarován a zkoušen snížený výkon. V takovém případě mohl výrobce instalaci akumulační nádrže pouze doporučit, ale nemusel ji dle normy vyžadovat.

b) Kotle vyrobené v období 2013 a dále

V roce 2013, kdy vešla v platnost ČSN EN 303-5:2013, se situace ohledně povinnosti akumulace zásadně změnila. Nové znění ustanovení o požadavcích na výkon již uvádí:

„U kotlů s ruční dodávkou paliva, kde výrobce stanoví, že kotel musí být připojen k akumulační nádrži, může být minimální tepelný výkon větší než 30 % jmenovitého tepelného výkonu, a to za předpokladu, že výrobce uvede v technické dokumentaci, jak se má množství vyvinutého tepla odvádět. U kotlů s ruční dodávkou paliva se nepožaduje zkoušení při minimálním tepelném výkonu, jestliže výrobce vyžaduje, že kotle musí být vždy připojeny k akumulační nádrži.“

Podle této verze normy by tedy u kotle, který nebyl certifikován pro minimální výkon, který je 30 % výkonu jmenovitého, měl výrobce do návodu k instalaci uvést, že kotel musí být provozován s akumulací. Prakticky shodná definice je platná i nyní ve verzi ČSN EN 303-5:2023.

Pro instalaci platí zákon o ochraně ovzduší

Norma je závazná pro výrobce kotlů, ovšem stále musíme mít na paměti, že není právně závazná pro firmy provádějící instalaci kotle, či pro jejich provozovatele. Pro ně je závazné ustanovení § 17 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší, ve kterém není nikde žádná zmínka o tom, za jakých podmínek musí být kotle na pevná paliva provozovány, zda s akumulací či bez akumulace. Jediným právně závazným dokumentem je podle zákona návod k instalaci kotle, který vydal jeho výrobce.

Pokud výrobce i u kotle certifikovaného po roce 2013 akumulační nádrž v návodu k instalaci opět pouze doporučil, ale striktně nepředepsal a kotel byl instalovaný bez akumulace, pak byl instalován v souladu s pokyny výrobce a byl tak uveden do provozu a je provozován v souladu se zákonem.

Obr. Příklad kotle Atmos DC32S s ručním přikládáním paliva, u kterého výrobce nevyžaduje povinnou instalaci akumulační nádrže. (Zdroj: Atmos)

Shrnutí

V praxi se objevují případy, kdy při pravidelných kontrolách kotlů na pevná paliva jednou za tři roky podle zákona o ochraně ovzduší kontroloři namítají nesplnění povinnosti instalace akumulační nádoby, což může mít i velmi negativní dopady na provozovatele kotle. Především se to týká kotlů stejného typu, které jsou vyráběny delší dobu, pouze u nich došlo k recertifikaci v souvislosti se změnou znění normy. V takových případech je třeba se striktně držet návodu k danému kotli, který byl platný v době výroby kotle. V případě nejistoty lze kontaktovat výrobce a ověřit znění návodu k instalaci daného kotle s využitím jeho výrobního čísla.

Požadavek normy na minimální výkon 30 % výkonu jmenovitého u ručně přikládaných kotlů pokládám za dosti kontroverzní. A stejně tak i zpřísnění z roku 2013, které akumulaci u kotlů certifikovaných pouze na jmenovitý výkon striktně předepisuje bez toho, že by se zohlednily reálné parametry otopné soustavy a vytápěné budovy. Na druhou stranu je nutné zdůraznit, že alespoň vyrovnávací nádrž o menším objemu akumulace by měla být součástí každé moderní otopné soustavy s ručně přikládaným kotlem na pevná paliva.