Recyklace vody v praxi, aneb závěr projektu DEMOWARE

Dostupné technologiemi pro recyklaci vody pro zemědělství, průmysl i úpravu pitné vody

V chladném a deštivém počasí se na konci listopadu, ve francouzské oblasti Vendée, uskutečnilo závěrečné setkání projektu DEMOWARE. Projekt, který byl financovaný ze 7. Rámcového programu Evropskou Unií a na kterém se podílelo celkem 27 partnerů z deseti různých zemí, byl od svého počátku velmi kladně hodnocen a mezi Evropskými úředníky dokonce označován za průlomový.
K tomu jistě přispěl fakt, že celý projekt se velmi komplexně zabýval různými dostupnými technologiemi pro recyklaci vody, stejně jako aplikacemi těchto technik v oblasti zemědělství, průmyslu i úpravy pitných vod. Výsledkem tak bylo deset testovacích lokalit, na kterých byla v poloprovozním nebo provozním měřítku aplikovaná schémata znovuvyužití vody.

Smysl recyklace - úspora vody, znovuvyužití nutrientů, redukce odpadu

Ačkoliv tomu počasí nenasvědčovalo, oblast Vendée se již několik let potýká s omezeným zdrojem vody pro úpravu na vodu pitnou. To se při rostoucí hustotě obyvatelstva stává závažným problémem, což potvrzují veškeré prognózy na následující desetiletí. Místní provozovatel vodovodů a kanalizací, Vendée Eau, proto v rámci projektu vypracoval studii, která uvažuje s využitím odtoku komunální čistírny odpadních vod pro úpravu na vodu pitnou.

Využití odtoku z komunální čistírny odpadních vod a jeho úprava na vodu pitnou již v praxi funguje

Tato strategie není zcela neobvyklá, jak by se u nás mohlo zdát. Využití odtoku z komunální čistírny odpadních vod a jeho úprava na vodu pitnou už byla v minulosti aplikovaná na několika místech. Výborným příkladem může být úpravna vody v belgickém Koksijde, kde je odtok z ČOV veden přímo do úpravny s technologií ultrafiltrace a reverzní osmózy (UF + RO). Kvalitativní parametry jsou dlouhodobě bez problémů dodržovány a žádné negativní ohlasy nejsou známy ani od samotných uživatelů. Míra přijetí recyklačních technologií veřejností (tzv. public acceptance) je přitom vnímána jako jedna z nejvýznamnějších bariér, která může zabránit rozšíření takových aplikací. To potvrzuje řada známých projektů, které nebyly veřejností přijaty, a realizace se tak nedočkaly.

Naopak je to u projektů, které se setkaly s podporou místních obyvatel, jako např. ve zmíněné Belgii, nebo v Namibii, kde veřejnost plně podpořila možnost stálého přístupu k pitné vodě, a to bez ohledu na to, z jakého zdroje pochází. Všechny úspěšně aplikované technologie pro recyklaci vody se shodují v jednom: pro schválení projektu je třeba podpora místních obyvatel. A získat podporu místních dokážete jedině tehdy, když jim dodáte dostatek informací o dostupnosti vody, o možnostech recyklace, o bezpečnosti opětovného využívání vody. Je až s podivem, jak málo se ví o vodě, a jak moc ji přitom potřebujeme.
Recyklace odpadní vody k úpravě na vodu pitnou tak zůstává i nadále řešením pro lokality, ve kterých není dostatek vody v povrchových nebo podzemních zdrojích. Snad jsou ale úspěšné aplikace ze světa dostatečným důkazem, že pojem „recyklace“ se týká i pitné vody.

Recyklace vody pro zemědělské a průmyslové účely

Zcela jinak je to u ostatních aplikací, a to u recyklace vody pro zemědělské a průmyslové účely. Tyto dvě oblasti spojuje jednak řada možností, na které recyklovanou vodu využít, a také chybějící legislativa určující kvalitativní požadavky na recyklovanou vodu. V mnoha případech je tak nezbytné čistit vodu až na kvalitu vody pitné, přestože pro dané účely (např. čištění a oplachy strojů a nádrží) je taková kvalita zbytečná. Několik investorů tak potvrzuje, že v případě stanovení parametrů pro recyklovanou vodu by bylo možné recyklovat ještě více vody než dnes.

Přestože v reálných aplikacích hraje místní legislativa jednu z klíčových rolí, pro posouzení účinnosti jednotlivých technik v rámci projektu bylo využito již existujících dokumentů, a to z Austrálie nebo Californie.

Fakt, že v některých zemích má recyklace vody své místo i v legislativě, svědčí o pokrokovém a zodpovědném přístupu, který má za cíl jednak šetřit životní prostředí díky znovuvyužití zdrojů, a dále zajistit bezpečnost uživatelů, kteří s recyklovanou vodou přijdou do styku. Je tedy zřejmé, že chybějící legislativa rozšíření recyklace vody v průmyslu a zemědělství nijak nepodporuje. A to je velká škoda, protože kromě dostupných a odzkoušených technologií začínají být recyklaci nakloněni i samotní investoři.

Společnost ASIO, spol. s r.o. projektu DEMOWARE zajistila kompletní návrh a výrobu dvou poloprovozních jednotek: anaerobního membránového bioreaktoru a post-denitrifikačního reaktoru. Post-denitrifikační reaktor byl umístěn na úpravně vody Torreele. Cílem bylo zajistit odstranění dusíkatých sloučenin z koncentrátu reverzní osmózy. Anaerobní membránový bioreaktor byl využit na čištění průmyslových odpadních vod z farmy, kde byl odtok z reaktoru přímo aplikován k závlaze zemědělských plodin. Zpracování odpadní syrovátky a kravského hnoje pomocí anaerobní technologie zajistilo vysokou účinnost odstranění organických látek, přičemž odtok byl obohacen o dostatek nutrientů, potřebných pro růst zavlažovaných rostlin.

Více než roční testování poloprovozu sloužilo k ověření a optimalizaci provozních parametrů, stanovení účinnosti celého procesu a jeho stability. Testování potvrdilo, že i v odlehlých zemědělských oblastech je možné zajistit dostatek vody a nutrientů pro pěstování zemědělských plodin, a to přímo z vyprodukovaného odpadu. Úspora vody, znovuvyužití nutrientů, redukce odpadu – to jsou společné jmenovatele pro všechny recyklační technologie. A také výhody, které zaručují, že recyklace vody má svůj smysl.