Za velkých mrazů stačí vytápět obývák jen na 15 °C

Jedním z nejdiskutovanějších témat dnešní doby je návrh vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu, která má pro teplárenství stanovit zvláštní pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody při předcházení stavu nouze nebo ve stavu nouze. Podle navrhovaného znění vyhlášky by bylo možné v případě vyhlášení stavu nouze snížit požadovanou vnitřní teplotu v obývacích místnostech ze současných 20 °C až na 18 °C.

Vášnivé diskuze na toto téma probíhají nejen mezi odborníky, ale samozřejmě také u pověstného piva. Coby osoba, která „se v tom celý život vrtá“ jsem byl při pátečním sousedském posezení u piva vyzván, abych řekl, jak to bylo s tou teplotou v obýváku dříve. Tedy „či sa kurde zase vracíme do doby Franca Jozefa“. Vyžádal jsem si týden „studijního volna“ do dalšího pátečního mítinku, abych mohl nakouknout do svého archívu. Archív jsem si prošel důkladně, a tak Vám můžu prozradit, co jsem pro chlapy (jiná pohlaví se diskuze neúčastnila) zjistil.

Pravděpodobně první česky psanou odbornou publikací, zabývající se komplexně vytápěním a větráním, byla kniha „Vytápění a větrání obydlí lidských“, vydaná v roce 1891. Napsal ji Jan Evangelista rytíř Purkyně, vnuk slavného českého vědce (po němž užívali on i jeho otec, slavný malíř Karel Purkyně, titul rytíř). V této knize se píše, že dle pruského ministerstva veřejných prací: „temperatura v místnostech vytápěných budiž následující: v nemocnicích 22 °C, v obydlích a obchodech 20 °C, v ložnicích a věznicích 18 °C, …“. Takže již v druhé polovině 19. století existovaly minimálně v Prusku standardy, podle kterých platilo, že obytné místnosti by měly být vytápěny na 20 °C. Teplota 18 °C byla povolena pro kriminály a ložnice s péřovými peřinami.

O 20 let později, v roce 1913, se v knize „Topení a větrání budov“ (autor František Srbek) uvádí, že „v místnostech, kde mají prodlévati lidé, kteří sedí anebo nekonají těžkou fyzickou práci, volí se teplota 18 až 20 °C (obytné místnosti, školy, kanceláře)“. Takže snížená teplota 18 °C v obýváku byla těsně před Velkou válkou za „Franca Jozefa“ opravdu tolerována. Již v té době se řešily soudní spory mezi nájemci a majiteli činžovních domů o dodržování předepsané teploty. Autor v knize uvádí příklad jednoho z rozsudků z roku 1911: „Obžalovaní (majitelé domu) se odsuzují k tomu, aby žalobci dodávali pro najatý byt teplou vodu ze zařízení pro zásobování domu teplou vodou od 7 hod. ráno až do 12 hod. v noci a pronajaté místnosti obytné aby vyhřívali od 7½ hod. ráno až do 12. hod v noci na 15 °C R (t. j. 19 °C).“ A v knize se mimo jiné také dozvíme zajímavost, že v kostelech byla doporučena minimální teplota 10 °C, takže možná i proto jsme nejateističtějším národem Evropy.

Po Velké válce se v meziválečném i poválečném Československu hodnota výpočtové teploty v obytných místnostech ustálila již na 20 °C, což platí až dodnes. Tato dlouhodobá „stabilita“ se ovšem týká vnitřních výpočtových teplot. Co se týče venkovních výpočtových teplot, tam to dříve vypadalo jinak. Například ještě v roce 1939 (kniha „Ústřední topení a jeho obsluha se zvláštním zřetelem k úsporám paliva“, autor F. Srbek) byly venkovní výpočtové teploty podstatně nižší oproti těm dnešním. Pro Stření Čechy a Prahu to bylo −20 °C (dnes −12 °C), pro Jižní Čechy a Českomoravskou vysočinu dokonce −25 °C (dnes −15 °C), takže to je důkaz toho, že se nám tady doopravdy otepluje (to se chlapům líbit nebude, protože to jsou samí venkovští klimaskeptici).

Přečtěte si také Vytápíme dřevní peletou – na co se připravit před novou topnou sezónou Přečíst článek

Doporučené vnitřní teploty 18 °C platily po celou „československou“ dobu také pro ložnice a věznice. Jen po roce 1948 se pravděpodobně v důsledku zaplňování kriminálů situace trochu „upravila“. „Technický průvodce, svazek 23 – ústřední vytápění“ (autoři Kalous, Pulkrábek) z roku 1950 uvádí, že vhodnou vnitřní teplotou ve vytápěných místnostech ve věznicích je sice 18 °C, ale to pouze v případě samovazby. V hromadných ložnicích bylo povoleno snížit teplotu až na 15 °C. No jo, víc lidí víc vyhřeje.

S velice zajímavým poznatkem spojeným s pocitovou teplotou v místnostech přišel v roce 1900 již výše uvedený J. E. rytíř Purkyně (kniha „Ústřední topení a větrání“). Podle něj: „Tělesný pocit tepla nebo zimy je pocit čistě subjektivní, závislý nejen na stavu organismu lidského těla, ale i na stavu vzduchu, t. j. na tom, je-li vzduch čistý, nebo obsahuje-li součástky škodné…Je dávno známo, že člověk, který se hojně venku pohybuje, tělesně zaměstnán je a který tučnou stravou se živí, volným se cítí v místnosti, ve které člověk pouze duševně zaměstnaný a stále sedící zimu pociťuje.“ Subjektivního pocitu při vnímání vnitřní teploty si byli vědomi i Rytířovi nástupci, pánové Dvořák a Roller, kteří uprostřed druhé světové války v roce 1941 sepsali příručku „Hospodárné topení v domácnostech“. V té se zamýšleli nad tím, jak lze za válečného stavu šetřit na nedostatkovém palivu. A mimo jiné došli k závěru, že „pro zdravé osoby považuje se za dostatečné otápěti místnosti na tyto teploty: obývací pokoje 18–20 °C, ložnice 15–18 °C. Za mimořádně nízkých venkovních teplot (kolem a pod −10 °C) je postačitelné otápěti místnosti na teploty ještě o 1 až 3 °C nižší, jednak proto, že v této době nosí se obyčejně teplejší prádlo a konečně, že po návratu z venku, kde tělo přivyklo velmi nízké teplotě, dostavuje se pocit tepla při značně nižší teplotě, než tomu bývá při venkovní teplotě vyšší.“ Z toho vyplývá, že když v případě energetické nouze udeří mrazy −15 °C, stačí přes den pobíhat venku a večer nám pak v obýváku nebude zima ani v případě, když jej vytopíme jenom na 15 °C.

Přečtěte si také Náhrada plynu pro vytápění domácností Přečíst článek

Takže už vím, s čím půjdu na páteční brejnstórmink. V případě velkých mrazů jíst hodně tučnou stravu a přes den pobíhat venku (doporučuji pod kabát obléct dva a více svetrů). To se člověk potom bude v chladnější místnosti cítit „volnějším“ než vegetariánský pecivál. Nicméně většina chlapů z naší „pracovní skupiny“ stejně bydlí v rodinných domech, a tam neurčují pravidla vytápění vyhlášky, ale manželky a obsah peněženky.