Příklad jednoduchého a přitom komfortního zařízení s poloautomatickým kotlem na spalování uhlí nebo dřevních peletek. Základní schématické zapojení a popis řídících prvků se specifikací jednotlivých typů regulátorů. Článek je určen odborné veřejnosti.

Podrobná ekonomická analýza vychází z peněžních toků a nákladů při provozu kombinovaného systému. Spojením energetického hodnocení a ekonomické analýzy, dostáváme jasné odpovědi na otázky vhodnosti kooperace tepelného čerpadla a aktivního solárního systému v jednom energetickém celku.

Příspěvek byl přednesem na semináři doprovodného programu AQ 2006. První část článku mapuje vývoj cen palivové základny v tuzemsku. Cílem je zhodnotit vývoj cen energie pevných paliv a provést porovnání se zemním plynem v časovém horizontu let 1999 - 2006.

Decentralizaci vytápění halových objektů umožňují plynové přímotopné světlé a tmavé infrazářiče a nebo teplovzdušné jednotky. Základem vytápění areálu může zůstat teplovodní plynová kotelna, CZT.

V dalším pokračování se budeme zabývat ukázkami postupu při navrhování různých variant menších topných systémů. Zdůrazňuji, že se jedná o příklady, ve kterých pouze poukazuji na veliké množství různých možností i kombinací.

K sepsání tohoto článku mne vedla všeobecná nejistota pramenící z nedostatečné komplexní znalosti navrhování takových systémů ze strany projektantů a montážních firem. V důsledku toho potom velmi často dochází k tomu, že jsou neodborně navržené a smontované systémy nefunkční nebo značně poruchové.

Článek řeší akumulační zásobníky v malých otopných soustavách o tepelných výkonech 20 až 40 kW s kotli na tuhá paliva (uhlí a dřevo). Provádění otopné soustavy se zásobníkem tepla bez projektu velmi často vede ke špatné funkci vytápěcí soustavy.

Aktuální informace o průběhu a stavu zpracování novely vyhlášky 291/2001. Úvodní článek stručně shrnuje vývoj hodnocení energetické náročnosti v naší legislativě. Úzce souvisí s NÁRODNÍM KALKULAČNÍM NÁSTROJEM, o kterém budeme v následujících týdnech informovat odbornou veřejnost.

V úvodu dnešního pokračování seriálu o vrtech do horninového masivu dokončíme "Určení vodivosti vrtů". Dále se pak seriál zabývá realizací vrtů. Ty lze pro TČ realizovat např. technologií založenou na rotačně příklepném vrtání, která je detailně popsáno ve druhé části tohoto dílu.

Pro dimenzování vrtů vytvořila skupina švédských a německých výzkumných a univerzitních pracovníků software Earth Energy Designer. Jeden ze vstupních parametrů pro tento software je tepelná vodivost hornin. Jejím určením se zabývá tato část seriálu o vrtech do horninového masivu.

Důležitým parametrem pro dimenzování vrtů je celkový teplotní odpor R_b vrtu vůči přestupu tepla z hornin do nemrznoucí směsi proudící v kolektoru. Z hlediska efektivního přestupu tepla z hornin do kolektoru je žádoucí, aby R_b byl co nejnižší.Dimenzování vrtů je téma dnešního dílu.

Horniny svrchní části zemské kůry představují významný tepelný akumulátor slunečního záření. Podle Oklahoma State University činí podíl slunečního záření na akumulaci tepla v podpovrchových horninách 97 - 98%, zbytek připadá na vnitřní zdroje Země. Horninovými zdroji tepla se zabývá následující díl seriálu.