Radní rozhodli o novelizaci Pražských stavebních předpisů, zruší požadavek oslunění

Požadavek na oslunění je podle IPR absurdní

Novelu Pražských stavebních předpisů připravil Institut plánování a rozvoje (IPR). Z předpisů má být odstraněn požadavek na oslunění. Požadavek spočívá v tom, že 1. března musí po určitou dobu dopadat přímé sluneční záření na daný bod okenních otvorů, které přísluší obytným místnostem bytu tvořícím min. 1/3 podlahové plochy. Novela měla vejít v platnost v říjnu 2018. PSP začaly platit 1. srpna 2016 a jsou prováděcím předpisem ke stavebnímu zákonu a definují požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby.

Požadavek na oslunění je podle Ondřeje Boháče (ředitel IPR) absurdní. "Stavebníci jsou nuceni projektovat budovy prapodivných tvarů a orientace, aby normu splnili. Vznikají pak zvláštní domy na podivných půdorysech, které dohromady nemohou tvořit smysluplný kus města," uvedl podle ČTK Boháč. Byty, které nevyhovují předpisu, jsou podle něj kolaudovány a prodávány jako ateliéry, přitom ale slouží k bydlení.

Oslunění podle IRP zastoupil již platný předpis o denním osvětlení. Podle novely by pak součet ploch všech oken nesměl být menší než 1/10 podlahové plochy místnosti. "Byty budou i nadále světlé a zdravé pro život. Norma proslunění to ale nepřináší, akorát způsobuje, že se v podstatě nedá stavět hezké město," uvedl podle ČTK Boháč. Prvek denního osvětlení pak ještě doplní požadavek dostatečného odstupu budov.

Původně radní hlavního města 10. 4. novelu neschválili. Trojkoalice (SZ, KDU-ČSL a STAN), která vládne s ANO a ČSSD, si vyžádala čas na její prostudování. Novinářům to řekli primátorčini náměstci Eva Kislingerová (ANO) a Petr Dolínek (ČSSD). Náměstkyně Petra Kolínská (SZ/Trojkoalice) ČTK řekla, že materiál nebyl radním předložen podle pravidel předkládání dokumentů k projednání.

O požadavku na proslunění se píše již v Athénské chartě vydané roku 1933

O vyjádření k odstranění požadavku na oslunění z Pražských stavebních předpisů požádala redakce TZB-info Ing. Bc. Jaroslava Vychytila, Ph.D., z Katedry konstrukcí pozemních staveb Fakulty stavební ČVUT v Praze, který je specialistou na denní osvětlení a oslunění budov a akustiku staveb:

Stavebníci nejsou nuceni projektovat prapodivné tvary objektů z důvodu přísných požadavků na proslunění, ale mnohdy proto, že se takové tvary architektům líbí. Ti samozřejmě nechtějí být svázáni mnoha předpisy. Norma ČSN 73 4301 je v tomto ohledu relativně benevolentní. Stačí proslunit alespoň 1/3 obytných místností, jedná-li se o byt nebo ½ obytných místností u rodinného domu. Jinými slovy, budeme-li hovořit pouze o bytu, nemusí být 2/3 jeho obytných ploch prosluněny vůbec. To znamená, že tyto místnosti mohou být orientovány na neosluněnou stranu. Pokud by se na požadavek týkající se proslunění bral ohled již v počáteční fázi návrhu, nemusí se řešit problémy s nedodržením požadavků a následné kolaudaci na ateliéry. Samozřejmě jsem si vědom, že ve stísněných zastavovacích situacích s tím může být problém. Proto je třeba doporučit, aby již od počátku návrhu spolupracoval architekt se světelným technikem.

Také je třeba zdůraznit, že požadavek na proslunění není výmysl posledních let, jak bývá často argumentováno. Vždyť se o něm píše již v Athénské chartě vydané roku 1933.

Nahrazení požadavku na proslunění požadavkem na denní osvětlení:

Je třeba rozlišovat dva pojmy – proslunění (či oslunění) a denní osvětlení. Zatímco při proslunění se zkoumá dopad přímých slunečních paprsků do interiéru, kdy výsledek je ovlivněn orientací obytné místnosti ke světovým stranám, při denním osvětlení se zkoumá množství světla na srovnávací rovině při nejnepříznivějším stavu oblohy. Ten je definován při rovnoměrně zatažené obloze v zimě při zohlednění gradace jasu (CIE 1:3 při tmavém terénu či CIE 1:2 při zasněženém terénu). Díky rovnoměrnosti oblohy se při výpočtech docílí stejného výsledku při orientaci osvětlovacího otvoru na libovolnou světovou stranu. Jinými slovy lze napsat (dle argumentu IPR), že i když obytná místnost bude mít vyhovující denní osvětlení, nemusí být teoreticky kvůli špatné orientaci žádná z místností prosluněna. To znamená, že nelze využít baktericidního, psychologického apod. účinku slunečních paprsků. Byty tedy být světlé mohou. O tom, zda budou i zdravé se však dá velice pochybovat.

Na závěr bych řekl, že cílem architekta, projektanta a dalších specialistů by měla být především snaha postavit smysluplný objekt s ohledem na životní funkce a potřeby člověka, s čímž sluneční záření jistě souvisí. Frázi „Kam nechodí slunce, tam chodí lékař“ zná asi každý. Vždyť nedostatek přímého slunečního záření může mít za následek šíření infekčních nemocí a podobně. Mnozí architekti, nejen v ČR, to tak vnímají a snaží se dle toho objekty navrhovat.