Spustí se v Dukovanech nový jaderný reaktor v roce 2036?

Téma budoucnosti naší energetiky se dostává do popředí zájmu politiky i médií. Chtělo by se říci – konečně. Jako každoročně k tomu jistě přispěl pokles venkovních teplot a začátek topné sezóny. Ale v letošním roce zájem vzbudilo pro mnohé překvapivé oznámení návrhu ERÚ na navýšení regulované složky ceny elektřiny o 71 %, pro příští rok.

Další dvě události byly naopak očekávané. 31. října se konečně uskutečnilo několikrát odkládané podání nabídek na dostavbu jaderného bloku v elektrárně Dukovany. Nabídku podaly tři firmy, které o stavbu projevily zájem. Byla to americko-kanadská společnost Westinghouse, francouzská EDF a jihokorejská KHNP. Již den před ukončením tendru obdržela společnost Dukovany II, dceřiná společnost Skupiny ČEZ, od Ministerstva průmyslu a obchodu územní rozhodnutí pro nový jaderný zdroj v Dukovanech.

V rozhovoru pro ČT24 odpovídali nově a opakovaně jmenovaná předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová a bývalý ředitel ČEZ (2000–2003) a bývalý vládní zmocněnec pro jadernou energetiku (2019–2021) Jaroslav Míl.

Bude nový jaderný blok v Dukovanech spuštěn do zkušebního provozu podle plánu v roce 2036?

Dana Drábová to nedokáže odhadnout. Ale věří, že se tento ambiciózní termín podaří splnit. Protože bez stabilních jaderných zdrojů a vzrůstajícího podílu obnovitelných zdrojů bude Česká republika v opravdu velkých problémech. Poptávka po elektřině bude postupně narůstat a podle prognóz společnosti ČEPS vzroste spotřeba do poloviny 30. let z dnešních 80 TWh/rok minimálně na 110 TWh/rok. Důvody pro takto razantní nárůst spotřeby jsou:

• masivní nasazení tepelných čerpadel ve vytápění
• rozvoj elektromobility v dopravě
• výroba vodíku v průmyslu a v energetice

Uhelné elektrárny budou díky rostoucí ceně emisní povolenky velmi rychle vytlačeny z trhu.

Co je špatného na tom, že se ČR stane z vývozce elektřiny jejím dovozcem?

Pozice dovozce elektřiny má dva závažné problémy. Tím prvním je malá možnost ovlivnit smluvní cenu. Pokud elektrizační soustava elektřinu nutně potřebuje pro udržení stability, musí elektřinu dovézt prakticky za jakoukoliv cenu. A tím druhým problémem je riziko, že mohou nastat období, především v zimě, kdy nebude odkud elektřinu dovézt.

Výstavba finského jaderného bloku Olkiluoto III byla zpožděna oproti plánu o 12 let a nabídková cena byla navýšena na trojnásobek. Myslíte, že v Česku dokážeme termín spuštění a cenu ohlídat lépe než Finové?

Hlavním problémem dodavatele – francouzské firmy Areva bylo to, že plnila úkol francouzské vlády vyhrát tendr. Úkol splnila, ale do soutěže šla s nehotovým, nevyzkoušeným projektem a podhodnocenou cenou. A na tom nakonec vykrvácela.

Dále Dana Drábová vyjádřila optimismus ohledně renesance jaderné energetiky v České republice. Je přesvědčená, že část jaderných odborníků z doby výstavby bloků v Dukovanech a Temelíně v republice máme a pokud stát vytvoří příznivé podmínky, doplní je noví mladí zájemci o tento obor.

Proč trvalo vydání územního rozhodnutí na stavbu jaderného bloku Dukovany dlouhých 12 let?

V odpovědi na tuto otázku Jaroslav Míl uvedl jako hlavní důvod zcela formální námitky, kterými každou takovou stavbu zaplavují nejrůznější aktivisté. Bylo tomu tak v minulosti a nepochybuje o tom, že to bude i v dalších etapách povolovacího řízení stavby. Podle jeho názoru jsme se zatím octli pouze na začátku druhého kola dvanáctikolového utkání. Podle Míla je vysoce pravděpodobné, že jsou tito aktivisté placeni ze zahraničí. Je doslova šokující, že Rakousko, které podporuje Rusko v jeho agresi na Ukrajinu odběrem 100 % své spotřeby plynu nám, (spolu s Německem), brání abychom si mohli zvolit vlastní energetický mix výstavbou bezemisního jaderného zdroje.

Co náš stát zmeškal v energetice v posledních letech?

Tady se Jaroslav Míl odlišil od současného vládního stanoviska, které za hlavní problém energetiky považuje zanedbání výstavby obnovitelných zdrojů energie. Podle Míla je hlavním problémem budoucnosti energetiky nevyužití příležitosti k zapojení ČR do vývoje malých modulárních reaktorů (SMR). V roce 2019 se na zástupce státu obrátily dvě společnosti, které jsou ve vývoji SMR ve světě nejúspěšnější. Nabízely spoluúčast ve vývoji a výrobě reaktorů pro celou Evropu. Vláda tuto skvělou nabídku odmítla a umožnila tím, aby nás v tomto nadějném směru budoucnosti energetiky předběhlo Polsko, Estonsko, Rumunsko a s největší pravděpodobností i Švédsko. Podle Míla jsou právě malé modulární reaktory perspektivní a logickou náhradou uhelných kotlů v českých elektrárnách a teplárnách.

K tomu mám osobní vzpomínku. Znovu se opakuje historie, kterou jsem zažil v 70. letech minulého století. Nejprve jako student ČVUT v Praze, který dostal jako zadání diplomové práce navrhnout parní kotel o výkonu 240 t/h s fluidním spalováním uhlí pro závodní teplárnu Poldi SONP Kladno. Tehdy bylo Československo na špičce vývoje nové technologie spalování uhlí ve fluidní vrstvě. Technologie, která umožňuje lepší řízení spalovacího procesu a účinnější odsiřování. Na špičku se dostalo díky spolupráci nadšenců z výzkumného ústavu v Praze (Beránek), VŠB Ostrava (Dobrozemský, Fibinger) a oddělení vývoje kotlů ve Vítkovicích (Vilímec). Když jsem po úspěšné obhajobě diplomové práce do Energetiky Poldi SONP Kladno nastoupil, dál jsem s výzkumníky a projektanty udržoval kontakty v bláhové naději na realizaci fluidního kotle na Kladně. Vítkovice poté dodaly do Kladna experimentální fluidní kotel, který se díky pochopení tehdejšího vedení Poldi podařilo instalovat do staré kotelny v huti Koněv a provést na něm výzkumná měření. Ale tím to skončilo. Českoslovenští politici, přímo podřízeni SSSR, další vývoj fluidního spalování nepodpořili. Vítkovice tím přišly o skvělou příležitost stát se světovým lídrem ve výrobě elektrárenských fluidních kotlů. Podniková teplárna Kladno (dnes ve vlastnictví Skupiny Sev.en) si následně koupila nové kotle s fluidní spalovací technologií z USA a vyrábí převážně z hnědého uhlí, částečně z biomasy (5 %), elektřinu do celostátní přenosové soustavy a teplo pro centrální zásobování města Kladna.

Domnívám se, že promeškáním spoluúčasti na výrobě malých modulárních reaktorů se dnes tato historie opakuje. Snad jen s tím rozdílem, že časový horizont dnešních politiků je ohraničen volebním obdobím, a tudíž je ještě kratší než těch předlistopadových. Rozhodně bych si nepřál návrat energetiky před rok 1990. Nic ale není ztraceno. I v energetice se nabízí řada další příležitostí, které můžeme využít. Je ale potřebné a nutné, aby naši politici začali pozorně vnímat názory odborníků z oblasti energetiky. A přestali považovat energetiku za jednu ze sedmi sekcí Ministerstva průmyslu a obchodu, která je organizačně podřízena ministrovi průmyslu a obchodu, ale prakticky podléhá ministrovi životního prostředí. Protože energetika, teplárenství a doprava jsou těmi kritickými odvětvími hospodářství, na kterých přímo závisí všechny další oblasti života společnosti.