Dílčí uživatelský generel vody, aneb pohled na vnitřní vodovod přes jeho dlouhou životnost a vliv na životní prostředí. Část 2.
Rozhovor s doc. Dr. Ing. Zdeňkem Pospíchalem
Ilustrační obrázek © sima - Fotolia.com
Investiční a provozní náklady a skutečná životnost vnitřního vodovodu se významně promítají do skutečné ekonomiky objektu a jeho provozu. Chyby, které jsou s vnitřními vodovody spojeny, nás všechny zbytečně ochuzují, jen malé skupině generují práci. Je nutné změnit pohled na význam vnitřních vodovodů, zvláště když se to týká objektů spravovaných státem, obcemi nebo sloužících veřejnosti.
Dokončení rozhovoru, první část rozhovoru s doc. Dr. Ing. Zdeňkem Pospíchalem si můžete přečíst zde.
Ve veřejnosti může panovat názor, že náklady na vnitřní vodovod jsou dány jen velikostí spotřeby vody. Je tento názor správný?
Příklad průměrného domova seniorů pro 100 ubytovaných. Spotřeba DWH se pohybuje mezi 45 až 70 litry na ubytovaného. V závislosti na druhu služeb a provozu, tedy propojenosti s prádelnou, rehabilitací atd. Uvažujme střední denní spotřebu DWH v objemu 50 litrů a u studené pitné vody PWC dvojnásobek 100 litrů. Každý den tedy 10 000 litrů PWC a 5000 litrů DWH. Při ceně PWC 80 Kč za 1 m3 litrů, ceně DWH 250 Kč za 1 m3 a vychází denní náklad na provoz vnitřního vodovodu jednoho domova seniorů na cca 2 tis. Kč, měsíčně 60 tis. Kč a za rok 720 tis. Kč. Uvažuji cca 1000 takových domovů seniorů v ČR, když celkem jich je evidováno asi 1550, ale některé jsou menší. Za všech 1000 domovů seniorů ročně sumárně cca 0,72 mld. Kč.
U nemocnic můžeme uvažovat o celkovém počtu cca 1500 samostatných budov. Šetření v nemocničních objektech ukazují na poněkud vyšší spotřebu než v domovech důchodců. Průměrný nemocniční objekt představuje přibližně denní spotřebu 15 m3 PWC a 7 m3 DWH. Denní náklad vychází na cca 3 tis. Kč a za rok 1,06 mil. Kč. Za všech 1500 objektů nemocnic ročně cca 1,59 mld. Kč.
Zdůraznil jste potřebu komplexního pohledu. Kde jsou náklady na pořízení a údržbu?
Uvedl jsem odhad provozních nákladů daných spotřebou vody za předpokladu zajištění plné obslužnosti. Aby plná obslužnost byla, musí být zajištěn bezproblémový provoz vnitřního vodovodu, distribuce vody k uživatelům, výroba teplé vody i hygienické parametry DHW a PWC. A zde se dostáváme k velmi rozdílným možnostem, jaké materiály použít, jakou technologii výroby teplé vody zvolit atd. Vycházím ze znalosti technického provedení a monitoringu více než 200 objektů. V nich jsou značné rozdíly i tam, kde to na první pohled ani nečekáme. Příkladně požadavek norem ČSN EN, aby vnitřní vodovod měl životnost 50 let. Tento požadavek byl téměř dodržován v čase realizace použití ocelového pozinkovaného potrubí, tedy před 60 až 40 lety. Nyní tato doba provozu vlastně není uvažována. Kým by měla? Projektantem nebo realizační firmou? Všichni v podstatě soutěží na nejnižší cenu. Nejeví se rozdíl mezi vnitřním vodovodem v nové stavbě a při jeho rekonstrukci. Přitom při eventuální rekonstrukci je zvláště nutné uvažovat „souhrnné realizační náklady“. To jsou související stavební náklady, které podle konkrétních zjištění mohou dosahovat až čtyřnásobku nákladů na samotné potrubí vnitřního vodovodu, ale i další související náklady, když po dobu rekonstrukce musí být veškerý provoz převeden „jinam“ atp. Instalačně levný vnitřní vodovod bez doporučené životnosti okolo 50 let se v důsledku zvýšené četnosti oprav a rekonstrukcí násobně prodraží.
Je současná situace skutečně tak dramatická?
Rozeberme si ji u již zmíněného „průměrného“ objektu nemocnice a domova seniorů. Předpokládejme dodržení normou požadované životnosti 50 let. Náklady na vodu uvažuji v současných „středních“ cenách, byť nepochybně dojde k jejich růstu. Nárůst cen potřebných materiálů a výrobků bude podle mého očekávání mírnější.
Objekt pro seniory, vnitřní vodovod s životností 50 let, v nerezu nebo lisovaném plastu, investice celkem 1,1 mil. Kč. Výměníková stanice pro přípravu teplé vody, životnost 25 let, tedy investice dvakrát, celkem 1,2 mil. Kč. Zařizovací předměty – směšovací baterie, 150 kusů, životnost 25 let tedy investice dvakrát, celkem 0,45 mil. Kč. Dohromady 1,1 + 1,2 + 0,45 = 2,75 mil. Kč za 50 let. Při odhadnutém celkovém počtu 1000 takových objektů jde o investiční náklad 2,75 mld. Kč. Provozní náklady za 50 let představují 0,72 × 50 = 36 mld Kč. Ze součtu nákladů na vnitřní vodovody v domech pro seniory za uvažovanou dobu životnosti 50 let, tj. 2,75 + 36 = 38,75 mld. Kč, tvoří investice podíl 7,14 %.
Objekt nemocnice, vnitřní vodovod s životností 50 let, v nerezu nebo lisovaném plastu, investice celkem 1,5 mil. Kč. Výměníková stanice pro přípravu teplé vody, životnost 25 let tedy investice dvakrát, celkem 1,4 mil. Kč. Zařizovací předměty – směšovací baterie, 200 kusů, životnost 25 let tedy investice dvakrát, celkem 0,6 mil. Kč. Dohromady 1,5 + 1,4 + 0,6 = 3,5 mil. Kč za 50 let. Při odhadnutém celkovém počtu 1500 takových objektů jde o celkový investiční náklad 5,25 mld. Kč. Provozní náklady za 50 let představují 1,59 × 50 = 79,5 mld Kč. Ze součtu nákladů na vnitřní vodovody v nemocničních objektech za uvažovanou dobu životnosti 50 let, tj. 5,25 + 79,5 = 84,75mld. Kč, tvoří investiční podíl 6,2 %.
Kalkulace ukazují, že u vnitřních vodovodů dominují provozní náklady. Proč tedy tak zdůrazňujete význam investičních nákladů?
Zdůvodnění je na straně nákladů na opravy a rekonstrukce. Zkušenosti z mnoha akcí ukazují na skutečnost, že pokud vezmeme poměrné náklady na samotné potrubí vnitřního vodovodu jako 100 %, tak poměrné stavební a vyvolané provozní náklady na rekonstrukci dosahují čtyřnásobku. Rekonstrukce je vždy, zejména z hlediska nedodržení požadované životnosti 50 let, velmi drahá. Proto by nemělo být přípustné snížení investičního nákladu vyvolané jen zkrácením životnosti vnitřního vodovodu, když bude posléze několikanásobně překonáno náklady na rekonstrukci. Přitom nemocnice, domovy seniorů, ale i mnohé další objekty jsou provozovány po dlouhou dobu jedním vlastníkem. A ten bohužel často přistupuje na řešení, které není v zájmu nás, tedy těch, kteří náklady v konečné fázi platí. I to dokazuje moje praxe soudního znalce.
Jak by mělo podle Vás vypadat řešení u takových, zejména nemocničních objektů?
Považuji za důležité předložit investorovi a návazně projektantovi výhled do budoucnosti. Ten leccos změní. A týká se to nejen potrubí, například může být navrženo nerezové, spojované lisováním, s garancí výrobce i vícevrstvé plastové spojovaného lisováním, ale i použití veškerých armatur a zařizovacích předmětů s doloženou dlouhodobou životností. Je nutné vodu PWC přiváděnou do objektu „standardizovat“ beze změny chemického složení, přípravu teplé vody řešit tak, aby její teplota byla v průběhu dne stabilní v rozsahu max. ±0,75 °C, při dodávce v místě obslužnosti max. 47 °C. Je žádoucí uvažovat o možnosti mimořádné mikrobiologické sanace vnitřního vodovodu, a tedy na vstupu PWC do objektu instalovat vhodnou armaturovou sestavu, jak požaduje ČSN EN 755409. V projektu uvažovat s budoucími požadavky na využití „šedé vody“, dešťové, vsakování, v horizontu cca 15 až 20 let uvažovat o nutnosti řešit vnitřním vodovodem dodávku dvojí vody, odděleně pro WC a ostatní, řešit pro tyto důležité objekty i samostatnou dodávku vody v případě výpadku zásobování z veřejného vodovodu. Uvažovat o případném detašovaném hygienickém zabezpečení PWC, pokud by její hygienické zabezpečení ve veřejných vodovodech pokleslo. A to i s ohledem na mikrobiologickou kvalitu z ní připravované DWH v celém objektu. Provozně zásadní je optimalizovat kapacity průtoku distribučních prvků, stačí průtok 6,0 litrů u vodovodní baterie a 11 litrů u sprchy, i nasazení elektronického bezdotykového ovládání distribučních vodovodních baterií u mnoha obslužných míst.
Existuje pro Vaše návrhy nějaká legislativní podpora?
Z části ano. Máme řadu technických a hygienických norem, předpisů pro snižování energetické náročnosti, pravidel pro vyhlašování výběrových řízení atp. Chybí mi však jejich těsná provázanost v praxi. Taková, která by vyloučila chyby, se kterými se ve své znalecké praxi setkávám. Pokud by například instalační firma musela u zakázek z veřejného rozpočtu nést desetiletou záruku za bezporuchový provoz vnitřního vodovodu, jistě by se pak zcela jinak dívala na záměny materiálů potrubí, technologií, armatur atp. za levnější, než které byly s ohledem na požadavek 50leté životnosti navrženy a touto instalační firmou v nynějším přístupu nedodrženy. Stejně tak by se změnil pohled smluvního provozovatele či správce objektu. To jsou jen příklady. Vzhledem k trvalým dlouhodobým celospolečenským nákladům na vnitřní vodovody v řádu desítek mld. Kč, a to jen v sektoru nemocnic a domovů seniorů, si tato oblast zaslouží mnohem větší pozornost, než se kterou se setkávám. Je nutná a nepochybně žádoucí úprava legislativy, protože vnitřní vodovod má v objektu zvláštní postavení. Je cévním systémem. Pokud je vyřazen z provozu, dochází po cca 3 dnech k neřešitelné situaci!
Přesto vše Vámi uvedené doufám, že snad situace není jen „černá“. Že existují i „bílá“ řešení. Setkal jste se za posledních 20 až 25 let s konstrukcí a provozními stavy vnitřních vodovodů, která lze po technické a uživatelské stránce označit za výborná?
Ano, setkal. Jsou ukázkou, že to jde. I jako protiváha informací z tohoto rozhovoru! Určitě bych mohl z archivu a paměti vyrýžovat nějaká zlatá zrnka a detailně je ukázat.
Děkuji za rozhovor a těším se na pokračování, které jak věřím, bude optimističtější.
Investment and operating costs and the actual life of the internal water supply system are significantly reflected in the actual economy of the building and its operation. The mistakes that are associated with internal water mains impoverish us all unnecessarily, they only generate work for a small group. It is necessary to change the view of the importance of internal water supply, especially when it comes to buildings managed by the state, municipalities or serving the public.