Barevná a věcná střídmost je součástí pohledného řešení

Robert Fulghum: „Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce.“

Členitá dispozice se odráží na členitosti fasád a velkých plochách oken
Zdroj: studio No Architects

Kde se vzal ten zvláštní název?

Montessori škola, školka, Montessori pedagogika. Víme, co vše se skrývá za tímto nevšedním jménem nebo jen tušíme, že tento alternativní program je „jiný“. Pokud vám zní cizokrajně, pak po právu, protože zásady této výuky navrhla italská lékařka a pedagožka Marie Montessori. Nečekejte však žádnou horkou novinku, její práce se datuje ke konci 19. století a po polovinu 20. století. Koncept na tehdejší dobu skoro nemyslitelný a odvážný, totéž platí i posléze. Proč? Protože vcelku odmítá školometské memorování jako základ naší pedagogiky a klade důraz na svobodný rozvoj dítěte jako součást jeho samostatné činnosti a samostatného rozhodování o utváření jeho osobnosti. Kreativita dítěte je jedním ze stavebních kamenů této nevšední pedagogické metody. S jejím využitím si dítě utváří svoji specifickou osobnost a staví na tom, co je mu blízké, co je mu vlastní.

Ve svém mottu klade Montessori pedagogika na první místo osobnost dítěte před výchovnými metodami. Nemá to být anarchie, jak vás dozajista napadne, ale respektování osobnosti dítěte bez mentorování, trestů, podpora zdravého sebevědomí a práce pedagoga, jako „průvodce“ dítěte, při jeho cestě za životním vzděláváním. Klasický pedagog se zřejmě opotí leknutím při představě takového přístupu. Ten program je daleko propracovanější a smysluplnější, nemůže ho provozovat kdokoliv bez hlubších znalostí těchto zásad a principů. Jsou koktejlem psychologie, pedagogiky, obrovského citu pro věc, hlubokých znalostí a velké míry kreativity pedagoga. Což by ostatně mělo být doménou jakéhokoliv pedagoga. Před rokem 1989 tato možnost u nás ani nebyla reálná, tudíž nebyla ani tak známá. Je dobré, že naše školství poskytuje výběr a pestřejší možnosti dětem i rodičům, pokud žádají přístup jiný než ryze klasický. Netřeba se vzněcovat a hodnotit jedno či druhé s nepotřebným despektem. K čemu tento dobový výlet?

Jednoduchý mobiliář

Členění fasád

Odkládací police

Jednoduchá terasa ze dřeva

Zdroj: studio No Architects

Co z toho plyne pro záměr architekta

Pro architektonické řešení Montessori školky je důležité chápat, že se zde pracuje s takzvaným připraveným prostředím. Jeho součástí je určitá barevná a věcná střídmost. Prostor i mobiliář je uzpůsoben věku a velikosti dítěte, práci po krůčcích od jednoduchého ke složitějšímu, bez pevně ohraničených časových úseků a pasívního sezení na jasně určených místech typu stolečků či lavic. Prostor je uspořádán do koutků pro takzvané „skutečné aktivity“. Odpovídají dítěti, nechávají mu volnost v „práci“ i v rozhodování. Jeho osobnost se rozvíjí svobodně a tvořivě s dopomocí pedagoga. Pokud se tohle vše sejde, pak dítě pracuje a rozvíjí svůj potenciál s láskou, hlavně nezměrnou energií a touhou, posunout své možnosti a vědění dále. Proto se zde hovoří o čemsi nehmatném, jako je „připravené prostředí“. Má to svá výrazná specifika a je třeba je pochopit a vtisknout do rámce takové nevšední školky. Nevšední způsob výchovy, nevšední přístup, nevšední prostředí k tomu uzpůsobené.

Trochu se zde nabízí výrazy typu specifická či speciální pedagogika a k tomu specifické a speciální prostředí. Nelekejte se, speciální pedagogika je dnes určena převážně péči, vývoji a rozvoji dětí, potažmo dospělých, jakkoliv znevýhodněných či postižených. Tento proces je opravdu speciální, proto speciální pedagogika. Nejsme ovšem mimo téma. Marie Montessori totiž začínala na Univerzitní psychiatrické klinice v Římě, se zaměřením na výchovu mentálně postižených. Následně otevřela Dům dětí, školku pro skupinu sociálně slabších dětí. Tento přístup a klasické vzdělávací metody k sobě mají blíže, více než tušíme. Získané zkušenosti je možné s úspěchem implementovat do zcela běžného života nás i našich dětí. Spousty statistik hovoří ve prospěch této alternativy a nikterak ji nevyvracejí ani nepopírají. Prostě jedna z variant, se kterou je dobré počítat při případném životním nasměrování našich dětí.

Střídmé vybavení šatny

Výzdoba

Vnější kout

Večerní pohled

Zdroj: studio No Architects

Nezbytné povzdechnutí

Je zajímavé, že národ pyšnící se J. A. Komenským nevpustil do našeho vzdělávacího systému, stojícího na drilu, memorování a kázni, alespoň dílčí myšlenky tohoto způsobu výchovy a výuky. Tohle zase nebyla až tak horká novinka, pokud se psal počátek 20. století. Proč? Každý si odpoví za domácí úlohu…

Za zmínku stojí iniciace celé smysluplné občanské vybavenosti tohoto typu místními patrioty, kteří přetavili svoji vizi ve skutečnost.

Půdorys 1. NP

Půdorys 1. NP

Průhled oknem do herny

Zdroj: studio No Architects

Základní popis

Návrh Montessori školky v Klecanech odráží jeden ze základních principů montessoriovské pedagogiky, a sice tzv. připraveného prostředí.

Fasády s členěním oken
Zdroj: studio No Architects

Večerní pohled

Kuchyňka uzpůsobená dětem

Pohled z čelní strany

Vnější kout

Zdroj: studio No Architects

Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu

Autorská zpráva

„Svět nepatří poslušným dětem. Svět patří těm, kdo ho znají dost na to, aby ho dokázali změnit.“

Bylo nebylo, autoři územního plánu malého středočeského města na pravém břehu Vltavy – Klecan – vymezili na malém pozemku, přímo uprostřed rozsáhlých rozvojových ploch pro bydlení, plochu pro občanskou vybavenost. Místní patrioti, dobrovolný hasič s manželkou, si trojúhelníkový pozemek pořídili s vizí, že zde vybudují školku s menším přidruženým kulturním provozem, kterou budou sami provozovat podle zásad Montessori vzdělávacího systému.

Barevná i věcná střídmost, absence křiklavých hraček a s nimi i motivů, to vše provází specifika vzdělávání, které je postaveno na Montessori pomůckách. Náš návrh však ze všeho nejvíce odráží jeden ze základních principů montessoriovské pedagogiky, a sice tzv. připraveného prostředí. Podle této zásady bývá prostor uspořádán do koutků, v nichž se často odehrávají tzv. skutečné aktivity. Děti pracují na skutečném ponku, zatloukají skutečným kladivem skutečné ostré hřebíky, vaří ve skutečné kuchyňce s plnohodnotným dřezem, sporákem a troubou, skutečně pečují o rostliny na zahradě atd.

Pohled boční

Střídmá pohledná herna

Vnější kout

Boční pohled

Zdroj: studio No Architects

Mezi aktivitami si svobodně vybírají, rozvíjejí své vnitřní motivace podle individuálních potřeb. Tyto koutky v naší školce nejsou jen symbolické, skutečně jsou umístěny v koutech, které se propisují z interiéru do exteriéru, kde vytvářejí své negativní obrazce – koutky v zahradě. Naší ambicí bylo, i na limitovaném pozemku, připravit členité prostředí tak, aby podněcovalo zájem dětí samo o sobě a pomáhalo jim vnímat svět, včetně světa architektury jako něco nesamozřejmého, hodného přemýšlení.

Pohled z čelní strany

Úložný mobiliář

Pohled z čela

Dětský ponk

Zdroj: studio No Architects

Na začátku naší práce na návrhu byla trojúhelníková parcela stavebního dvora, vylitá zčásti betonem, ze všech stran obklopena silnicemi, přes její jižní část vedl dost neskromně obecní kanalizační řád a přes její východní část další směs veřejné technické infrastruktury. Jednu ze tří silnic se nakonec podařilo proměnit v pěší cestu, s pomocí tří typů neprůhledného oplocení jsme si pomohli s udržením vlastního kontextu v (zatím) nedostavěné periferii obce. A udrželi jsme při životě největší devizu pozemku – košatý topol.

Zatímco v přízemí domu se nachází školka, v patře se samostatným vstupem a multifunkčním sálem se odehrává nejen administrativa a poradenství školky, ale i řada aktivit pro dospělé jako je cvičení apod. Školka tak od svého otevření slouží jako malé kulturní centrum a dá se předpokládat, že její role se bude vyvíjet spolu s tím, jak se zastaví další rozvojové plochy v jeho okolí.

Klienti školku postavili prakticky vlastníma rukama a dále ji vedou, spravují, pečují o zahradu i dům. Osobně mimo jiné i s pomocí hasičské cisterny zalévali strom na pozemku, aby celou stavbu ve své těsné blízkosti skutečně přežil tak, jak jsme doufali.

Jednoduché řešení bez příkras

Prostor, světlo a jednoduchost

Kuchyňka uzpůsobená dětem

Zdroj: studio No Architects

O studiu

Studio No Architects je vystavěno na spolupráci architekta a vizuální umělkyně. Tato spolupráce zahrnuje kolektiv interních i externích spolupracovníků, schopných pokrýt celou škálu specializovaných profesí, které vydařená architektura vyžaduje.

Zajímají nás citlivá řešení dotažená do detailu, která odrážejí jedinečný příběh každého záměru a každého klienta.

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – STUDIO NO ARCHITECTS a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.