Kvalifikace svářečů při činnostech na plynových zařízeních

Stanovisko bylo zpracováno ve spolupráci CTI ČR, ČSSP, AOSPZ & PKO

V odborné veřejnosti je diskutována problematika kvalifikace svářečů při činnostech na plynových zařízeních, např. při svařovacích pracích na plynovodech a přípojkách, domovních plynovodech apod.

První názor je, že

1. svářeč smí provádět svářečské práce bez osvědčení o odborné způsobilosti od Technické inspekce České republiky,

Druhý názor je, že

1. svářeč nesmí provádět svářečské práce bez osvědčení o odborné způsobilosti od Technické inspekce České republiky

ad 1) Svářeč smí provádět svářečské práce bez osvědčení o odborné způsobilosti od Technické inspekce České republiky (dále jen TIČR), pokud provádí při svařování plynovodu činnosti související jen se svařovacím procesem

Svařování je vysoce specializovaná činnost používaná v řadě průmyslových odvětví a oborů. Svářeč musí splňovat požadavky technických předpisů, kterými jsou praxe a složení zkoušky. V případě svařování plastů podle ČSN EN 13067 „Personál pro svařování plastů – Zkoušky odborné způsobilosti svářečů – Svařování spojů z termoplastů“, je jednou z podmínek pro připuštění ke zkoušce odborné způsobilosti dvouletá praxe, podle TPG 927 04 „Zkoušky svářečů plynovodů z plastů pro vydání Osvědčení odborné způsobilosti“ pak praxe v délce šesti měsíců. Osvědčení odborné způsobilosti podle ČSN EN 13067 i TPG 927 04 pozbývá platnost, pokud svářeč nesvařuje déle než šest měsíců.

Z výše uvedeného je zřejmé, že svařování je proces vyžadující specifické teoretické a praktické znalosti. Tyto znalosti jsou jedinou a postačující podmínkou pro zhotovení kvalitního svaru. Proto tyto předpisy nevyžadují, aby svářeč měl znalosti o zařízení, na němž zhotovuje sváry. Kvalita sváru závisí totiž na dodržení svářecího postupu, který zohledňuje svařovaný materiál, použitý přídavný materiál, požadovanou pevnost spoje apod. a nikoli to, zda je svár na plynovodu, vodovodu, ocelové konstrukci nebo jaderném reaktoru a zda je svářeč odborníkem v daném oboru. Svářeč je tedy chápán jako univerzální specialista schopný vytvořit kvalitní, a tudíž bezpečný spoj.

Při aplikaci příslušných ustanovení vztahujících se ke svařování, např. TPG 702 01 „Plynovody a přípojky z polyetylenu“:

3.5 Svářečské práce na plynovodech a přípojkách mohou vykonávat osoby s certifikátem vydaným v rozsahu akreditace certifikačního orgánu s kvalifikací:

• podle TPG 927 04, nebo
• podle ČSN EN 13067 pro materiálovou skupinu 3 PE.

Současně musí tyto osoby splňovat podmínky odborné způsobilosti³⁾.

³⁾ Vyhláška č. 21/1979 Sb., zákon č. 174/1968 Sb.

je nutno tedy zohlednit, jaké činnosti svářeč provádí. V praxi mohou nastat dva případy:

1. Svářeč provádí na stavbě výhradně svářečské práce; neúčastní se provádění montážních prací. Odpovědnost za kvalitu a provedení svářečských prací má svářeč plynovodu. Odpovědnost za kvalitu a provedení veškerých montážních prací včetně zadání svářečských prací a zaznamenávání postupu montáže v příslušné technické dokumentaci pro provedení výchozí revize má pracovník s kvalifikací podle vyhlášky č. 21/1979 Sb.
2. Svářeč provádí na stavbě svářečské práce a účastní se i montážních prací. Odpovědnost za kvalitu a provedení svářečských a montážních prací má svářeč plynovodu s kvalifikací podle TPG 927 04, příp. ČSN EN 13067 a vyhlášky č. 21/1979 Sb.

Odůvodnění:

Svářeč plynovodů z plastů je definován v TPG 702 01:

2.1.32 Svářeč plynovodů z plastů – osoba s kvalifikací podle TPG 927 04 nebo ČSN EN 13067, provádějící svařování a obsluhu svařovacího zařízení.

Podle TPG 702 01 ustanovení čl. 4.13.2.4 a čl. 4.13.3.7 se jednoznačně z hlediska prací svářeče stanoví výhradně jen bezprostřední příprava a samotné provedení svaru.

4.13.2.4 Bezprostřední přípravu a samotné provedení svaru na tupo provádí svářeč s příslušnou kvalifikací podle 3.5.

4.13.3.6 Bezprostřední přípravu a samotné provedení svaru elektrotvarovkou provádí svářeč s příslušnou kvalifikací podle 3.5.

Tento přístup je aplikován obecně v průmyslové praxi, kde se důsledně rozlišuje mezi montážními pracemi a svařovacími pracemi, a to i v oboru plynových zařízení:

TPG 704 01 Odběrná plynová zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách

3.8 Projektovat, montovat a opravovat OPZ je možno pouze v souladu s příslušnými předpisy⁸⁾ a návodem výrobce. Osoba uvádějící do provozu plynové spotřebiče a provádějící na nich servis musí postupovat podle návodu výrobce spotřebiče.

⁸⁾ Např. zákon č. 458/2000 Sb., zákon č. 360/1992 Sb., zákon č. 183/2006 Sb., zákon č. 174/1968 Sb.

3.9 Svářečské práce smějí vykonávat fyzické osoby, které mají zkoušku podle ČSN EN 287-1 (05 0711), pájení měděných materiálů fyzické osoby podle ČSN EN 13133 (05 5905) a TPG 700 01, svařování plynovodů a přípojek z PE fyzické osoby s platným dokladem o zkoušce podle TPG 927 04.

TPG 703 01 Průmyslové plynovody

3.3 Provádět montáž, opravy, zkoušky a revize průmyslových plynovodů mohou právnické nebo podnikající fyzické osoby (dále jen organizace), které jsou držiteli platného oprávnění odborné způsobilosti, prostřednictvím fyzických osob, které jsou držiteli platného osvědčení odborné způsobilosti³⁾.

³⁾ Zákon č. 174/1968 Sb., vyhláška č. 21/1979 Sb., vyhláška č. 85/1978 Sb.

3.4 Svařovat průmyslové plynovody může svářeč, který je odborně způsobilý podle ČSN EN 287-1, u plynovodů z plastů podle TPG 927 04, popřípadě vlastní doklad vydaný v rámci certifíkačního orgánu akreditovaného v ČR.

Jak bylo uvedeno výše, předpisy o svařování nevyžadují, aby svářeč měl znalosti o zařízení, na němž zhotovuje sváry. Pokud by to vyžadovaly, musel by mít svářeč plastů a oceli zhotovující svary na vyhrazeném plynovém zařízení ve firmě s oprávněním na všechna zařízení následující osvědčení podle vyhlášky č. 21/1979 Sb.:

f1 – Domovní plynovody na plynná paliva, kromě propanu, butanu s jejich směsí
f2 – Průmyslové plynovody na plynná paliva, kromě propanu, butanu s jejich směsí
f3 – NTL, STL plynovody a přípojky pro veřejnou potřebu na zemní plyn
f4 – VTL plynovody a přípojky pro veřejnou potřebu na zemní plyn
f5 – NTL, STL a VTL plynovody na propan, butan a jejich směsi
f6 – Rozvody technických plynů

Vyhláška č. 21/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, stanoví:

§ 6 (2) Montáží ostatních zařízení mohou být pověřeny jen osoby, které byly seznámeny v rozsahu své činnosti s předpisy pro montážní práce na zařízení a zaškoleny. Musí být seznámeny se souvisejícími předpisy a mít nejméně jeden rok odborné praxe, čímž se rozumí praktická činnost na zařízení příslušného druhu a musí složit zkoušky u orgánu dozoru.

Z testových otázek používaných u zkoušek na TIČR vyplývá, že montér musí mít znalosti od požadavků na projektování, výběr materiálů, ukládání potrubí, jeho vzdálenosti od objektů a jiných zařízení, zkoušení, provoz, údržbu, odstraňování poruch atp.

Otázka zní: Potřebuje svářeč zhotovující pouze sváry, tyto znalosti ke zhotovení kvalitního, a tedy i bezpečného svaru?

Odpověď: Nepotřebuje, neboť předpisy stanovující požadavky na kvalifikaci svářečů tyto znalosti nevyžadují.

Vyžadování osvědčení TIČR u svářeče zhotovujícího pouze svary je nad rámec vyžadovaný vyhláškou č. 21/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti. Představuje zároveň neopodstatněné zdražování montážních prací a je naprostým unikátem mezi všemi technickými obory (např. svářeč instalující transformátor nemusí být odborně způsobilý v elektrotechnice).

ad 2) Svářeč nesmí provádět svářečské práce bez osvědčení o odborné způsobilosti od Technické inspekce České republiky

Pokud by se postupovalo podle tohoto názoru, mohly by v České republice získat osvědčení o odborné způsobilosti pro montáž plynovodů a přípojek z polyetylénu (a to nejen u svářečů) pouze absolventi učebního oboru mechanik opravář plynárenských zařízení. Vyplývá to z TPG 927 01 „Odborné kurzy. Příprava osob ke zkouškám za účelem získání osvědčení odborné způsobilosti k montáži a opravám vyhrazených plynových zařízení“:

3.3 Do kurzu mohou být přijati pouze žadatelé starší 18 let, kteří mají nejméně jeden rok odborné praxe (požadavek vyhlášky č. 21/1979 Sb.).

Potvrzení o absolvování této praxe vydá podnikající právnická, fyzická osoba nebo organizace, která je držitelem oprávnění pro montáže a opravy plynových zařízení příslušného druhu, nebo která plynové zařízení příslušného druhu provozuje.

Ve výjimečných případech může žadatel učinit písemné prohlášení formou čestného prohlášení o způsobu a místě nabytí požadované praxe, které předloží před vlastní zkouškou odborné způsobilosti.

U absolventů učebního oboru mechanik opravář plynárenských zařízení se považuje za splněný požadavek na odbornou praxi úspěšné ukončení tohoto učebního oboru.

Poznámka: Odbornou praxí se rozumí praktická činnost na zařízení příslušného druhu, viz § 2 vyhlášky č. 21/1979 Sb. – činnost při montáži, opravě nebo obsluze plynového zařízení.

S ohledem na nízký počet těchto absolventů by došlo k praktickému zastavení výstavby a oprav nejen plynovodů a přípojek z polyetylénu, ale i rozvodů plynu z těchto materiálů za hlavním uzávěrem plynu, neboť příslušné předpisy pro odběrná plynová zařízení odkazují na TPG 702 01.

Ostatní osoby by nemohly podle zastánců výše uvedeného výkladu splnit jeden rok odborné praxe.

Tento nedomyšlený výklad je v rozporu s uvedenou vyhláškou, vydanou na základě zákona,

• protože vyhláška vyžaduje, aby zájemce o osvědčení vykonával po dobu nejméně jednoho roku praktickou činnost na zařízení příslušného druhu,
• a výklad tuto praktickou činnost osobám bez osvědčení zakazuje.

(Samozřejmě neuvažujeme o tom, že by zájemce o osvědčení montoval po dobu nejméně jednoho roku zařízení, které by podle tohoto výkladu nemohlo být uvedeno do provozu.)