logo TZB-info

estav.tv nový videoportál

Reklama

Pohledem znalce: Může kotel třídy 4 na pevná paliva plnit parametry ekodesignu?

Reklama

Než se budu plně věnovat tématu naznačenému v nadpisu, dovolím si na úvod malou poznámku k pojmu uvedení výrobku na trh, protože tento pojem je v poslední době v souvislosti teplovodními kotli na pevná paliva dosti frekventovaný, ovšem stejně často také špatně vykládaný. Podle platné legislativy je uvedením na trh míněn první prodej výrobku výrobcem. Zjednodušeně je to datum, kdy byla výrobcem vystavena faktura na prodej výrobku. Pokud kotel výrobce prodá konečnému uživateli, platí toto datum. Toto datum je platné i pro prodej obchodníkovi, který kotel následně, tedy později, prodá konečnému uživateli. U kotlů se tak může stát, že datum uvedení na trh (například při prodeji od výrobce na velkoochod) se liší od datumu prodání kotle konečnému uživateli (toto je možné) a i od uvedení kotle do provozu (zprovoznění konečným uživatelem zajištěným odborníkem vyškoleným u výrobce).

Norma ČSN EN 303-5:2013 vs. ekodesign

Podle současně platné legislativy musí teplovodního kotle na pevná paliva před svým prvním uvedením na trh (před zahájením prodeje nového typu) projít nejdříve tzv. počáteční zkouškou typu (certifikací) u autorizované zkušebny. Zde se mimo jiné ověřuje shoda parametrů kotle s požadavky ČSN EN 303-5:2013 (dále jen norma). Podle úrovně dosažených emisí a účinnosti je poté kotel zařazen do jedné ze tří normou definovaných tříd (třída 3, 4, 5, kde třída 5 představuje nejvyšší úroveň). Platná technická norma ČSN tedy zná tři třídy, ovšem platná legislativa umožňuje od 1. ledna 2018 uvádět na trh pouze kotle tříd 4 a 5.

A tady se vrátím k poznámce z úvodu. Může se tedy stát, že i když od 1. ledna 2018 není možné uvádět na trh kotle třídy 3, v odborných velkoobchodech i u menších prodejců mohou ještě být na skladě a nabízeny. A to v případě, že byly obchodníkem od výrobce zakoupeny v roce 2017 (to znamená, že rok výroby ovšem musí být 2017 a méně), tedy v době, kdy se ještě kotle třídy 3 mohly uvádět na trh.

Od 1. ledna 2020 fakticky nahradí stávající národní legislativu platnou pro uvádění teplovodních kotlů na pevná paliva na trh legislativa evropská. Pro uvedení na trh již nebude důležitá třída kotle definovaná podle stávající ČSN, ale parametry definované v příslušném Nařízení komise (EU) 2015/1189 o ekodesignu teplovodních kotlů na pevná paliva (dále jen ekodesign).

Podmínky definované ekodesignem, tedy pro naše národní prostředí podmínky budoucí, musí však již plnit kotle nově instalované v rámci tzv. kotlíkových dotací. A díky tomu se objevil problém, který jsem již avizoval v nadpisu.

Obecně je vžitá představa, že požadavky na emise a účinnost podle ekodesignu jsou přísnější, než požadavky kladené na kotle třídy 5. Bohužel tuto nepřesnost podporují i někteří výrobci či prodejci, když o svém výrobku tvrdí, že plní přísné parametry třídy 5 a dokonce i ekodesignu. Realita je ovšem poněkud odlišná. Již několikrát jsem řešil dotaz zděšeného zákazníka, který si koupil v rámci kotlíkových dotací kotel plnící parametry ekodesignu a na výrobním štítku objevil třídu 4! Jak je to možné, byl zákazník podveden?

Kotel Licotherm ruční
Kotel Licotherm ruční

Třída 5 vs. ekodesign

Při pohledu na emisní limity potřebné pro dosažení třídy 5 a pro dosažení ekodesignu zjistíme, že limity pro emise CO, prachu a uhlovodíků jsou shodné. Ekodesign je přísnější v tom, že požaduje navíc plnit limit i pro emise NOx, což se dle normy neověřuje. Zde bychom mohli tedy konstatovat, že ekodesign je přísnější. A opravdu mají výrobci často velké problémy, zvláště u kotlů na biomasu, limitů pro NOx dosáhnout. Proč je tomu tak je ovšem na povídání na jiné téma, neboť to souvisí s chemickým složením biomasy a průběhem spalovacího procesu (zvláště jeho teplotou).

Ovšem jak se může stát, že emise dle ekodesignu plní i kotel třídy 4? Pes je zakopaný v metodice výpočtu výsledných emisí. Dle normy musí příslušný limit splnit kotel při jmenovitém i minimálním výkonu. Pokud se v některém z měřených výkonů do limitu „nevejde“, je zařazen do třídy nižší. Naopak u ekodesignu je počítán vážený průměr z obou měřených výkonů podle pravidla

Ev = 0,85 x EMin + 0,15 x EMax

Výsledné emise Ev jsou tedy počítány z 85 % emisí dosažených při minimálním výkonu EMin a z 15 % emisí dosažených při výkonu jmenovitém EMax. Může se tak stát, že například při jmenovitém výkonu je emisní limit překročen, ale vše napraví podstatně nižší emise při výkonu minimálním.

Příklad

Nejnázornější je samozřejmě popsaný problém demonstrovat na malém příkladu. Limit pro dosažení třídy 5 dle normy i ekodesignu je u automatických kotlů pro emise CO rovný 500 mg/m3. Dejme tomu, že při jmenovitém výkonu bylo naměřeno 600 mg/m3 a při sníženém výkonu 400 mg/m3.

Podle normy kotel překročil při jmenovitém výkonu limit pro třídu 5 a byl by tedy zařazen do nižší třídy 4. Ovšem podle ekodesignu se výsledné emise počítají následovně:

EV = 0,85 x EMin + 0,15 x EMax = 0,85 x 400 + 0,15 x.600 = 340 + 90 = 430 mg/m3.

Máme tedy kotel, který má na výrobním štítku uvedenu nižší třídu 4, ale přitom plní parametry ekodesignu, neboť jeho výsledné emise 430 mg/m3 jsou pod limitním množstvím 500 mg/m3. Samozřejmě se musí při ověřování parametrů dle normy nechat změřit i emise NOx, a ty se musejí „vejít“ do „ekodesignového“ limitu 200 mg/m3 pro biomasu nebo 350 mg/m3 pro fosilní paliva.

V současnosti jde tedy o poněkud nešťastné normativní a legislativní řešení, které nepřispívá k jistotě zákazníků, co vlastně kupují, aniž by měli odborné vzdělání v oboru.

 
 

Reklama


© Copyright Topinfo s.r.o. 2001-2024, všechna práva vyhrazena.