Atomový zákon a povinnosti provozovatelů při úpravě vody z podzemních zdrojů

Úvod

Zákon č. 263/2016 Sb., atomový zákon [1], a vyhláška č. 422/2016 Sb., o radiační ochraně a zabezpečení radionuklidového zdroje [2] (vyhláška) nestanoví z hlediska přírodního ozáření žádné požadavky na kvalitu pitné vody pocházející výhradně jen z povrchového zdroje. Tyto právní předpisy stanoví ukazatele přípustného obsahu přírodních radionuklidů pouze v pitné vodě určené pro veřejnou potřebu pocházející z podzemních zdrojů nebo směsi vody podzemní a povrchové, protože u podzemních vod, které jsou v kontaktu s horninovým prostředím obsahujícím dceřiné produkty přirozených rozpadových řad, nebo jsou vystaveny působení radonu, obsaženém v půdním vzduchu, lze očekávat zvýšený výskyt přírodních radionuklidů.

Oba citované právní předpisy upravují také podmínky pro pracoviště, kde jsou technologicky upravovány vlastnosti podzemní vody, stanovují pravidla pro pracovní podmínky pracovníků vykonávajících na těchto pracovištích práce a také podmínky pro uvolňování radioaktivní látky z technologií úpravy podzemních vod (odpadní voda, filtrační náplně, vodárenské kaly apod.). Pro uvolňování radioaktivních látek jsou stanoveny tzv. uvolňovací úrovně, a to pro uvolňování pevných materiálů a pro vypouštění odpadních vod. Přísnější uvolňovací úrovně jsou stanoveny pro vypouštění odpadních vod do vod povrchových a mírnější do kanalizace pro veřejnou potřebu, je proto třeba vždy brát zřetel na to, jak bude s odpadní vodou nakládáno a jaké uvolňovací úrovně se na danou úpravu vody vztahují. Zde je třeba také připomenout, že atomovým zákonem stanovené podmínky pro provoz pracovišť s technologickou úpravou vody se netýkají jen výroby pitné vody, ale každé technologické úpravy vody, pro jakékoliv účely, např. i pro průmyslovou výrobu aj.

Přečtěte si také Novinky v legislativě k hygieně vody Přečíst článek

Úprava vlastností podzemní vody, tj. technologie, kterými jsou technologicky upravovány a měněny vlastnosti surové vody pocházející z podzemního zdroje, náleží z hlediska radiační ochrany mezi tzv. plánované expoziční situace, to znamená, že již při projektování takovýchto pracovišť lze rozhodovat o možnostech regulace přírodního ozáření. Úpravny vody vybavené těmito technologiemi jsou atomovým zákonem definovány jako „pracoviště s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření“, na nich je třeba, vedle ověřování pracovních podmínek osob vykonávajících zde práce, také vhodným způsobem nakládat s materiály, které jsou z těchto pracovišť uvolňovány mimo jejich vlastní areál. Podrobnosti k měření a hodnocení obsahu přírodních radionuklidů v radioaktivní látce uvolňované z pracoviště s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření jsou uvedeny v Doporučení SÚJB [3].

Pravidla pro uvolňování radioaktivní látky

Radioaktivní látka je definována v § 2 odst. 2 písm. b) atomového zákona, za radioaktivní látku jsou považovány ty látky, které z hlediska možného ozáření vyžadují regulaci podle atomového zákona. Definice radioaktivní látky tak není vztažena ke skutečnému obsahu radionuklidů v této látce, ale na potřebu její regulace dle atomového zákona. Na pracovišti s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje vyžadují regulaci podle atomového zákona látky uvedené v § 91 odst. 1 vyhlášky, jde zejména o usazeniny, kaly, použité filtry, odpadní vody, odpady uvolňované mimo pracoviště a materiály z pracoviště určené k opakovanému použití nebo recyklaci. U těchto látek je třeba ještě před jejich uvolněním z pracoviště provést měření za účelem zjištění obsahu přírodních radionuklidů a provést porovnání získaných výsledků s tzv. uvolňovacími úrovněmi stanovenými pro konkrétní způsoby uvolňování (§ 105 vyhlášky).

Podmínky uvolňování radioaktivní látky z pracovišť s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření jsou stanoveny v § 95 atomového zákona. Každý, kdo z pracoviště uvolňuje radioaktivní látku, musí zajistit měření a hodnocení obsahu radionuklidů v těchto látkách. Měření a hodnocení musí být prováděno nejméně jednou za 12 měsíců, protokoly s výsledky měření musí být oznamovány SÚJB. Další povinností provozovatele pracoviště je zpracovat vnitřní předpis pro nakládání s radioaktivní látkou uvolňovanou z pracoviště a postupovat podle něj.

Měření a hodnocení obsahu radionuklidů v radioaktivní látce uvolňované z pracoviště provádí osoby, které mají povolení SÚJB k této činnosti, seznam těchto osob je dostupný z: https://www.sujb.cz/aplikace/radon/?table=tab_a&search=1&G=1&licence=5, v současné době má toto povolení osm subjektů. Výsledky získané měřením uvolňované radioaktivní látky ovlivní také způsob jejího uvolnění. Radioaktivní látku lze uvolňovat bez povolení SÚJB v tom případě, kdy nejsou překročeny stanovené uvolňovací úrovně (§ 95 odst. 2 atomového zákona). Bez povolení SÚJB lze radioaktivní látku uvolňovat též v případě, kdy je prokázáno, že efektivní dávka každého jednotlivce z obyvatelstva způsobená v kalendářním roce uvolněním radioaktivní látky je menší než 0,3 mSv (§ 95 odst. 3 atomového zákona). V takovém případě je ten, kdo takovou látku uvolňuje z pracoviště, povinen oznámit SÚJB nejméně 60 dní předem tyto skutečnosti: druh uvolňované radioaktivní látky, aktivitu radionuklidů v uvolňované radioaktivní látce, místo, čas a způsob uvolňování radioaktivní látky a zhodnocení ozáření jednotlivce z obyvatelstva prokazující splnění podmínky pro tento způsob uvolňování. V ostatních případech je možné uvolňovat radioaktivní látku jen na základě povolení SÚJB.

Uvolňování radionuklidů při úpravě vlastností vody z podzemních zdrojů

Pokud je podzemní voda obsahující radionuklidy technologicky upravována, mohou během úpravy vody vznikat odpadní produkty, které tyto radionuklidy obsahují. Velmi často jsou při úpravě vody používány technologie, které jsou účinné i pro odstranění přírodních radionuklidů, proto je třeba při úpravě vod z podzemních zdrojů věnovat pozornost odpadním látkám (odpadní vodě, filtrům, filtračním náplním, vodárenským kalům apod.), u kterých je třeba v případě jejich uvolnění z úpravny vody ověřit, zda obsah přírodních radionuklidů splňuje požadavky atomového zákona a vyhlášky. Tato povinnost provozovatelů úpraven vod se týká všech technologií, ne jen těch, kde jsou radionuklidy z vody odstraňovány záměrně (například odstraňování uranu), ale i technologií, které jsou primárně určeny k odstranění jiných látek z vody (železa, manganu, těžkých kovů, polokovů a dalších). Kontrola obsahu přírodních radionuklidů v uvolňovaných odpadních látkách je u technologické úpravy vody z podzemního zdroje povinná.

Obsah přírodních radionuklidů v pevných materiálech jako jsou filtry, filtrační náplně, vodárenské kaly apod. není třeba měřit v době, kdy se nacházejí v areálu úpravny vody, povinnost měření se vztahuje až k jejich uvolnění (např. výměna filtračních náplní, likvidace vodárenských kalů apod.) mimo areál úpravny vody. Teprve podle výsledků měření a po porovnání s uvolňovacími úrovněmi stanovenými v § 105 odst. 1 vyhlášky následuje rozhodování o vhodném způsobu uvolnění pevných materiálů z úpravy podzemní vody.

Odpadní vody vznikají buď přímo v technologii, nebo při regeneraci filtračních náplní. V případě vypouštění do povrchových vod nebo do kanalizace pro veřejnou potřebu je nutno odpadní vody kontrolovat z hlediska obsahu přírodních radionuklidů. Některými technologiemi, například iontovou výměnou, sorpcí na aktivním uhlí anebo reverzní osmózou jsou s velkou účinností zachytávány přírodní radionuklidy vyskytující se v surové vodě. Jsou technologie, kterými jsou zachytávány pouze specifické radionuklidy, jinými jsou zachyceny veškeré v surové vodě přítomné radionuklidy, např. osmóza, která produkuje značné množství odpadních vod, ve kterých mohou být obsaženy veškeré zachycené radionuklidy.

Technologická úprava vody z podzemních zdrojů

Úprava vlastností podzemní vody je, jak je již uvedeno výše, atomovým zákonem považována za plánovanou expoziční situaci na pracovišti s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje, úpravny vody vybavené technologiemi k úpravě vlastností podzemní vody jsou pracovišti s materiálem se zvýšeným obsahem přírodního radionuklidu podle § 93 odst. 1, písm. b) atomového zákona. Tato pracoviště jsou označována také jako pracoviště NORM (z angl.: Naturally Occurring Radioactive Materials), jejichž úplný výčet je uveden v § 87 vyhlášky. Úpravny vody mohou být, podle charakteru provozované činnosti pracovištěm uvedeným v § 87 písm. o) vyhlášky, pokud jde o „provoz zařízení na úpravu vlastností podzemní vody nebo nakládání s vodárenskými kaly z úpravy vody z podzemního zdroje“ nebo pracovištěm uvedeným v § 87 písm. p) vyhlášky v případě „nakládání s materiálem, u kterého bylo prokázáno, že obsah přírodního radionuklidu v něm přesahuje uvolňovací úroveň“, případně mohou být současně i obojím typem těchto pracovišť.

Přečtěte si také Tritium jako ukazatel pro posuzování infiltrace do zdrojů pozemních vod Přečíst článek

Při uvolňování radioaktivních látek z úpravy vody z podzemních zdrojů by měla být hlavní pozornost zaměřena především na technologie, kde lze s velkou pravděpodobností očekávat záchyt radionuklidů. Jsou to ty případy, kdy jsou radionuklidy obsaženy v surové vodě, ale v upravené vodě se v té míře jako ve vodě surové již nevyskytují, je tak zcela zřejmé, že radionuklidy byly ze surové vody v průběhu technologického procesu z vody odstraněny a je třeba zjistit, kde se nalézají a přesvědčit se o tom, že je s nimi dále bezpečně nakládáno. Radionuklidy se mohou po úpravě podzemní vody kumulovat ve filtračních náplních, vyskytovat v odpadní vodě nebo vodárenských kalech.

V následujících tabulkách je uveden přehled nejčastěji užívaných technologií úpravy vody, u kterých byl potvrzen záchyt přírodních radionuklidů a jejich výskyt v odpadních vodách nebo pevných materiálech [4]. V současné době jsou vyvíjeny další a stále účinnější technologie úpravy vody, i zde je vždy nutné ověřovat možnost záchytu přírodních radionuklidů.

Tabulka č. 1: Technologie úpravy vody zachycující radium

Tabulka č. 2: Technologie úpravy vody zachycující uran

Tabulka č. 3: Technologie úpravy vody zachycující společně uran i radium

Pokud jsou z uvedených technologií produkovány odpadní vody a vypouštěny do povrchových vod bez zjišťování obsahu radionuklidů, jde nejen o porušení ustanovení atomového zákona, ale zároveň také může dojít k negativnímu ovlivnění kvality povrchových vod a k jejich nežádoucí kontaminaci, pokud jsou překročeny stanovené uvolňovací úrovně. V mnoha případech je možné volit k úpravě vody vhodnější technologii s ohledem na výskyt přírodních radionuklidů v surové vodě nebo zvolit vhodnější způsob naložení s odpadní vodou, například vypuštění do kanalizace pro veřejnou potřebu. V případě cíleného odstranění uranu z vody je třeba vždy volit bezodpadovou technologii, kdy je uran zachycován ve filtrační náplni a po jejím nasycení je obsah náplně předán k dalšímu zpracování [5].

Uvolňovací úrovně pro vypouštění odpadních vod do vod povrchových

V § 105 vyhlášky jsou stanoveny uvolňovací úrovně pro pracoviště s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření, pro uvolňování pevných materiálů a pro vypouštění odpadních vod. Průměrné hodnoty stanovených uvolňovacích úrovní se vztahují na ta množství uvolňovaných materiálů, ve kterých lze hmotnostní nebo objemovou aktivitu považovat za homogenní. Překročení uvolňovacích úrovní bylo v ojedinělých případech zjištěno u vypouštění odpadních vod do veřejné kanalizace, častěji bylo zaznamenáno překročení uvolňovacích úrovní pro pevné materiály a nejčastěji v případě uvolňování odpadních vod do vod povrchových. Státní úřad pro jadernou bezpečnost se při dozorové činnosti velmi často setkává také s případy, kdy odpadní voda pocházející z úpraven vod, vypouštěná do vod povrchových (vodotečí, přepadových jímek, dešťové kanalizace) není kontrolována na obsah přírodních radionuklidů a není ověřováno překročení nebo nepřekročení uvolňovacích úrovní.

Uvolňovací úrovně pro vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou: průměrná celková objemová aktivita alfa ve všech látkách 0,5 Bq/l a průměrná celková objemová aktivita beta po odečtení příspěvku ⁴⁰K ve všech látkách 1 Bq/l, tyto uvolňovací úrovně se nepovažují za překročené, pokud průměrná objemová aktivita alfa nebo průměrná objemová aktivita beta po odečtení příspěvku ⁴⁰K není větší než hodnota uvolňovací úrovně. Zejména z technologií odstranění železa nebo manganu, které jsou velmi časté, mohou být vícenásobně překročeny uvolňovací úrovně a může tak dojít k nežádoucí lokální kontaminaci povrchových vod. U stávajících úpraven vody, kde nejsou dosud odpadní vody kontrolovány, je třeba neprodleně zahájit plnění povinností dle atomového zákona a zajistit každoroční měření obsahu přírodních radionuklidů ve vypouštěných odpadních vodách. Je také třeba, aby při výběru vhodných technologií k úpravě vody byl již v rámci projektové přípravy brán zřetel na obsah přírodních radionuklidů v surové vodě a na způsob úpravy vody a uváženo, zda jsou dány předpoklady ke kumulaci radionuklidů v odpadních látkách. Na překročení uvolňovacích úrovní pro vypouštění do vod povrchových, které jsou vyjádřeny celkovou aktivitou alfa a beta, se nejčastěji podílí izotopy radia nebo uran. Vysoký obsah radia v odpadních vodách vypouštěných do povrchových vod je nežádoucí z důvodu vysoké radiotoxicity radia 226 a 228, uran je těžkým kovem, jehož přítomnost v povrchových vodách je nežádoucím také z hlediska jeho chemické toxicity.

Závěr

Účelem tohoto příspěvku je seznámit s pravidly stanovenými atomovým zákonem a vyhláškou, které je třeba, při uvolňování radioaktivních látek z úpravy vod z podzemních zdrojů, dodržovat z důvodu ochrany osob a životního prostřední před nežádoucími účinky ionizujícího záření. Pokud jsou uvolňovány z úpravny vody jakékoliv radioaktivní látky, je třeba se předem ujistit o tom, že jsou splněny příslušné uvolňovací úrovně. Plnění těchto povinností ukládá atomový zákon provozovatelům úpraven vod, je proto třeba na toto brát zřetel již v procesu projektování, výstavby či rekonstrukce úpraven vody, tak, aby celý proces úpravy vody byl v úplném souladu se všemi odpovídajícími právními předpisy nejen ve vztahu k výsledné kvalitě pitné vody, ale také ve vztahu k odpaním produktům, které při úpravě vody vznikají. Při dozorové činnosti inspektorů Státního úřadu pro jadernou bezpečnost jsou nejčastěji zjišťovány nedostatky při vypouštění odpadních vod do vod povrchových a nevhodné zacházení s nasycenými filtračními náplněmi, které jsou likvidovány bez ověření toho, zda splňují či nesplňují uvolňovací úrovně.