Český trh se dřevem se zhroutil, kvůli suchu a kůrovci se prodává i do Číny

Lesníci během zimy musí vytěžit co nejvíce dřeva napadaného kůrovcem, aby problémy s ním spojené byly příští rok co nejmenší. Kalamitu totiž odborníci očekávají i příští rok. Plocha lesů zdevastovaná suchem a kůrovcem za letošní rok je podle think thanku Czech Forest odhadována na 66 tisíc hektarů. Celkové škody by pak měly dosáhnout zhruba 40 miliard korun. Původní letošní předpověď přitom byla zhruba o 4 miliardy nižší, ovlivnily ji však ceny dřeva, které se vzhledem k obrovskému vytěženému objemu propadly.

„Obecně platí, že je zde nyní obrovský přebytek dřevní hmoty, zejména smrkové, místní trh se dřevem se v podstatě zhroutil. Jednak dramaticky roste objem vytěženého dřeva, který v roce 2018 dosáhl historického rekordu téměř 26 milionů kubíků, ale navíc v podstatě 90 procent z něj tvoří nahodilá těžba, tedy hlavně méně kvalitní kůrovcové dřevo,“ uvedl Ivo Winkler ze společnosti Enbra, která se zabývá prodejem otopné techniky či systémy dálkových odečtů vody.

Prodej dřeva na východ

Podle Ondřeje Bačíka ze Společnosti přátel Jeseníků lze zároveň na tuzemském trhu se dřevem pozorovat i další faktor. „Do hry vstoupil nový fenomén – Čína. Velcí vlastníci lesů nyní prodávají statisíce tun dřeva čínským firmám, takže dřevo třeba i z Jeseníků dnes ve velkém putuje v kontejnerech až na druhou stranu planety. Je to hodně zvláštní situace,“ sdělil. Lesníci také opakovaně uvádějí, že pokud porovnají prodejní cenu dřeva s náklady na těžbu, odkorňování a uchovávání na skládce, je pro ně výsledek ztrátový.

Oblast Jeseníků byla společně s Vysočinou nejvíce postižená kůrovcem a suchem z celé České republiky. Přitom právě Jeseníky jsou považovány za obří zásobárnu a zdroj vody pro značnou část Moravy. „Plošné odlesnění a holiny v důsledku kůrovcové kalamity má zejména v horských podmínkách Jeseníků zcela zásadní vliv na schopnost hor zadržovat vodu. To vede ke zničení a k erozi cenné horské půdy a k rychlému odtoku vody do údolí,“ řekl Bačík. Podle něj tak budou mít velkoplošné holiny na strmých svazích v budoucnu zásadní dopad na změnu vodního režimu v krajině a prohloubí změnu místního klimatu směrem k většímu vysoušení krajiny.

Růst spotřeby vody

Nedostatku vody v krajině nepomáhá ani její mírně rostoucí spotřeba, která podle údajů Českého statistického úřadu stoupá od roku 2013. Děje se tak i přes to, že tuzemské obce v souvislosti se suchem často vydávají rámcová omezení pro využití vody. „V tomto směru se snažíme obcím vštěpovat, aby přecházely na moderní a přesné systémy měření spotřeby vody. Díky tomu mohou její využívání monitorovat v reálném čase a eliminovat například takzvané černé odběry,“ uvedl Ivo Winkler. Podobně se k této problematice vyjadřuje i předseda České asociace hydrogeologů Josef Vojtěch Datel. „Podrobný a přesný monitoring spotřeby vody a na něj navázaná ekonomická opatření, postihující vysoké odběry v době sucha a nedostatku vody, jsou jistě jedním z důležitých opatření. Administrativní regulace a zákazy by měly být až poslední možností, protože zákazy jsou společensky i ekonomicky nejméně akceptovatelné,“ uvedl.

Podle Winklera se v souvislosti s měřením spotřeby vody dá hovořit spíše o hašení již napáchaných škod. „Je to řešení následků sucha, nikoliv jeho příčin. Na druhou stranu rostoucí spotřeba vody v tuzemsku je i vzhledem ke změnám klimatu nepříjemným zjištěním,“ doplnil. Podle Zbyňka Hrkala, hydrogeologa z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka, by se měly obce zaměřit zejména na snížení ztrát ve stávajících vodovodních řadech, které především v některých velkých městských aglomeracích dosahují alarmujících hodnot. „Hlavním problémem je ale prohlubující se nerovnoměrnost srážkové činnosti, která je prakticky jediným zdrojem vody doplňujícím povrchovou a podzemní vodu. Období maximálních nároků na vodu se obvykle kryje s obdobím její absence. Není proto klíčové zaměřovat se na snižování spotřeby, ale spíše na lepší hospodaření s vodou a její lepší zadržování v krajině,“ doplnil.

Dvoucestné řešení

Právě zadržování vody v krajině by se přitom podle předsedy České asociace hydrogeologů mělo primárně týkat období s přebytky vod. „Jedná se o jarní tání sněhu, období významnějších dešťů v zimě a na jaře, případně zadržení vody z jednorázových přívalových srážek v létě, které by při rychlém odtoku mohly způsobovat i další škody, například v podobě eroze. V tomto zadržení musí hlavní roli sehrát povrchové akumulace, velmi důležité je ale následně zajistit vsak pod povrch k posílení zásob půdní vody a podzemní vody,“ sdělil Datel.

Odborníci zároveň uvádí, že v tomto případě není možné ukázat prstem na jedno zázračné řešení. Podle Hrkala je jedinou možností celý balík opatření, ve kterém budou paralelně vedle sebe realizovány dvě cesty řešení. „První představují takzvaná přírodě blízká opatření zadržování vody v krajině, jako například zkvalitnění využívání zemědělské půdy či revitalizace vodních toků. Paralelně s tím se ale musíme zaměřit i na budování technologických opatření, jako jsou například nové přehrady a projekty umělé infiltrace. Důsledný monitoring do tohoto systému organicky patří,“ doplnil.

Rámcové řešení nabízí i z hlediska hospodaření v horských lesích také Ondřej Bačík. Zadržování vody v krajině podle něj spíše než nepřirozené smrkové lesy zajistí lesy listnaté či smíšené. „Nyní, kdy nám plošně umírají lesy a lesníci nezvládají zastavit kůrovcovou kalamitu, je správným řešením neumožnit v nejcennějších částech hor destruktivní těžby a vytváření holin. Naopak je lepší ponechat tuto oblast svému přirozenému vývoji, protože tím celkově způsobíme mnohem méně škod a podpoříme koloběh vody v krajině. Zároveň je potřeba všemi způsoby podporovat pestrou a přirozenou druhovou skladbu lesů, aby bylo více listnáčů a lesy byly více stabilní,“ uzavřel Bačík.