Integrace poplachových systémů do inteligentní budovy
Integrating alarm systems into a smart bulding
V rámci integrace poplachových systémů do inteligentních budov se potkávají dva naprosto rozdílné přístupy. Podstatou inteligentních budov je sdílení maxima informací a provázaní funkcí dříve plně autonomních systémů. U poplachových systémů je naopak zakořeněna jistá konzervativnost.
Poplachové systémy patří mezi nejrychleji se vyvíjející druhy technických prostředků, určených k ochraně majetku a osob. Je tedy pochopitelné, že požadavky na využívání jejich specifických vlastností se staly jedním ze základních požadavků na provoz každé tzv. „inteligentní“ budovy.
Málokdo si však uvědomuje, že v rámci integrace poplachových systémů do inteligentních budov se v reálné praxi potkávají dva naprosto rozdílné přístupy k systémové integraci.
Provoz moderní budovy dnes zajišťuje řada systémů a technologií. Mezi základní funkční celky patří například vytápění, chlazení, vzduchotechnika, osvětlení, požární signalizace, přístupový systém, zabezpečovací systém, kamerový systém a případně i další. Klasická inteligentní budova je založena na otevřenosti – jedná se zde de facto o liberální prostředí. Vždyť právě splnění požadavků na vzájemné sdílení co největšího počtu informací a provázané ovládání funkcí dříve plně autonomních systémů dělá z těchto, dříve obyčejných budov, ty inteligentní.
vlevo systémové osvětlení budovy (elektroinstalace), vpravo vizualizace provozních stavů (systém měření a regulace), foto: Michal Randa
Naopak u poplachových systémů je již od jejich prapůvodního konceptu zakořeněna jistá konzervativnost. Masová rozšířenost komunikačních sítí využívajících protokoly z rodiny TCP/IP zasáhla plnou měrou i tuto oblast, nicméně pokud se bavíme o „opravdových“ poplachových systémech a ne jejich komerčních emulacích je zde nutné i nadále vycházet z platné legislativy. A ta je i nadále založena na konzervativním přístupu.
Základy poplachových systémů
Oblast poplachových systémů určených k realizaci ochrany majetku a osob, v obecné rovině zde můžeme hovořit o oblasti bezpečnostních technologií, je dána rozsahem norem:
- Poplachové systémy - Poplachové zabezpečovací a tísňové systémy (ČSN EN 50131-x)
- Poplachové systémy - CCTV sledovací systémy pro použití v bezpečnostních aplikacích (ČSN EN 50132-x)
- Dohledové videosystémy pro použití v bezpečnostních aplikacích (ČSN EN 62676-x)
- Poplachové systémy - Systémy kontroly vstupů pro použití v bezpečnostních aplikacích (ČSN EN 50133-x)
- Poplachové a elektronické bezpečnostní systémy - Elektronické systémy kontroly vstupu (ČSN EN 60839-11-x)
- Poplachové systémy - Systémy přivolání pomoci (ČSN EN 50134-x)
- Poplachové systémy - Poplachové přenosové systémy a zařízení (ČSN EN 50136-x)
Návrh a realizace každého bezpečnostního systému musí respektovat platné české technické normy, které se na dodávku vztahují. Mimo obvyklých elektrotechnických předpisů a dalších detailních požadavků na jednotlivé prvky (detektory, řídící jednotky, signalizační zařízení, atd.) je pro každý poplachový systém nosným kritériem splnění požadavků minimálně dvou základních norem.
Jedná se o normy popisující tzv. „Systémové požadavky“ a s nimi související „Pokyny pro aplikace“. Tyto normy popisují všeobecné požadavky na funkčnost výše uvedených systémů pro jejich použití v bezpečnostních aplikacích. Jedná se především o systémovou architekturu a všeobecné požadavky, určení kritérií příslušných bezpečnostních tříd. Dále o funkční požadavky a v neposlední řadě o požadavky na komunikaci s ostatními systémy.
Cílem těchto norem je napomáhat organizacím působícím v oblasti k dosažení kompletní a přesné specifikace navrhovaných systémů. Jako ucelený zdroj informací zahrnují navrhování, přípravu realizace, montáž, funkční zkoušky, pravidla předávání a přejímání, požadavky na dokumentaci, provoz, údržbu a opravy systémů. Měly by ale také být základním podkladem pro vyhlašování výběrových řízení.
Způsoby integrace poplachových systémů
U každého instalovaného bezpečnostního systému je dnes obecně velice jednoduché sdílení dat prakticky kdekoliv v „lokální i globální“ síti. Fakticky se tak předpokládá reálná integrace s jinými systémy - ať už bezpečnostními, provozními, nebo třeba personálními.
V praxi existují v podstatě dva základní problémy integrace poplachových systémů. Jedná se o způsob (čím) a možnosti (do jaké hloubky) jejich propojení.
Vyřešení způsobu propojení je obvykle lehce řešitelné. Jednotlivé systémy a zařízení mají sice své výrobce, lze ale takřka se stoprocentní úspěšností počítat s faktem, že o sobě systémy budou vědět (minimálně řídící jednotka každého autonomního systému bývá vybavena standardizovaným komunikačním rozhraním). A pokud jejich výrobce uznává mezinárodní standardy, tak by spolu za splnění jistých předpokladů mohli i komunikovat. Protože systémů k integraci je díky technickému vývoji dnes k dispozici takřka nekonečná řada můžeme si dovolit tvrdit, že propojit lze vše se vším. Poznatky z reálné praxe k tomuto tvrzení přikládají pod čarou základní poznatky:
- pokud dvě libovolná zařízení používají stejné médium, neznamená to, že spolu budou komunikovat
- pokud pro zařízení s některým z těchto médií existuje celosvětově uznávaný standard pro jednotnou komunikaci, zajišťuje to pouze konformitu produktů metodou testování a certifikace těchto zařízení
- obvykle nelze předpokládat, že jde o “Plug-and-Play”.
Aby byla naplněna alespoň základní očekávání, měly by pro všechny úrovně integrace platit minimální obecné podmínky. Primárně by měl být znám výrobce a typ integrovaného zařízení. Pokud výrobce nebo typ integrovaného zařízení není znám, měla by být potvrzena klauzule o nutnosti spolupráce výrobce/distributora/dodavatele integrovaného zařízení a také upřesněn konkrétní typ, počet a význam integrovaných bodů. Naopak by ale neměla platit podmínka, že musí být poskytnout komunikační protokol (tento požadavek je vzhledem na autorská práva, know-how a rivalitu některých výrobců naprosto nesmyslný – shoda na firemně neutrálním protokolu je však nezbytná).
Turnikety v atriu, foto: Aproks s. r. o.
Možnosti integrace poplachových systémů
S příchodem tzv. plné digitalizace v bezpečnostních systémech, která je doprovázena viditelným zaostáváním aktualizace souvisejících norem a předpisů, se náhled na bezpečnostní systémy jako takové změnil. Co by měl splňovat „opravdový“ poplachový systém jako takový je z předchozích odstavců celkem zřetelné, jaké jsou způsoby jejich zapojení také – jsme si však vědomi možností?
Představa o propojení všeho se vším a požadavky na neomezené ovlivňování vlastností jednotlivých systémů by se v případě zařazení poplachových systémů do inteligentních budov měly řídit pravidly pro kombinované a integrované poplachové systémy. Základní pravidla jsou shrnuta v technické specifikaci - ČSN CLC/TS 50398 (Poplachové systémy - Kombinované a integrované systémy - Všeobecné požadavky).
Budoucnost integrace poplachových systémů
Prognózy, zabývající se vývojem techniky v oblasti automatizace budovy a trendy, které se budou v inteligentních budovách prosazovat, je v oblasti integrace poplachových systémů třeba brát do určité míry s rezervou. Zajisté platí, že vzhledem k snadné dostupnosti poplachových systémů budou ve stále větší míře tyto části technického zabezpečení budov (TZB) realizovány jako jeho nedílná součást. Nicméně jejich faktické využití jako poplachových systémů v plném významu tohoto pojmu bude záležet na kompromisu. Jakákoli moderní technologie by měla být postavena na standardech svého primárního využití. U poplachových systémů se jedná o ochranu majetku a osob. A ta je i nadále jasně specifikována systémovými a aplikačními požadavky. Při opomenutí těchto základů se bavíme spíše o obchodu s iluzí bezpečnosti anebo o bezpečnosti bez pravidel.
ČSN CLC/TS 50398 „Poplachové systémy - Kombinované a integrované systémy - Všeobecné požadavky“;
Pokud bychom se u funkčního integrovaného systému (při jeho návrhu, při konkrétním nastavení jednotlivých vlastností, ale také při vlastním provozování grafické a vizualizační nadstavby) chtěli tohoto dokumentu držet, měli bychom počítat s tím, že:
- je potřeba zajistit použití jednotlivých norem, které tvoří řešení částí integrovaného systému a to tak, aby Integrovaný poplachový systém musel být navržen (projektován) tak, aby žádná aplikace nebyla v normálním stavu (včetně poplachového stavu) nepříznivě ovlivňována žádnou jinou aplikací.
- jednoúčelová vybavení musí splňovat příslušné produktové normy (pokud to nejsou speciální vybavení)
- pro integrované poplachové systémy musí být použity normy platné pro použitá zařízení
- normalizovaná společná vybavení musí splňovat všechny aplikační normy a musí být použity nejpřísnější požadavky na kompletnost každé z norem
There are two completely different approaches in the integration of alarm systems for intelligent buildings. The essence of intelligent buildings is maximum information-sharing and interconnecting functions of previously fully autonomous systems. In contrast, alarm systems are rooted in a certain conservatism.