Novodobé „Kladivo na čarodějnice“ začíná padat

Článek je zřejmým pokračováním článku „Kladivo na čarodějnice“ je zvednuto, uvedeného na TZB-info v minulém roce. Na rozdíl od mnoha článků zabývajících se poměrovým měřením, byla reakce čtenářů poměrně sporá. Na rozdíl od mnoha nedávných článků, popisujících problematiku indikace a rozúčtování nákladů na vytápění centrálně vytápěných domů.

Pouze jeden autor, představující asociaci rozúčtovatelů ARTAV, se pustil do dehonestace systému vyvinutého na Technické univerzitě v Liberci. Je účelné připomenout, že prostřednictvím této metody bylo vyhodnoceno více než 3 miliony indikátorů. Zatím co čtenáři snadno a rychle pochopili podstatu této metody a pozitivně reagovali, sekretář asociace ARTAV, jak uvádí v reakci na článek, ani po více než 25 letech nepochopil, nebo spíše pochopit nechtěl, co je poměrové měření a rozúčtování. Svým postojem výrazně podtrhl rozdíl mezi vývojem poměrového měření v 70. letech v Německu, zakončeným fyzikálně pochybenou normou EN 834 a následným vývojem v 80. letech na Technické univerzitě v Liberci.

Podstata rozdílu mezi indikátory ČSN EN 834 na otopných tělesech a indikátory MDM VIPA na odtokové trubce otopného tělesa

Zdánlivě je rozdíl zanedbatelný, spočívající jen v místě instalace. Ve skutečnosti jde o zásadní systémový rozdíl, vycházející z denostupňové metody, realizovaný jako modifikovaná denostupňová metoda (MDM), kde modifikace spočívá v měření teplotního rozdílu mezi teplotou vratné vody měřené na odtokové trubce z otopného tělesa a průměrnou venkovní teplotou, nikoliv mezi teplotou místnosti a venkovní teplotou. Systém představuje modifikovanou denostupňovou metodu aplikovanou prostřednictvím indikátorů s názvem Vnější Integrační Poměrová měřidlA, patentově chráněnou značkou VIPA (dále jen MDM VIPA), instalovaných na odtokové trubce z každého otopného tělesa, viz vyhl. č. 237/2014 Sb. §7a odst. 2. Pozornosti by neměl uniknout název „měřidla“, přestože v běžné praxi je používán obecně zavedený, nic neříkající název indikátor. V metrologickém smyslu jsou měřidla VIPA skutečnými cejchovatelnými měřidly teploty vratné vody z otopných těles, registrované jako integrální teplota v topné sezoně, určená stejným časem pro všechny byty rozpočítávaného domu tj. pro rozúčtování celkové spotřeby tepla bytového domu na jednotlivé byty, resp. jednotlivé vytápěné místnosti. Kritériem rozúčtování může být s ohledem na právní stav dosahovaná teplota nebo dodané teplo. Pro ČR je s ohledem na cenu bytů, kde není respektována energetická náročnost, rozhodující dosahovaná teplota, zákon č.67/2013 Sb. §6 odst. 2., nikoliv dodané teplo.

Další výrazné systémové rozdíly jsou v nepřiměřeně rozdílných náměrech indikátorů, různými vykladači prezentované jako přednost indikátorů podle ČSN EN. Zatímco obtížně předvídatelný rozsah těchto indikátorů je nula, až několik tisíc, je rozsah indikátorů MDM VIPA 1000 až 4000, resp. čtyřnásobek minimálního náměru. Příčinou fyzikálně nepřiměřeného rozdílu náměrů je pochybná představa, ze které vychází normy ČSN EN 834, že k určení podílu bytu na vytápěcích nákladech domu postačí pouze určení množství tepla předávaného do bytu (místnosti) otopnými tělesy. Z toho vyplývá, že uzavřené otopné těleso s nulovým náměrem znamená nulovou dodávku tepla do bytu (místnosti). V důsledku rozdílných teplot, existují mezi nimi, v souladu s fyzikálními zákony, prostupy tepla.  Je všeobecně znám výrok „pokuta za šetření, dárek za plýtvání“, popisující na jedné straně úplné uzavírání otopných těles v jednom bytě, (údajné šetření) a plný výkon otopných těles v bytě sousedním (údajné plýtvání). Takto vzniklé nepřiměřeně rozdílné náměry, kdy jakýkoliv náměr proti nulové hodnotě je teoreticky nekonečně velký existují jen při aplikaci indikátorů podle ČSN EN 834. Z toho vyplývající často jmenované „krádeže tepla“ jsou pro tyto indikátory typické.

Při aplikaci MDM VIPA bude minimální náměr odpovídat teplotě, úměrné teplu získanému z otopného tělesa a teplu prostupujícímu ze sousedního bytu (kladné i záporné). Vzhledem k různé velikosti otopných těles, jejichž jmenovitý výkon odpovídá jmenovité tepelné ztrátě konkrétní místnosti, bude náměr indikátoru přímo vyjadřovat ekonomické nakládání uživatele bytu s teplem. V případě rozúčtování podle dosahované teploty, nebude záviset na tom, zda se jedná o energeticky výhodnější středový byt, nebo byt okrajový, energeticky náročnější. Indikátory MDM VIPA sice prostupům tepla mezi byty zabránit nemohou, ale toto „kradené teplo“ přestává být kradeným, protože je indikováno a zaplaceno příslušným uživatelem bytu. Pro další zpracování náměrů pro určení podílu bytu na vytápěcích nákladech domu je MDM VIPA matematicky triviální výpočet s použitím podílu základní a spotřební složky vytápěcích nákladů domu a započitatelných ploch domu a bytu, bez nutnosti použít celou řadu obtížně stanovitelných a uživatelem bytu nekontrolovatelných koeficientů. Pro náměry indikátorů ČSN EN 834 je to podle semináře pořádaného asociací ARTAV, s ohledem na vyhláškou č.269/2015 předepsaný rozsah úhrady -20 % až 100 % průměrné hodnoty, téměř neřešitelný problém.

Dále je heslovitě uvedeno několik dalších předností systému MDM VIPA. Případné dotazy nebo námitky je možno řešit prostřednictvím diskuzního portálu TZB-info:

• Umístění indikátorů na odtokovou trubku vylučuje chybné náměry v důsledku posunu místa střední teploty otopného tělesa v závislosti na změně průtoku otopným tělesem.
• Indikátory MDM VIPA mohou měřit v celém rozsahu teplot, nepotřebují omezující rozsah ±40 %, ani omezující rozsah -20 % až +100 %, neboť náměry a rozúčtování v celém rozsahu představuje reálné hodnoty.
• Podíl základní a spotřební složky se může odvíjet od vzájemného souhrnného podílu společných prostor a bytů. Nemusí být zneužíván pro odstranění nezdůvodnitelného rozdílu náměru bytů.
• Systém umožňuje měření v plném rozsahu venkovních teplot, včetně zateplených a nízkoenergetických domů.
• Náměr je přímo ukazatelem ekonomického nakládání uživatele bytu s teplem.
• Individuální účet uvádí teplotní rozdíly mezi jednotlivými místnostmi bytu a průměrnou teplotou všech bytů v domě.

Podmínkou pro fyzikálně správné rozúčtování je soulad mezi jmenovitými tepelnými ztrátami místnosti a jmenovitým výkonem otopného tělesa. Tato podmínka platí nejen pro jakékoliv poměrové měření, ale platí od samotného vzniku centrálně vytápěných bytů.

Technické, ekonomické a právní skutečnosti

Poměrové měření tepla a jeho rozúčtování na jednotlivé byty, resp. jednotlivé vytápěné místnosti je souhrnem technických, ekonomických a právních skutečností, které spolu souvisí a vzájemně se ovlivňují. V předešlé části byla vysvětlena technická příčina vzniku nepřiměřených rozdílů v náměrech. Porovnání popsaných metod je v grafu 1 vyjádřeno vzestupným uspořádáním náměru indikátorů. Na ose souřadnic není číslo bytu, ale představuje kódové označení bytu uváděné na individuálních účtech. Tak je možno z jednoho grafu vyčíst anonymní polohu všech bytů v domě, ve vztahu k nakládání s tepelnou energií. Vysvětlení a pochopení důsledků prostupu tepla mezi byty je uvedeno na grafu 2., s postupným řazením vzájemně sousedních bytů. Na ose souřadnic jsou v tomto případě čísla bytů. Takovéto zpracování není běžně dáváno k disposici, neboť by adresně uvádělo konkrétní podíly všech bytů na celkových vytápěcích nákladech domu.

Graf 1 Vzestupné řazení

Graf 2 Postupné řazení

Všeobecně je šířen mylný názor, že příčinou zvýšené spotřeby tepla bytového domu je přílišné větrání kuřáků a chovatelů zvířecích domácích mazlíčků. Technická skutečnost je jiná. K vysvětlení je nutno rozlišit skutečnou spotřebu a spotřebu indikovanou. Oba grafy zobrazují pro indikovanou spotřebu dva výsledky. Prvním výsledkem je spotřeba indikovaná prostřednictvím metody vycházející z norem ČSN EN 834, druhým výsledkem je spotřeba indikovaná metodou MDM VIPA. Z mezních hodnot grafu 1. vyplývá pro metodu s ČSN EN 834 rozsah náměrů 10 %, až 250 % průměrné hodnoty. Pokud budeme alespoň minimálně respektovat fyzikální zákony, dojdeme k výsledku, že maximální výkon otopného tělesa s nekonečně velkým průtokem může být při respektování běžných provozních podmínek cca 120 %. Pokud bude otopné těleso v prostředí s venkovní teplotou, výkon se zvýší asi na 140 %. Je nutno si položit otázku, kde se berou zmiňované nadspotřeby „plýtvačů“? Nabízí se školácky jednoduchá, až triviální odpověď. Z okolních bytů. Praxe ukazuje, že taková odpověď nemusí být pravdivá. Na grafu 2. je postupné řazení bytů, kde sousedí byty s úplně uzavíranými otopnými tělesy a nízkými, až nulovými náměry (pokud mají indikátory podle ČSN EN 834), s byty, které mají sice přijatelnou teplotu, ale náměry nepřiměřeně vysoké. Příčinou těchto vysokých náměrů jsou okolní byty s uzavíráním otopných těles a nízkými, až nulovými náměry. Vidina spravedlivého rozúčtování navýšením nízkých náměrů podle vyhlášky až na 80 % průměrné hodnoty ke spravedlnosti nevede, neboť navýšená úhrada není převáděna ve prospěch bytů, ze kterých je teplo odváděno, ale ve prospěch všech bytů, které mají spotřebu vyšší než 80 %. Bohužel vysoká úhrada za vytápění vyplyne až po skončení účetního období. Ani potom nemusí být odhaleny vysoké náměry a vysoké úhrady, neboť pod záminkou utajování „důležitých osobních údajů“, se o vzájemných náměrech a platbách uživatelů bytů nic nedozvědí. Do problematiky nepřiměřených náměrů se v diskuzních portálech zapojili stovky uživatelů centrálně vytápěných bytů. Bohužel ani změna vyhlášky o přípustných mezích rozúčtování nic nevyřešila, neboť problém není v samotném znění vyhlášky, ale v chybných náměrech indikátorů ČSN EN 834. Pro metodu indikace a rozúčtování prostřednictvím MDM VIPA je stanovení mezních hodnot zcela irelevantní. Výsledky rozúčtování by byly stejné i v případě, kdy mezní hodnoty by nebyly stanoveny vůbec.

Vedle této technické skutečnosti existuje i skutečnost ekonomická. Grafické znázornění představuje pouze porovnání náměrů obou systémů. Pro rozúčtování je rozhodující přepočet náměrů na úhradu jen pro systém s indikátory ČSN EN 834. Jak budou přepočítávány nízké, až nulové náměry a náměry nepřiměřeně vysoké? Za zmínku stojí skutečnost, že těchto nepřiměřených náměrů může být více než 50 % všech instalovaných indikátorů v domě. Z toho zákonitě vyplývá, že polovina náměrů, zaplacených a nainstalovaných indikátorů ČSN EN 834 je pro rozúčtování nepoužitelná.

Nejzávaznější problém vyplývá z právní podstaty poměrového měření a rozúčtování. Změna vyhlášky č.372/2001 Sb. na vyhlášku č.269/2015 Sb. představuje zejména změnu maximální a minimální částky úhrady za vytápění. Ke konečné hodnotě mezí se po technické stránce hlásí jen omezený počet odborníků, zpravidla zainteresovaných na určité metodě poměrového měření. Lze konstatovat, že čím méně odbornosti a respektování fyzikálních zákonů, tím více požadavků na zvýšení mezí úhrad a tím i zcela nepřiměřeného rozšíření účtovaných částek za vytápění. Vyhláška č.372/2001 Sb. připouštěla podíl maximální a minimální úhrady 2,33. Vyhláška č.269/2015 Sb. připouští podíl úhrady 2,5. Tyto úhradové meze lze při respektování všech fyzikálních souvislostí mezi tepelnými ztrátami, dodávaným teplem a teplotou vyjádřit prostřednictvím teplotních rozdílů mezi vytápěnými místnostmi téhož bytu a mezi průměrnou teplotou všech bytů v domě. Pro první vyhlášku to představuje interval teplot 14 – 26 °C, pro druhou vyhlášku interval teplot 17 – 35 °C. To je teplota při běžném vytápění bytového domu nereálná. Přesto může být za vytápění bytu účtována úhrada takové teplotě odpovídající. Bohužel neexistuje ani adekvátní soudní obrana proti takovému rozúčtování, neboť to vyhláška umožňuje. V současné době není důležité, kdo tento stav vyprovokoval, na základě jakých dopisů, interpelací a návštěv MPO, MMR, poslanecké sněmovny a senátu byl vydán. Důležitější je, jak za této legislativní situace vyhotovit rozúčtování vytápěcích nákladů domu na jednotlivé byty. Navrhované navýšení základní složky úhrady nad 50 % by bylo s ohledem na úsporu tepla tou nejhorší, nejméně ekonomickou cestou, popírající zainteresování uživatelů bytů na spotřebě. Svalování viny na „plýtvače“ z řad kuřáků a chovatelů domácích mazlíčků, prostřednictvím nepřiměřeného větrání, představuje z právního hlediska analogii s upalováním čarodějnic ve středověku. Za příčinu některých chorob, neúrody, špatného počasí a celé řady dalších problémů, byly označovány a upalovány naprosto nevinné osoby, zpravidla ženského pohlaví. Analogickými subjekty jsou v rámci centrálně vytápěného domu uživatelé bytů, kterým je indikována a po různých korekčních přepočtech určena nepřiměřeně vysoká úhrada za vytápění.

Závěr

Dříve než se „odborníci“ vyjádří k metodě MDM VIPA, bylo by více než užitečné, aby odpověděli na několik otázek:

1. Co měří (indikuje) indikátor aplikovaný podle norem ČSN EN 834 a ČSN EN 835? Před mnoha lety prohlásil jeden profesor z ČVUT, bohužel již nežijící. „Nikdo neví, co to měří“.
2. Co znamenají nulové náměry těchto indikátorů ve skutečnosti a pro rozúčtování?
3. Kdo a na čí zásah změnil meze možné úhrady z hodnoty ±40 % na -20 %, až 100 %?
4. Jaký je soulad těchto mezních hodnot s dosahovanými teplotami bytů?
5. V jakém vztahu je změna úhrady za vytápění a změna dosahované teploty v bytě?
6. Jaké je přibližné porovnání součinitele přestupu tepla mezi vodou a pevnou stěnou, mezi vzduchem a pevnou stěnou?

Ing. Jiří Melnikov, STP Územní centrum Liberec
Ing. Petr Novotný, CSc., Technická univerzita v Liberci
Doc. Ing. Josef Patočka, CSc., jednatel firmy VIPA CZ s.r.o.