Kombinovaná regulace ústředního vytápění a úspory tepla – 2. část

První díl článku naleznete ZDE.

Kvalitní projekt TH vyřeší funkci i ekonomiku vytápění současně

Vyřeší přenos tepla soustavou, nastavení všech prvků na správné hodnoty, dokonalé hydraulické vyvážení ve všech bodech soustavy, i zkoordinovanou funkci složek kombinované regulace vytápění. Vyřeší automatické úspory tepla v nejvyšší dosažitelné úrovni, jakou žádnými uživatelskými zásahy nelze zajistit. Plně využije všech vnějších i vnitřních tepelných zisků a dokonce zajistí takovou citlivost regulačních procesů, že už při pouhém pobytu lidí v místnosti soustava automaticky uspoří cca 18 % tepla. Spotřeba tepla v celém objektu tím bez snížení vnitřní teploty výrazně klesne, dojde ke skutečnému zvýšení energetické účinnosti a uspoří všichni, aniž by se o cokoliv museli starat. Soustavy se pak už nikdy nemusejí hydraulicky vyvažovat a navíc jsou vyváženy i termicky, takže uspoří veškeré teplo z tepelných zisků.

Je jen na nás, zda soustavu v optimálním nastavení všech prvků ponecháme, nebo si soustavu laickými manipulacemi poškodíme a tím degradujeme její dokonale seřízené funkční a úsporné vlastnosti. Je také jen na nás, jestli správné nastavení všech prvků zajistíme aretací, nebo ponecháme k volné destrukční manipulaci. Ale nenechme se mýlit falešným podsouváním běžného klasického řešení, které je za TH jen vydáváno. TH dnes mohou nabídnout jen dvě firmy, působící v projektové praxi, nebo katedra TZB ČVUT.

Aby projektování vyřešilo nejnáročnější úkol v historii oboru vytápění, musel všemu předcházet dlouhý vývoj, započatý už v minulém století.

Rok 1979 – počátek vývoje TH

Na jaře toho roku pracoviště =CRA= získalo první výpočetní techniku, u které se nemuselo dělit o strojový čas, který tenkrát stál 689,– Kč/hodinu. Stroje TI 59, Wang, Iskra, EC1033, ZX Spektrum, Commodore 64 a 128 se už vývoje TH nadále nezúčastnily. Nikým neplacený vývoj TH však pokračoval na Atari 130 XE. Přinesl zpřesnění Rietschelových a Gregorových tabulek pro ruční hydraulické výpočty, zavedení teploty vzduchu pro fyzikálně homogenní výpočty tepelných ztrát místností s odstraněním přirážky na vyrovnání vlivu chladných stěn, odstranění skokových funkcí při výpočtech infiltrace a charakteristického čísla budov, zpřesnění výpočtů otopných těles, zavedení průtokových součinitelů Kv pro výpočty radiátorových armatur dříve než naši kolegové na západě, výpočty kvalitativní i kvantitativní výkonové regulace, přenosu tepla soustavou, výpočty termického vyvážení soustav a mnoho dalšího.

Když byla metoda TH v roce 1996 pod tehdejším názvem ETM předána ke kontrole na strojní fakultu ČVUT, získala nejvyšší odborné ocenění, i když z tehdejší úrovně řešení ústředního vytápění nezůstal kámen na kameni. Jejímu plošnému rozšíření bránilo jen to, že osmkrát náročnější TH ručně řešit nelze a projektanti osobní výpočetní technikou tenkrát plošně vybaveni nebyli.

To se však v současnosti změnilo a zjednodušenou metodou TH může řešit ústřední vytápění dnes každý. Všechny výpočty, uvedené v tomto článku, byly provedeny na jednoduchém tabulkovém procesoru Excel (který má každý), pomocí SW AT291 – 15.

Za poloviční cenu ve srovnání s klasickým komerčním SW může každý řešit skutečné vytápění s plnými úsporami tepla pomocí komplexní výpočtové linky, od tepelných ztrát až po nastavení všech prvků soustavy. Nemůže však očekávat, že výsledky osmkrát náročnějšího řešení získá rychleji než klasickým SW a ušetří si tím práci. SW AT291 je upřednostněním kvality před kvantitou. Umožňuje získat výsledky klasickým SW nedostupné a hlavně porozumět ústřednímu vytápění. Pro tyto vlastnosti je používán na půdě ČVUT i špičkovými projektanty v praxi, kterým zpřístupnil všechny algoritmy a výpočtové vztahy zdarma.

Důvody pro aplikace TH

V poslední době je právem diskutována energetická účinnost úsporných opatření. Nejvyšší účinnost má úsporné opatření, kterým dosáhneme normálové vnitřní teploty s minimem spotřebovaného tepla. Vypínání těles, ani snižování normálové teploty, žádné úspory nepřináší a žádnou energetickou účinnost nezvyšuje.

Úspory tepla přinášejí tepelné zisky, při jejichž působení může otopná soustava odebírat ze zdroje méně tepla a k dosažení požadovaných teplot v místnostech je využito právě zisků. Funguje to jen tehdy, když soustava současně procesy automatické kombinované regulace zabrání přetápění a odběr tepla ze zdroje bude o zisky menší. To je pro klasicky projektované soustavy neřešitelný úkol.

Vývoj dospěl do úrovně, kdy tento úkol lze vyřešit v každé otopné soustavě, kterou lze z poskytnutých podkladů novou metodou přepočítat a zajistit v ní provozní podmínky, o kterých je tento článek. Důvodem k aplikacím TH s řešením kombinované regulace vytápění jsou pak, kromě zajištění tepelné pohody, plné úspory tepla z tepelných zisků.

Příklad

Představme si objekt s tepelnou ztrátou 100 kW a je lhostejné, je-li zateplený nebo nezateplený.

Ve vztahu (1) je

QdspN

[GJ/Nrok] správná provozní spotřeba tepla na vytápění v normálovém roce

Qdsp

[GJ/rok] případně správná provozní spotřeba tepla na vytápění v měřeném roce

24

[hodin/den] průměrná denní doba vytápění

ε

[–] korekční součinitel (pro nepřerušované vytápění a pro středně těžké stavby = 1)

W max

[kW] tepelná ztráta objektu ve výpočtovém stavu (zde 100 kW)

W zisky

[kW] celkový výkon průměrných tepelných zisků (zde 30 kW)

dN

[dnů/Nrok] počet dnů vytápění v normálovém roce (zde 222)

d

[dnů/rok] případně počet dnů vytápění v měřeném roce

tis

[°C] průměrná vnitřní teplota objektu v roce (zde 19 °C)

tesN

[°C] vážený průměr vnější teploty v normálovém roce (zde 4,578 °C)

tes

[°C] případně vážený průměr vnější teploty v měřeném roce

ti

[°C] průměrná vnitřní teplota, se kterou byla vypočtena tepelná ztráta objektu (zde 19 °C)

te

[°C] vnější teplota, se kterou byla vypočtena tepelná ztráta objektu (zde −12 °C)

0,0036

    převod kWh na GJ (1 kWh = 0,0036 GJ)

Vztah (1) lze případně psát i ve tvaru (1c) – výpočet gradenovou metodou

Kde

nebo

Poznámka: Pro hodnocení úspor se porovnávají spotřeby tepla pro normálové roky, aby spotřeby tepla mohly být porovnány při stejném počtu dnů vytápění za rok a při stejné vnější teplotě.

Dosazením do vztahu (1) získáme správné spotřeby tepla v normálovém roce s využitím tepelných zisků

Výpočet správné spotřeby tepla bez tepelných zisků

Při lokálně dané jednosložkové ceně tepla (například 550 Kč/GJ) aplikací TH průměrně ušetříme veškeré tepelné zisky při plném zachování průměrné vnitřní teploty objektu 19 °C, tj.:

(892,340 − 624,638) * 550 = 147236,– Kč za každý rok, aniž bychom snižovali vnitřní průměrnou teplotu objektu a teploty vytápěných bytů, které mohou být třeba 22 °C a společně s nevytápěnými místnostmi pak průměrná vnitřní teplota objektu činí těch 19 °C.

Při ziscích 30 % tedy ušetříme 147236,– Kč za každý rok a opět jsme nemuseli snižovat teplotu bytů, takže se jedná o úspory skutečné (o skutečné zvýšení energetické účinnosti provedeného opatření).

Můžeme si také snadno spočítat ekvivalentní spotřebu tepla, kterou tepelné zisky představují, jsou-li vyjádřeny v procentech:

Podle vztahu (1b) je celoroční spotřeba tepla bez zisků 892,340 GJ/Nrok. Činí-li tepelné zisky například 30 % průměrného tepelného výkonu, pak také činí 30 % z průměrné celoroční spotřeby tepla, takže ekvivalentní hodnota tepelných zisků v GJ/Nrok (Qzisky) je 892,340 * 0,3 = 267,702 GJ/Nrok a tepelné zisky tedy představují výše uvedenou úsporu nákladů 267,702 * 550 = 147236 Kč/Nrok.

Známe-li ekvivalentní hodnotu tepelných zisků Qzisky (GJ/rok) v měřeném období, můžeme spočítat průměrnou vnitřní teplotu, na jakou byl objekt vytápěn, z naměřené spotřeby tepla Qm (GJ/rok), podle vztahu (2).

Ve vztahu (2) je

tism

[°C] průměrná vnitřní teplota objektu v měřeném ročním období

Qm

[GJ/rok] naměřená spotřeba tepla v měřeném ročním období

Qzisky

[GJ/rok] ekvivalentní tepelné zisky v měřeném ročním období

ti

[°C] průměrná vnitřní teplota, se kterou byla vypočtena tepelná ztráta objektu (zde 19 °C)

te

[°C] vnější teplota, se kterou byla vypočtena tepelná ztráta objektu (zde −12 °C)

24

[hodin/den] průměrná denní doba vytápění

ε

[–] korekční součinitel (pro nepřerušované vytápění a středně těžké stavby = 1)

W max

[kW] tepelná ztráta objektu (zde 100 kW)

d

[dnů/rok] počet dnů vytápění v měřeném ročním období (zde 222)

tes

[°C] vážený průměr vnější teploty v měřeném ročním období (zde 4,578 °C)

Pro kontrolu výsledku podle vztahu (1a), v tomto příkladu při ziscích 30 %, jsou záměrně ponechána v měřeném a normálovém roce některá vstupní data shodná, tj.:

Naměřená spotřeba tepla Qm = QdspN = 624,638 GJ/rok, Qzisky = 267,702 GJ/rok, d = dN = 222 dnů, tes = tesN = 4,578 °C a podle vztahu (2) si můžeme ověřit průměrnou vnitřní teplotu tism, na kterou byl objekt v měřeném období vytápěn (případně lze takto spočítat hodnotu tismN v normálovém roce).

Při využití tepelných zisků je tedy správná spotřeba tepla 624,638 GJ/rok a nikoliv 892,340 GJ/rok. Pokud jsme při věrohodných 30 % tepelných zisků naměřili vyšší spotřebu tepla než 624,638 GJ/rok, funguje špatně otopná soustava.

A teď něco důležitého!

Pokud je naměřená spotřeba tepla například 500 GJ/rok, pak průměrná vnitřní teplota v měřeném období byla

a odborníci nám nemohou lhát, že svým řešením dosáhli úspor tepla 624,638 − 500 = 124,638 GJ/rok, protože při naměřené spotřebě 500 GJ/rok nebyla dodržena vnitřní průměrná teplota objektu 19 °C, a proto o žádné úspory tepla nejde.

Pokud by navíc žádné tepelné zisky nepůsobily, byla by průměrná vnitřní teplota objektu

takže snížení spotřeby na 500 GJ/rok nikdo nemůže uvádět jako reklamu na svou „kvalitní práci“.

Naopak, pokud je naměřená spotřeba tepla 750 GJ/rok, tak průměrná vnitřní teplota objektu byla

Objekt, jako celek, byl přetápěn o 2,03 °C a máme tedy špatně seřízenou soustavu, což nás zbytečně stojí (750 − 624,638) * 550 = 68949 Kč/rok. Chybným seřízením soustavy promarníme každý rok 68949 / 147236 * 100 = 46,82 % dosažitelného potenciálu úspor za vytápění a odborníci nám nemohou lhát, že soustava byla vyřešena nebo provozována správně. Reálné tepelné zisky mohou být v nezateplených objektech i vyšší než 30 % a v zateplených s poloviční tepelnou ztrátou mohou být až téměř 60 %, protože absolutní hodnota zisků zůstává v zatepleném i nezatepleném stavu přibližně stejná.

Z výše uvedených výpočtů plyne, že úsporou tepla by bylo zde pouze takové opatření, které při zachování průměrné vnitřní teploty objektu 19 °C sníží spotřebu tepla pod hodnotu 624,638 GJ/Nrok. To už by bylo možné jen dalším zateplením nebo rekuperací větracího vzduchu, do ostatních nabízených opatření nemá smysl investovat, protože spotřeba tepla 624,638 GJ/Nrok je při ziscích 30 % limitně nejnižší možná.

Ve výpočtech je trochu složitější jen určení úrovně tepelných zisků, ale konkrétní zisky pro daný objekt lze určit podle odborně přínosného článku Ing. J. Blažíčka zde.

Od uvedených výpočtů mohou nastat drobné odchylky, ale nemůže se nám stát, že za úspory tepla bude vydáváno něco, co žádnou úsporu tepla nepřináší a co je jen komerční trik.

Obrana SVJ a BD před planými sliby

V každém stavebním objektu lze seřízením soustavy novou metodou dosáhnout výrazných úspor tepla. Ale dosažitelné úspory mohou být jen takové, při kterých není snížena úroveň vnitřní tepelné pohody. V objektu s tepelnou ztrátou 100 kW a s tepelnými zisky 20 % nám nikdo nemůže slibovat úspory 150 000 Kč/rok, protože při uvedených podmínkách v tomto příkladu zde můžeme při tes = 4,578 °C dosáhnout nejvyšších úspor 98157 Kč/rok. Měli bychom proto mít alespoň orientační přehled o úsporách, kterých důsledně vyřešenou regulací a správným seřízením soustavy dosáhnout můžeme.

Orientační úspory ze zisků (Kč/rok) při tis = 19 °C, te = −12 °C, tes = +4,578 °C a při ceně tepla 550 Kč/GJ

Tep. ztráta objektu kW	Zisky 10% Úspory Kč/r	Zisky 20% Úspory Kč/r	Zisky 30% Úspory Kč/r	Zisky 40% Úspory Kč/r	Zisky 50% Úspory Kč/r	Zisky 60% Úspory Kč/r
50	24539	49079	73618	98157	122697	147236
100	49079	98157	147236	196315	245394	294472
150	73618	147236	220854	294472	368090	441708
200	98157	196315	294472	392630	490787	588945
250	122697	245394	368090	490787	613484	736181
300	147236	294472	441708	588945	736181	883417
350	171776	343551	515327	687102	858878	1030653
400	196315	392630	588945	785259	981574	1177889
500	245394	490787	736181	981574	1226968	1472362

Orientační úspory ze zisků (Kč/rok) při tis = 19 °C, te = −12 °C, tes = +3 °C a při ceně tepla 550 Kč/GJ

Tep. ztráta objektu kW	Zisky 10% Úspory Kč/r	Zisky 20% Úspory Kč/r	Zisky 30% Úspory Kč/r	Zisky 40% Úspory Kč/r	Zisky 50% Úspory Kč/r	Zisky 60% Úspory Kč/r
50	27224	54449	81673	108897	136122	163346
100	54449	108897	163346	217795	272244	326692
150	81673	163346	245019	326692	408365	490039
200	108897	217795	326692	435590	544487	653385
250	136122	272244	408365	544487	680609	816731
300	163346	326692	490039	653385	816731	980077
350	190571	381141	571712	762282	952853	1143423
400	217795	435590	653385	871180	1088974	1306769
500	272244	544487	816731	1088974	1361218	1633462

Čím větší je objekt a čím nižší je průměrná vnější teplota tes, tím ušetříme více. V tabulkách vidíme, jaký rozdíl v úsporách vyvolá odchylka průměrné vnější teploty o pouhých 1,578 °C.

Pokud dodavatel tepla „dodává“ více tepla než potřebujeme, vůbec to nevadí a úspory se nesníží, protože správně vyprojektovaná a termicky vyvážená soustava si sama odebírá teplo, které potřebuje (dodavatel tepla – a tedy ani vlastní kotelna nebo domovní stanice – o jeho spotřebě vůbec nerozhoduje).

Z přehledu orientačních úspor plyne, že největších úspor s nejkratší návratností investice se dosáhne u velkých zateplených objektů, s hodnotami zisků nad 30 %, přičemž plně obývané panelové domy mohou mít v zatepleném stavu tepelné zisky až 60 %.

Ale i v nezatepleném objektu s tepelnou ztrátou 400 kW a při tepelných ziscích pouhých 20 %, si po aplikaci TH za 2,5 roku našetříme 1 088 975,– Kč a můžeme si pořídit výtah zdarma, přičemž jsme vnitřní teploty bytů vůbec nemuseli snižovat.

Úspor, uvedených v tabulkách, lze přitom dosáhnout prakticky hned, bez odpojování od CZT, bez prolamování legislativních bariér, bez vysokých nákladů na budování lokálních zdrojů, komínů a plynovodních přípojek, bez průběžných nákladů na revize a údržbu a bez starostí s tím spojených. Stačí k tomu jen správné seřízení soustavy se správně vyřešenou kombinovanou regulací, bez kterého se neobejde ani soustava přepojená na nově vybudovaný zdroj tepla.

Vybudováním vlastní kotelny se teplo neušetří žádné, ušetří se na ceně paliva a od těchto úspor se musejí odečíst náklady na provoz kotelny. Ušetří se tedy platba za vytápění, kterou propagátoři lokálních kotelen uvádějí hodnotou cca 40 % a experti cca 20 %. Úspory nákladů na vytápění jsou tedy stejné, jako při plném využití tepelných zisků 20 % až 40 %, bez nákladů na pořízení vlastní kotelny.

Kdy TRV uspoří 100 % tepla?

Když jsou správně vyprojektovány metodou TH a když působící tepelné zisky vyvolají vnitřní teplotu vzduchu v místnosti na úrovni projektované tv + XP i při nulovém výkonu tělesa a tedy při nulovém průtoku. Hodnoty úspor správně navrženými a seřízenými TRV jsou tedy úměrné působícím tepelným ziskům a není to nějaká jedna hodnota úspor (například 15 %), zveřejňovaná nechápajícími diskutéry na portálech, po přečtení neodborných článků v zahraničním tisku. Na laické diskutéry si u nás i v zahraničí musíme dávat pozor, protože většinou vůbec netuší, o čem píší, a zcela zmatení šíří ve veřejném prostoru klamavé informace.

Je-li například projektovaná teplota vzduchu tv = 21 °C a místnost při vypnutém vytápění má vnitřní teplotu tv = 16 °C, pak extrémní tepelné zisky mohou vyvolat vnitřní teplotu 23 °C, ale to už je správně projektovaný TRV svou automatickou funkcí zavřený, průtok je nulový a úspora tepla, vztažená k tv = 21 °C, je tedy 100 %. Středových místností, kterým i při vypnutém tělese stačí migrace tepla ze sousedství a výkon průběžné stoupačky k dosažení základní teploty 16 °C, není v panelových domech málo.

Úspory tepla (tepelné zisky) jsou v čase i hodnotě vysoce proměnné, a proto musí být soustava termicky vyvážená (pásmo XP musí být zajištěno). Pak při zapnutém tělese úsporu 100 % vyvolá i jakýkoliv jiný vliv, který při pásmu XP = 2 K zvýší vnitřní teplotu o pouhé 2 °C, což u malých místností může být třeba jen pobyt osob, takže k dosažení úspor 100 % stačí i malé tepelné zisky.

Hrstka naivních diskutérů, u nás i v zahraničí, tedy dodnes funkci TRV nepochopila, ale přesto se cítí být odborníky, povolanými rozdávat rozumy ostatním, doporučovat odstranění TRV ze soustav, atd.

TRV jsou jediným prostředkem umožňujícím nedostatečnou kvalitativní regulaci změnit na kombinovanou (obr. 3), a dosahovat tím skutečných úspor tepla zvýšením energetické účinnosti vytápění. TRV byly vyvinuty pro kombinovanou regulaci vytápění, a ne pro uživatelské kroucení. Nezvládnutí principů, uvedených v tomto článku, degradovalo bytovou regulační techniku na pouhá „kolečka“, bez zajištění regulačních procesů.

Co TH je a co není

Podobně jako někteří diskutéři, si pletou pojmy i některé odborné firmy, slibující Termo-Hydraulické řešení. TH neznamená doplnění klasického projektu o řešení termických parametrů (otopové křivky) objektovou kvalitativní subregulací se směšováním vody v objektu, ani seřízení otopové křivky, ani instalaci „termo-hydraulického vyrovnavače dynamických tlaků“, ani vybudování vlastního tepelného zdroje s novou regulací. TH znamená vyřešení přenosu tepla v soustavě, její termické vyvážení, hydraulické vyvážení na korigované průtoky ve všech bodech a kompletní vyřešení kvantitativní složky kombinované regulace, což řešení těchto firem (podvodně označované jako TH) vůbec neobsahuje. Alternativa k TH neexistuje a TH je zcela odlišné řešení ve všech bodech otopné soustavy.

Musíme si proto dávat pozor nejen na diskutéry, ale bohužel i na podvodníky.

Co bychom měli požadovat v projektech úprav otopných soustav

1. Zásadně odmítejme projekty úprav otopných soustav v panelových domech, vypracované formou různých tabulek, s pouhými odhady zbytkových tlaků pro armatury, bez podrobných hydraulických výpočtů instalovaného potrubí a bez řešení přenosu tepla, zkrátka nenechme si radit od „domkařů“.
2. Trvejme na tom, aby v každém úseku rozvodné sítě byly uvedeny průměry potrubí a u každého otopného tělesa jeho tepelný výkon (W) a průtok vody (nejlépe v kg.h⁻¹).
3. Trvejme na tom, aby u každé radiátorové armatury (jak u TRV, tak u regulačního šroubení) byla uvedena hodnota průtokového součinitele Kv (m³.h⁻¹) a pokud zpracovatel tvrdí, že soustava je „termicky vyvážená“, tak musí být u každého TRV uvedena i konkrétní hodnota nastavení hlavice.
4. Požadujte, aby na patě objektu a na patách všech stoupaček byly uvedeny teploty vody, se kterými byly provedeny veškeré výpočty.
5. Chtějte vědět, kolik tepla uspoříte v závislosti na tepelných ziscích.
6. Zda je po seřízení armatur potřebné s dalšími náklady soustavu hydraulicky vyvažovat.
7. Požadujte uvedení otopové křivky (závislost teplot vody na vnější teplotě).

Z výše uvedených údajů získáte podklady pro výměny dožívajících otopných těles, důkazy o tom zda byla řešena přenosová schopnost a kombinovaná regulace vytápění (tj. úspornost provozu soustavy), podklady pro případné hydraulické vyvažování nebo pro kontrolu chybné funkce soustavy a zda byl váš projekt drahý nebo levný. Projekt bez vyřešení těchto bodů by měl stát maximálně 40 % ceny plného řešení, které je pro skutečné úspory tepla potřebné, a bez bodu g) by měl projekt stát méně než 40 %.

Návratnost investice do projektu s plným řešením by neměla překročit 4 měsíce první otopné sezóny, ale bez plného vyřešení kombinované regulace se investice nemusí vrátit nikdy, protože projekt úpravy otopné soustavy byl jenom rozmístěním regulačních prvků v soustavě, bez vyřešení jejich úsporné funkce. Takto, bez vyřešení úsporné funkce, bylo v otopných soustavách EU rozmístěno 99 % všech regulačních prvků.

Nebyli jsme projektovým řešením podvedeni?

Při řešení TH pracuje každé otopné těleso v soustavě s jiným teplotním spádem vody. Tělesa se stejnými tepelnými výkony proto nemohou mít stejný průtok, a pokud jej mají, koupili jsme si pod názvem TH obyčejné jednoduché řešení, od kterého nemůžeme čekat úspory tepla a dokonce ani správnou funkci.

Ani ti, kteří už mají „hotovo“, smůlu nemají

Plných úspor tepla lze vyřešením kombinované regulace dosáhnout kdykoliv, ve všech zateplených a nezateplených objektech, a to i dodatečně. V podstatě se jedná o jiné nastavení všech armatur, které lze provést mimo otopnou sezónu i při plném provozu soustavy. Seřízení se provádí podle projektu TH, který dnes dokáží v ČR vypracovat dvě firmy, v Praze a v Brně. Montážní zásah v bytě trvá cca 20 minut a může jej provést už kterákoliv firma, která projektem TH předepsané nastavení dodrží. Toto nastavení je jednorázové a konečné, žádné jiné hydraulické vyvažování už nikdy potřebné není. Před zateplením provedené seřízení TH se po zateplení už opakovat nemusí, protože přiřazení lokálních průtoků k řídicím vnitřním teplotám se po zateplení objektu nemění. Správným přiřazením řídicích a řízených veličin kvantitativní složky kombinované regulace se současně odstraní všechny poruchové stavy a napraví funkce otopné soustavy. Majitelé klasicky projektovaných a klasicky upravených soustav „hotovo“ opravdu nemají, protože v jejich soustavě úspory tepla vůbec řešeny nebyly.

Začít šetřit teplo je možné ihned, nemusí se čekat, až bude objekt zateplen, a celkovou investici do úsporných opatření lze při dodržení vnitřní teploty úsporami tepla snížit. U objektů, které již zatepleny byly, lze významně snížit spotřebu tepla (opět při plném dodržení vnitřní tepelné pohody) a zvýšit tím energetickou účinnost vytápění i vlastního zateplení.

Předpoklady zániku CZT jsou naivní a porovnávání cen také

Skoro 1,5 milionu bytů v panelových a bytových domech v ČR, připojených k CZT, není konstrukčně řešeno pro možnost lokálního vytápění s individuálním provozním režimem. Vnitřní stavební konstrukce znamenají extrémní migraci tepla a laické „ekonomické výpočty úspor“, napřiklad při přechodu na přímotopy, vycházejí z nesprávných vstupních dat.

Stejně jako čtenáře, i mně zvedají ze židle přemrštěně vysoké odměny manažérů a členů různých rad, kteří jako neodborníci mnohdy vůbec nevědí, o čem mluví. Ale v CZT se točí takové peníze, že proti nim jsou ty nezasloužené odměny vážně směšné. Na druhou stranu bychom museli definovat tržní cenu pohodlí a ptát se, kolik stojí pohodlné čisté vytápění. Museli bychom přesně kvantifikovat náklady na pořízení a provoz lokálních zdrojů a vyčíslit cenu starostí s jejich průběžnou údržbou. Museli bychom přesně vyčíslit cenu kvality ovzduší při emisích z centrálních a lokálních zdrojů, atd. Cena pohodlného vytápění Kč/GJ tedy nemůže být stejná. Cena tepla také nemůže růst přímo úměrně k poklesu spotřeby, protože současně klesá spotřeba paliva, které tvoří nejvyšší podíl v celkové ceně za teplo. Navíc vlastní cena tepla rozhodující není, rozhodující je spotřeba. A tuto spotřebu můžeme velmi výrazně ovlivnit, jak ukazuje tento článek. Musíme se tedy vydat jinou cestou než dosud, cestou vysoce kvalitního odborného řešení a projektování oboru vytápění. Jedna věc přitom musí být jednou provždy vyjasněna – úspory tepla se musí technicky řešit v oblasti jeho spotřeby (v otopných soustavách) a nikoliv v tepelných zdrojích, které teplo pouze vyrábějí a jeho spotřebu ovlivnit nemohou. Nemůžeme svalovat veškerou vinu na dodavatele tepla. Dodavatel tepla se však musí snažit dodávat teplo v podmínkách přijatelných trhem a proto by měl požadovat, aby kombinovaná výkonová regulace v soustavách odpovídala výkonové regulaci v tepelných zdrojích.

CZT bude v celé EU dál vytápět obrovské kvantum bytů běžnými teplovodními soustavami, a je proto potřebné projektování těchto soustav maximálně racionalizovat důsledným řešením kombinované regulace, která je nutná a potřebná i při vytápění objektů s vlastními zdroji tepla.

TTV think – tank vytápění

Členové TTV mají přístup k moderním metodám projektování oboru, s plným termickým a hydraulickým řešením všech parametrů dynamických otopných soustav a systémů. Dostupnost algoritmů je zajištěna nově zavedenou formou „Open Source R“, aby nové poznatky mohly sloužit k výuce, výzkumu a vývoji, i k projektování, s volným rozšiřováním databází vstupních dat a nových vztahů. TTV slouží též k diagnostice a k odstraňování chyb v otopných soustavách, napojených na CZT. Je základnou vývoje v oblasti projektování dynamických otopných soustav a zvyšování energetické účinnosti úsporných opatření. TTV je nezávislou kooperací odborníků, která není omezena na působnost v ČR, a odborníci mohou sídlit kdekoliv.

Závěr

Chceme-li dosahovat skutečných úspor tepla, musíme volit taková úsporná opatření, která zvyšují energetickou účinnost vytápění i zateplení. To znamená, že k dosažení stejné vnitřní teploty (zde například průměrné vnitřní teploty objektu 19 °C) spotřebujeme méně tepla. V tom má EU pravdu. Nemá ji pouze v oblastech, na kterých strategické záměry demonstruje, protože legislativcům zřejmě není jasné, kde nejvyšší potenciál úspor leží a jakými taktickými prostředky jej využít. Nejvyšší potenciál je samozřejmě v ústředním vytápění budov, v kombinované regulaci tepelného výkonu, hlavně však v nové metodě projektování, umožňující vytčených cílů dosáhnout. V tom představuje ČR současnou světovou špičku. Lze toho využít jak pro spotřebitele, tak pro dodavatele tepla a pochopitelně i v oblasti státní energetické koncepce.