Opět problémová „kotlíková dotace“ – měl pan ministr pravdu?
Autor reaguje na prohlášení ministra životního prostředí Richarda Brabce, že kontroverzní povolení samoověřování bylo nutností vyvolané požadavky evropské legislativy.
V pátek dne 22. 1. 2016 uvedla ČT v pořadu „Události v regionech“ reportáž o kotlíkových dotacích, která se týkala především podezření na to, že do seznamu dotovaných kotlů (SVT) mohou být mimo jiné také zapsány kotle, které nesplňují podmínky dotace. Podle odborníků na problematiku tomu má napomáhat změna pravidel pro zápis do SVT, kterou MŽP provedlo 4. 12. 2015. Do tohoto data směly být zapsány pouze kotle, které měly ověřeny shodu s Nařízením komise 2015/1189 [1] (požadavky na ekodesign kotlů na tuhá paliva) pouze nezávislou autorizovanou osobou. Po změně postačuje k zápisu pouze osvědčení, které si vydá sám výrobce. Ve zmíněném pořadu zdůvodňoval pan ministr životního prostředí změnu následovně: „Ale já bych chtěl zdůraznit jednu věc, v této chvíli vlastně evropská směrnice o ekodesignu, která byla přijata v loňském roce, tak umožňuje, aby si firmy samy certifikovaly a deklarovaly splnění podmínek o ekodesignu. To znamená, že my jsme byli upozorněni na to, že pokud bychom omezili zápis na ten seznam pouze na výrobky, které deklarují naplnění toho ekodesignu prostřednictvím nezávislé certifikační instituce, tak by to mohlo být diskriminační.“ Nově vzniklá „Kotlíkgate“ si začala žít svým vlastním životem.
Je pravdou, že po změně pravidel se seznam zahltil novými výrobky se „samoověřením“. Pokud by zápis ale probíhal zcela podle pravidel, nemělo by se v podstatě nic změnit. Výrobce musí při registraci do seznamu předložit doklady, že kotel plní podmínky uvedení na trh dle NV 163/2002 Sb., kterými se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky [2] (platí pro teplovodní kotle), tedy že prošel počáteční zkouškou u autorizované osoby. To je ovšem jen doklad, že kotel splňuje technické podmínky podle ČSN EN 303-5 [3] (bezpečnost provozu, elektromagnetická kompatibilita, třída kotle alespoň 3), nic víc nic míň. O tom, že kotel splňuje také emisní a účinnostní podmínky dle ekodesignu již stačí dodat firemní prohlášení. K dokumentům prokazujícím splnění podmínek mají být doloženy certifikáty či protokoly z měření, ovšem měření kým, kde a za jakých podmínek? A kdo provedl poměrně složitý přepočet z naměřených hodnot na parametry dle ekodesignu? To se bohužel nedozvíme, protože na to nemáme nárok. Podle mé osobní zkušenosti nárok vidět předložené dokumenty nemají ani pracovníci krajských úřadů, kteří dotace zpracovávají. Pokud by předkládané dokumenty byly veřejně dostupné (třeba na vyžádání), možná by se zjistilo, že je vše v pořádku. A určitě by nebyl problém dát do podmínek registrace, že výrobce souhlasí se zveřejněním svých dokumentů. Proč taky ne, když je vše v pořádku. U nově zaregistrovaných „samoověřovatelů“ bude určitě spousta těch, kteří nepodvádějí. Ovšem u některých nových registrací budí značné rozpaky deklarované sezónní energetické účinnosti (jediný technický údaj o kotli v SVT), které napovídají, že něco není v pořádku.
Ale vraťme se k prohlášení pana ministra. Jak je to tedy s tím, že povolení samoověřování bylo nutností? Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie [4] (Směrnice o ekodesignu) byla přijata již 21.října 2009. Ta stanovila obecná pravidla pro požadované vlastnosti vybraných kategorií výrobků, které jsou nějakým způsobem spojeny se spotřebou energie (ledničky, pračky, žehličky, televize, síťové adaptéry, lokální topidla, kotle,…). Konkrétní požadavky na tyto výrobky pak definují Nařízení Komise (NK), která jsou pro jednotlivé kategorie přijímána postupně. Pro plynové kotle a tepelná čerpadla to bylo NK 813/2013 ze dne 2. srpna 2013 [5] (fakticky začalo platit od 26. září 2015), pro kotle na tuhá paliva je to NK 2015/1189 ze dne 28. dubna 2015, jejíž technická část, týkající se požadavků na emise a účinnost, začne platit až 1. 1. 2020. Samotná Směrnice v Článku 8 definuje, že posouzení shody výrobku s požadavky na ekodesign provádí samotný výrobce. Jinak řečeno, je zavedeno „samoověřování“. U plynových kotlů a tepelných čerpadel pravidla pro samoověřování rozvádí již zmíněné NK 813/2013 s tím, že do konce roku 2018 se má zvážit, zda samoověřování nemá být nahrazeno certifikací třetí osobou (autorizovanou osobou AO). Pokud by tedy zmíněná reportáž byla o plynových kotlích a tepelných čerpadlech, měl by pan ministr absolutní pravdu. Striktní požadavek na ověření AO byl u této kategorie evidentně v rozporu se Směrnicí a jeho napadení bylo legitimní. A podle „kuloárových“ drbů to byli právě výrobci těchto spotřebičů, kteří podali stížnost na ÚOHS. Reportáž se ale týkala kotlů na pevná paliva.
Pokud by opravdu platilo v plném znění i NK 2015/1189, není co řešit. Problém je ale právě v platnosti NK pro kotle na pevná paliva. NK nabylo platnosti někdy od konce srpna 2015 s tím, že požadavky na ekodesign (emise, účinnost) jsou platné až od 1.1.2020. Je zde také zaveden institut samoověřování, ale s tím, že ověřování třetí osobou má být ještě zváženo, a to do začátku platnosti požadavků na ekodesign, tedy začátku roku 2020 (viz odst. (13) NK). Při projednávání NK se to v samotné Komisi dosti řešilo a došlo se ke kompromisu, že je ještě čas to dořešit. Podle informací z Komise je dosti pravděpodobné, že do konce roku 2019 bude ověřování třetí osobou schváleno právě kvůli problémům, které se objevily u nás. Důležitý je i odst. (11) NK, který hovoří o tom, že „zavedení požadavků na ekodesign by mělo výrobcům poskytnout dostatečný čas ke změnám konstrukce výrobků..., a zároveň zajistit dosažení cílů tohoto nařízení“. Tedy, že vše by se mělo dořešit do počátku roku 2020. Skokový přechod z ověřování autorizovanou osobou k samoověřování alespoň v ČR podle nových zkušeností k dosažení cílů NK rozhodně nesměřuje. Pokud se budeme držet „ducha“ celého NK, Komise dospěla k závěru, že nově definované podmínky jsou tak zásadní, že do roku 2020 by se mělo postupovat podle národních legislativ a postupně se připravovat na jeho zavedení v roce 2020. Ale tak je to i napsáno na závěr NK, přesně v článku 8 „Přechodná ustanovení“: „Do 1. ledna 2020 mohou členské státy povolovat uvádění na trh a do provozu kotlů na tuhá paliva, které jsou v souladu s platnými právními předpisy týkajícími se se sezónní energetické účinnosti vytápění vnitřních prostorů a emisí částic, organických plynných sloučenin, oxidu uhelnatého a oxidů dusíku.“ U nás je tímto právním předpisem zákon 201/2012 Sb. O ochraně ovzduší a v něm je dle § 16 odst. (2) ustanovena povinnost uvádět na trh pouze kotle s certifikátem od autorizované osoby (AO). Pokud to shrnu, pak požadavek na ověření AO je u kotlů na pevná paliva legitimní a není v rozporu s NK 2015/1189. Minimálně by mělo být legitimní požadování protokolů od AO, které slouží jako podklad pro firemní přepočet na ekodesign.
Ale nejsem právník. Je docela možné, že se mýlím a tedy platí možnost samoověřování podle NK. Pak současně se zavedením institutu samoověřování musí stát podle článku 3 odst. (2) Směrnice 2009/125/ES určit orgán odpovědný za dohled nad trhem. Ve Směrnici a v NK (článek 5) jsou dopodrobna popsány povinnosti tohoto orgánu a mechanismy ověřování. Nevím o žádném rozhodnutí, které by pověřovalo nějaký orgán v ČR dohledem nad trhem podle podmínek NK.
Dále, podle článku 8 Směrnice 2009/125: „má-li členský stát vážné informace o pravděpodobném nesouladu výrobku, co nejdříve zveřejní odůvodněné posouzení souladu výrobku, které může provést příslušný subjekt, aby bylo možné v případě potřeby učinit včasné nápravné opatření“. Pokud by kdokoliv napadl zápis samoodzkoušených kotlů do seznamu a uvedl rozumné důvody (znám rozumné důvody u min. 10 kotlů), stát to bude muset rychle řešit – ověřovat, platit... V sázce jsou evropské peníze, takže definice „včasné nápravné opatření“ neznamená pravděpodobně vyřešit námitky poté, co bude na napadené kotle vyplacena spousta dotačních peněz a poté se ukáže, že neprošly.
To je volba státu, chce ekodesign, tak se vším všudy. Dle mého názoru ale byl volbou dosavadní způsob ověřování AO, který je u českých výrobců prakticky nenapadnutelný.
Použitá literatura
- [1] NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2015/1189 ze dne 28. dubna 2015, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES, pokud jde o požadavky na ekodesign kotlů na tuhá paliva,
http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1454085965204&uri=CELEX:32015R1189 - [2] Nařízení č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky v platném znění
http://www.tzb-info.cz/pravni-predpisy/narizeni-c-163-2002-sb-kterym-se-stanovi-technicke-pozadavky-na-vybrane-stavebni-vyrobky - [3] ČSN EN 303-5:2013 Kotle pro ústřední vytápění – Část 5: Kotle pro ústřední vytápění na pevná paliva, s ruční a samočinnou dodávkou, o jmenovitém tepelném výkonu nejvýše 500 kW-Terminologie, požadavky, zkoušení a značení, ÚNMZ, Praha, 2013
- [4] SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie
http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1454087653982&uri=CELEX:32009L0125 - [5] NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 813/2013 ze dne 2. srpna 2013, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES, pokud jde o požadavky na ekodesign ohřívačů pro vytápění vnitřních prostorů a kombinovaných ohřívačů
http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1454087784548&uri=CELEX:32013R0813
K tvrzení autora, že „po změně pravidel se seznam zahltil novými výrobky se samoověřením“ bych rád dodal, že k 29. 1. 2016 bylo v seznamu (SVT) 308 kotlů na tuhá paliva a z nich 65 kotlů prokázalo splnění požadavků bez ověření autorizovanou osobou (prohlášením výrobce), což představuje cca 21 %. Souhlasím s doporučením autora o zveřejňování podkladů výrobce při prokazování splnění požadavků pro zařazení do seznamu SFŽP (SVT). Doporučuji, aby v seznamu SVT přibyla další kolonka s přílohami, kde by bylo možno dohledat veškeré podklady, které výrobce doložil při žádosti o zapsání do SVT. Tímto by bylo učiněno zadost všem nepodloženým podezřením, což by bylo velmi přínosné. Samozřejmě, že citlivé údaje obchodního charakteru by se nezobrazovaly.
Autor uvádí, že není tak jednoduché provést přepočet výsledků z testování kotle. Není vždy účinnost jako účinnost a není možné ji vždy porovnávat. Účinnost je poměr výkonu k příkonu. V Ekodesignu se příkon počítá ze spalného tepla, ale u postupů dle EN 303-5 se příkon počítá z výhřevnosti paliva. Výhřevnost (např. pro suché dřevo cca 14 MJ/kg) je nižší než spalné teplo (např. pro suché dřevo cca 15 MJ/kg), takže účinnost vychází rozlišně. S tím se např. setkáváme u účinnosti plynových kondenzačních kotlů, kdy je možné, aby výpočtově mohla účinnost vyjít vyšší než 100 % (příkon ze spalného tepla je o cca 11 % vyšší než z výhřevnosti). Jedná se o technický nesmysl, ale při nutnosti porovnání s účinností starých kotlů, kde se příkon počítá z výhřevnosti, jde o použitelnou úvahu při respektování podstaty výpočtu (historicky jsme pro příkon používali výhřevnost, protože jsme si neuměli představit, že bychom mohli využít kondenzační teplo vody ve spalinách, protože bychom měli mokré komíny, to se postupně mění). Dále jsou v ekodesignu prováděny přepočty na sezónní parametry apod. (15% váha je dána jmenovitému výkonu a 85% váha je dána sníženému výkonu). Pro mnoho výrobců není úplně snadné tyto přepočty provést a může docházet k různým nesrovnalostem. Více o vztahu mezi výhřevností a spalným teplem naleznete na obr. č. 4 v článku „O spalování tuhých paliv v lokálních topeništích, aneb palivo, tvorba znečišťujících látek a spalování jako vztah muže a ženy“.
Souhlasím s názorem autora, že by bylo nejjednodušší nechat u kotlů na tuhá paliva požadavek na ověření nezávislou autorizovanou osobou, více viz doporučení z článku „Kotlíkgate“. Příslušné státní orgány (MŽP či SFŽP) budou muset co nejdříve popsat mechanizmus pro včasné nápravné opatření, dle mých informací se na tom již intenzivně pracuje.
The article refers to the new European subsidies for the replacement of boilers in the Czech republic. The author responds to the statement of the Minister of the Enviroment Richard Brabec who said, that the much debated permision to subsidize boilers, which were not verified by an independent authorized person, was necessary because of the requirements of the European legislation.