Testování hydroizolačních infuzních gelů in-situ
Metoda aplikace hydroizolačních infuzních clon je v případě rekonstrukcí budov ideálním řešením. Jediným zásahem do struktury budovy je vytvoření horizontální linie vrtů v místě, kde je požadováno vytvoření clony, a tedy zamezení vzlínání vlhkosti. V rámci volby nejvhodnějšího postupu sanace musí být vybrán vhodný infuzní gel, u kterého dochází k maximální penetraci při vlhkosti daného materiálu. Testováním hydroizolačních infuzních gelů hledáme nejlepší řešení pro praxi.
1. Úvod
Na mnoho budov, hlavně historicky významných, jenž jsou postiženy vlivem vzlínající kapilární vlhkosti, zejména v nižších částech a sklepech, nemohou být aplikovány klasické mechanické metody sanace z důvodu vysokého mechanického zásahu do struktury a zároveň statiky budovy. Zásah v takovém měřítku by mohl nezvratně poškodit významné historické památky.
Metoda aplikace hydroizolačních infuzních clon je v tomto případě ideálním řešením. Jediným zásahem do struktury budovy je vytvoření horizontální linie vrtů v místě, kde je požadováno vytvoření clony, a tedy zamezení vzlínání vlhkosti.
Obr. č. 1: Příprava injektážních vrtů v reálné stavební struktuře
Obr. č. 2: Vrty injektované hydroizolačním gelem
Obr. č. 3: Měření vlhkosti zdiva nad infuzní clonou prostřednictvím univerzálního odporového vlhkoměru testo 606-2
V rámci volby nejvhodnějšího postupu sanace musí být vybrán vhodný infuzní gel, u kterého dochází k maximální penetraci při vlhkosti daného materiálu.
1.1 Aplikace infuzních gelů in-situ
Praktické zkoušky infuzní clony byly prováděny na reálných strukturách, kdy byl gel aplikován stejně tak, jak k tomu dochází v běžné praxi.
Pro stanovení vlhkosti byl ve všech případech používán odporový vlhkoměr s ocelovými hroty.
1.2 Budova v areálu FAST Brno
Za účelem testování infuzní clony in-situ byla nejprve zvolena vhodná stavební konstrukce pro praktické zkoušky. Jakmile byla zvolena vhodná reálná konstrukce pro ověření funkčnosti gelové infuzní clony, tak jako první krok byla stanovena vlhkost v oblasti zdiva nad zamýšlenou úrovní vrtů pro infuzní clonu. Aplikace in-situ byla provedena v souladu s metodikou aplikací injektážních gelů v praxi. To znamená, že jako první krok došlo k vytvoření horizontální linie vrtů o průměru 20 mm v rozestupech 100 mm do hloubky cca 310 mm. Přitom celková tloušťka sanované konstrukce činí 360 mm. Aplikační vrty se vždy provádí tak, aby sahaly 50 mm od opačné strany konstrukce. [1]
Jakmile byly dané vrty připraveny, bylo provedeno jejich vyfoukání a vyčištění stlačeným suchým vzduchem, aby infuzní gel lépe penetroval póry testovaného zdiva.
V dalším kroku došlo k injektování připravených vrtů hydroizolačním gelem, který byl plněn postupně od nejhlubší části horizontálního vrtu dopředu, až byl jeho objem zcela zaplněn injektážní hmotou. Relativní vlhkost okolního prostředí v místech provádění injektáže činila 45,5 % a teplota prostředí byla 17,8 °C. [2]
Následně byly vrty ponechány ve stejných podmínkách po dobu třiceti dnů a posléze byla opět stanovena hodnota vlhkosti v místech nad infuzní clonou. Stanovení vlhkosti povrchové vrstvy konstrukce bylo realizováno prostřednictvím univerzálního odporového vlhkoměru testo 606-2.
1.3 Vyhodnocení testování in-situ
Měření vlhkosti povrchové vrstvy zdiva bylo provedeno před zahájením aplikace a po uplynutí třiceti dnů po aplikaci gelu, vždy ve třech stejných bodech nad úrovní infuzní clony, a to jak v cihelném zdivu, tak ve zdící maltě. Dohromady tedy byla stanovována vlhkost v šesti pevných bodech. Z porovnání výsledků byla stanovena účinnost daného hydroizolačního materiálu. Výsledky jsou uvedeny v tabulce číslo 1. [3]
| Vlhkost [%] | ||||
|---|---|---|---|---|
| Cihla | Cihla – průměr | Zdící malta | Zdící malta – průměr | |
| Před aplikací infuzní clony | 11,5 | 11,2 | 7,5 | 7,8 |
| 10,2 | 8,3 | |||
| 11,8 | 7,7 | |||
| Po třiceti dnech od aplikace infuzní clony | 5,6 | 5,0 | 2,5 | 2,4 |
| 4,4 | 2,7 | |||
| 5,0 | 2,1 | |||
Spotřeba injektážního gelu na jeden vrt se pohybovala v rozmezí 320–370 ml, a to ve všech vrtech. Z toho vyplývá, že došlo k rovnoměrnému vyplnění vrtů injektážním materiálem.
2. Závěr
Z výsledků stanovení vlhkosti testování in-situ zdiva zkušebních staveb z pálených cihel a zdící malty vyplývá pozitivní vliv vytvoření gelové infuzní clony v konstrukci na snížení hodnot vlhkosti materiálu nad úrovní vrtů gelové infuzní clony, kdy došlo k zásadnímu snížení vlhkosti během prvních třiceti dnů od aplikace hydroizolačního gelu. Toto snížení činilo u cihelného zdiva v průměru 55 %, u zdící malty v průměru 69 %. Získané hodnoty vlhkostí se však týkají pouze povrchových vrstev konstrukce. Pro získání přesnější představy o působení infuzní clony by bylo nutné sledovat změny vlhkosti v hloubce stavební konstrukce.
Poděkování
Tento příspěvek vznikl za finanční podpory projektu LO1408 – AdMaS UP – „Pokročilé stavební materiály, konstrukce a technologie“.
Reference
- WTA směrnice 4-4-04/D: Injektáž zdiva proti kapilární vlhkosti. Praha: Tauris, 2005. ISBN 80-02-01773-0.
- ČSN 72 5010: Stanovení nasákavosti, zdánlivé pórovitosti a pórovitosti vypálených keramických směsí a výrobků
- ČSN 73 2578 Zkouška vodotěsnosti povrchové úpravy stavebních konstrukcí. Praha: Vydavatelství ÚNM. 1981. 4 s.
Almost all types of building structures in our environment are affected by rising wetness. Especially in old historical buildings this could produce huge problem in the statics. One of the most efficient and suitable solutions of this problem is to create waterproofing injection screen in the base of the structure. This screen is realized by gels, that are injected into the lines of boreholes and subsequently penetrates the building material thus create the screen that stops water from rising above it further into the structure. To examine functionality of the injection gels and their ability to create injection screen in various types of building materials also various types of mason mortar must be tested, because of their ability to transmit the injection gel in its structure.