Nová budova Vinařství LAHOFER se veřejnosti otevřela 1. června

Richard Hladík: „Ve víně pravda nikdy nebyla, to jenom my u vína přemýšlíme jinak.“

„Víno je slunce ve skleničce.“ Morava a víno jsou neodmyslitelně spolu spjaté. Po létech lahví s podivným názvem a hlavně obsahem, jako byl třeba „Pražský výběr“, si zasloužíme něco víc. Je dobře, že tato doba nastala. Ten, kdo víno umí, se prezentuje kvalitou, jeho hospodářství vzkvétá a vše začíná dávat smysl. K tomuto rozkvětu a kvalitě neodmyslitelně patří i reprezentativní sídla vinařství, nové výrobny, místa pro degustaci a vše, co si setkání s vínem žádá.

Těmito slovy jsem v lednu uváděl povídání o realizaci nazvané Nové centrum Vinařství LAHOFER. Vše bylo tehdy v běhu, projekt, podle kterého probíhala realizace, byl skvělý, ale vybetonovaná žebra zatím potřebovala velkou míru fantazie. Znáte to. Kostra mamuta či velryby je neskutečně zajímavá, ale je to stále jen skelet skutečného organizmu. Těšil jsem se proto obrazně na „glajchu“ nebo ještě lépe na slavnostní otevření. I po letech života mezi projekty mě znovu udělá radost, když vizualizace a výsledný reálný obraz jsou totožné. Proč? Protože vizualizace, které jsem viděl, byly skvělé. Logicky toužíte po tom, aby realizace dosáhla na svůj předobraz. Zde to nastalo beze zbytku, a to je moc dobře. Pochopitelně drobné nuance naleznete. Ale troufám si říct, že vždy ku prospěchu věci. Tušíte, jak obtížný je proces, který přináší hodiny a dny na stavbě, konsenzus materiálový, koncepční i finanční, spolupráce investora s projektantem a realizačními firmami.

Slovo pro specifický pocit významu místa už zde bylo vícekrát. Je to genius loci. Dříve to byl bůžek často znázorňován s rohem hojnosti, který ochraňoval dané místo. V přeneseném slova smyslu je to duch místa. Mystika místa, krajiny, prostoru nebo stavby. Často bývá spojován s historickými stavbami, ale ten duch místa tam musel být i ve chvíli, kdy ještě nebyly historické. Říká se přeneseně, že duch místa nad ním převzal svoji moc. Tohle místo si tento přívlastek zaslouží a roh hojnosti je zde zastoupený zemitou krásou okolních vinic, které se pomyslně propisují do žeber interiéru.

Vzhledem k tomu, že základním kamenem triumvirátu (investor projektant, realizační firmy) je majitel a investor v jedné osobě, necháme promluvit společnost Vinařství LAHOFER. 

Nová budova Vinařství LAHOFER se veřejnosti otevřela 1. června

Dobšice: první červnový den se pro širokou veřejnost otevřela nová budova Vinařství LAHOFER ve vinici U Hájku mezi obcemi Dobšice a Suchohrdly na Znojemsku. Moderní objekt, který vzešel z pera brněnské architektonické kanceláře Chybík+Krištof, v sobě spojuje jak výrobní a administrativní funkci, tak vnitřní prostor pro návštěvníky a venkovní amfiteátr. V něm hodlá Vinařství LAHOFER již tuto letní sezonu pořádat kulturní akce. Ve vnitřní části určené pro návštěvníky budou moci lidé ochutnat kompletní sortiment Vinařství LAHOFER, firma tu hodlá pořádat řízené degustace, ale i firemní či soukromé akce. V budově vzniklo pět nových pracovních míst.

Atypická stavba začala na podzim roku 2017 a dokončena byla po dvou letech. Výrobní část zahrnuje lisovnu, sklep s kapacitou kolem tři čtvrtě milionu litrů v tancích, skladovací prostory a moderní lahvovací linku, v kancelářské části našli zázemí administrativní pracovníci vinařství. Kanceláře přitom v otevřeném prostoru přímo navazují na návštěvnickou část. „Ta bude sloužit jako kombinace prodejny našich vín, degustační místnosti, vinotéky a místa pro posezení s přáteli nad skleničkou vína. V navazujícím malém sklepě je prostor pro menší degustace do 15 osob. Pro návštěvníky asi nejzajímavější částí bude pochozí střecha, která bude sloužit jednak jako vyhlídková terasa do širokého okolí, v létě pak i jako hlediště při plánovaných kulturních akcích,“ sdělil marketingový a obchodní ředitel Vinařství LAHOFER Daniel Smola.

Návrh budovy vznikl v brněnském studiu Ondřeje Chybíka a Michala Krištofa. Organický tvar „betonové vlny“, jak se návštěvníkovi může nová budova Vinařství LAHOFER jevit, vyjadřuje respekt k vinařskému řemeslu a k jeho tradici a svým elegantním reliéfem chce se svým okolím nenásilně splynout. Vždyť i hlavní myšlenkou návrhu je motiv vinných řádků, které prostupují budovou v podobě konstrukčního systému. „V reprezentativní části dochází ke kolmému průniku archetypálního klenutého prostoru do konstrukčního systému tvořeného železobetonovými žebry, jejichž modul vychází z šířky vinného řádku a prochází celým domem,“ vysvětlují architekti.

Vinařství LAHOFER, a.s. (www.lahofer.cz) je jedním z největších pěstitelů vinné révy v České republice. Obhospodařuje 430 ha vinic výhradně ve Znojemské vinařské podoblasti včetně vyhlášených tratí jako Lampelberg, U Hájku, Babičák či Volné pole. Z bílých odrůd jsou nejvíce zastoupeny Ryzlink rýnský, Veltlínské zelené, Sauvignon, Tramín červený, Rulandské šedé, Rulandské bílé, Müller Thurgau, Muškát moravský, Pálava či Neuburské, z červených pak Rulandské modré, Frankovka, Zweigeltrebe, Svatovavřinecké a Dornfelder.

Skupina firem LAHOFER (kromě Vinařství LAHOFER ještě Vinice LAHOFER, Hotel LAHOFER, Vinařství HANZEL a Vinotrh.cz) zaměstnává 120 pracovníků a ročně prodá okolo 800 tisíc lahví vlastních vín. Roční obrat firmy činil vloni zhruba 90 milionů korun.

Základní informace o stavbě:

Investor: Vinařství LAHOFER, a.s.
Architektonický návrh a projekt: Chybík+Krištof
Realizace: S-A-S STAVBY spol. s r.o., Znojmo

• Architektonická studie: 2015
• Výstavba: podzim 2017 – jaro 2020
• V interiéru je ve větší míře uplatněn beton, dřevo a sklo.
• Stavba je rozdělena do tří stavebních objektů: návštěvnická a administrativní část, výrobní část, objekt ostrahy a trafostanice
• Hrubá podlažní plocha: 3.900 m²
• Nadmořská výška objektu: 292,330 m n. m.
• Délka kabeláže: 33 km
• Kapacita nerezových tanků: 750.000 l
• Rychlost plnící linky: 3.600 lahví/hodinu
• Počet paletových míst ve skladu: 1.250 míst
• Kapacita hlediště v amfiteátru: 350 osob
• Kapacita v LAHOTéce: 90 osob
• Kapacita sudového sklepa: do 15 osob
• Investice: 120 mil. bez technologií (na stavbu nebylo žádáno o státní dotace)

Strop

• Patrik Hábl zvládl malbu návštěvnické části za jeden měsíc prakticky nepřetržité práce
• Koncept vychází z barevnosti řezu půdy vinohradu – „Terroir“
• Probarvenost způsobují: písčitá půda, hlubinné vyvřeliny, žula (granit s naplavenými slíny), jíl a kaolin

Pohled autorů, tedy architektonické studio Chybík+Krištof

Brno, 1. 6. 2020 – Mezi vinnými řádky jižní Moravy vzniklo zázemí nejen pro vinaře

Architektonické studio Chybík+Krištof dokončilo projekt Lahofer. Budova reprezentativního centra Vinařství LAHOFER je zakomponována do znojemské krajiny poseté vinohrady a slouží zároveň jako výrobna, prostor pro návštěvníky i administrativní zázemí společnosti. Hlavní myšlenkou je motiv vinných řádků, jenž se přenáší dovnitř budovy v podobě konstrukčního systému. Architekti ke spolupráci přizvali umělce Patrika Hábla, který na její betonové klenby aplikoval své malířské dílo. Veřejná funkce budovy, s níž projekt počítá ve formě amfiteátru, má potenciál změnit dosavadní turistickou mapu jižní Moravy.

Foto uprostřed z tiskovky: Zleva Ing. Daniel Smola – Marketingový a obchodní ředitel společnosti, Ing. Michal Eller – člen představenstva, Ing. Petr Chaloupecký – ředitel společnosti, Ing. Stanislav Lancouch – předseda představenstva, Ing. arch. Ondřej Chybík – architektonické studio Chybík+Krištof

Vinařství LAHOFER, založené v roce 2003 ve Znojmě, dnes s 430 hektary vinic a roční produkcí až 800 tisíc lahví, patří k největším pěstitelům vína u nás. Výstavba nové provozovny v Dobšicích u Znojma, která kromě výroby integruje návštěvnické centrum a administrativní zázemí společnosti, se stala dalším krokem v rozvoji firmy.

Stavba je zasazena do stávající vinice a vlní se pod rozdílnou konstrukční výškou. Přirozeně tak reaguje na mírný sklon a charakter vinařského terénu.

„Nechtěli jsme do krajiny vstupovat s příliš velkým měřítkem. Rozdělením do tří hmot se celkový objem domu odlehčil,“ popisují koncepci architekti Chybík a Krištof.

Nižší, avšak pohledově nejexponovanější je návštěvnická a administrativní část s velkoryse prosklenou fasádou orientovanou směrem na jih. Na ni jsou navázané dvě výrobní haly s rozdílnou světlou výškou, které odpovídají výrobním procesům, jež se odehrávají uvnitř. Vzájemným natočením a průnikem jednotlivých hmot vznikla dvojice funkčně i opticky oddělených dvorů. Na jedné straně provozní dvůr, kde se soustřeďují výrobní a logistické procesy, na druhé straně prostor pro návštěvníky. Ten má formu měkce tvarovaného amfiteátru stoupajícího až na střechu budovy, odkud nabízí výhled do krajiny. Všechny části jsou sjednoceny výrazným přesahem střech a dřevěným obkladem fasády.

Střecha budovy je plochá, v části amfiteátru pro veřejnost je záměrně zborcená. Její monolitické železobetonové přesahy jsou od interiérů oddělené pomocí prvků pro přerušení tepelných mostů. V jedné části zborcené plochy – nad vinným sklepem – je stropní deska koncipovaná jako prostorová skořepina tvořená kombinací zakřivených rámů a střešní železobetonové desky. Návštěvnická část přiléhající k návštěvnickému dvoru zahrnuje prezentační místnost se zázemím a barikový sklep. Hlavní převýšený prostor odkazuje na tradiční vinné sklepy v regionu: „V reprezentativní části dochází ke kolmému průniku archetypálního klenutého prostoru do konstrukčního systému tvořeného železobetonovými žebry, jejichž modul vychází z šířky vinného řádku a prochází celým domem,“ vysvětlují architekti.

Při pobytu v ní mohou návštěvníci zakusit estetický prožitek z pohledu na betonové klenby, pro něž navrhl a následně zhotovil své dílo umělec Patrik Hábl. Malířský koncept „Vrstvy“ vychází z barevnosti řezu půdy, která je specifická pro tuto oblast, stejně tak i pro kvalitu vína, o níž rozhodují další faktory a okolnosti, též označované francouzským termínem „terroir“. K podnětu pro spolupráci architekti dodávají: „Nápad nám vnukla samotná stavba vinařství, když jsme odkryli bednění mezi betonovými žebry, kam jsme zamýšleli umístit dřevěný podhled, a ukázala se povrchová kresba betonu, který původně nebyl navržený jako pohledový. Uvědomili jsme si krásu její struktury, do níž se propsaly minerály betonování, a zároveň nápadnou podobnost s díly Patrika Hábla, jež známe. S nadsázkou se dá říct, že se nám Hábl v betonu zjevil jako obraz z Turínského plátna.“

Prezentační místnost je pohledově propojena s prostorem pod prohnutou střechou, kde přes navržené prosklení zůstává patrný průběh žeber i střechy. Celý prostor je maximálně otevřen směrem na jih do klesajícího svahu a z každého pole je výhled mezi řádky vinice. Architekti v interiéru uplatnili hlavně dřevo, beton a sklo. Venkovní amfiteátr na střeše návštěvnického centra je možné využít na pořádání různých kulturních a společenských akcí, jako jsou vinobraní, svatby, letní kina a další.

Na návštěvnické centrum navazují kanceláře pro vedení firmy a zaměstnance vinařství. Kanceláře jsou řazeny za sebou a odděleny skleněnými příčkami s možností uzavření roletami, aby byl stále čitelný motiv klenby. Na zadní severní straně jsou umístěny pomocné místnosti (kuchyňka, hygienické zázemí apod.). Kancelářská část má samostatný vstup z provozního dvora, aby nedocházelo ke křížení provozů.

V průsečíku obou funkcí se nachází vstup do výroby rozdělené do dvou samostatných hmot. První, nižší hala v sobě zahrnuje provozy a zázemí výroby i zaměstnanců s přirozeným vnitřním prostředím a osvětlením pásovými okny pod střechou objektu. Druhá hala pokrývá provozy s požadavkem na nižší teplotu – lisovnu, sklep a sklady lahvovaného vína.

Klient:	Vinařství LAHOFER
Místo:	Dobšice, Česká republika
Architektonická studie:	2015
Dokončení realizace:	jaro 2020
Zastavěná plocha:	3 842 m2
Investice:	120 mil. korun bez technologií (na stavbu nebylo žádáno o státní dotace)
Tým:	Ondřej Chybík, Michal Krištof, Hanin Al-Gibury, Victor Cojocaru, Karolína Holánková, Martin Holý, Adam Jung, Vojtěch Kouřil, Ondřej Mundl, Zuzana Pelikánová, Matěj Štrba, Lenka Vořechovská, Zuzana Záthurecká

Fotografie:
Alex shoots Buildings
Web: https://www.alexshootsbuildings.com/
Instagram: @alex.shoots.buildings
Facebook: @alex.shoots.buildings

Laurian Ghinitoiu
Web: https://www.laurianghinitoiu.com/
Instagram: @laurianghinitoiu
Facebook: @laurianghinitoiu

No, a co na to píšící architekt?

Zkusím objektivní pohled, nekoupený lahodnou skleničkou vína při krátkém posezení. Na začátku povídání jsem se těšil na výslednou realizaci, protože studie nové budovy Vinařství LAHOFER byla lákavým příslibem pěkného kousku nové architektury z „pera“ studia Chybík+Krištof. Bez falešného sentimentu mě opravdu těší úspěchy mých kolegů a smekám před nimi, protože vím, co vše je ve „hře“. To dílko je opravdu zdařilé a nemá cenu na něm hledat mouchy. Co se nezdařilo a naopak, to tuší všichni ti, co tam zanechali část svého života, práce, obyčejné rutiny, konstrukčních oříšků a ořechů, technických vychytávek, možná i nervů, financí, ale hlavně nápadů a invence. Architekt Ondřej Chybík poznamenal při improvizované tiskovce, že dílo tohoto rozsahu by nevzniklo bez spolupráce projektant a osvícený investor. To ostatně platí skoro o každém díle. Výsledek mu dává za pravdu. Vše je zpracováno s ohledem na jednoznačnou funkčnost celku, ale i vnitřní provázanost částí s rozdílnou funkcí. Kancelářský trakt je vlastně prosvětlený koridor s propsanými žebry kleneb, který je dělený prosklenými stěnami od vnějšku i uvnitř mezi sebou.

Kanceláře vedení a zasedací místnost, díky svažitému terénu, jsou nejvyšším místem v tomto traktu. Nepůsobí to nabubřelým dojmem, ale lze odtud nádherně přehlédnout celý prostor včetně návštěvnického centra. Prozíravé betonové přesahy střech dokázaly v pravé poledne udržet slunce na uzdě a fasádu ve stínu. Návštěvnické centrum LAHOTéka je poklidné, vkusně zařízené dřevěnými doplňky, sezením, pulty a regály vinotéky. Syrová betonová žebra a malby Patrika Hábla vás nenásilně přenesou do sklepního posezení. Není to žádná laciná imitace, žádná parafráze na vinný sklep, je to svébytný moderní celek s vkusně dotaženými detaily, které však mají tu potřebnou atmosféru. Výrobní část je ryze pragmatická záležitost, s moderním vybavením, které odpovídá letopočtu. Propojením těchto dvou celků vznikl amfiteátr, jaký asi hned tak nenajdete. Oblé tvary korespondují s povlovnými vlnami okolních vinic. Těšte se, protože už v létě budou zde první vystoupení pod širým nebem, a opravdu netuším, co ještě potřebujete, aby byla „duše v peří“. V nejvyšším místě amfiteátru je pochozí střecha – terasa, která slouží jako vyhlídka. Při dobrém počasí jsou vidět Alpy. Takže při troše snahy a jisté nadsázce mohou naši jižní sousedé vidět podařenou architekturu nové budovy Vinařství LAHOFER. Proč ne? Součást terasy je takzvaný „Titanic moment“, kdy ohrazená část, jako paluba se zábradlím vybíhá nad vchod do návštěvnické části. Tento prvek se snaží architekti Chybík+Krištof používat u některých svých projektů jako autorskou signaturu. Scházeli tam pouze Kate Winslet s rozpaženýma rukama a Leonardo Di Caprio a z reproduktorů My heart will go on. Nebo ne?

Ne, nescházeli zde, laciný sentiment se nekonal, a i tak to mělo a má své kouzlo. Zkrátím to tedy. Nedávno obdržené ocenění Design Vanguard časopisu Architectural Record svým způsoben zavazuje. Domnívám se, že tato zdařilá realizace je dostatečně výmluvným potvrzením takového nepsaného závazku. Tedy třikrát sláva a díky k tomu.

O STUDIU CHYBÍK+KRIŠTOF

Studio Chybík+Krištof bylo založeno v roce 2010, dnes ateliér tvoří více než 50 spolupracujících architektů. Ve 3 pobočkách v Česku a na Slovensku se věnují široké škále témat, projektů rozličných měřítek a typologií. Během necelé první dekády existence studio navrhlo například Český pavilon na světové výstavě EXPO 2015 v italském Miláně nebo galerii nábytku MY DVA, za niž získalo Grand Prix Obce architektů. Aktuálně dokončilo Enotéku znojemských vín a novou budovu Vinařství LAHOFER. Za dosavadní práci obdrželo ocenění Design Vanguard časopisu Architectural Record.

Ondřej Chybík (*1985, Brno, Česká republika) po studiích architektury v Brně a rakouském Grazu absolvoval postgraduální studium urbanismu na prestižní ETH Zürich ve Švýcarsku. Působil ve vídeňském ateliéru PPAG. Roku 2010 založil společně s Michalem Krištofem architektonické studio Chybík+Krištof.

Michal Krištof (*1986, Kláštor pod Znievom, Slovensko) studoval architekturu a urbanismus v Brně a na Sint-Lucas v Gentu. Po ukončení studia pracoval v Bjarke Ingels Group – BIG v Kodani na projektech, jako jsou například Shenzhen International Energy Mansion v Číně nebo Dánské národní námořní muzeum v Helsingoru. V roce 2010 spolu s Ondřejem Chybíkem založili architektonické studio Chybík+Krištof.

• Citáty – http://www.citaty.net
• Tisková zpráva společnosti Vinařství LAHOFER, a.s., https://www.lahofer.cz
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – studio Chybík+Krištof