logo TZB-info

estav.tv nový videoportál

Reklama

Vodní pára a její kondenzace v konstrukcích

Vodní pára a její kondenzace v konstrukcích je pro laiky velmi obtížně pochopitelné téma. Bohužel k němu nemají dostatečně odborný přístup ani stavebně vzdělaní lidé, přitom však může způsobovat, a také velmi často způsobuje, velké škody na stavbách a proto je nutné se tomuto tématu intenzivně věnovat.

Reklama

Zdroje vodní páry

Vodní pára v budovách vzniká při mnoha činnostech. Za hlavní zdroje vlhkosti v bytech lze považovat respiraci (dýchání živých organismů - lidí, zvířat...), odpařování z rostlin, odpařování z vlhkých povrchů (mytí, vytírání...), pára vznikající při lidské činnosti (vaření, sprchování...), ale také třeba chemické procesy odehrávající se v bytě, především hoření zemního plynu při vaření.

Vlhkost vzduchu se zpravidla vyjadřuje v relativní vlhkosti, to je procento vlhkosti ve vzduchu, kde 100% představuje vlhkost vzduchu, kdy je vzduch nasycen vodní párou, kdy již nemůže docházet k jejímu zvyšování (každé zvýšení vlhkosti má za následek kondenzaci vodní páry do kapalného stavu). Tato relativní vlhkost vzduchu je pochopitelně závislá na jeho teplotě - čím je teplota vzduchu větší, tím více vodní páry může obsahovat. Nebo obráceně: zvýšením teploty vzduchu při stejném obsahu vodní páry v něm dochází ke snižování relativní vlhkosti vzduchu. O tomto se můžeme přesvědčit například v podzimních ránech, kdy s poklesem teploty vzduchu dojde ke zvýšení relativní vlhkosti na 100% a začne docházet ke kondenzaci vodní páry do formy malých kapiček - tvoří se mlha.

Obsah vodní páry ve vzduchu

Relativní vlhkost vzduchu závisí na jeho teplotě a na množství vodní páry v něm obsažené. Níže je uvedena tabulka pro normovou teplotu a vlhkost vzduchu v exteriéru (-15°C a 84%) a pro normovou teplotu v interiéru a různé relativní vlhkosti vzduchu. V této tabulce vybraných vlastností vzduchu jsou uvedeny přibližné vlastnosti vzduchu a teploty, kdy hrozí kondenzace a růst plísní. Je patrné, že pokud je vzduch suchý, tak i při velmi nízkých teplotách nedochází ke kondenzaci vodní páry či riziku růstu plísní (např. hodnoty uvedené v řádcích 2 až 5). Naopak i vzduch s velkou relativní vlhkostí a nízkou teplotou má velmi malý obsah vodní páry (viz řádek 1).

  teplota vzduchu relativní vlhkost vzduchu tlak vodní páry obsah vodní páry teplota vzduchu, při které dochází ke kondenzaci teplota vzduchu, při které dochází k riziku vzniku plísní
  [°C] [%] [Pa] [g/m3] [°C] [°C]
1 -15 84 139 0,87 -16,9  
2 20 25 584 4,33 -0,5 2,5
3 20 30 701 5,19 1,9 5,1
4 20 35 818 6,06 4,1 8,6
5 20 40 935 6,92 6,0 7,9
6 20 45 1052 7,79 7,7 11,0
7 20 50 1169 8,65 9,3 12,6
8 20 55 1285 9,52 10,7 14,1
9 20 60 1402 10,38 12,0 15,4
10 20 65 1519 11,25 13,2 16,7
11 20 70 1636 12,11 14,4 17,9
12 20 75 1753 12,98 15,4 19,0
13 20 80 1870 13,84 16,5 20
14 20 85 1986 14,71 17,4  
15 20 90 2103 15,57 18,3  
16 20 95 2220 16,44 19,2  
17 20 100 2337 17,30 20  

Tabulka vybraných vlastností vzduchu

Jaké závěry z tohoto lze učinit?

  1. pokud intenzivně větráme, budeme mít vzduch v místnostech suchý
  2. u suchého vzduchu nehrozí riziko kondenzace vodní páry
  3. u suchého vzduchu nehrozí riziko vzniku plísní na povrchu konstrukcí
  4. vodní pára se rozdílem tlaků vodních par mezi dvěma prostory snaží protlačit skrz konstrukci (rozdíl tlaků venkovního vlhkého vzduchu v zimě (ř. 1) a běžného prostředí v místnosti (ř.7) je 1 030 Pa)

Jaké jsou praktické důsledky těchto závěrů?

ad 1.

Naopak také platí, že pokud omezíme větrání, vzduch v místnosti bude mít více vodní páry - bude vlhčí. Omezování větrání se děje neustále. Původně byly v bytech lokální topidla (kamna) na pevná paliva. Ta pro hoření potřebovala velký přísun čerstvého vzduchu, který po spálení byl odvětrán komínem. Větrání bytů bylo velmi intenzivní. Odstraněním lokálních topidel došlo k výraznému zvýšení relativní vlhkosti vzduchu v místnostech se všemi důsledky. Nejmarkantnějším důsledkem je pak hniloba nosných dřevěných prvků, zejména uhnívání zhlaví stropních trámů.

Dalším významným zásahem do větrání je instalace silikonového těsnění do oken a ještě větším zásahem pak je výměna dřevěných zdvojených oken za plastová. Dřevěná zdvojená okna (také zvaná šroubovaná, paneláková) totiž nejen že netěsní mezi rámem a křídlem okna, ale i mezi rámem a okolní zdí. Zde se používal jako těsnění skelný provazec, který postupem doby degradoval a v podstatě vůbec nebyl funkční. Výměnou oken (někdy postačí i pouhé zateplení fasády, při kterém se utěsní spára mezi oknem a zdivem) se výrazně omezí větrání a tím se mohou na studených površích začít objevovat plísně. Pokud tedy není zateplení provedeno důsledně na všech konstrukcích, může dojít vlivem utěsnění spár ke zvýšení relativní vlhkosti v bytě a následné kondenzaci na tepelně neizolovaných místech. Průvodním jevem jsou pak plísně.

ad 2.

Při suchém vzduchu (obvykle vlivem intenzivního větrání) nehrozí vznik plísní. Proto starší domy s netěsnými okny těmito neduhy netrpívají. Těsnost konstrukce však snižuje intenzitu větrání, což má za důsledek vlhčí vzduch v interiéru a velmi časté problémy s kondenzací vodní páry.

ad 4.

Vodní pára se snaží velkým rozdílem tlaků proniknout konstrukcí. Pokud jí pronikne velké množství, může začít kondenzovat v konstrukci. Pokud nestačí v letním období vysychat, začne se v konstrukci hromadit a může způsobovat vážné problémy. Tyto problémy mohou vést až k destrukci domu, zejména pokud se jedná o dřevostavbu. Může však dojít i k lokálnímu nasycení konstrukce a následnému růstu mikroorganismů. Proto je nutné na vnitřní stranu konstrukce dávat takové materiály, které pronikání vodní páry zabrání a naopak na vnější povrch konstrukce materiály s velkou tepelně izolační schopností a velkou prostupností pro vodní páru. To se týká nejen zateplování podkroví, ale také například polyuretanové pěny okolo okenních otvorů.

A na závěr

Pro zdraví člověka je vhodná relativní vlhkost vzduchu 50 až 60%, ovšem bez spórů plísní. Proto je nutné přiměřeně, nikoliv nadměrně, větrat. Je také nutné mít dostatečné tepelné izolace tak, aby všechny povrchy konstrukcí i v rozích, kde neproudí vzduch a v místech, kde jsou tepelné mosty či tepelné vazby, měly větší povrchovou teplotu, než je teplota kritická, při které hrozí růst plísní.

 
 

Reklama


© Copyright Topinfo s.r.o. 2001-2024, všechna práva vyhrazena.