Povolení k odběru vod po 1. 1. 2008
Platné povolení musí mít každý, kdo odebírá podzemní nebo povrchovou vodu u rodinného domu, na chatě, či jiném objektu, nebo ten, kdo do těchto vod vypouští odpadní vodu. Tito odběratelé by si měli ohlídat dva důležité termíny, a sice 1. červenec 2007 a 1. leden 2008.
Výklad Ministerstva životního prostředí byl proveden na základě dotazu, zda se studní u objektů Českých drah týká ukončení platnosti vodoprávního povolení, i když fakticky vodoprávní povolení nebylo nikdy samostatně vydáno a zda se těchto studní týká povinnost od ledna 2008 platit za odebranou vodu.
Z výkladu Ministerstva životního prostředí:
Na odběry podzemních vod ze studní vybudovaných před rokem 1955 (tzv. "historických studní"), které jsou považovány za povolené, se v plném rozsahu vztahuje časové omezení doby platnosti (tj. včetně výjimky pro odběry ze zdrojů určených pro individuální zásobování pitnou vodou) ve smyslu ustanovení čl. II bodu 2 zákona 20/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V souvislosti s výše uvedeným jsou oprávněné osoby od 1. 1. 2008 v plné míře povinny předkládat poplatkové hlášení a poplatkové přiznání a platit poplatky za odebrané množství podzemní vody ve smyslu ustanovení § 88 vodního zákona.
Ustanovení čl. II bodu 2 zákona č. 20/2004 Sb. omezuje platnost povolení k odběru podzemních vod, s výjimkou odběrů ze zdrojů určených k individuálnímu zásobování domácností pitnou vodou, která nabyla právní moci do 31. prosince 2001, tak, že tato povolení zanikají nejpozději dnem 1. 1. 2008.
Práva a povinnosti založené dosavadními právními předpisy zůstávají podle ustanovení § 127 odst. 1 vodního zákona zachovány, nestanoví-li tento zákon jinak. Zákon v tomto případě však, v souvislosti s výše uvedeným, jinak stanoví, a to ustanovením čl. II bodu 2 zákona č. 20/2004 Sb., a protože k odběrům podzemních vod z historických studní sice nedochází na základě individuálního povolení k nakládání s vodami (správního rozhodnutí), avšak tyto odběry se považují za povolené ze zákona, taktéž se na ně (s výjimkou povolení k odběrům podzemních vod ze zdrojů určených pro individuální zásobování domácností pitnou vodou, což je nutné u těchto povolení vyplývajících přímo z právního předpisu hodnotit podle skutečného účelu odběru podzemní vody, ke kterému dochází) vztahuje předmětné časové omezení platnosti vyplývající z tohoto ustanovení. Byl by v rozporu s účelem právní úpravy postup vodoprávního úřadu, který by zakládal nerovnost subjektů práva (odběratelů vod ze studní), jen v závislosti na tom, zda jim byl odběr vody povolen individuálním správním aktem (rozhodnutím) nebo zda se takové odběry považují ze zákona za povolené, tedy povolení vzniklo na základě právní fikce vydání správního rozhodnutí.
Co se týče povinnosti platit poplatky za odebrané množství podzemních vod, je třeba vycházet ze znění ustanovení § 88 odst. 1 vodního zákona, podle něhož je poplatníkem oprávněný, který má povolení k odběru podzemní vody (§ 8 odst. 1 písm. b) bod 1 a § 8 odst. 2 vodního zákona). Tyto skutečnosti však nejsou v případě odběratelů z tzv. historických studní (platí-li u nich užívání podle výše uvedeného) naplněny. Oprávněný není ostatně v těchto případech ani povinen odebíranou vodu měřit (viz ustanovení § 10 vodního zákona) a nemůže být ani pokutován podle ustanovení § 116 odst. 1 bodu 82 vodního zákona, jestliže poplatkové hlášení nepředložil. Z výše uvedeného lze dovodit, že až do konce roku 2007 se povinnost platit poplatek za odebrané množství podzemní vody na odběr z výše uvedených studní nevztahuje.
Pro odběry podzemních vod z historických studní, které jsou považovány za povolené, ze zdrojů určených pro zásobování domácností pitnou vodou toto platí i po 1. 1. 2008, stejně jako platí, že platnost takových povolení k odběrům podzemních vod ze zdrojů určených pro individuální zásobování domácností pitnou vodou ani tímto datem nezaniká, neboť přechodné ustanovení stanoví pro tyto případy výjimku. Hodnocení toho, zda v tom kterém případě skutečně dochází pouze k odběrům podzemních vod ze zdrojů určených pro individuální zásobování domácností pitnou vodou nebo (i) k jiným účelům, musejí po tomto datu příslušné vodoprávní úřady provádět případ od případu a v návaznosti na to zvolit další postup podle příslušných ustanovení vodního zákona.
Výklad včetně dotazu a odůvodnění v plném znění (PDF).
Více informací k celé problematice ukončení platnosti vodoprávních povolení viz www.zanikpovoleni.cz.
Za upozornění na tuto problematiku děkuji p. Lukáši Mudrochovi, obchodnímu řediteli společnosti Marley ČR s.r.o.