Příklad transformačního procesu vodohospodářských sítí

Úvod

V rámci českého vodárenství lze identifikovat několik modelů provozování, jež byly mnohokrát detailně popsány v odborné literatuře. V kontextu zákona o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu [1] a rovněž na základě historických privatizačních procesů dle zákona o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby [2] se vyprofilovalo několik základních modelů, jak lze nakládat s vodohospodářskou infrastrukturou. Různé modely – oddílný (tzv. vlastník vs. provozovatel), konsolidovaný (integrovaný) a smíšený – představují různé stupně zapojení veřejných a soukromých subjektů do správy a provozu vodovodů a kanalizací [3].

Z pohledu vývoje v 90. letech převládal v ČR oddílný model, kdy obce či města často vkládaly svůj majetek do nově vzniklých akciových společností, ale samotný provoz předávaly smluvnímu provozovateli. V posledním desetiletí se však ve výročních zprávách některých vodohospodářských společností [6, 7] a také v odborné literatuře [8] projevuje trend většího zapojení vlastníků do provozních činností, a to částečně nebo zcela. Prosazuje se tzv. smíšený model, kdy vlastník infrastruktury (typicky obec, svazek obcí či město) přebírá některé klíčové úlohy v oblasti správy, investic, popř. zákaznické obsluhy, zatímco specializované aktivity (servis technologických celků nebo údržba zařízení) mohou nadále zůstávat v rukou soukromého partnera.

Hlavním důvodem odklonu od čistě oddílného modelu bývá snaha o zvýšení strategické kontroly a transparentnosti. Je zdůrazňován [14] význam dlouhodobě udržitelných investic a kontroly cenotvorby, což se lépe naplňuje tam, kde vlastník disponuje reálným vlivem na provoz. Stejně tak ve studii [8] se uvádí, že přímé zapojení veřejné správy pomáhá stabilizovat vodné a stočné, přičemž posiluje zodpovědnost vůči občanům.

Zvýšená míra zapojení veřejných subjektů do provozu odpovídá rovněž mezinárodnímu fenoménu „re-municipalizace“ popsanému ve studii [9], kde je prezentováno, že veřejný tlak na kvalitu a dostupnost služeb vede k preferování modelů, v nichž se sdílí zodpovědnost za investice mezi veřejný a soukromý sektor. Obce s přímým provozováním nabývají [4] lepší přehled o technologických potřebách i finančních tocích, a mohou tak lépe reagovat na změny dotačních schémat nebo na rostoucí požadavky spojené s kybernetickou bezpečností [5].

Z uvedených zdrojů lze tedy vyvodit, že odklon od oddílného modelu k modelu smíšenému je typicky motivován požadavkem na efektivnější nakládání s prostředky, posílení transparentnosti a zajištění trvalé kvality vodohospodářských služeb. Zároveň se ale ukazuje, že přechod k takovému řešení je spjat s vyšší organizační a technickou náročností. Obce a města, která se pro tento krok rozhodnou, musejí vynaložit značné úsilí na vybudování interních provozních kapacit, nastavení informačních systémů a získání potřebného know-how v oboru vodního hospodářství.

V posledním desetiletí můžeme pozorovat příklon k prvkům vlastnického a smíšeného modelu provozování, a to na různých příkladech, kde cesta „zpět“ k aktivní účasti vlastníka na provozování může mít různé podoby. V některých případech jde o vyloženě konsolidovaný model (obec je vlastníkem i provozovatelem), v jiných o kombinaci obecních a privátních sil v poměru, který lépe vyhovuje lokálním podmínkám a požadované míře kontroly.

Následující text popisuje konkrétní případ společnosti, tj. Vodohospodářské společnosti Olomouc, a.s. (dále jen VHS), která doposud v systému figuruje v roli vlastníka vodohospodářské infrastruktury a jako taková je většinově vlastněna městy a obcemi.

Z vůle vlastníků společnosti VHS bylo rozhodnuto o opuštění oddílného modelu provozování a přistoupit na smíšený model, tj. že si společnosti bude provozovat sama svůj vlastněný vodohospodářský majetek, ale i poskytovat službu provozování dalším subjektům. Transformace, kterou společnost aktuálně dokončuje, odráží typické problémy i potenciál spojený s reálnými organizačními a technickými změnami.

Historický kontext

Do konce roku 1993 spravoval a provozoval státní majetek vodovodů a kanalizací v převážné části tehdejšího okresu Olomouc státní podnik Vodovody a kanalizace Olomouc. V souladu s koncepcí privatizace oboru vodovodů a kanalizací v České republice byla dnem 1. 1. 1994 založena Fondem národního majetku ČR Vodohospodářská společnost Olomouc, a.s., do jejíhož majetku byly převedeny ze státního vlastnictví některé vodovody a kanalizace.

VHS do 31. 3. 2000 svůj majetek i provozovala. Od 1. 4. 2000 tento majetek provozuje na základě smlouvy o nájmu, provozování a údržbě MORAVSKÁ VODÁRENSKÁ, a.s.¹ se sídlem v Olomouci.

Město Olomouc si po privatizaci v roce 1994 svůj infrastrukturní majetek vodovodů a kanalizací ponechalo ve svém vlastnictví. Smlouvou mandátní a o správě a pronájmu z roku 1994 byl tento majetek pronajat Vodohospodářské společnosti Olomouc, a.s. Od 1. 4. 2000 jsou městský vodovod a kanalizace pronajaty rovněž společnosti MORAVSKÁ VODÁRENSKÁ, a.s.

Důvody a kontext transformace

Společnost VHS je dlouhodobě vlastníkem rozsáhlého infrastrukturního majetku, přičemž provozování zajišťoval v posledních 25 letech smluvní provozovatel. V mnohých lokalitách se navíc objevovala situace, kdy část infrastruktury vlastnila VHS a část obec. Dosavadní uplatňovaná praxe jednotné ceny vodného a stočného a jednotného provozovatele vedla k potlačení potřeby přesného vymezení předávacích míst mezi jednotlivými vlastníky. Transformace tak vyžadovala mimo jiné sjednocení vlastnictví – obce vkládaly své sítě do VHS. Požadavek na posílení vlastní provozní role navazoval na obecný trend preferující větší zapojení veřejného sektoru do správy a provozu infrastruktury.

Společnost se rozhodla od dubna 2025 nepokračovat v dosavadním (oddílném) modelu provozování a převést veškeré provozní činnosti do vlastní režie. Klíčovým cílem bylo zajistit co nejhladší přechod, a to nejen z pohledu formálně-právního, ale také z hlediska technické a personální připravenosti. Vznikl tak časově a organizačně náročný proces, který musel reflektovat místní specifika i nové legislativní požadavky, například z oblasti kybernetické bezpečnosti.

Klíčové kroky transformace

V počátečních fázích bylo nutné řešit a vyjasnit se zástupci obcí, kde dosavadní provozovatel ukončoval činnost, zda se budou zapojovat do procesu vkladu majetku do základního kapitálu společnosti, tj. úpisu akcií. Z tohoto prvotního kroku zůstalo několik obcí, které se rozhodly ponechat si majetek ve vlastnictví a s těmito obcemi bylo přistoupeno k přípravě a uzavírání provozních a pachtovních smluv. Proces vkládání majetku si vyžádal připravit detailní právní, účetní a technickou dokumentaci o vstupech majetku do VHS.

Následně se rozběhlo zavádění veškerých provozních procesů, které vyžadovalo důkladnou přípravu interního týmu a redefinici mnoha firemních postupů. V této souvislosti bylo nezbytné zavést nebo modernizovat klíčové informační systémy.

Podnikový informační systém

Jedním z hlavních pilířů transformace se stalo pořízení a implementace komplexního informačního systému, který poskytuje potřebné moduly pro administrativu, ekonomiku, technickou správu a zákaznický servis. Zavedení takového systému si vyžádalo dlouhé diskuse a velkou koordinaci napříč všemi úseky (finance, majetek, personalistika, technický úsek), přičemž mnohé agendy a procesy dosud nebyly ve firmě využívány:

1. Docházkový IS
   • Nasazení terminálu a mobilní aplikace pro evidenci docházky.
   • Nastavení pravidel (schvalování, žádosti), přístupových práv a datových výstupů do mzdového systému.
2. Majetková evidence
   • Vytvoření nových číselníků pro umístění a rozčlenění majetku na nová hospodářská střediska.
   • Důkladné vyčištění a sjednocení dat z různých zdrojů.
3. IS dopravy
   • Mobilní aplikace a GPS sledování vozidel.
   • Tvorba provozních deníků, vazba na externí a interní fakturace, správa servisu a údržby vozidel.
4. Zákaznický informační systém (ZIS)
   • Přechod a import dat od stávajícího provozovatele do nového systému QI.
   • Vytvoření zákaznického portálu, zaškolení pracovníků a nastavení procesů pro údržbu a servis měřidel.
5. Skladový systém
   • Nastavení nových procesů evidence zboží, vazby na zavedení do majetku i technickou evidenci (servis, údržba).

Vyjadřovací portál

Společnost provozuje od roku 2022 vlastní vyjadřovací portál, který sloužil k vydávání stanovisek vlastníka k záměrům a projektům na dotčeném území v koordinaci se stávajícím provozovatelem.

S přechodem společnosti na novou roli provozovatele:

• byl do portálu doplněn nový typ žádostí a nové přílohy pro provozovatelská stanoviska,
• bylo nutné nastavit nová pravidla pro generování střetů se sítěmi a objekty, které budou ve vlastnictví nebo provozování VHS.

Provozní dokumentace a fyzické přebírání objektů

Pro zajištění plnohodnotného provozování infrastruktury bylo třeba:

• aktualizovat provozní řády skupinových vodovodů o nově vlastněné a provozované objekty, včetně vypracování rizikových analýz;
• zpracovat či převzít kanalizační řády tam, kde dosud chybí nebo nejsou aktualizované; pro nově provozované stokové sítě převzít schválené provozní a kanalizační řády, nebo je zpracovat;
• převzít veškerou provozní dokumentaci (místní provozní řády, deníky, revize, servisy), bezpečnostní dokumentaci (PO, BOZP), ekologickou dokumentaci a všechna povolení k objektům;
• provádět fyzické kontroly převáděného majetku, ověřit jeho stav, označení a kompletnost technické evidence a majetek fyzicky převzít; byl kontrolován stav, majetková evidence (označení) a technická evidence (popis zařízení na kartách).

Transformaci doprovázela také potřeba z důvodu metodiky cenotvorby vodného a stočného a pro potřeby technické správy nově strukturovat hospodářská střediska a sjednotit funkční celky v GIS. Bylo nutné vytvořit mnoho nových číselníků a zavést je do informačního systému.

Komunikace s budoucími odběrateli

Aby změna provozovatele proběhla hladce, společnost klade důraz na komunikaci s budoucími odběrateli, občany i firmami, veřejností a rovněž na transparentní a včasné informování obcí o změnách.

Byl zaveden nový zákaznický informační systém (ZIS) včetně zákaznického portálu, což poskytlo základ pro efektivní komunikaci s budoucími odběrateli. Na tuto snahu navázalo zřízení nového zákaznického centra v sídle společnosti a na pobočce, s doplněním rezervačních systémů a digitalizovaných forem komunikace. Pro efektivní odbavení přepisu odběratelských smluv byla zavedena

• digitalizace smluvní dokumentace – pořízení služby pro digitální podepisování (Signi) a hromadné obálkování (rozesílání smluv, faktur);
• vytvoření formulářů pro zákazníky;
• připravena sběrná místa na úřadech obcí, kde si mohou vyzvednout či odevzdat podepsané smlouvy.

Náročnou disciplínou byl také plynulý import odběratelských dat do nového ZIS.

Dodatečné úsilí si vyžádalo i doplnění portfolia povinných informací zveřejňovaných podle zákona o vodovodech a kanalizacích (ZVAK) a rozsáhlé fyzické kontroly objektů, které byly přebírány do správy.

Modernizace IT, dat a kybernetická bezpečnost

Významnou část finančních a organizačních kapacit směřovala společnost do modernizace IT infrastruktury. Byly pořízeny nové servery, pracovní stanice, notebooky a další zařízení, jež se napojily na bezpečnější a výkonnější datovou síť. Zásadní roli sehrála také migrace geografických dat (GIS), jež obsáhla historické vrstvy a záznamy, aby byly nadále dostupné pro analýzy a plánování investic i údržby.

Rozšíření telekomunikačních služeb, zavedení VoIP telefonie a cloudových komunikačních platforem následně zvýšilo dostupnost firmy pro zákazníky, partnery i zaměstnance v terénu. Vedle toho se společnost musela postavit rostoucím nárokům na kybernetickou bezpečnost, ať už z důvodu vlastního zajištění klíčové infrastruktury nebo kvůli splnění evropské směrnice NIS2. Ta klade zvýšený důraz na ochranu sítě a informačních systémů, provádění bezpečnostních auditů a schopnost rychle reagovat na potenciální hrozby.

Výzvy a rizika

Jedním z nejpalčivějších bodů byla personální otázka. Společnost započala proces transformace v omezeném počtu zaměstnanců a bez jasné zkušenosti s provozováním. Postupně však VHS rozšířila personální kapacity tak, aby byly postupně a včas plněny přípravné práce. Rozšiřování počtu zaměstnanců si vyžádalo také stanovení nové organizační struktury společnosti a zavedení celé řady nových interních předpisů. Doplnění personálních kapacit je do značné míry zajištěno zákonným převzetím zaměstnanců od stávajícího provozovatele.

Další výzvou bylo finanční zajištění transformace, neboť investice do infrastruktury, informačních technologií a do navyšování odborných kapacit představovaly významnou zátěž pro rozpočet. Klíčová se ukázala i pečlivá koordinace mezi mnoha interními úseky (technickým, ekonomickým, personálním i právním) a externími partnery (obce, provozní firmy, dodavatelé technologií).

Neméně důležitou oblastí se stalo řízení změn a podpora pro nové procesy. Zavádění zcela odlišné firemní kultury v oblasti provozování majetku a zákaznických služeb si vyžádalo důslednou komunikaci s dotčenými obcemi a občany. VHS tak uspořádala sérii veřejných setkání, zřídila speciální infolinku a SMS bránu pro rozesílání hromadných oznámení, zavedla online formuláře pro vyřizování záležitostí i přijetí smluv.

Závěr

Transformace z vlastníka na provozovatele, která právě dobíhá u společnosti VHS ukazuje, jak komplexní, ale také perspektivní takový krok může být. Sjednocení vlastnictví infrastruktury, vypovězení stávajících provozních smluv a vybudování vlastního zázemí pro provozování nabízí do budoucna větší kontrolu nad provozními procesy, pružnější reakci na potřeby uživatelů a efektivnější nakládání s investicemi. Zároveň se však pojí s řadou výzev v oblasti personálu, financování, řízení změn i rostoucích nároků na kybernetickou bezpečnost.

Zkušenosti z této případové studie mohou posloužit dalším vlastníkům vodohospodářské infrastruktury jako užitečná inspirace, ať už řeší pouze drobné úpravy svého modelu, nebo plánují zcela zásadní proměnu v pojetí provozu. Text byl prezentován v rámci konference Voda Zlín 2025 a redakčně upraven pro TZB-info.

Literatura

1. ČESKO. Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu. In: Sbírka zákonů České republiky. 2001.
2. ČESKO. Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. In: Sbírka zákonů České republiky. 1991.
3. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR. Historie a rozvoj vodohospodářství v ČR: metodické materiály. Praha: Ministerstvo zemědělství.
4. PRŮMYSLOVÁ EKOLOGIE. Základní modely provozování vodohospodářské infrastruktury v ČR. [online]. [cit. 2025-02-06]. Dostupné z:
   www.prumyslovaekologie.cz
5. EVROPSKÁ UNIE. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 ze dne 14. prosince 2022 o opatřeních pro vysokou společnou úroveň kybernetické bezpečnosti v Unii (NIS2). In: Úřední věstník Evropské unie. 2022, L 333, 27.12.2022.
6. VODÁRNA PLZEŇ, a.s. Výroční zpráva 2021. Plzeň: Vodárna Plzeň, 2022. [bez ISBN].
7. VODÁRNY KLADNO – MĚLNÍK, a.s. Výroční zpráva 2021. Kladno: VKM, 2022. [bez ISBN].
8. OECD. Water Governance in Cities. Paris: OECD Publishing, 2016. [ISBN 978-9264-XXXXX-X].
9. HALL, David; LOBINA, Emanuele; DE LA MOTTE, Robin. Public Resistance to Privatisation in Water and Energy. Development in Practice. 2005, roč. 15, č. 3/4, s. 286–301. ISSN 0961-4524.
10. SOVAK ČR. Perspektivy a trendy ve vodním hospodářství: sborníky z konferencí. Praha: SOVAK ČR.
11. VACULÍKOVÁ, Miroslava. Desatero správného provozovatele či vlastníka vodohospodářské infrastruktury [online]. Praha: SOVAK ČR, [2019?], [cit. 7. 2. 2025]. Dostupné z:
    www.sovak.cz
12. Evropská směrnice NIS2 (EU) 2022/2555 o opatřeních pro vysokou společnou úroveň kybernetické bezpečnosti v Unii (dříve 2016/1148 – Směrnice o bezpečnosti sítí a informací). Klíčový legislativní předpis EU, který vytváří rámec pro kybernetickou bezpečnost provozovatelů základních služeb, včetně vodohospodářské infrastruktury.
13. Česká asociace pro vodu (CzWA). Příklady správy vodohospodářské infrastruktury v ČR. Sborníky z konferencí a seminářů pořádaných CzWA, které přinášejí případové studie jednotlivých provozních modelů, včetně úspěšných transformací z oddílného na smíšený model.
14. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR. Koncepce rozvoje vodovodů a kanalizací ČR. Praha: Ministerstvo zemědělství, [bez data vydání dostupného v citaci]. [cit. 2025-02-06]. Dostupné z: mze.gov.cz/public/portal/mze/

Poznámka

¹ Do 1. 1. 2008 pod názvem Středomoravská vodárenská, a.s. ... Zpět