Stále více se setkáváme se stavem, kdy se začíná neúměrně zhoršovat vnitřní prostředí ve školách z hlediska mikroklimatických podmínek a škodlivin v ovzduší. Uvedené příklady jsou ukázkou toho, že ve školských objektech je možno instalovat větrací systémy, které mohou kromě vyčíslitelných ekonomických výsledků v podobě úspor energie přinášet další kvalitu do výuky.
Většinu svého života většina z nás, až na výjimky, prožije v uzavřených prostorech, především v budovách. Riziko, které představuje nedostatečná výměna vzduchu, zahrnuje obtíže nezávažné (např. syndrom nemoci z budov, onemocnění horních cest dýchacích), celoživotní alergické postižení, ale i život ohrožující expozici toxickým látkám (např. CO) nebo karcinogenům (benzen). Ve většině případů jedině větrání dokáže snížit koncentrace látek, jejichž zdroj se nachází v interiéru.
Příspěvek reaguje na výzvu k diskusi zveřejněnou ve VVI č. 1/2002 a klade si za cíl informovat čtenáře o požadavcích na mikroklimatické podmínky ve školách, které by při zvolené koncepci ministerstva zdravotnictví měl stanovit jeden z cca 25 prováděcích předpisů k zákonu č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. Současně by měl článek přispět k iniciaci věcné a fundované diskuse k dané legislativě na stránkách odborného periodického tisku.
