Vliv tepelných mostů se výrazně zvyšuje s rostoucími požadavky na tepelnou ochranu budov. Poměrně známý je jejich negativní vliv na energetickou bilanci stavby. Nezaslouženě opomíjený je ale negativní vliv tepelných mostů jako míst pro lokální kondenzaci vodní páry. Tím je vytvářeno ideální prostředí pro růst plísní a v konečném důsledku pak nevhodné mikroklima pro pobyt lidí.

Matematický opis lineárneho dynamického systému môžeme zostaviť definovaním fyzikálnych javov a zákonitostí alebo s využitím štatistickej analýzy experimentálne nameraných dát. U oboch metód hovoríme o identifikácii, pretože neznámy systém identifikujeme pomocou nám známych vzťahov. Článok sa zameriava na problematiku stavových modelov a ich uplatnenie pri riešení problémov vedenia tepla v budovách. Po vybudení reálnymi meteorologickými podmienkami tak bude možné simulovať dlhodobé priebehy tepelných záťaží miestnosti a v kombinácii s predpoveďou počasia predikovať vývoj vnútorných teplôt v krátkodobom časovom horizonte, čo umožní rozšíriť stratégiu riadenia o dlhodobé prerušované a útlmové režimy vykurovania.

Pro hodnocení efektivnosti úsporných opatření při vytápění panelových domů je třeba jednotlivé složky sdílení tepla mezi vnějším a vnitřním prostředím rozklíčovat a definovat okrajové podmínky technicko-ekonomických výpočtů. Vyhodnocená účinnost úsporných opatření musí zohledňovat vnější i vnitřní teplotu objektu a hodnotu průměrných tepelných zisků, při kterých byla spotřeba tepla naměřena. Článek jednotlivé složky analyzuje a předkládá průměrné hodnoty.

Relativně stejných úspor tepla lze dosáhnout při tepelné pohodě regulací nebo bez tepelné pohody, vypínáním otopných těles. Záleží na tom, jakým způsobem je vytápění provozováno a jak jsou v objektu využívány tepelné zisky. Článek obsahuje zjednodušený příklad, který vztahy mezi skutečnými a domnělými úsporami tepla objasňuje.

Mohou zateplené panelové domy splňovat nízkoenergetický standard, nebo jej dokonce překonat? Článek obsahuje podrobnou analýzu parametrů konkrétního stavebního objektu a otopné soustavy před zateplením i po zateplení stavebních konstrukcí, doplněnou o výsledky měření skutečné spotřeby tepla v období 2010–2011, s výstupními daty převedenými na příslušný teplotně normálový rok.

Energetický audit má v České republice dvacetiletou historii. Prvních deset let bylo obdobím hledání, druhých deset let obdobím zákonné povinnosti. Autor je jedním z našich prvních energetických auditorů. Uvádí osobní zkušenosti o tvorbě metodiky, legislativy i praktickém použití.

Termografie je dnes zcela běžně využívána pro diagnostikování kvality obálky budov. Hlavním cílem je obvykle kontrola stavebních detailů, analýza tepelných mostů. Termografii je však možné také využít při určení součinitele prostupu tepla obálky budovy.

Tepelné chování zemin je obecně neprozkoumané a nynější používané výpočty jsou značně zjednodušeny. Tato práce se zabývá dopadem použití rozdílných vlastností zeminy na numerické stanovení lineárního činitele prostupu tepla stavebních detailů u základů. Popisuje, jak numerické výpočty reagují na tyto vlastnosti podloží. Analýza byla provedena pro skutečné detaily základů a byla použita k vytvoření jednoduchého grafu pro získání představy o chování výpočtu.

Při energetickém hodnocení budov, jak v energetickém auditu, tak i v průkazu energetické náročnosti budov, je nezbytné správně určit energetickou bilanci posuzovaného objektu. Klíčovými hodnotami jsou tepelné ztráty a tepelné zisky, které jsou výchozí pro stanovení potřeby a spotřeby energie na vytápění a chlazení. Energetická náročnost budovy se počítá dle normy ČSN EN ISO 13790. Článek poukazuje na úskalí výpočtu tepelných zisků zasklení ze slunečního záření. Porovnává stávající metodiku se staršími způsoby výpočtu. V závěru článků je uveden příklad výpočtu dle jednotlivých metodik v rámci otopného období.