Recenzovaný Otopné období let 2013/2014 v Praze zpracované na základě pozorování stanice Praha-Karlov bylo s 230 dny vytápění mírně delší, a s průměrnou teplotou 6,8 °C značně teplejší než dlouhodobý průměr. Základní charakteristikou potřeby tepla pro vytápění je 2814 D°(19) denostupňů, tedy potřeba tepla o značně nižší, než dlouhodobý průměr 3227 D°(19). V novém miléniu, od roku 2000, jde o druhý nejnižší počet denostupňů za otopné období.
Článek popisuje zohlednění změny tepelnětechnických parametrů u zateplené budovy v případě připojení na CZT, možnosti hydraulického oddělení domovní soustavy od přípojky z předávací stanice (PS) a princip použití vyrovnávací nádoby s regulačními prvky. V závěru pak energetické a hydraulické hodnocení úprav domovní otopné soustavy.
K tomu aby interní mikroklima v obytných budovách vyhovovalo normovým a předpisovým požadavkům, je nutné mít pro návrh vytápění a větrání dobré vstupní výpočetní parametry. Následující článek se věnuje shrnutí nejdůležitějších parametrů pro výpočet tepelného výkonu, tj. požadavkům na vnitřní teploty vzduchu a stanovení vhodného průtoku větracího vzduchu.
Příspěvek se věnuje problematice měření průtoku plynu v uzavřeném profilu. Zabývá se fyzikálním principem měření a také odkazuje na normované postupy zabývající se touto problematikou. Dále je v krátkosti pojednáváno o principech měření teplot a tlaků, které jsou pro měření průtoku nezbytnými stavovými veličinami.
Při měření emisí znečišťujících látek je obvykle potřeba mimo vlastní emise znečišťujících látek stanovovat také vztažné fyzikální veličiny, kterými jsou zejména průtok nosného plynu znečišťujících látek včetně jeho teploty a tlaku. Příspěvek se věnuje problematice měření průtoku plynu v uzavřeném profilu rychlostními sondami a stručně principům měření teplot a tlaků.
Myšlenka spravedlivého rozdělování nákladů na vytápění objektu mezi konečné spotřebitele není zdaleka nová. K její realizaci je nezbytné technické zařízení, kterým by bylo možno stanovit s dostatečnou přesností množství dodané tepelné energie (měřič) nebo alespoň podíl dodané energie na celkové spotřebě (tzv. poměrové měřiče, indikátor).
Z hľadiska tepelných simulácií budov je jednou z najvýznamnejších okrajových podmienok tepelný výkon privádzaný na jednotlivé povrchy konštrukcie slnečným žiarením. Keďže hodnoty intenzity slnečného žiarenia bývajú meteorologickými stanicami merané spravidla na horizontálnom povrchu, je potrebné tieto prepočítať. Príspevok sa zaoberá prepočtom celkovej intenzity slnečného žiarenia na horizontálnom povrchu na intenzitu slnečného žiarenia obecne orientovaného vertikálneho povrchu a uvádza simulované priebehy jednotlivých parametrov v rozsahu devätnástich dní.
V příspěvku je uvedeno odvození výpočtových vztahů pro stanovení skutečné provozní účinnosti plynových nástěnných kotlů s jednostupňovým atmosférickým hořákem pro případy, kdy i jejich nejnižší nastavitelné tepelné výkony jsou několikanásobně vyšší, než potřebný jmenovitý tepelný výkon pro vytápění. Potom při provozu kotlů dochází k jejich cyklování, a tím i ke snížení provozní účinnosti.
Recenzovaný Otopné období let 2012/2013 v Praze zpracované na základě pozorování stanice Praha-Karlov bylo s 234 dny vytápění delší, a s průměrnou teplotou 5,0 °C mírně teplejší než dlouhodobý průměr. Základní charakteristikou potřeby tepla pro vytápění je 3266 D°(19) denostupňů, tedy potřeba tepla o málo vyšší, než dlouhodobý průměr 3224 D°(19).
Recenzovaný Sluneční záření lze využít dvěma základními způsoby. Buď lze získávat teplo v solárních termických kolektorech nebo elektřinu ve fotovoltaických panelech. Donedávna byl ohřev vody fotovoltaikou příliš drahý, než aby mohl konkurovat klasickým kolektorům. Jak to vypadá v současnosti, nastiňuje autor článku.
