CTI ČR pořádá kurz Zkoušení vnitřních vodovodů a vnitřních kanalizací
Způsob zkoušení rekonstruované nebo opravované části vnitřního vodovodu se dohodne smluvně. Účastníci kurzu získali Osvědčení Technik CTI ČR pro zkoušení vnitřních vodovodů a vnitřních kanalizací.
Cech topenářů a instalatérů České republiky (CTI ČR) ve spolupráci s internetovým portálem pro stavebnictví, technická zařízení budov, úspory energií TZB-info a sekcí Zdravotní a průmyslové instalace Společnosti pro techniku prostředí uspořádal již třikrát kurz na téma Zkoušení vnitřních vodovodů a vnitřních kanalizací. První se konal v září v Brně, druhý v Praze a třetí, kterého se zúčastnila redakce Časopisu pro tepelnou techniku a instalace INFO, proběhl v pátek 4. října ve Výškové budově brněnského výstaviště. Oba za velkého zájmu zúčastněných.
Kurz byl určen pro projektanty, techniky, montážní firmy i pro investory. Každý specialista našel v probírané látce co je pro něj důležité. Investor to, jak má vypadat protokol, který potřebuje pro případné jednání s pojišťovnou. Projektanti formulace, které je třeba uvádět do technických zpráv a projektů a informaci co a kdy požadovat. Pro montážní firmy je kurz užitečným opakováním provádění zkoušek, ale i informací o změnách v normě a novinkách s ohledem na materiály. Všichni ocenili praktickou ukázku.
Kurzu v Praze i v Brně se zúčastnil prezident CTI ČR Bohuslav Hamrozi, v Praze byla přítomna také ředitelka TZB-info a předsedkyně odborné sekce zdravotní a průmyslové instalace STP Ing. Dagmar Kopačková, Ph.D. Odborným garantem byl Ing. Jakub Vrána, Ph.D., z Ústavu TZB Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně a předseda sekce Oborové CTI ČR. Byl také jedním z přednášejících, spolu s Ing. Zdeňkem Žabičkou. Účastníky brněnského kurzu pozdravil též Martin Videczký, ředitel projektu Stavební veletrhy Brno, s nimiž CTI ČR úzce spolupracuje.
Úvodní slovo pronesl prezident pořádajícího cechu Bohuslav Hamrozi. Zdůraznil potřebnost kurzu pro činnost všech odborníků topenářského oboru. Připomněl, že na jedné straně mají členové cechu (ale i nečlenové, kteří pracují v oboru) náročného zákazníka, ovšem v horších případech, tedy na druhé straně, ještě také vyšetřovatele, případně nějaké škodní události. K ochraně veškeré činnosti zmíněných odborníků přispívá uvedený kurz. Jeho smyslem je mj. snaha snižovat rizika, uvedl Bohuslav Hamrozi. Zdůraznil, že kurz organizují pro zástupce pojišťoven a zástupce investorů, kteří by pak o to více honili řemeslníky. „Kurz chceme dělat vyváženě, v rámci dobrých vztahů mezi zadavateli a stavebními firmami,“ řekl.
Nejprve hovořil Ing. Jakub Vrána, Ph.D., jeho přednáška měla název Zkoušení vnitřního vodovodu podle ČSN 75 5409 – prohlídka potrubí, tlaková zkouška potrubí vodou (zkušební postupy A, B, C podle ČSN EN 806-4), tlaková zkouška potrubí vzduchem nebo inertním plynem podle ČSN 75 5409, konečná tlaková zkouška podle ČSN 75 5409, vzorové protokoly o zkouškách a vzor zápisu o prověření zakázaného propojení podle ČSN 75 5409. Výklad byl nesmírně zajímavý i pro laika. Ing. Vrána nejprve vysvětlil vztahy mezi evropskou a českou normou a pak se zaměřil na vlastní kontroly. Nejprve nastínil postup vnitřního zkoušení vodovodu. Po prohlídce potrubí následuje tlaková zkouška potrubí, potom konečná tlaková zkouška. Způsob zkoušení rekonstruované nebo opravované části vnitřního vodovodu se dohodne smluvně. Pokud je některá z tlakových zkoušek nevyhovující, musí se odstranit netěsnosti a tlakovou zkoušku opakovat. Ing. Vrána přidává ke každému bodu, který účastníci kurzu vidí na velké obrazovce nebo na svém notebooku, mnoho informací. V rámci pasáže Zkoušení oddílných vodovodů informuje, že se zkouší každý vodovod zvlášť, ať jde o vodovod pitné vody, provozní vody apod. Při zkoušení jednoho vodovodu musí být všechny vývody u druhého vodovodu otevřeny (bez zátek), aby se poklesem přetlaku prokázalo případné zakázané propojení obou vodovodů. Velmi důležitá je také prohlídka potrubí, říká Ing. Vrána a zdůrazňuje, že závady zjištěné při prohlídce se musí odstranit ještě před tlakovou zkouškou potrubí.
Není účelem tohoto článku podrobně referovat o celém kurzu; chceme jej pouze přiblížit, aby zaujal i další zájemce z řad odborníků sdružených v CTI ČR a v příbuzných oborech. Dodejme, že Ing. Vrána se ještě zabýval v první přednášce tlakovými zkouškami.
Ing. Zdeněk Žabička (vlevo) s Ing. Romanem Huzičem (zcela vpravo)
Ing. Zdeněk Žabička, zkušební komisař pro zdravotní techniku při České komoře autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, emeritní projektant, zaujal konkrétními příklady někdy až hrubého porušení pracovních postupů. Jeho přednáška má název Praktické provádění zkoušek – Utěsňovací prvky potrubí pro tlakové zkoušky potrubí, důsledky nesprávného provádění nebo vynechání zkoušky, některé vady, oceňování zkoušky, předávání vnitřního vodovodu. Začal sdělením, že před desítkami let se zkoušky těsnosti vnitřní kanalizace vlastně nedělaly. Svodné potrubí z kameniny se těsnilo provazcem, který vyhnil za pár let, a do zbytku hrdla se „vložil“ dehtový „šulánek“ vytvořený ve vlažné vodě. Nezkoušelo se odpadní potrubí. Jeho těsnost se měla zkoušet kouřem nebo levným odorizačním plynem… „Potřebný zápis byl nakonec proveden v kanceláři a všichni byli rádi, že je to z krku,“ řekl Ing. Žabička. Hovořil dále o tom, že zkoušení vnitřní kanalizace se skládá z nutně povinné technické prohlídky. „Technická prohlídka odpadního a připojovacího potrubí se provádí před zazděním nebo zakrytím potrubí a před zkouškou vodotěsnosti nebo plynotěsnosti,“ zdůraznil. A závěrem vyzdvihl, že postup provádění zkoušky má být uveden v projektové dokumentaci nebo dohodnut smluvně jako velmi nákladný úkon. Varoval také, že vynechání technické prohlídky bývá příčinou dodatečných poruch staveb. Součástí prohlídky by měla být i kontrola čistoty svodných potrubí. Ing. Žabička uvedl některé odstrašující příklady nedbalosti. V blíže nespecifikovaném objektu byl dlouhodobě cítit zápach moči v podzemním podlaží v prostoru pisoárů. Správce marně zkoušel různé systémy automatického splachování pořád se stejným výsledkem. Až po několika letech se tam prováděla stavební úprava nesouvisející s kanalizací. Při ní se zjistilo, že připojovací potrubí od pěti pisoárů nebylo zaústěno do odpadního potrubí a zředěná močovina při spláchnutí odtékala do mezistěny. Obklady ovšem byly natolik dobře provedené, že se moč ztrácela v ostatních vrstvách a konstrukcích, pisoáry byly naštěstí méně používané. Na stěně se neprojevilo vzlínání vlhkosti. Předávací protokoly byly podepsány všemi účastníky… Jiným příkladem je objekt mateřské školy postavené jako železobetonový skelet s výplní siporexovými deskami na základové hornině tvořené spraší. Po deseti letech provozu se ve školce začaly propadat podlahy, ve stěnách se projevovaly trhliny tak, že stěny k sobě byly drženy pouze kabelovými rozvody NN. Objekt byl vyřazen z provozu. Podrobný průzkum zjistil v kanalizačních šachtách lešenářské spojky, zlomky cihel. Dodatečnou zkoušku těsnosti svodného potrubí se nedařilo provést. Kamerová zkouška následně prokázala netěsnosti svodného potrubí. Znečistění vnitřku potrubí znamenalo zaplavování potrubí a úniky do okolní zeminy… Přednášející nezapomněl ani na kauzu komárů v panelovém sídlišti Brno-Bohunice. V technickém podlaží osmipodlažního domu vytékala splašková voda z kameninového potrubí umístěného na podezdívkách. Voda postupně zatopila technické podlaží, v objektu to silně páchlo. O Vánocích byla spousta dětí i v osmém podlaží pobodána komáry, začalo se tedy zkoumat, kde se berou. Zjistilo se, že některá trubka nebyla vůbec zasunuta do hrdla předchozí trubky. „Žádný protokol ani o technické prohlídce neexistoval, zcela jistě se kanalizace v technickém podlaží nezkoumala,“ doplnil Ing. Žabička. Ukazuje pak na fotografiích ještě další příklady nedbalosti a nezodpovědnosti. Zmínil se též o známém případu univerzitního kampusu rovněž v Brně-Bohunicích, kde v potrubí stagnovalo téměř sedm kubíků vody.
Zajímavou přednášku ukončil pesimisticky konstatováním, že provádět zkoušky těsnosti je značně nákladná činnost, které se budou firmy pokud možno vyhýbat ke škodě jejich i ke škodě uživatelů. Vždyť normy přece nejsou závazné, může si někdo říci. Nicméně na jeho poznámku, že technický dozor a investor bude mít tendenci se zkoušky (zejména prohlídky) nezúčastnit a papíry podepsat v kanceláři, zareagovala odmítavě jedna z frekventantek kurzu. Sdělila, že pracuje na velkých stavbách a veškeré zkoušky, o kterých mluví oba odborníci, u nich poctivě provádějí.
Ing. Žabička poznamenal, že některé závady se projeví až za dva i tři roky a vznikají tak velké škody. Většinou je hradí pojišťovna, protože se neprokáže úmysl. Pro časopis INFO řekl, že u rodinných domů se zkoušky fakticky neprovádějí. Stavebníci si také nedělají příliš starostí se smlouvou. Uvedou tam jen rozvody z plastu za určitou částku. Jenže, jak uvádí Ing. Žabička, nejednou se již setkal s tím, že na stavbě zavařili potrubí a voda netekla. „Často se používá nejlevnější polypropylen, jenže stavebník si neuvědomuje, že za drahé obklady nechá položit nejlevnější potrubí. Obvykle se zavaří trubky s úzkým profilem, když je instalatér nechá příliš dlouho ve svařovacím aparátu. Přehřátá rozteklá hmota se zavalí dovnitř, ale zvenčí nic nevidíte. Při tlakové zkoušce se na nic nepřijde, tlak projde. Závada se potom hledá až v hotové koupelně či kuchyni. Někdy se takové případy dostanou až k soudu, ale většinou se firma snaží dohodnout se stavebníkem či investorem, aby neměla špatnou reklamu.“
Do debaty se připojil Michal Čecháček ze Střední školy strojní, stavební a dopravní v Liberci. Uvedl případ ze svého města, kde v novostavbě rodinného domu za devět milionů korun řemeslníci takto provařili plastové potrubí na dvou místech. Ukázalo se, že řemeslníky, kteří neměli patřičné zkoušky, najala dodavatelská stavební firma. Investor musel nechat odstranit obklady, vyměnit již zabudované vany. Dotyční řemeslníci pak dva roky spláceli více než 440 000 korun.
Účastníkům kurzu Ing. Jakub Vrána, Ph.D., předvedl tlakové zkoušky potrubí (vnitřního vodovodu) na modelu společnosti E S L, a. s. Její zástupce informoval, že vytvořili výukové panely pro ukázku některých zkoušek vnitřního vodovodu a vnitřní kanalizace a pro kurz nachystali přístroje, kterými lze zkoušet.
Ing. Vrána se ujal slova opět po přestávce. Zabýval se tématem Zkoušení vnitřní kanalizace podle ČSN 75 6760 – technická prohlídka, zkouška vodotěsnosti svodného potrubí, zkouška plynotěsnosti nebo vodotěsnosti odpadního, připojovacího a větracího potrubí, tlaková zkouška výtlačných potrubí vodou, vzduchem nebo inertním plynem, vzory zápisů o zkouškách. Podrobný výklad pak doplnil ukázkami vzorů zápisu jednotlivých zkoušek. Časopisu INFO v závěru řekl, že byl příjemně překvapen zájmem o kurz.
Mezi účastníky byl Roman Huzič, Ukrajinec středního věku. Jak se svěřil, u nás žije už 23 let. Tady mu uznali inženýrský diplom z Ukrajiny, vystudoval obor TZB, zásobování teplem, plynem, vzduchotechnika. Odešel z ekonomických důvodů, doma vydělával, jak říká, almužnu. Nicméně v Česku začínal od lopaty, dnes je na severu Moravy hlavním stavbyvedoucím u společnosti ENESA, která je od ledna 2018 dcerou ČEZ ESCO. Stavbyvedoucím byl již v letech 2005 a 2006, potom podnikal, až ho oslovil kolega z předchozího zaměstnání, nyní již pracovník společnosti ENESA. „Bez Ukrajinců by české stavebnictví nejelo,“ říká Ing. Huzič s vážnou tváří.
Projektant Jakub Klusáček pracuje sám jako živnostník ve Frýdku Místku. Potvrzuje, co říkají oba přednášející, totiž, že se ke kontrolám většinou nedostane. Na stavbách však vykonává technický dozor. Oba jmenovaní i další účastníci velmi oceňovali kvalitu kurzu, mluvili o přínosu ke své práci.
Účastníci kurzu získali Osvědčení Technik CTI ČR pro zkoušení vnitřních vodovodů a vnitřních kanalizací a texty odborných přednášek na Flash disku.
Reportáž z kurzu v září 2019 Praze
Odborné vzdělávání, kurzy a odborné publikace. Tvorba a vydávání odborných publikací Topenářské příručky, Topenářských svazků (TS) a Topenářských pravidel (TP) a cechovního časopisu pro tepelnou techniku a instalaci pod názvem CTI INFO. Účelem a cílem ...