Závěry z konference v Hradci Králové k požární ochraně historických staveb

Dne 2. listopadu 2017 proběhla v Hradci Králové na Krajském úřadě Královéhradeckého kraje konference zaměřená na možnosti požární ochrany historických staveb především dřevěných. Záštitu nad konferencí přijali: Ministerstvo kultury ČR, hejtman Královéhradeckého kraje Jiří Štěpán, primátor statutárního města Hradec Králové Zdeněk Fink, generální sekretář České biskupské konference Mons. Stanislav Přibyl. Konferenci připravil Národní památkový ústav ve spolupráci se zapsaným spolkem Omnium.

Konference se zabývala příčinami vzniku požáru na památkových objektech a jejich následnou obnovou, možnostmi jejich vybavení požárně bezpečnostními zařízeními, finanční náročností instalací požárně bezpečnostních zařízení, rekonstrukcemi a s tím spojenými požadavky vyplývajícími z vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb. Účastníci byli také seznámeni s požární ochranou památkových objektů v Norsku, možnostmi využití finančních zdrojů v ČR a vybranými nejhodnotnějšími památkovými dřevěnými stavbami Královéhradeckého kraje.

Obr. č. 1 – kostel sv. Mikuláš v Hradci Králové

Úvodní příspěvek seznámil účastníky s několika rozsáhlými požáry památkových objektů. S příčinami jejich vzniku i následným osudem každé této památky. Lehkou ambicí bylo přítomné poučit a zároveň je dovést k zamyšlení nad zlepšením požární ochrany památkových objektů při jejich rekonstrukcích a především snahou k nalezení kompromisu mezi požadavky památkové péče a požární ochrany. Příkladem možného poučení z negativní zkušenosti je obnova slovenského hradu Krásná Horka, který shořel v květnu r. 2012. Původně byl na střeše celého hradu použit dřevěný šindel ošetřený nátěry proti klimatickým vlivům, tzn. hořlavá krytina. V současné době byla na střechy použita keramická taška (nehořlavá krytina) a půdní prostory byly rozděleny požárními příčkami. Další představené objekty zničené požárem bohužel již z větší části takto optimisticky nedopadly. Řada z nich byla zakonzervována kvůli jejich další degradaci, neboť vlastník nebo správce nesehnal na jejich obnovu dostatečné finanční prostředky. Na druhou stranu některé objekty, které byly nebo jsou rekonstruovány, nereflektují na zdravý selský rozum a téměř novostavby (repliky) jsou vybavovány nákladnými systémy bez ohledu na jejich následnou finanční náročnost na údržbu a provoz. Chráněné objekty by měly být vybaveny adekvátně ke své hodnotě. Není možné, aby investice do požárně bezpečnostních zařízení nebo poplachových tísňových a zabezpečovacích systémů byla pomalu vyšší než hodnota objektu včetně vnitřního vybavení. To by mělo být první věcí, kterou by si měl investor uvědomit před plánovanou akcí. Tyto úvahy vyvolala nejen představená obnova národní kulturní památky shořelé chaty Libušín, která je součástí areálu Jurkovičových staveb na Pustevnách ve správě skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm vlastněné státem. Kde má být využito stabilní hasicí zařízení (SHZ) s hasicími médii vodou a plynem. Ale i vybavení nově rekonstruovaného dřevěného kostela sv. Mikuláše v Hradci Králové (obr. č. 1), který bylo možno v rámci konference navštívit, kde je využit nasávací detekční systém (EPS) a SHZ s hasicím médiem FM200, což je chemický plyn. Chemický plyn byl použit z důvodu, aby se nepoškodily historické fresky při využití vody pro hašení.  Je otázkou, zda naopak chemické hasivo nebude mít daleko větší negativní účinky na dřevo a fresky než voda. Další otázkou je proč nejít ve stopách norských zkušeností, kde významné dřevěné stavby jsou zabezpečené stabilním hasicím zařízením a hasicím médiem je voda, ať už jsou použity klasické sprinklery, vysokotlaká nebo nízkotlaká mlha.

Byly zde také představeny vybrané nejhodnotnější dřevěné kulturní památky – hřbitovní kostely, roubené chalupy, zvonice, nacházející se v Královéhradeckém kraji a položena otázka jakou cestou jít a jak je chránit. Což není jednoduché. Vybavení staveb SHZ je velmi finančně náročné (majiteli nebo správci jsou často malé obce nebo soukromé osoby s omezenými finančními prostředky) včetně jeho složitější instalace, kdy musí být po stavbě rozvedeno nejen potrubí, ale často je potřeba vybudovat požární nádrž pro dostatečné zásobování systému vodou. Této problematiky se také dotkl, v jedné své části, příspěvek, který účastníky seznámil se současným systémem požární ochrany kulturních památek v Norsku. A i když je Norsko jedním z nejbohatších států světa, jsou vybaveny SHZ jen vybrané nejhodnotnější památky. Převážná většina dřevěných chalup ve skanzenech je vybavena „jen“ EPS  - klasickými multisenzorovými požárními hlásiči, v jejich okolí se nachází rozsáhlá hydrantová síť (obr. č. 2), na viditelných venkovních místech jsou rozmístěny hasicí přístroje a v celém areálu jsou nouzová tlačítka.

Ze všech těchto informací vyplynulo, že dalším krokem k zajištění dobře fungující požární ochrany musí být nastaven dobře fungující systém kontroly funkčnosti a provozuschopnosti celého systému včetně osob (zaměstnanci, ostraha, pult centralizované ochrany Hasičského záchranného sboru apod.), které budou neprodleně reagovat na vyvolaný poplach. Nezbytnou součástí je i výcvik personálu k dodržování preventivních opatření a řešení krizových situací. Stává se, že investor napře velké síly a finanční prostředky (např. získá finanční prostředky z dotace) na zabezpečení objektů sofistikovanými systémy, ale nemá řádně vyřešen systém reakce na poplach. Což pak v konečném výsledku může mít stejný fatální dopad na památkový objekt, jako kdyby objekt nebyl vybaven požárně bezpečnostními zařízeními.

Velkou škodou bylo, že nezazněl příspěvek na téma ochrana historického dřeva versus retardéry hoření. Tomuto tématu zatím není věnována dostatečná pozornost, neboť dle odborné literatury řada retardérů hoření má velmi negativní vliv na dřevo (způsobuje jeho rozvlákňování), což je z hlediska památkové péče špatně. Dalším negativem je, že dle výrobců nátěrů je třeba po 10 - 15 letech nátěry mechanicky odstranit, neboť v opačném případě negarantují, při přetření původního, účinnost. Když se nad tím zamyslíme, chceme chránit památkové hodnoty, líbí se nám na původních konstrukcích jejich ruční opracování a tím, že bychom měli nátěry každých 10-15 let mechanicky odstraňovat, dojdeme k logickému závěru, že jejich použití v památkově chráněných stavbách je nesmysl. Bohužel jsou stále používány?!

Samostatnou kapitolou je samozřejmě financování, jenž je v předchozím textu často zmiňováno. Dotkl se ho i příspěvek náměstka ministra kultury, který stručně zrekapituloval potencionální zdroje financování zabezpečovacích systémů a možnosti jejich čerpání. Jedním z nejvyužívanějších grantových programů je Integrovaný systém ochrany MKČR (ISO/A), do kterého mohou podávat žádosti příspěvkové organizace MKČR, samospráva (kraje a obce) a církevní organizace. Podmínky žádosti o dotace jsou uvedeny na stránkách MKČR. Další možností je nová výzva do Norských fondů.

Na závěr je třeba zkonstatovat, že na konferenci zazněly velmi zajímavé příspěvky (dobře poskládané a na sebe navazující), které mezi osazenstvem určitě vyvolaly řadu otázek, jak téma požární ochrany dřevěných kulturních památek uchopit a především, jak tyto památky zabezpečit. Kterou cestou se vydat. Nechat je být a smířit se s jejich přirozenou degradací tzn. čas od času některý nechat shořet. Nebo se pokusit, alespoň ty nejcennější z nich, vybavit minimálně EPS. I když je jasné, jak ukázal požár kostela v Gutech, že EPS není dostatečným zajištěním. Neboť kostel shořel. Ale na druhou stranu se o něm vědělo včas a zabránilo se větším škodám v okolí stavby. Zabezpečit nejcennější památkové objekty SHZ a tím zajistit jejich včasné uhašení. Tato varianta se nabízí jako nejvhodnější, ale kde na ni vzít finanční prostředky. Měl by převzít větší úlohu v oblasti financování požární ochrany nejhodnotnějších kulturních památek stát? Národní památkový ústav jako jeden z pořadatelů konference se v oblasti požární ochrany stále angažuje a snaží se působit na veřejnost ve spolupráci s MV-GŘ HZS. Bylo uspořádáno několik mezinárodních konferencí a seminářů, vydána certifikovaná metodika „Požární ochrana památkových objektů“ vytvořená na základě získaných zkušeností ze spravovaných památkových objektů, neustále probíhají kontroly ze strany HZS i prověřovací a taktická cvičení. V oblasti vzájemné spolupráce byl na roky 2017-2019 sestaven plán činností. Díky neustálé osvětové činnosti je možno se domnívat, že se po malých krůčcích zvyšuje povědomí o požární ochraně kulturních památek.