Poznatky získané z oblasti požární ochrany v Norsku
Rekapitulujme možnosti zajištění požární ochrany dřevěných staveb v návaznosti na nešťastnou událost požáru kostela v Gutech. Bylo by dobré se poučit z norských zkušeností, neboť ne všechna řešení v oblasti požární ochrany se v praxi osvědčila.
Článek chce čtenáře seznámit s poznatky, jaké jsou možnosti zajištění požární ochrany dřevěných staveb v návaznosti na nešťastnou událost – úmyslně založeného požáru kostela v Gutech. Vychází z poznatků studijní cesty týmu odborníků Národního památkového ústavu do Norska v roce 2014, která byla financovaná z prostředků Bilaterálního fondu na národní úrovni FM EHP/Norska. Bylo by dobré se poučit z norských zkušeností, neboť ne všechna řešení v oblasti požární ochrany se v praxi osvědčila. Bylo by zbytečné opakovat stejné chyby, pokud již před námi někdo určitá řešení vyzkoušel a ukázala se jako zcela nevhodná.
Úvod
Následující odstavce věnují několik vět norské historii včetně několika požárům. Připomenou i požár dřevěného kostela podobnému kostelu v Gutech.
Historie a současnost
Obr. 1
Obr. 2
Norsko bylo zmítané po staletí dramatickými událostmi, proto je zde oproti České republice výrazně méně památek. Dalším aspektem jejich nižšího počtu je jejich stavební materiál. Byly postaveny převážně ze dřeva. Ze zhruba tisíce dřevěných sloupových kostelů, jejichž architektura byla inspirovaná vikinským ornamentálním stylem (ukázka detailů obr. 1 a 2), se do současné doby dochovalo pouze 29 kostelů z 11.–15. století, z toho 28 v Norsku a 1 v Polsku. Kostel Wang ze 13. století byl v 1. polovině 19. století koupen pro Berlínské muzeum. Poté byl rozebrán a nakonec postaven na úpatí Sněžky v polské vesnici Karpacz na česko-polské hranici. Je to informace pro čtenáře, kteří by se rádi seznámili s architekturou norských dřevěných sloupových kostelů v reálu.
Poslední zachované kostely jsou norskými národními kulturními památkami a dva z nich se nacházejí na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO – Burgund a Urnes (obr. 3 a 4). Norové během šedesátých let minulého století do těchto dvou památek nainstalovali sprinklerová stabilní hasicí zařízení. Dalším impulsem pro zvýšení požární ochrany dřevěných sloupových kostelů byly žhářské útoky příznivců norského black metalu (některé prameny uvádějí satanismu) útočící na křesťanství. Členové těchto skupin během 3 let poničili ohněm okolo 40 kostelů. Některé z nich vyhořely téměř do základů např. Fantoft Stavkirke. V roce 1997 byla dokončena výstavba jeho repliky. Přesto mají i v současné době neblahé zkušenosti s rozsáhlými požáry historických staveb např. v roce 2014 shořelo 23 domů v památkové zóně městečka Laerdalsöyri (z toho 3 kulturní památky). Důvodem zahoření byla nedbalost obyvatele jednoho domu a vliv na rozsáhlý požár nepřízeň počasí.
Pro porovnání v České republice v průběhu posledních několika desítek let shořelo několik dřevěných staveb s památkovou ochranou. Paralelou ke zničenému kostelu v Gutech je kostel sv. Kateřiny Alexandrijské v Ostravě-Hrabové, který vyhořel také téměř do základů. Rozdíl je jen v příčině požáru, který nejpravděpodobněji způsobila (dle vyšetřovatelů) závada na elektroinstalaci. Dále je třeba zmínit, že Národní památkový ústav jako státní instituce nespravuje všechny památkové objekty v ČR, jak se řada lidí domnívá. Spravuje pouze 104 památkových objektů vlastněných státem – www.npu.cz. Jako výzkumná organizace metodicky pomáhá všem subjektům vlastnícím nebo spravujícím památkové objekty např. vydáváním odborných vyjádření, metodik z různých oblastí památkové péče (metodika „Požární ochrana památkových objektů“) a vzdělávacími programy. V oblasti požární ochrany spolupracuje s MV-GŘ HZS.
Obr. 3 – Stavkirke Urnes
Obr. 4 – Stavkirke Burgund
Požární ochrana v Norsku
Systém požární ochrany v Norsku není centralizovaný. Hasičské záchranné sbory jsou zřizovány samosprávnými územními celky tzv. komunami, které jsou obdobou našich bývalých okresů. Za požární ochranu památkových objektů odpovídá stejně jako v ČR vlastník nebo správce objektu podle Zákona o kulturním dědictví z roku 1978. Riksantikvaren (www.ra.no) odpovídá za nejvýznamnější soubor středověkých sloupových kostelů. Požární ochranu ostatních církevních památek metodicky řídí Kirkelig arbeitsgiver og intereseorganisasjon – Asociace církevních zaměstnavatelů (www.ka.no), která je centrální nestátní neziskovou organizací. Agendou požární ochrany církevních památek se zabývá odbor pro církevní stavby a kulturní dědictví (Avdeling for kirkebygg og kulturminneforvaltning). Nejvýznamnější metodickou pomoc poskytuje Riksantikvaren všem organizacím vlastnícím nebo spravujícím kulturní památky.
Závěr
V Norsku je požární ochrana kulturních památek na vysoké úrovni, neboť si Norové uvědomují, že každou zničenou památkou se ztrácí paměť národa. Navštívené kostely byly vybaveny stabilními hasicími zařízeními (sprinklerovými, nízkotlakými nebo vysokotlakými), elektrickými požárními signalizacemi, poplachovými a tísňovými zabezpečovacími systémy a kamerovými systémy. Samozřejmostí je zajištění dostatku požární vody (vybudované požární nádrže, nezavodněné požární potrubí apod.). Neopomenutelnou částí jsou pak provozně-organizační opatření (zpracování dokumentace, pravidelný výcvik personálu, dohled nad stavebními činnostmi aj.). Podrobnějšími informacemi k zajištění požární ochrany památkových objektů v Norsku a České republice se vrátíme v následujících článcích.
Autorka článku přináší nový pohled na požární ochranu sakrálních objektů v Norsku. Popisuje zejména složitou problematiku ochrany dřevěných staveb před požárem a příčiny jeho vzniku. Své poznatky čerpá ze studijní cesty do Norska v roce 2014, kterou absolvovala s týmem odborníků Národního památkového ústavu. V článku popisuje historii staveb včetně historických vazeb souvisejících s požární ochranou. Uvádí informace o struktuře norských úřadů a organizací, které se ochranou uvedených památkových objektů zabývají, o zabezpečení těchto památek a metodickém a finančním zajištění.
Článek je úvodním vstupem do cyklu článků popisujících danou problematiku a jistě přinese i doporučení k aplikaci v našich podmínkách při ochraně nejméně 330 sakrálních dřevěných historických staveb, které se na území ČR vyskytují.