Česká komora lešenářů se mění spolu s novými technologiemi
O důležitosti odbornosti pro pracovníky, kteří lešení navrhují, posuzují, řídí montážní práce, nebo se na nich podílejí a také o aktuálních právních předpisech, které zatím nestanovují dostatečně přesně potřebné znalosti a dovednosti v těchto oblastech, hovoří v rozhovoru pro portál TZB-info předseda představenstva Českomoravské komory lešenářů z.s., zástupce vedoucího oddělení zkušebnictví a certifikace ve VÚBP, v.v.i. a předseda technické normalizační komise č. 3 pro osobní ochranné prostředky, Ing. Karel Škréta.
Jak byste na úvod popsal činnost komory, v čem může být členům prospěšná?
Českomoravská komora lešenářů (ČMKL) byla založena v roce 2007. Lidé, kteří se scházeli na školeních a seminářích věnovaných problematice lešení se na jedné takové akci víceméně spontánně dohodli, že komoru založí. ČMKL je svým členům prospěšná už tím, že se mohou setkávat jinak než pracovně. Prostřednictvím komory získávají její členové informace o právních a normových podkladech, které uplatňují při své činnosti. Komora vydává svůj časopis, kde jsou pravidelně zveřejňovány zajímavé realizace lešeňových konstrukcí.
Které problémy se v oboru aktuálně řeší?
Dlouhodobým problémem jsou požadavky na kvalifikaci lešenářů a jejich školitelů. Stávající požadavky v právních předpisech jsou málo konkrétní, hovoří se v nich o odborné způsobilosti, pro kterou nejsou stanovena žádná konkrétní kritéria. V jiných evropských zemích jsou pravidla dána mnohem přesněji, nejsou ale jednotná. V České republice jsme se zaměřili na tvorbu profesních kvalifikací pro specialisty na lešení s využitím zákona č. 176/2009 Sb. Máme zástupce v příslušné sektorové radě, ČMKL získala autorizaci pro zkoušky profesních kvalifikací instruktor lešenářské techniky a projektant lešení.
Připomínkujete také legislativu?
Chtěli bychom se podílet na zavedení zmiňovaných profesních kvalifikací do předpisů, které pokrývají oblast bezpečnosti práce ve výškách. Takovým předpisem je aktuálně nařízení vlády č. 362/2005 Sb. Naši členové jsou aktivně zapojeni do činnosti technické normalizační komise č. 92 Lešení a podílejí se jak na tvorbě národních norem, tak na zavádění evropských norem do českého systému.
O oboru lešenářství se ve stavebnictví příliš mnoho nemluví. Přitom souvisí s celou řadou oborů od konstrukčních řešení ocelových konstrukcí až po bezpečnost práce. Jaký je podle vás důvod?
Možná je odpověď skryta v označení této skupiny výrobků – dočasné stavební konstrukce. Nejsou trvalou součástí stavby a jsou „jen“ prostředkem, jak zajistit bezpečný přístup pracovníků k místu práce ve výškách. Lešení přicházejí a odcházejí, stavba zůstává. Svůj podíl má i zdánlivá jednoduchost konstrukčního řešení. To se projevuje i tím, že pro montáž a její přípravu je často vymezen jen krátký časový úsek a také objem financí vyhrazený pro tyto konstrukce není úměrný.
Podceňuje se často stavba lešení?
Že se stavba lešení podceňuje vyplývá i z předchozí odpovědi. Smontovat trubky nebo rámy není považováno za nijak složitý úkol. Zejména pokud se jedná o nižší konstrukce, nebo třeba pojízdná lešení.
Jaká rizika to přináší?
Se zříceným lešením se nesetkáváme příliš často, ale pokud k havárii dojde, obvykle se jedná o značnou finanční škodu a těžká poškození zdraví. Rizikem je ale i samotná montáž a demontáž lešení a také chyby při jeho používání. Jedná se o práce ve výškách a podceňování správných pracovních postupů, nebo i nepoužívání příslušných osobních ochranných prostředků se může vymstít.
Jaké hlavní požadavky by měly být kladeny na venkovní a vnitřní lešení?
Lešení musí být dostatečně tuhé a stabilní. To je většinou zajišťováno systémem kotev a úhlopříčných ztužujících dílců. Nedostatečné zakotvení má vliv nejen na stabilitu, ale i únosnost sloupků lešení. Zatížení působící na lešení není jen materiál a pracovníci na podlahách. U venkovních lešení je podstatnou složkou i zatížení větrem, zejména pokud se jedná o lešení zakrytá sítí nebo plachtou. Rezervy v návrhu lešení způsobují, že nedodržení principů správného zakotvení nebo ztužení se nemusí projevit vždy a všude, o to větší je však nebezpečí při jejich podceňování.
Tady se asi bez statických výpočtů nepohneme. Máte ve svých řadách dostatek osob, které se tomu věnují?
Dočasné stavební konstrukce jsou z hlediska jejich navrhování specifické. Statik, který je zaměřen na navrhování ocelových konstrukcí, může u lešení narazit na řadu nejasností. Proto se snažíme o osvětu v této oblasti například definováním požadavků na znalosti projektanta lešení v rámci profesních kvalifikací.
Čím mohou v tomto oboru pomoci nové technologie a co byste označil za hlavní atributy moderního bezpečného lešení?
Trubkové lešení bylo u nás od poloviny minulého století velmi populární a používá se dodnes. Z hlediska rychlosti a bezpečnosti montáže jsou však vhodnější moderní rámová a modulová lešení. Snahou výrobců je maximálně podporovat bezpečnou montáž, ať už je to využívání montážních doplňků, definování kotvicích bodů na lešeňových dílcích nebo snaha o vyvinutí dílců a postupů, které vedou lešenáře k bezpečnému chování. Ke zvýšení bezpečnosti montáže přispívá i tendence ke snižování hmotnosti dílců, využívání moderní mechanizace a podobně.
Ve které oblasti jsou takovéto stavby nejsložitější, předpokládám, že asi v energetice. Jak zde mohu jednotlivé profese ideálně spolupracovat? Mohly by to být realizace v systému BIM (Building Information Modeling - informační model budovy)?
Při návrhu lešení je vždy výzvou extrémně vysoký objekt, v nedávné minulosti například více než stometrový brněnský AZ Tower s různě nakláněnou fasádou, kterou muselo lešení kopírovat. Oříškem jsou i členité budovy, například katedrála sv. Víta, kde je navíc potřeba i ohleduplně kotvit, aby nebyla poškozena fasáda. Zahrnutí dočasných stavebních konstrukcí v rámci BIM je zatím v plenkách. Pokud by však bylo lešení součástí procesu modelování budovy, mohlo by to být užitečné už proto, že by byly tyto konstrukce plánovány s předstihem, včetně potřebného časového a finančního krytí. Tím, kdo již dnes může upozorňovat na možnost využití lešení více profesemi na stavbě a plánovat jejich efektivní využití, je koordinátor BOZP. Koordinátor zpracovává v předstihu plán BOZP, s nímž jsou seznamováni všichni subdodavatelé a v něm lze uplatnění lešení optimalizovat.
Děkuji za rozhovor
Ing. Karel Škréta, předseda představenstva Českomoravské komory lešenářů z. s., zástupce vedoucího oddělení zkušebnictví a certifikace ve VÚBP, v. v. i. a předseda technické normalizační komise č. 3 pro osobní ochranné prostředky. Absolvent ČVUT, fakulta stavební, profesně se dlouhodobě zabývá problematikou zkoušení a certifikace lešení a osobních ochranných prostředků. Je činný v oblasti tvorby technických norem a jejich přebírání z EU. Podílí se na vzdělávání specialistů pro dočasné stavební konstrukce a vytváření potřebných kvalifikačních standardů.
E: www.komoralesenaru.cz, E: www.vubp.cz
Základní normy pro lešení:
- ČSN 73 8101 Lešení - Společná ustanovení
- ČSN EN 12811-1 Dočasné stavební konstrukce - Část 1: Pracovní lešení - Požadavky na provedení a obecný návrh
- ČSN EN 12810-1 Fasádní dílcová lešení - Část 1: Požadavky na výrobky
- ČSN 73 8102 Pojízdná a volně stojící lešení
- ČSN EN 1004 Pojízdná pracovní dílcová lešení - Materiály, rozměry, návrhová zatížení, požadavky na provedení a bezpečnost
- ČSN 73 8107 Trubková lešení
- ČSN EN 74 Spojky, středicí trny a nánožky pro pracovní a podpěrná lešení (tři části)
Normy vydává technická komise CEN/TC 53, v České republice je odpovídající technická normalizační komise TNK 92, viz: https://www.vubp.cz/tnk92/index.html
Je potřeba zdůraznit, že pro montáž lešení není důležitá norma, ale návod nebo příslušná technická dokumentace, která z norem vychází, ale aplikuje je na konkrétní typ lešení a situaci, v níž je montováno.