Úspory tepla při úpravách otopných soustav II.
Druhé pokračování článku o úsporách tepla při úpravách otopných soustav je zaměřeno na význam správného přenosu tepla vnějšími a vnitřními tepelnými sítěmi, včetně vlivu na aktivaci teplotních čidel a na úsporný provoz dynamických otopných soustav (závěrná křivka TRV, závislost pracovních parametrů soustavy na diferenčním tlaku a řešení problémů CZT termohydraulikou).
Význam správného přenosu tepla sítěmi pro úspory tepelné energie regulační technikou
Úspornou funkci termostatických ventilů zajišťuje jejich závěrná křivka. Nejsou-li správným přenosem tepla ke každému otopnému tělesu v soustavě správně aktivována teplotní čidla, nemají termostatické ventily předpokládaný zdvih kuželky ani projektované hodnoty průtokových součinitelů Kv a projekt ztrácí význam.
Vztah mezi teplotou místnosti a průběhem závěrné křivky je téměř u všech TRV stejný, protože všechna teplotní čidla pracují s téměř stejnou tepelnou roztažností cca 0,24 až 0,26 mm.K-1. Čím větší je tepelná roztažnost čidla, tím strmější může být závěrná křivka a tím větší rozdíl ve skutečné hodnotě Kv vyvolá změna teploty místnosti, dosažená přenosem tepla nebo tepelnými zisky. U vyráběných typů TRV je rozsah hodnot Kv, přiřazených k průběhu závěrné křivky různý, proto musí být projektován a nikoliv odhadován.
I při té nejnižší roztažnosti teplotního čidla v GRAFU 3, znamená nedosažení teploty místnosti o 1°C zvýšení průtoku cca na 135% (u TRV jiné konstrukce může být i nad 150%) a TRV má při 19°C v místnosti hodnotu Kv = 0,78, zatímco projektant uvažoval 20°C s hodnotou Kv = 0,58. Vznikají tak lokální nadprůtoky, které jsou často trvalé, protože zvětšením průtoku o 35% se zvýší výkon tělesa jen asi o 4%, což většinou nestačí ke zvýšení teploty místností o 1°C, takže otopné soustavy s TRV se samy nevyregulují. Ale nejde jen o neekonomické zkratové průtoky, které při ručním plném otevření hlavice uživatelem mohou činit 250% i více. Zatímco při správně řešeném přenosu tepla by při nastavení hlavice na 20°C zdvih kuželky činil 0,48 mm a k plnému uzavření průtoku tělesem by stačil vzestup teploty o 2°C, při nedostatečné aktivaci čidla na 19°C, musí ke stejnému efektu teplota místnosti stoupnout o 3°C. To znamená nižší úspory tepla regulační technikou o 100 - (2/3*100) = 33%. Řešení přenosu tepla proto hraje v projektech vytápění klíčovou roli a přenos tepla, správná aktivace čidel i nastavení TRV na korigované průtoky, musejí být projektem řešeny co nejpřesněji, což klasický projekt neřeší vůbec. Nové výsledky prokázaly celkově až trojnásobné zvýšení úspor tepla regulační technikou, tj. z průměrných 12% až na 35% - 40% celoroční spotřeby tepla na vytápění, protože termické vyvážení soustav garantuje 100% účinnost regulační techniky nejen na prahu otopných těles, ale zkoordinovanou činností obou složek kombinované regulace i v celé soustavě. Z GRAFU 3: Mají-li platit podklady výrobce o nastavení TRV v závislosti na požadované "Kv" a má-li platit závěrná křivka zajišťující úspory tepla přiřazením hodnot "Kv" k řídicí teplotě vzduchu "tv", nesmí být nastavení hlavice (zde NH 3 pro 20°C) libovolné, ale musí vždy odpovídat pásmu XP (zde 2K). Pro nastavení hlavice pak musí být navíc známa teplota "tv" (nikoliv "ti"), protože hlavice reaguje cca z 97% na teplotu vzduchu.
GRAF 3 - Závěrná křivka TRV
Správný přenos tepla korigovanými průtoky se zajištěnou střední teplotou na prahu všech otopných těles v celé otopné soustavě a zkoordinovaná činnost kvalitativní i kvantitativní složky celkové kombinované regulace vytápění, činí z termohydraulicky seřízené soustavy soustavu plně úspornou, tj. s úsporami v plné úrovni tepelných zisků. Termohydraulické úpravy otopných soustav v zateplených i nezateplených budovách přitom naplňují stejné principy a proto jsou na vlastním zateplování budov zcela nezávislé.
Tyto důležité informace o kauzálních souvislostech funkce TRV a dynamických soustav bohužel v odborné literatuře nenajdeme, projektantům řádně objasněny nebyly a dynamické otopné soustavy jsou proto dodnes chybně projektovány jako soustavy statické. Funkce dynamických soustav je však v principu zcela odlišná od soustav statických. Pro řešení úspor tepla bylo proto nutné vyvinout algoritmy TH. Obor vytápění tím ve 21. století získal prostředek pro zajištění plných aktivních úspor tepla.
O celých 700% jednodušší klasický projekt se pomocí vztahu (1) dopracuje k nominálnímu průtoku topné vody velmi snadno. Neřeší přitom ani teplotní parametry vody, ani udržení střední teploty ve všech bodech potrubní sítě a všechny tyto hodnoty pouze předpokládá. Výsledkem je pochopitelně otopná soustava nebo rozvodná síť s předpokládanými, ale nikoliv se skutečnými provozními vlastnostmi.
Nedotápění koncových bodů soustav a sítí, způsobené chybně stanovenými průtoky, pak nutí dodavatele tepla pracovat s neekonomickými provozními parametry a cena tepla se opět prodražuje.
Závislost pracovních parametrů soustavy na diferenčním tlaku
| Diferenční tlak na vstupu do soustavy Hdif (%) | 1.Průtok soustavou G (%) | 2.Tepelný výkon soustavy P (%) | 3.Teplota zpětné vody tz (°C) | 4.Teplotní spád tm (K) | 5.Střední teplota vody tsm (°C) |
|---|---|---|---|---|---|
| 20 | 44,72 | 79,61 | 54,35 | 35,65 | 70,07 |
| 40 | 63,25 | 89,40 | 61,71 | 28,29 | 74,64 |
| 50 | 70,71 | 92,24 | 63,90 | 26,10 | 75,94 |
| 60 | 77,46 | 94,43 | 65,61 | 24,39 | 76,94 |
| 70 | 83,67 | 96,21 | 66,99 | 23,01 | 77,74 |
| 80 | 89,44 | 97,67 | 68,15 | 21,85 | 78,40 |
| 90 | 94,87 | 98,92 | 69,14 | 20,86 | 78,96 |
| 100 | 100,00 | 100,00 | 70,00 | 20,00 | 79,44 |
| 120 | 109,54 | 101,78 | 71,42 | 18,58 | 80,23 |
| 140 | 118,32 | 103,19 | 72,56 | 17,44 | 80,86 |
| 160 | 126,49 | 104,37 | 73,50 | 16,50 | 81,38 |
| 180 | 134,16 | 105,36 | 74,30 | 15,70 | 81,82 |
| 200 | 141,42 | 106,20 | 74,99 | 15,01 | 82,19 |
| 240 | 154,92 | 107,59 | 76,12 | 13,88 | 82,80 |
| 280 | 167,33 | 108,70 | 77,02 | 12,98 | 83,29 |
| 320 | 178,89 | 109,60 | 77,76 | 12,24 | 83,68 |
| 500 | 223,61 | 112,29 | 79,97 | 10,03 | 84,85 |
| 1000 | 316,23 | 115,59 | 82,70 | 7,30 | 86,28 |
| 5000 | 707,11 | 120,27 | 86,60 | 3,40 | 88,29 |
| 10000 | 1000,00 | 121,42 | 87,58 | 2,42 | 88,78 |
TAB. 3 - Orientační hodnoty závislosti parametrů soustav na diferenčním tlaku při tp = 90°C
Klasické řešení často zastává názor, že správný diferenční tlak na vstupu do soustavy je důležitý kvůli správnému tepelnému výkonu soustav. Ale když dvakrát zvětšíme tlak čerpadel, zvýšíme výkon soustavy cca o 6% a když tlak čerpadel zvýšíme stokrát, zvýší se výkon soustavy jen o 21%. Naopak při polovičním diferenčním tlaku bude mít soustava stále ještě 92% tepelného výkonu a totéž platí o hydraulickém vyvažování soustav. Ukazuje to na nesprávnost řešení tepelného výkonu kvantitativní regulací a potvrzuje to nesprávnost úvah, že hydraulické vyvažování lze aplikovat jako opravný prostředek funkce vytápění. Hydraulické vyvažování proto nemělo na výkonu soustav co pokazit, ale také nemělo co zlepšit, protože vyvažované klasické průtoky stejně negarantovaly správnou distribuci tepla tepelnými sítěmi, ani úspornou funkci soustav termickým vyvážením koncových bodů, jelikož to klasické projekty neřeší.
Hlavním smyslem projektování je ekonomika vytápění
Hodnoty uvedené v TAB.3 ukazují, proč otopné soustavy a sítě mohou "fungovat" i bez přesného projektování a vyvažování a proč i fyzikálně zcela chybný, o 700% jednodušší klasický projekt může budit dojem správnosti. Vše spočívá v chybném výkladu pojmu "funkce soustavy", který je vztahován téměř výhradně jen k tepelnému výkonu ve sloupci 2. Skutečně existuje mnoho otopných soustav, které podle tohoto chybného výkladu "fungují", dokonce i když neměly projekt žádný.
Ale bude-li do soustavy přiváděn výkon o pouhých 6,2% větší než je potřebný (tj. průtok 141,42%) a nebude-li soustava termicky vyvážena, sníží se pro vytápění využitý teplotní spád o 5 K, což je o celou čtvrtinu. Celých 25% tepelné energie bylo nákladně vyrobeno a distribuováno zbytečně, i když se část z této energie do zdroje vrátí. Jestliže se tepelné ztráty potrubí běžně pohybují kolem 10%, vrátí se už jenom 15%. Budou-li zvýšené tepelné ztráty zkratovými průtoky činit 20%, vrátí se 5%. V zastaralých tepelných sítích s často porušenou a zvlhlou tepelnou izolací mohou dosahovat tepelné ztráty i více než 30%, takže se nevrátí nic. Protože ale klasický projekt neví kolik tepla se má ze soustavy vrátit a žádným způsobem nezajišťuje jeho efektivní využití k vytápění u spotřebitelů, chybí dokonce i signál k nápravě chybného stavu.
Takovým signálem totiž údaj o teplotě referenční místnosti v koncovém bodě sítě rozhodně není. Vztah mezi teplotou vytápěné místnosti a přiváděným tepelným výkonem je silně nelineární a individuální a co platí pro referenční místnost, neplatí pro většinu místností ostatních.
Totéž se týká i tzv."inteligentní regulace", která opravdu inteligentní je, ale jen ve své "elektrické" části. Hlavním akčním členem této regulace jsou totiž obyčejné ventily, které nemohou realizovat požadavky "inteligentní regulace" efektivně, protože jsou navrženy na klasicky určený chybný průtok soustavami a sítěmi.
Do pasivních úspor tepla zateplením i do aktivních úspor tepla regulační technikou, jsou investovány astronomické částky, ale výsledkem o 700% jednoduššího klasického projektování jsou naprosto nedostatečné úspory tepla. Musíme změnit vžité a celá desetiletí pěstované představy, že hlavním kritériem správnosti projektování otopných soustav je jen dosažený tepelný výkon a nosným řešením oboru vytápění je hydraulika. Není tomu tak.
Měli bychom pochopit, že jediným mandátem k odbornému řešení čehokoliv je jedině odbornost a každý obor je řádově složitější, než jak jej dokážeme popsat sebelepší legislativou nebo normou. Platnost teorií přitom potvrzují, nebo vyvracejí, vždy jen výsledky. Máme zateplené objekty, soustavy vybavené regulační technikou, postupujeme podle legislativy a norem, ale výsledky úspor tepla často nedosahují ani poloviny hodnot, které by mělo vykazovat samotné zateplení, bez jakékoliv regulační techniky. Nechybí ani případy, kdy jsou naměřené úspory tepla téměř nulové. Sotva bychom tedy našli lepší důkaz o tom, že v klasickém řešení oboru vytápění a v různých normách nebo autorizacích garance úspor tepla určitě nejsou a chyby jsou v aplikovaných klasických metodách a postupech, které používá i ta nejautorizovanější firma.
Dnešním nosným řešením oboru vytápění je ekonomika při správné funkci vytápění a k jejímu zajištění slouží nové zpřesněné projektování s novými algoritmy. Skutečným zájemcům o úspory tepla umožníme hluboký pohled do řešení TH, aby se s popsanými výhodami správného řešení mohli detailně seznámit. Při úpravách otopných soustav mají dnes projektanti, odběratelé i dodavatelé tepla unikátní příležitost, ekonomické vytápění poprvé v historii skutečně zajistit a dodnes šířené chyby minulých desetiletí napravit.
Otopné soustavy hydraulické nejsou
Otopné soustavy jsou termické a pro dosažení úspor tepla má klíčový význam regulace kvalitativní, o které se kupodivu téměř mlčí. Při ní je nejdůležitější podmínkou provozní účinnosti, aby v tepelném zdroji a ve všech (i v nejvzdálenějších) otopných tělesech byla dodržena shodná střední teplota vody, jak to zajišťuje termohydraulické řešení. Není-li tato podmínka splněna, dochází nejen k chybnému přenosu tepla s nedotápěním koncových bodů, ale i k nízké účinnosti ekvitermní regulace, klesající se vzdáleností od tepelného zdroje. To je zvlášť důležité u sítí CZT.
Ve výše uvedeném příkladu koncového otopného tělesa v 8NP (GRAF 2) činí klasickým projektem předpokládaná střední teplota vody (90+70)/2 = 80°C, ale při seřízení TRV na klasicky určený průtok při teplotním spádu 20K, činí střední teplota pouze 73,18°C a tepelný výkon 1298,48W místo požadovaných 1500W. Není-li soustava po zateplení budovy upravena, TRV si automaticky sníží průtok na hodnotu, při které je v místnosti udržena nastavená teplota 20°C. V GRAFU 2 způsobí snížení průtoku pokles vstupní teploty do tělesa na hodnotu 63,11°C, s výstupní teplotou 39,9°C. Při těchto parametrech bude ale střední teplota vody místo předpokládaných 80°C činit jen 50,02°C a ekvitermní regulace téměř ztratí svou účinnost. Otopné soustavy s nízkou účinnosti ekvitermní regulace přirozeně nemohou vykazovat očekávané úspory tepla regulačními procesy. Při klasickém řízení výkonu od úrovně vytápění v koncovém bodě sítě, jsou pak navíc zbytečně vysoké parametry u všech bodů bližších a výroba i distribuce tepla jsou neekonomické.
Termické vyvažování
Hydraulické vyvažování má dvě velmi slabá místa. Klasické projektování mu neposkytuje správné průtoky, řešící distribuci vlastního tepla a správnou aktivaci teplotních čidel. Ještě závažnějším nedostatkem je, že soustava je vyvažována v počátečních a nikoliv v koncových bodech, které rozhodují o reálných průtocích v celé otopné soustavě, protože v koncových bodech jsou umístěny dynamické regulační prvky (TRV), a proto dvě po sobě opakovaná hydraulická vyvažování neposkytují stejný výsledek. Autor hydraulického vyvažování Robert Petitjean to věděl. Stejně tak věděl, že toto vyvažování je pouze náhradní pomůckou za tehdy nevyřešenou metodu úspor tepla špičkových odborníků Esdorna a Rittera, ale v současné době je to potřebné připomenout.
Oba tyto nedostatky řeší termohydraulika světově novým termickým vyvážením soustavy, které je při úpravách otopných soustav běžně aplikováno v ceně projektu TH. Termohydraulicky seřízená soustava je proto již plně vyvážena hydraulicky i termicky, v počátečních, koncových i ve všech ostatních bodech a tedy správně. U soustav se správně osazenou regulační technikou se přitom už nic neinstaluje.
Problémy teplárenství
Naprostá většina sítí CZT je hydraulicky vyvážena na průtoky určené klasickými projekty soustav v budovách a tyto chybné průtoky jsou provedeným hydraulickým vyvážením navíc stabilizovány.
Předpoklad, že TRV v koncových bodech zvětšením zdvihu kuželky tepelný deficit plně vykompenzují je mylný, protože soustavy nejsou vyváženy termicky a čidla nejsou správně aktivována. Dodavatel tepla pak musí deficit v koncových bodech dohánět zvýšením teploty na počátku sítě. Tím se zvyšují tepelné ztráty potrubí a teplo se opět prodražuje.
Je proto nutné, aby všechny úpravy otopných soustav skutečně zohledňovaly reálné teplotní parametry v potrubních sítích, jak vnějších, tak vnitřních a hlavně v částech, kde je potrubí stoupacích větví neizolované. Na prahu otopných těles je přitom nutné zajistit termické vyvážení, garantující, že správné korigované průtoky a z nich odvozené tlakové ztráty nastanou právě při projektovaných vnitřních teplotách vytápěných místností, aby se výkyvy parametrů v sítích minimalizovaly a byly skutečně jen regulační odezvou na působící tepelné zisky.
Při úpravách soustav musí být dále výpočtově řešen celý průběh konkrétní otopové křivky pro daný objekt nebo zónu a bylo by možné pokračovat ve výčtu dalších podmínek, kterými se o 700% náročnější projekt TH od klasického projektu liší, i když jeho cena je přibližně jen dvojnásobná. Náklady se však vrací za 2 až 3 měsíce první otopné sezóny.
Teplárenství se dnes již přesvědčilo, že problém ekonomické výroby a distribuce tepla je potřebné řešit od spotřebičů tepla směrem k tepelnému zdroji a nikoliv směrem opačným. Nejprve je nutné určit fyzikálně správné průtoky připojených objektů na parametry teplonosné látky, na jejich základě vyřešit přenos tepla správným vyvážením sítí a nakonec nastavit parametry v tepelném zdroji. Tento problém se dnes teplárenství snaží řešit shromažďováním údajů o požadavcích odběratelů, v rámci smluv o dodávkách tepla. Jenže požadavky odběratelů fyzikálně správné být nemohou, protože se do nich promítá vysoce proměnný způsob provozování soustav uživateli bytů, který silně narušuje účinnost všech regulačních procesů. Do "úspor tepla" se navíc zahrnují hodnoty, které žádnými úsporami nejsou, protože nejsou vztaženy k normálovému stavu vytápění s normálovou vnitřní teplotou, na který jsou projektovány velikosti otopných ploch, průměry stávajících potrubí a další charakteristiky soustav. Nemá-li teplárenství k dispozici fyzikálně správné údaje, nemůže regulační procesy optimalizovat. "Inteligentní regulace" sice umí identifikovat a korigovat chybný provozní stav, ale neumí rozpoznat a odstranit jeho fyzikální příčinu, takže příčina chybného stavu trvá a cenou za jeho korekci je snížená ekonomika provozu.
Termohydraulika významně pomáhá teplárenství tím, že mu fyzikálně správné údaje poskytuje a zároveň řeší i optimalizaci regulačních procesů. "Inteligentní regulace" tak zná předem ekonomické parametry, jaké má zajistit a komparací odchylek od normálového stavu je kontinuálně prováděna diagnostika případných poruchových stavů, jejichž příčina je pak známá a nikoliv neznámá. "Inteligentní regulace" totiž nahrazuje nedostatek řízeného parametru zvýšením jeho hodnoty, ale bez znalosti fyzikálně správného normálového stavu o primárních příčinách nedostatku nebo přebytku řízeného parametru nemá ani ponětí.
Systém Centralizovaného Zásobování Teplem si proto zaslouží, aby byl technicky podpořen, jako nejvýznamnější oblast uplatnění celoplošných úspor tepla. V žádné jiné oblasti nemohou racionalizační opatření, směřující k úsporám tepla, přinést tak významné úspory energie.
V Evropě je k systémům CZT připojena přibližně polovina všech bytů. V Polsku je to 53%, v Dánsku 51%, v Estonsku 52%, ve Finsku 52% a na Islandu dokonce 85%. Je to proto, že tento druh vytápění naplňuje cíle environmentální strategie, bez ohledu na skutečnost, že se u nás zatím stále ještě spaluje převážně hnědé uhlí. Je to jen otázka ekonomická, tedy pro stát (a dnes pro dodavatele tepla) únosných nákladů na přechod k jiným druhům paliv a technologií. Nové projektování regulační techniky, spojené s úpravami otopných soustav po zateplení budov, je rovněž celoplošným opatřením, které může státu (nebo teplárenství) jen v ČR přinášet úspory v hodnotě cca 10 mld Kč ročně.
I v této oblasti jsme v ČR dál než v zemích, odkud k nám přicházejí rady a normy, ale to nestačí. Nestačí mít praxí dokonale prověřený způsob, kterým lze téměř ztrojnásobit úspory tepla regulační technikou s návratností nákladů za dva až tři měsíce. Nestačí, že takový způsob praktikuje nějaké výzkumně projekční pracoviště, schopné vyprojektovat nějakých 50000 bytů. V ČR je bytů připojených k CZT cca 1 500 000, a proto je potřebné sestavit větší tým, který se úpravami otopných soustav bude skutečně profesionálně zabývat. Je zde řada odborníků na velmi vysoké úrovni a výzva ke spolupráci ve všech oblastech je proto motivována snahou o zefektivnění celého procesu mezi výrobou, distribucí a spotřebou tepelné energie.
Termohydraulické úpravy otopných systémů (otopných soustav, vnějších sítí i zdrojů tepla) představují komplexní řešení, které může zcela obrátit současný nepříznivý vývoj ve prospěch odběratelů i dodavatelů tepla. Nedávno osazenou regulační techniku přitom stačí jen seřídit a dodavatel tepla získá věrohodné údaje o správných pracovních parametrech tepelných sítí i zdrojů tepla. Odběratel tepla přitom získá správně fungující vysoce úspornou soustavu a zbaví se hlučnosti. Pro montážní firmy se aplikací TH nemění nic a rozdíl je jen v tom, že místo chybných klasicky určených hodnot nastavují hodnoty správné. TH je přitom plně v souladu s požadavky na řešení soustav podle prováděcích vyhlášek příslušných zákonů, kterým však dosud chyběla realizační metoda.
Osvědčené postupy pro dosažení plných úspor tepla při úpravách otopných soustav
- Určit podíl nových tepelných ztrát budovy k původním tepelným ztrátám před zateplením. Průměrně se nově požadovaný tepelný výkon u panelových domů pohybuje kolem 50% původního výkonu při intenzitě výměny vzduchu 0,5.h-1.
- Určit nově požadované parametry topné vody (viz TZB-info "Úpravy otopných soustav před zateplením a po zateplení budov").
- S nově určenými parametry provést termohydraulický výpočet soustavy k bodu napojení na vnější tepelnou síť (STK).
- Seřízení TRV, regulačních šroubení, regulátorů diferenčního tlaku a všech ostatních armatur provést podle projektu TH na průtoky topné vody, garantující přenos tepla a správnou aktivaci teplotních čidel u všech otopných těles v soustavě.
- Provést seřízení kompletu TRV + hlavice tak, aby při projektovaných teplotách vzduchu jednotlivých místností bylo zajištěno proporcionální pásmo XP, platné pro použitý druh TRV.
- Pro skupinu zateplených budov společně připojených k vnější síti, projednat možnost centrálního nastavení požadovaných parametrů v příslušném zdroji tepla, nebo je zajistit vlastním směšovacím okruhem objektu, případně domovní výměníkovou stanicí.
U termohydraulicky seřízených soustav jsou všechny body termicky vyvážené, u všech otopných těles je zajištěna závěrná křivka se správným přiřazením hodnot "Kv" k řídicím teplotám vzduchu a proto je soustava schopna do značné míry kompenzovat i nadměrný přívod tepla z vnější sítě. Centrální nastavení parametrů ve zdroji dle bodu 6) proto není nutné provádět okamžitě a centrální úprava teplotních parametrů může být provedena až s dokončeným zateplením společně připojených objektů. Vlastní směšovací okruh objektu nebo domovní VS lze také doplnit kdykoliv později, takže řešení TH umožňuje etapovitost zateplování stavebních objektů, jejichž otopné soustavy mohou být upravovány dávno před vlastním zateplením a do doby jeho realizace mohou přinášet úspory tepla i v objektech nezateplených. Aktivní úspory tepla regulační technikou na zateplení budov závisle nejsou, ale dosažení úspor tepla v zateplených objektech na správném provedení úprav otopných soustav závislé je. To je důvod, proč má být veřejnost o příčinách nedostatečných úspor tepla v zateplených panelových domech informována a proč má být tento stav napraven.
Závěr
Úspory tepla jsou podstatné pro všechny. Zveřejnění dosud nepublikovaných nebo málo známých informací může oboru vytápění prospět. Dosažení úspor tepla při úpravách otopných soustav je náročnější než zajištění prosté funkce vytápění a pouhé zkušenosti z osazování TRV zde nestačí. Obor vytápění ale má dnes už prostředky k tomu, jak plnohodnotné úspory tepla reálně zajistit.
V tomto stručném příspěvku jsem se snažil uvést projektové podklady a informace, které mohou efektivnějším úpravám otopných soustav napomoci.
Literatura, podklady, kontakt na autora a zdroj výstupních dat:
J.Ráž, Bernd Genath "Vermutlich machen wir vieles falsch"
J.Ráž, Bernd Genath "Echte Innenraum - Temperaturregulung mit Thermostatventilen"
Doplňující informace a kontakt, jsou uvedeny na www.usporyteplaets.cz
Výstupní data: Superdim ATHG
The second article on heat saving when adjusting heating systems is focused on the importance of good transfer of heat between external and internal networks. including the effect on the activation of temperature sensors and economical operation of dynamic heating systems, including the effect on the activation of temperature sensors and high-economy operation of the dynamic heating systems (thermostatic valve reverse curve, the dependence of operating parameters on the system differential pressure and problem solving of the central heating supply thermal hydraulics)