Společné komíny v bytových domech, 6. díl – Vložkování komínu – společná vložka

Přečtěte si také Společné komíny v bytových domech, 5. díl – Průnik provozních podmínek a doporučení Přečíst článek

Část III. NOVÝ KOMÍN

Pokud se po postupu dle Části II. STÁVAJÍCÍ KOMÍN jeví, že provedení současného odvodu spalin je buď materiálově, nebo provozně nevyhovující, je nutno zvažovat další varianty. Lze samozřejmě předpokládat, že jakákoliv náhrada stávajícího odvodu spalin bude obecně investičně a organizačně náročnější. Jakousi „výhodou“ může být, že forma budování nového způsobu odvodu spalin dovoluje uvažovat i s použitím jednotlivých samostatných komínů, pro jednotlivé bytové jednotky, což umožňuje jednak budoucí nezávislost bytových jednotek a jednak při zvolení vhodného materiálu i možnost nezávislé výměny spotřebičů. Tedy variantu, kdy po provedené rekonstrukci odvodu spalin mohou být v některých bytových jednotkách zachovány stávající nízkoteplotní přetlakové spotřebiče v provedení TURBO s tím, že jejich výměna bude již pouze záležitostí majitele této bytové jednotky, aniž by byl nucen v rámci výměny řešit i rekonstrukci odvodu spalin. Stále ovšem platí, že je výhodnější vyměnit všechny spotřebiče současně. Proč tomu tak je, bylo vysvětleno v kapitole 1.2.

Prvním technickým řešením, které by mělo být zvažováno v případě, že stávající komín nelze pro odvod spalin použít, je jeho vložkování.

Vložkování je technické řešení úpravy komínu v případě, že tento není vyhovující buď z důvodu nevyhovujícího materiálu, nebo z důvodu nevyhovující dimenze. V kapitole 3. bylo naznačeno, že pokud se v rámci rekonstrukce nezmění počet připojených spotřebičů, nebude pravděpodobně důvodem vložkování nutnost upravit (zmenšit) dimenzi stávajícího komínu, ale důvodem budou především nevyhovující materiálové vlastnosti.

• Pokud vyjdeme z požadavku minimalizace investičních nákladů, bude optimální variantou použití společné vložky, která bude vložena do stávajícího komínu, a na kterou budou připojeny všechny spotřebiče současně a musí tedy být i všechny současně vyměněny.
• Alternativní variantou je použití samostatných vložek pro připojení jednotlivých bytových jednotek. Vzhledem k rozdělení společného odvodu spalin na odvody samostatné lze v tomto případě ponechat jak termín, tak výběr spotřebiče na majiteli konkrétní bytové jednotky s tím, že může být ponechán i spotřebič stávající.
• V případě, že stávající komín není možné vyvložkovat (což bude vyhodnoceno v následujících kapitolách) a současně bude zachován požadavek na využití stávajícího způsobu získávání energie, je nutno uvažovat o vybudování zcela nového systému odvodu spalin. Tedy o stavbě nového společného komínu nebo o stavbě nových komínu jednotlivých.

Základní varianty jsou tedy tři:

• osazení nové společné vložky do stávajícího komínu
• osazení samostatných vložek do stávajícího komínu
• stavba zcela nového komínu

Kapitola 5. Společná vložka

Zmiňovanou první variantou, navazující na zjištění, že stávající odvod spalin nelze použít, je možnost vložit do stávajícího komínu novou vložku společnou pro všechny připojené spotřebiče, tedy fakticky stav obdobný stavu stávajícímu. Tak jako vždy při společném řešení odvodu spalin, je i nyní podmínkou výměna všech připojených spotřebičů současně. Při výběru nové vložky ovšem není možné vycházet z čistých průměrů, protože nově instalovaná společná vložka má vždy integrovány sopouchy (odbočky) pro připojení jednotlivých spotřebičů. Je logické, že tyto sopouchy vyčnívají z vložky ven, a tudíž musí být zahrnuty do celkového průměru nutného pro montáž.

Pro příklad jsou v následujících tabulkách uvedeny rozměry vložek včetně průměrů osazených sopouchů.

Tab. Příklad srovnání charakteristických rozměrů trubek odvodu spalin včetně zahrnutí sopouchů. Montážní průměr je minimální vnitřní průměr trubky, do kterého lze danou vložku zasunout.

Z uvedených tabulek je zřejmé, že vložením nové společné vložky do stávajícího komínu dojde fakticky ke zmenšení průměru odvodu spalin, což může mít za následek snížení počtu maximálně připojitelných spotřebičů.

Spojením předchozích tabulek s dopočtem splnění provozních podmínek vznikly následující tabulky, a to jednak pro plastové vložky ALMEVA a jednak pro nerezové vložky SCHIEDEL.

Tab. Na vodorovné ose jsou vnitřní průměry stávajícího komínu, na levé svislé ose maximální průměr vložky a na pravé svislé ose maximální počet plynových kondenzačních spotřebičů. Zelená oblast představuje množinu kombinací, při kterých jsou splněny podmínky přetlaku a průtoku, a teplotní podmínka není splněna o 0,3 až 2,4 °C. Označení 60, 80 představuje varianty disponibilních sopouchů (připojení kouřovodů).

V tabulkách jsou do vzájemné kombinace zahrnuty čtyři veličiny, z nichž obvykle minimálně dvě jsou vlastníkovi stavby známy. Jedná se o:

• průměr stávajícího komínu
• počet připojených spotřebičů (v řadě nad sebou ze stejné strany)
• požadovaný průměr nového společného odvodu spalin
• průměr odkouření jednotlivých spotřebičů.

Ve většině případů budou k dispozici údaje o průměru stávajícího komínu na spodní vodorovné ose a počet připojených spotřebičů na pravé svislé ose. Průsečík těchto dvou údajů pak musí ležet v zeleném poli, ve kterém je současně uvedeno, pro jaký průměr odkouření jednotlivých spotřebičů je tato kombinace vyhovující. Na levé svislé ose lze pak odečíst vnitřní průměr nově instalované společné vložky.

Pokud je výsledkem uvedené kombinace políčko označené N, lze předpokládat, že tato varianta bude obtížně realizovatelná až nerealizovatelná.

Jedná se o řešení technicky i nákladově optimální. Pokud panuje shoda o současné výměně spotřebičů a současně jsou požadovány minimální náklady, jedná se o optimální řešení.

Přečtěte si také Společné komíny v bytových domech, 7. díl – Vložkování – samostatné vložky Přečíst článek