Reklama

Význam a využití historických školních budov

Vlastimil Růžička, redakce

Dvanáctý ročník mezioborové konference PROPAMÁTKY v Písku řešil téma obnovy a využívání škol. Díky dlouhému vývoji českého školství představují historické budovy škol široký stavební fond, který stále čeká na své využití. Setkání bylo určeno pro architekty, zástupce obcí a krajů, pracovníky památkové péče a samozřejmě i pro majitele školních budov, ať už v provozu, či hledajících nové využití.

Reklama

Třídenní setkání mělo několik různě zaměřených částí. Úvodní blok se zaměřil na písecké školství, které představili specialisté z Prácheňského muzea v Písku. Hlavní konferenční den pak zahájil Jan Šimek z Národního pedagogického muzea, který hovořil o historickém vývoji podoby školních budov v souvislosti s proměnou společnosti i legislativy. Následovaly přednášky profesora Karla Kibice s výsledky výzkumu o nejstarších školách a o tom, co se z nich zachovalo do současnosti a Jiřího Škabrady z Fakulty stavební ČVUT v Praze, který hovořil převážně o venkovských školách. O urbanistickém významu školních budov ve městech dále promluvila Alena Krusová z Národního památkového ústavu.

Odpolední program tvořil diskusní bloky zaměřené na konkrétní příklady obnovy a nového využití škol v současnosti. Poslední den byl určen exkurzím do vybraných lokalit na Písecku, kde se nacházejí zajímavé školní budovy. Jedná se například o budovu ZŠ v Protivíně, Střední rybářskou školu a Vyšší odbornou školu vodního hospodářství a ekologie ve Vodňanech, bývalou školní budovu ve Smrkovicích a řadu dalších. Odborný výklad zajistil Bohumír Bernášek z Prácheňského muzea v Písku. Konference se konala pod záštitou Ministerstva kultury ve spolupráci s Národním památkovým ústavem a městem Písek. Pořadatelem byl Institut pro památky a kulturu, který nám poskytl další informace.

Příklady některých škol

V materiálech, které poskytl institut, se představují školy jako důležité prvky městské i venkovské zástavby. Přibližují například obnovu jednotřídky v Možděnicích na Chrudimsku, konverzi Paarova zámečku v Pohořelicích na Brněnsku a restaurování výmalby sálu základní školy Komenium v Olomouci. Odborníci zdůrazňují, že historické školní budovy často podléhají nevhodným stavebním úpravám, které mohou setřít jejich původní hodnotu, také proto jsou průběžně zařazovány do Ústředního seznamu kulturních památek. V nedávné době byl soubor rozšířen například o budovy v secesním dekorativním stylu v Zárybech, areál v Hradci Králové od Václava Rohlíčka nebo podolské koleje ČVUT ve stylu takzvané sorely.

Možděnice

Památkově chráněný přízemní částečně roubený objekt čp. 37 z roku 1814 stojí v severní části obce Vysočina, v osadě Možděnice jižně od Chrudimi. V obci se v rámci příkladů lidové architektury nachází také historická kovárna nebo truhlářská a kolářská dílna. Postupná obnova probíhající v několika etapách se týkala zejména opravy poškozeného roubení zahrnující kompletní výměnu nejpoškozenějších trámů a eternitové střešní krytiny. Postupně byl ještě vytvořen nový vchod v zadní části vstupní síně.

Pohořelice

Památkově chráněný objekt Paarova zámečku v Lidické ulici čp. 12 je umístěn v blízkosti náměstí na pozemku dvora současné základní školy. Představuje dvoupodlažní budovu s valbovou střechou obdélného půdorysu. Sídlo si nechala po roce 1690 postavit v místě za Malým dvorem hraběnka Marie Paarová. Ve druhé polovině 19. století jej koupila obec a začala zámeček užívat jako provizorní učební prostory. Celková obnova zahrnující rozvody všech sítí, opravy podlah a stěn byla realizovaná pod dohledem pracovníků památkové péče. V interiérech se dochovala řada historických uměleckořemeslných prvků, prezentována je barevná dekorativní výmalba.

Olomouc

Památkově chráněná budova někdejší německé reálky v ulici 8. května čp. 501 s novorenesančním průčelím byla postavena podle projektu Augusta Krumholze a Vincence Kühna v letech 1873-1876. Jejím stavitelem byl Franz Kottas. Autorem sochařské výzdoby se stal Franz Melnitzky z Vídně. V prostoru tělocvičny se nalézá dekorovaná aula, autorem její výmalby z roku 1892 ve stylu neorenesančního dekorativismu byl pravděpodobně José Hilber. Znázorněna je zde řada mytologických výjevů a alegorických scén. Restaurátorský tým pod vedením Radomíra Surmy zahájil práce na stropě auly v roce 2016. Prostor chce město užívat k reprezentačním účelům a dalším kulturním akcím.

Oslovili jsme ředitele Institutu pro památky a kulturu o.s.p. Aleše Kozáka, který nám poskytl komentář ke konferenci PROPAMÁTKY Obnova školských budov a také k dalším aktivitám a možné spolupráci s píseckým institutem.

„Konferenci PROPAMÁTKY pořádáme pravidelně od roku 2008 a sejde se vždy okolo 100 lidí, zájem je odvislý od tématu. Větší zájem byl například u témat nádraží či pivovarů než u větrných mlýnů. V roce 2020 se budeme věnovat obnově a využívání historických budov lihovarů. Setkání bude probíhat v listopadu. V květnu se pak uskuteční naše pravidelná konference v dominikánském klášteře v Praze na téma financování památek. Máme několik odborných partnerů v oblasti obnovy památek, hlavním je společnost Wienerberger, respektive značka Tondach, pro oblast střech, další se pak zaměřují na fasády, izolace či samotné konstrukce a péče o ně. I zde je prostor ještě pro jednoho či dva partnery ideálně s celostátní působností. Jsme v kontaktu s ČVUT v Praze, zejména s fakultou architektury a stavební, dále pak s Výzkumným centrum průmyslového dědictví. Plánujeme navázat užší spolupráci i s dalšími technickými či humanitními obory napříč republikou. Dlouhodobě spolupracujeme s Ministerstvem kultury ČR, Národním památkovým ústavem, Sdružením historických sídel Čech, Moravy a Slezska a Asociací majitelů hradů a zámků.“