Energetická unie – rok první
Evropa pokračuje v naplňování konceptu Energetické unie. Zatím posledním krokem bylo představení balíčku, který řeší především bezpečnost dodávek zemního plynu. Tato sada návrhů ale rozhodně nebude pro letošek jedinou aktivitou.
Foto: Milan Šimoník
Národní konvent o Evropské unii se proto opět věnoval energetické politice a zejména třem aktuálním tématům – trhu s elektřinou, emisním povolenkám a úsporám energie. V pátek 11. března 2016 proto Národní konvent pro EU zorganizoval odborný kulatý stůl s názvem „Energetická unie: Rok poté“. Jednání se mimo jiné zúčastnil prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý, náměstkyně pro energetiku MPO ČR Lenka Kovačovská nebo člen představenstva ČEZ Ivo Hlaváč. K dispozici byl i podkladový dokument Hospodářské komory. Ten popisuje, kde se Energetická unie nachází a co nás čeká v nejbližší době. Stručné závěry diskuse jsou na stránkách Národního konventu.
1. Jaké jsou možnosti České republiky přispět k formování Energetické unie při vytváření vnitřního trhu s energiemi v oblastech zajišťování konkurenčního prostředí, přenosové infrastruktury, propojování trhů a posilování role spotřebitelů?
Připravovaná reforma trhu s elektřinou bude pro další vývoj evropské i národní energetiky klíčová a podstatným způsobem změní fungování evropské elektroenergetiky. EK zahájila konzultace v létě minulého roku, cílem je změnit fungování trhu s elektřinou, tak aby umožnilo maximálně a ekonomicky co nejfektivněji integrovat obnovitelné zdroje, při zachování bezpečnosti dodávek spotřebitelům. Dle prvních výsledků se většina účastníků konzultace přiklání k podobnému modelu jako je Strommarkt 2.0 v Německu, tedy „energy-only market“, se systémem „strategických rezerv“. Takový trh bude do vyrovnávání nabídky a poptávky motivovat maximum účastníků, tedy včetně malospotřebitelů a bude podporovat rozvoj nových flexibilních technologií a nástrojů pro výrobu, přenos a spotřebu. Nicméně v několika evropských zemích (Francie, Benelux, aj.) už existuje či se připravuje paralelní trh se záložními zdroji, tzv. „kapacitní trh“, takže hledání společného modelu může být ještě velmi obtížné.
Důležitým aspektem, který je zmíněn v prvních výsledcích konzultace, je zvyšování pravomocí evropských koordinačních orgánů, zejména ACER (agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů). To fakticky znamená postupné přenášení zodpovědnosti za národní energetickou bezpečnost na evropskou úroveň a je nutné toto důkladně diskutovat a jasně stanovit nejen práva, ale i zodpovědnosti ACER a dalších takových nadnárodních organizací, tak jak budou s postupem Energetické unie vznikat.
2. Jaké specifické kroky by měly být učiněny v rámci dekarbonizace energetiky v oblasti reformy systému EU ETS a v oblasti integrace obnovitelných zdrojů? Využívá ČR v této oblasti svého potenciálu?
Systém obchodování s emisními povolenkami (EU ETS) je nefunkční a jeho náprava je v nedohlednu. Zároveň má být větší pozornost věnována i snižování emisí ze zdrojů, které nejsou zahrnuty v EU ETS. Povolenky tedy ani nadále nebudou motivovat ke snižování emisí, hlavním tahounem tak zůstává větší či menší podpora OZE na úrovni jednotlivých členských států. Nízká cena povolenky zároveň znamená menší objem peněz na úspory a modernizaci energetiky. Zatímco cena povolenky se potácí kolem 5 EUR/t CO2 a pro rok 2020 se odhaduje cena 10 EUR/t, v některých zemích zpoplatnění uhlíku funguje. Ve Velké Británii, která již před několika lety přijala tzv. antifosilní zákon, je cena CO2 nyní 22 GBP (podobný zákon nyní připravuje i Sobotkova vláda). Ve Švédsku je zdaněna výroba tepla z fosilních paliv, teplo pro domácnosti více než 100 EUR/t, výroba tepla v průmyslu pětinou této částky. To podporuje jak OZE tak stabilní produkci biomasy.
3. Jakým způsobem efektivně využít potenciál energetických úspor v ČR, který zůstává doposud nevyužitý, a přijatý cíl pro rok 2020 se zdá být reálně ohrožen?
ČR plní své závazky v podílu výroby energie z OZE a snižování emisí CO2. Ale v oblasti energetických úspor je to horší. Jedná se o komplikovanou agendu, která je řešena v 8 operačních programech na několika ministerstvech a je tedy náročnější na koordinaci. O tomto tématu hovořil podrobněji v rozhovoru pro server Euractiv náměstek ministra průmyslu Vladimír Sochor.
Závěr – nejistota je jedinou jistotou
Jedním z hlavních cílů Energetické unie je solidarita, přitom Německo prosazuje Nordstream 2, který jde proti tomuto principu. EK chrlí směrnice, ale není schopna zajistit jejich plnění. Národní zájmy jsou velmi rozdílné a jejich sjednocení velmi obtížné, EK není všemocná a některé regulace situaci spíše zhoršují. Někteří diskutující dokonce mluvili o plánu „B“, tedy že by Česko mělo být připraveno zkoordinovat své energetické politiky pro případ, že by celoevropská pravidla či jejich nedodržování vedla k další destabilizaci energetického sektoru. Prioritou však pro Česko stále zůstává společné evropské řešení. Česko své závazky v zásadě plní, takže bychom dle závěrů diskuse měli důrazněji hájit své národní zájmy i vyžadovat plnění dohodnutých principů i od ostatních.
Chaos v evropské energetice „nezavinili“ ani Němci, ani OZE. Jde o komplex mnoha různých vlivů, ovlivňujících českou, evropskou i světovou energetiku, které si vynucují zásadní transformaci energetického sektoru, kterou však nelze „naplánovat“. Proto je současný „chaos“ v energetice zdá se nevyhnutelným průvodcem těchto změn a je na každé zemi, zda dokáže zmobilizovat svůj potenciál a tuto transformaci zvládne, nebo ji bude rozkrádat, jak se stalo v případě českého fotovoltaického tunelu.