Energetická unie? Zatím jen obrana národních energetických zájmů

Zatím stačí společný energetický trh

Přednášející 1. panelu

Adam Janczak

Orientace na lokální energetiky byla patrná hned v prvním bloku, jenž zahrnoval zejména zahraniční hosty. Adam Janczak z polského ministerstva zahraničních věcí uvedl, že polský návrh, aby země EU nakupovaly společně energetické suroviny ze zahraničí (zejména plyn), je stále aktuální. Evropský trh s plynem je málo diverzifikovaný a pro Polsko to znamená vyšší ceny plynu.

Juris Ozolins

Na to oponoval Juris Ozolinš z lotyšského ministerstva zahraničních věcí, že Evropa má nyní dva terminály na zkapalněný plyn u Severního moře – jeden v Litvě a jeden právě v Polsku. Pokud máme díky těmto terminálům přístup na světový trh, není třeba budovat monopol. Nicméně zdůraznil důležitost společného trhu s energiemi.

Němečtí hosté podle očekávání obhajovali svou Energiewende. Dle Tobiase Brennera z německého ministerstva životního prostředí se Energiewende protíná s cíli evropské klimatické politiky, tzn. snižování emisí skleníkových plynů, zvyšování energetických úspor a využívání OZE.

Tobias Brenner

Katarina Umpfenbach

Z ekonomického hlediska jsou OZE výhodné, protože jsou stále levnější, nespotřebovaná energie je potom ještě levnější. Toto tvrzení zaznělo na konferenci opakovaně. Úspory energie jsou „nejlevnějším zdrojem energie“, energii ušetřit je výhodnější než stavět zdroje nebo energii dovážet. Tobias Brenner zároveň připustil, že dosavadní průběh Energiewende byl velmi nákladný a doposud nevedl k velkému snížení emisí. Německo nicméně tyto chyby vzalo na vědomí a na nápravě obojího se pracuje. Katarina Umpfenbach z německého Ekologického institutu doplnila, že dekarbonizace není jen evropský projekt. Připojují se i USA, Kanada i Čína. Spolupráce se v případě energetiky určitě vyplatí, mj. umožní rychlejší zlevnění technologií.

Václav Bartuška

První blok moderovala Alice Stollmeyer, twitterka o tématech energetické a klimatické politiky EU

Václav Bartuška z Ministerstva zahraničí se ve věci dalšího vývoje evropské energetiky vyjádřil konzervativně. Stavba energetické infrastruktury probíhá velmi pomalu a vzájemná nedůvěra členských států vůči EU i vůči sobě navzájem zpomaluje hlubší integraci unie i po stránce energetické. Změny v energetice v nejbližších letech tedy nebudou tak zlomové a dramatické, jak by se při momentálních debatách o energetické unii mohlo zdát. Tyto předpoklady potvrdila i následná diskuze. Energetická unie by měla vnést do energetiky jistotu, která tam nyní po všech stránkách chybí. V energetice je nejistota politická, technologická i ekonomická. V dosavadní debatě se zatím prosazují národní zájmy spíše než spolupráce. Za těchto okolností se velmi těžko dělají dlouhodobé investice, které energetika vyžaduje. Současný návrh energetické unie je ovšem přínosem už z toho důvodu, že se o nutnosti spolupráce mnohem více mluví a rozvíjí se komunikace na toto téma mezi státy navzájem.

Silná kritika aktualizace státní energetické koncepce

Vladimír Vlk

Druhý blok konference byl věnovaný české energetice a s energetickou unií souvisel jen málo. Vladimír Vlk z MPO uvedl aktualizovanou státní energetickou koncepci (ASEK) jako „živý dokument“, tedy s předpokladem, že se bude ještě aktualizovat. Vláda stála před dilematem, jestli ji přijmout nebo celou předělat, nicméně původní verze už byla dost rozjednaná a byla k ní udělaná SEA, tak byla upravena a přijata. Další řečníci potom na ASEK nenechali nit suchou.

Martin Sedlák

Petr Hanák

Martin Sedlák z Aliance pro energetickou soběstačnost ASEK vytkl, že sází vše na jednu kartu. Dostavba českých jaderných elektráren je zatím z ekonomického hlediska dosti nereálná a ASEK náhradní řešení neobsahuje. Petr Hanák z bankovní unie se znovu pozastavil nad důvěrou – vláda ČR v roce 2005 přiznala podporu OZE. Tato podpora následně nebyla ze strany vlády včas korigována a současné vlády ji plánují zpětně upravovat. Za takto nejistých podmínek se nemá vůbec cenu pouštět do tak velké a rizikové investice, jakými jsou dostavby Temelínu a Dukovan. Ať raději český stát investuje do sítí – je to velmi užitečné a bezpečné.

Michal Šnobr

Korunu kritice ASEK nasadil Michal Šnobr, analytik J&T. Podle něj přijatá ASEK v této podobě prostě není relevantní. Nové jaderné elektrárny v tuto chvíli nelze rozumně financovat, a přitom jednostranná orientace ASEK na jádro neposkytuje prostor jiným zdrojům. Opomíjena je zejména plynová varianta, která je mnohem levnější a flexibilnější. Plynová infrastruktura je v ČR přitom dobře rozvinutá, napojená na zahraničí a dá se využít i pro další alternativy, např. pro biomethan nebo power2gas. Michal Šnobr zmínil, že současných jaderných elektráren si velmi váží a pro českou energetiku je dobře, že jsou postavené a v provozu. Avšak co se týče výstavby dalších bloků, ČR si vzhledem k míře svého vlivu v EU nemůže dovolit radikálně odlišnou koncepci od zbytku Evropy. Na konec svého vystoupení zdůraznil, že transformace energetiky není krize. Tou by byla, kdyby energie bylo málo, ale energie je dost. V krizi jsou tradiční podniky, které se odmítají přizpůsobit.

Aleš Chmelař

V kritickém duchu vůči přehlížení alternativ se nesla i diskuze po druhém bloku. ASEK českou energetiku zakopává v minulosti a předpokládá, že se v energetice v příštích 50 letech nic lepšího než jádro nenajde. Přitom před deseti lety málokdo slyšel o horizontálních vrtech nebo o akumulátorech, jaké nyní představuje Tesla. Ekonom úřadu vlády Aleš Chmelař podotkl, že nebudeme-li v ČR rozvíjet technologie obnovitelných zdrojů, hrozí, že nebudeme využívat lokální multiplikátor. To znamená, že peníze investované do obnovitelné energie na rozdíl od ostatních zemí půjdou do zahraničí, místo aby zůstávaly doma.

I od kritiků ASEK nakonec zazněla skepse k momentální podobě energetické unie. Podle Michala Šnobra dosud EU nemá nástroje na to, aby energetickou unii na členských státech vynutila. Martin Sedlák doplnil, že v tuto chvíli koncept energetické unie obsahuje jen málo konkrétní kroků ke svému dosažení.

Mezinárodní konference Energetická unie byla pořádána Analytickým centrem Glopolis a zastoupením Evropské komise v ČR. První blok moderovala Alice Stollmeyer, významná twitterka o tématech energetické a klimatické politiky EU, druhý blok moderoval Jiří Čáslavka, vedoucí ekonomické sekce Glopolis.