Redakční návštěva: Areál srubových a hliněných domů Libchavy
„V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit. Nebyla to žádná ošklivá, špinavá, vlhká díra, plná konečků žížal, (…) byla to hobití nora, a to znamená komfort.“ A přesně takový komfort, jak jsme si vypůjčili z úvodu Tolkienova Hobita, můžeme nalézt v českém „hobitíně“, jinak Koučink akademii a Apartmánech na vršku v obci Libchavy na Orlickoústecku. Samotný areál složený z komplexu srubových staveb a dalších budov využívajících pro konstrukci a zařízení převážně přírodní materiály a postupy, má tak silné genius loci, že bude nejtěžší se v následujícím textu umět odpoutat od pocitového vnímání místa a soustředit se na chytrá stavební řešení a detaily, kterými je areál doslova prošpikován.
Pozemek o rozloze 0,7 hektaru se nachází v mírném svahu nad obcí Libchavy. Je tvořen vzájemně propojeným srubovým komplexem, který je situován do kříže s centrální největší dvoupatrovou srubovou stavbou, jejíž dolní patro je částečně zapuštěno v terénu. V něm je také schována automatická kotelna, která vytápí většinu budov v areálu. Centrální srub je obklopen čtveřicí menších srubů o půdorysu osmiúhelníků, ty jsou k němu připojeny zastřešeným podloubím. Nosnou konstrukci srubů tvoří smrkové dřevo, v interiérech je pro každý srub nebo apartmán použito odlišné dřevo, můžeme zde nalézt modřín, smrk, dub, borovici, jedli, břízu, javor nebo buk. Odlišné varianty dřeva jsou rozpoznatelné jednak zabarvením, dotykem, ale i vůní.
Do peletové kotelny v ponožkách
Zdrojem veškerého vytápění je biomasa, ve společné kotelně je instalována dvojice peletových kotlů o jmenovitém výkonu 25 a 50 kW. Palivo je automaticky dopravováno z velkokapacitního sila, které se doplňuje z big-bagů venkovní násypkou. Alternativně k peletám je používán jako palivo také námel. Mimo hlavní topnou sezónu je využíván pouze 25kW kotel, který také zabezpečuje přípravu TUV během celého roku. V topné sezóně se při vyšší spotřebě tepla provozuje 50kW kotel, pouze v extrémních případech je nutné zapínat oba kotle současně. Provoz kotelny je velice čistý, to dokazuje i vstup v ponožkách, což jsem zatím zažil poprvé. Do okruhu vytápění je vsazena akumulační nádrž a připojen je rovněž interiérový kotel s teplovodním výměníkem na kusové dřevo, který je umístěn v hlavní místnosti centrálního srubu jako obestavba. Rozvod topné vody je navržen pomocí spiro trubek, které jsou v obytných místnostech zakrytovány obkladem stěn, částečně je použito i podlahové vytápění.
Biomasa na střechách i zdech
Dominantním prvkem všech staveb v areálu je zelená střecha. Tu můžeme nalézt i na propojovacích podloubích mezi jednotlivými sruby, i na dalších staveních v areálu (školka, přístřešek s občerstvením). Zelené střechy jsou nadstandardně sklonité a osázené extenzivními rostlinami, tvořícími souvislý pokryv. Střechy nejsou opatřeny okapy, rostliny dostatečně zadržují vodu. V případě déle trvajících dešťů voda postupně prosakuje a okapává v předem zvolených místech dolů.
Pro izolace pláště srubů byly pochopitelně použity také výhradně přírodní materiály. Pro tepelnou izolaci zelené střechy posloužila konopná izolace, stěny jsou zaizolovány ovčí vlnou. Povrch stěn tvoří z největší části samotné dřevo, které je v interiéru ošetřeno směsí lněného oleje a včelího vosku, některé stěny jsou pokryty hliněnou omítkou a nátěrem. Za zmínku stojí úprava vnějších omítek druhé části staveb v areálu – apartmánů. Zde je pro vyšší tvrdost použita hliněná omítka s příměsí hnoje. Vnitřní povrchy stěn, které musí disponovat vysokou odolností vůči vodě, jsou provedeny tzv. marockým štukem neboli tadelaktem. To se týká především sociálních zařízení vč. sprchových koutů a obkladů kolem umyvadel a záchodových mís.
Vnitřní řešení z přírodních materiálů
V interiéru centrálního srubu je k vidění nepřehlédnutelné řešení stropní konstrukce. Zde je přiznána masivní příhradová konstrukce z kulatiny, která je spojena pomocí speciálních na míru zhotovených ocelových prvků. V celém areálu se velmi složitě hledají pravé úhly, nejinak je tomu i v případě oken a dveří. Proto jsou použita špaletová okna s drásaným povrchem s povrchovou úpravou z včelího vosku. Na nich vynikne nejen struktura dřeva, ale jsou přiznány i nerovnosti při ručním opracování, což výslednému efektu jenom prospívá. Výplní je izolační dvojsklo.
Areál nabízí i další méně tradiční prvky. Prvním z nich je jurta, která slouží jako seminární místnost nebo herna pro děti. Jurta je izolována ovčí vlnou a pro vytápění slouží krbová kamna na dřevo. Osvětlení je zabezpečeno čtveřicí celoprosklených dveří a stropním oknem. Přirozené osvětlení sluncem je využito skoro ve všech stavbách v areálu, v apartmánech jsou instalovány střešní světlíky, které dobře prosvětlují veškerý prostor k ubytování. Zde můžeme také nalézt plno chytrých detailů, které upoutají pozornost. V koupelnách to jsou ručně dělaná umyvadla, křivolaké dělící stěny z tadelaktu u sprchových koutů, nebo detaily zakrytování ventilátoru odvětrání par. V obytných místnostech je to na míru zhotovený nábytek včetně kuchyňských linek, na kterých bychom je stěží hledali pravý úhel. S tím synergicky koresponduje pouze částečně opracovaná nosná konstrukce trámového stropu a dřevěná podlaha v záměrně křivolakém stylu.
Hliněná chlebová pec
V krytém venkovním posezení můžeme nalézt zajímavou stavbu hliněné chlebové pece. Jedná se o plně funkční repliku jedné z nejstarších vymetacích pecí s několika vylepšeními. Vnitřní vrstva hlíny s pískem, která slouží k akumulaci tepla, je obestavěna izolační vrstvou slámy máčené v hlíně, aby teplo v peci vydrželo co nejdéle. Pod šamotovou podlahou pece je izolace posílena vrstvou prázdných lahví. Pec se roztápí 1,5 až 2 hodiny malým ohněm udržovaným vevnitř, přičemž vchod pece slouží zároveň jako komín. Díky klenutému stropu pece uvnitř dobře cirkuluje vzduch. Když podlaha a stěny pece naakumulují dostatek tepla, zbytek paliva vymeteme ven a zavřeme dvířka. V rozpálené peci je přes 300 ˚C, lze péci pizzu, placky i chléb.