V průběhu životnosti spřáhnutých dřevo-betonových konstrukčních prvků dochází v důsledku dotvarování a smršťování materiálů ke změně napjatosti a ke změně celkových přetvoření, což významně ovlivňuje zejména jejich dlouhodobou únosnost. Spolehlivé navrhování spřáhnutých dřevo-betonových konstrukčních prvků z hlediska dlouhodobého působení si vyžaduje takový výpočtový model, který dokáže s dostatečnou přesností předpovídat přetvoření spřáhnutých prvků v průběhu jejich životnosti. Prezentované výpočtové modely představují správné přístupy k této problematice.

Dřevěné prvky, byť i lokálně narušené, vykazují využitelné tuhostní a pevnostní parametry, s kterými mohou po úpravě přispět i nadále k plnění současných požadavků. Zkušenosti se starými dřevěnými konstrukcemi např. krovy kostelních věží prokazují schopnost dřeva uloženého ve vhodném prostředí podržet si své materiálové vlastnosti po řadu staletí.

Životnost a funkční spolehlivost staveb a konstrukcí ze dřeva a z materiálů na bázi dřeva je výrazně ovlivňována vlhkostí těchto materiálů. Běžné tepelnětechnické posouzení lze považovat za ne zcela dostačující pro odhalení těchto vlivů na funkční spolehlivost a životnost konstrukcí a staveb na bázi dřeva. V článku uvádíme výsledky měření vlhkosti dřeva ve vzorcích obvodových stěn osazených mezi klimatizačními komorami a porovnání naměřených hodnot s hodnotami vypočtenými námi doporučeným způsobem z bilance vlhkosti v konstrukci podle ČSN 73 0540.

Provádění horkovzdušné sanace dřevěných konstrukcí napadených dřevokazným hmyzem je účinná a ekologická metoda hubení biologických škůdců napadajících dřevo známá především v západních částech Evropy. V případech historických krovů a konstrukcí je tzv. termosanace nejvhodnější účinná a nedestruktivní likvidace dřevokazného hmyzu.

V příspěvku jsou shrnuty poznatky z teoretické analýzy a návrhu dvou konstrukcí, u nichž jako hlavní konstrukční materiál bylo použito lepené lamelové dřevo. V rámci teoretické analýzy byly uvažovány i výpočtové modely zohledňující vliv poddajnosti podpor a spojů na celkové působení konstrukcí. V případě bazénové haly jsou prováděna geodetická měření přetvoření konstrukce v různých stadiích jejího působení. Na základě vyhodnocení získaných údajů bude možné ověřit reálné chování konstrukce.

Kvalita dřevostaveb souvisí (mimo jiné) s materiálem nosných prvků. V rámci projektu výzkumného záměru byly provedeny zatěžovací zkoušky na dvou různých modelech dřevobetonových stropních konstrukcí s využitím betonu z druhotných surovin.

Rozvoj dřevostaveb v České republice vychází mimo jiné z požadavku realizovat co nejvíce nízkoenergetické stavby. Stále ale existuje široká veřejnost, která se dřevostaveb obává hlavně ve vztahu k požáru. Při požáru, na rozdíl od oceli, dřevo neztrácí svou pevnost a tuhost. Zbytkový profil si ve většině případů zachovává své vlastnosti a je dále schopen přenášet zatížení.

Poruchy dřeva zabudovaného ve stavbách zpravidla začínají jako drobná poškození, která rostou úměrně s naší nevšímavostí. Brzké odhalení a zákrok v pravou chvíli vyřeší problém na dlouhou dobu a za přijatelnou cenu. V případě, že závady zůstávají bez povšimnutí, prudce stoupá nebezpečí znehodnocení interiérových částí budov nebo dokonce narušení statiky nosných konstrukcí, čímž se rapidně zvedá cena záchranných prací.

Metoda likvidace dřevokazného hmyzu horkým vzduchem je známa v Německu již od roku 1930. Do dnešní podoby však dostála mnohých změn a technologických úprav. Smysl má pouze při aktivním napadení hmyzem. Jednoznačný důkaz aktivního napadení je nález živých larev po otesání dřevěných profilů nebo výskyt brouků.

Termín hrubá stavba není v současné legislativě nikde zakotvený. Jedná se o pojem zvykový, který je však ve stavební teorii i v praxi běžně používán. Pochází z období centrálně plánovaného hospodářství, kdy se stavební činnosti členily na hlavní stavební výrobu - HSV a přidruženou stavební výrobu - PSV. Hrubá stavba se týká prací HSV - základů, vertikálních a horizontálních nosných konstrukcí a nosných prvků zastřešení, což jsou krovy nebo vazníkové soustavy.