Zásady pro navrhování a provádění horkovzdušné likvidace dřevokazného hmyzu

1. Úvod

Obr. 1: Dřevěné prvky napadené tesaříkem krovovým

Dřevokazný hmyz je jedním z biologických škůdců dřeva. Napadá dřevní hmotu jak samostatně, tak také souběžně s ostatními biologickými dřevokaznými škůdci (dřevokaznými houbami, hnilobou či plísněmi). Mezi dřevokazný hmyz (Insecta), který v budovách napadá konstrukční dřevo, patří brouci (Coleoptera), blanokřídlí (Hymonoptera), motýli (Lepidoptera) a termiti (Isoptera) – viz [1]. Pro dřevěné konstrukční prvky lze považovat za nebezpečné napadení technickými škůdci (brouky), kteří vytvářejí požerky a tím snižují kvalitu dřevní hmoty. Mezi takové řadíme brouky z čeledi tesaříkovití (Cerambycidae), červotočovití (Anobiidae), a hrbohlavití (Lyctidae).

Výskyt a vývoj dřevokazného hmyzu se uskutečňuje, jestliže jsou splněny pro něj vhodné životní podmínky. K nim patří:

• minimální vlhkost dřeva – cca 10 %,
• minimální teplota – cca 12 °C. Viz [1].

Dřevokazný hmyz dále potřebuje k životu kyslík, nepotřebuje však světlo. Uvedená hodnota minimální vlhkosti pro výskyt dřevokazného hmyzu je 10 % [1], což je hodnota, kterou je možno zachovat pouze ve vytápěném interiéru. Při situování dřevěných prvků v nevytápěném interiéru (například v půdních prostorách apod.) či v exteriéru vzniká riziko jejich napadení dřevokazným hmyzem.

Pro sanaci dřeva napadeného dřevokazným hmyzem existuje několik metod. Jednou z nich je i likvidace dřevokazného hmyzu horkým vzduchem, která má význam při aktivním napadení biotickými činiteli.

Obr. 2: Pohled na horkovzdušné ohřívače a rozvodná potrubí

Principem uvedené metody je likvidace dřevokazného hmyzu, ve všech jeho vývojových stadiích, zahřátím dřevěných prvků horkým vzduchem v celém jejich průřezu na teplotu minimálně 55 °C a to po dobu nejméně jedné hodiny. Při dosažení uvedené teploty dochází ke koagulaci bílkovin dřevokazného hmyzu a tím k likvidaci ve všech jeho stádiích. Viz [1].

Horký vzduch o teplotě 100 až 120 °C, který se ohřívá ve speciálních mobilních ohřívačích, se pomocí potrubí vhání do místa, ve kterém jsou napadené dřevěné prvky situovány (například do půdního prostoru). Viz obr. 2.

Vzhledem k tomu, že dřevo je z hlediska šíření tepla materiálem poměrně málo vodivým (součinitel tepelné vodivosti dřeva se pohybuje přibližně v rozmezí λ = 0,18 ÷ 0,49 W.m⁻¹.K⁻¹ – v závislosti na skutečnosti, zda se jedná o dřevo tvrdé či měkké a na směru tepelného toku, zda tepelný tok směřuje kolmo k vláknům či rovnoběžně s vláky) je třeba, v závislosti na velikosti průřezu dřevěných prvků působit horkým vzduchem obvykle několik hodin. Po celou dobu procesu se provádí kontinuální měření teploty uvnitř vybraných, z hlediska vedení tepla nejnepříznivějších, sanovaných dřevěných prvků. Tento způsob je energeticky dosti náročný, ale je šetrný k životnímu prostředí. Neposkytuje však žádnou ochranu proti opětovnému napadení dřevokazným hmyzem. Tu je nutno řešit jiným vhodným způsobem.

U některých typů dřevěných konstrukcí může být provedení horkovzdušné likvidace dřevokazného hmyzu problematické (např. u krovů věží, u horních plášťů dvouplášťových plochých střech, jež jsou tvořeny dřevěným bedněním, u některých konstrukčních typů dřevěných stropů apod.).

Horkovzdušnou likvidaci dřevokazného hmyzu provádějí specializované firmy. Pro projektování a provádění tohoto způsobu sanace neexistuje v České republice žádný předpis. Částečně je možno vycházet například z dokumentu WTA [6]. Proto jsou v následujícím textu formulovány zásady pro projekční návrh i pro vlastní provádění horkovzdušné likvidace dřevokazného hmyzu.

2. Průzkum dřevěné konstrukce

Projekčnímu návrhu sanace dřevěných prvků napadených dřevokaznými biologickými škůdci a tedy i hmyzem musí předcházet průzkum dřevěné konstrukce, a to:

1. Mykologický průzkum.
2. Stavebně technický průzkum.

U objektů historických a památkově chráněných je nutno provést také stavebně historický průzkum.

2. 1 Mykologický průzkum

Pokud existuje podezření na skutečnost, že některé prvky dřevěné konstrukce jsou napadeny některým z biologických dřevokazných škůdců (dřevokazné houby, dřevokazný hmyz, hniloba, plísně), provede se mykologický průzkum, jehož výstupem budou, kromě jiného také, pokud se týká dřevokazného hmyzu, odpovědi na následující otázky:

1. Jsou dřevěné prvky skutečně napadeny dřevokazným hmyzem?
2. V případě, že některé dřevěné prvky jsou napadeny dřevokazným hmyzem:
   O které prvky konkrétně se jedná?
   Jaký druh hmyzu se v těchto prvcích vyskytuje?
   Jaký je rozsah tohoto napadení?
   Je toto napadení aktivní?
   O jaký stupeň poškození se u napadených prvků jedná?
3. Jaká metoda (event. kombinace metod) je vhodná pro likvidaci zjištěného dřevokazného hmyzu?

Obr. 3: Detailní pohled na dřevěný prvek s výletovými otvory po dřevokazném hmyzu

Stupeň poškození dřevěného prvku požerky dřevokazného hmyzu je možno odhadnout podle počtu výletových otvorů připadajících na 1 m² povrchu dřevěného prvku – viz tab. 1.

Pokud se jedná o požerky tesaříka krovového, které se nacházejí těsně pod neporušeným povrchem dřevěného prvku – zde je možno určit rozsah napadení dřeva po vylomení povrchových vrstev dlátem.

Přesněji je možno rozsah napadení dřevěného prvku dřevokazným hmyzem určit pomocí některé vhodné nedestruktivní metody – například ultrazvukové impulsové metody rentgenové diagnostiky apod.

2. 2 Stavebně technický průzkum

Výstupem stavebně technického průzkumu dřevěné konstrukce a konstrukcí souvisejících je jejich posouzení z hlediska statického a vlhkostního. Musí zde být, kromě jiného, obsaženy odpovědi na následující otázky:

Obr. 4: Poškození dřevěných prvků v důsledku zatékání srážkové vody

1. Chybí v dřevěné konstrukci některé prvky? Pokud ano, o které prvky se jedná? Má tato skutečnost negativní dopad na celkovou statickou funkci a únosnost konstrukce?
2. Nejsou v důsledku napadení některým z biologických dřevokazných škůdců některé prvky, nebo spoje prvků natolik oslabeny, že jejich únosnost je nižší, než je požadováno?
3. Jaký je vlhkostní stav jednotlivých prvků dřevěné konstrukce? Byla u některých dřevěných prvků zjištěna vysoká vlhkost, tedy vlhkost vyšší, než odpovídá rovnovážné vlhkosti prostředí, ve kterém jsou prvky zabudovány? Jaká metoda je v tomto případě vhodná pro sanaci dřevěných prvků o vysoké vlhkosti?
4. Jsou některé dřevěné prvky v důsledku jejich vysoké vlhkosti poškozeny? O jaký způsob a stupeň poškození se jedná? Jaká metoda je v tomto případě vhodná k sanaci poškozených dřevěných prvků?

V této fázi je třeba také zjistit, zda se v dotčeném prostoru nevyskytují chránění živočichové (například netopýři, některé druhy ptactva apod.). V pozitivním případě je třeba situaci projednat s příslušnými institucemi, které rozhodnou o dalším postupu.

3. Projekční návrh sanace dřevěné konstrukce

Projekční návrh sanace dřevěných prvků napadených dřevokazným hmyzem musí vycházet z průzkumů uvedených v kap. 2.

V rámci projekčního návrhu sanace dřevěných prvků napadených dřevokazným hmyzem, případně některým z dalších biologických dřevokazných škůdců či nebiologických poškození je nutno z koncepčního hlediska důkladně zvážit vhodný způsob sanace (resp. kombinaci více způsobů). A to z hlediska:

1. Technického.
2. Památkové ochrany.
3. Technologie provádění.
4. Budoucího užívání prostoru, který je v kontaktu se sanovanou konstrukcí.
5. Ekonomického.

Projekční návrh sanace poškozených dřevěných prvků či celé konstrukce se bude uskutečňovat zpravidla pomocí kombinace několika (alespoň dvou) metod. Návrh jedné metody bude spíše výjimečný.

V rámci projekčního návrhu sanace poškozených dřevěných prvků či celé konstrukce je nutno důkladně vyřešit odstranění případných konstrukčních vad, které jsou příčinou, nebo zvyšují následující riziko:
a) Vzniku statického poškození konstrukce.
b) Negativního působení vody na dřevěné prvky.
c) Negativního působení vodní páry obsažené ve vzduchu na dřevěné prvky.
d) Vzniku požáru.

K bodu a):

Jedná se například o doplnění chybějících prvků dřevěné konstrukce, zvýšení únosnosti nedostatečně únosných dřevěných prvků, nebo jejich odlehčení, opravu poškozených spojů jednotlivých dřevěných prvků. Dále pak o výměnu prvků, které v důsledku napadení některým z biologických dřevokazných škůdců byly natolik oslabeny, že jejich únosnost je nižší, než je požadováno.

K bodu b):

Jedná se například o působení srážkové vody v důsledku jejího zatékání skrze netěsnosti ve střešním plášti (v důsledku poruchy střešní krytiny, chybného řešení úžlabí, nároží, detailů u šikmých a strmých střech atd.).

Dále se jedná o případy, kdy je dřevo vystaveno přímému působení vody. V exteriéru to může být například:

• přímý kontakt dřeva se zeminou
• dřevěný prvek je situován v místě, kde může docházet k hromadění sněhu (např. v důsledku jeho navátím větrem)

V interiéru pak zejména místa, která jsou ohrožena postřikem, přímým smáčením či zaplavením (např. v koupelnách, ve sprchách či v kuchyních). Nebo zatékání vody do podkladních vrstev podlahy či do dřevěné stropní konstrukce při mytí podlah.

Podle potřeby se provede návrh ochrany dřevěných konstrukcí či jednotlivých prvků vhodným stavebně technickým opatřením za účelem úplného vyloučení, nebo alespoň částečného omezení negativního vlivu srážkové vody či vodní páry obsažené ve vzduchu na dřevěné prvky či celé konstrukce.

K bodu c):

Dřevěné konstrukce a prvky musí být zabudovány a uloženy tak, aby bylo zajištěno volné proudění a dostatečná výměna vzduchu v jejich nejbližším okolí. Dřevěné prvky nesmějí být těsně zazděny. Pro zabezpečení volného proudění vzduchu postačí mezera o tl. 50 mm. Nedodržení této zásady je často, zejména u starších objektů, příčinou destrukce zhlaví stropních trámů a krokví. Často jsou destruovány také pozednice, zejména pokud jsou uzavřeny ze tří stran (např. pod atikou, apod.). Pokud jsou uloženy na zdi (např. zhlaví trámů, pozednice, apod.) je třeba, aby kontaktní plochy byly impregnovány.

Nedostatečná výměna a proudění vzduchu ve vzduchové mezeře sou také často příčinou destrukce dřevěných konstrukcí u dvouplášťových střech s horním pláštěm tvořeným dřevěným bedněním, uloženým na dřevěných trámech.

Dále pak u dřevěných podlah, na kterých byla dodatečně položena neprodyšná krytina (např. z PVC).

U střech, jejichž nosná konstrukce je tvořena dřevěným bedněním dochází na střešní krytině (např. ocelový pozinkovaný plech), která má nízkou povrchovou teplotu ke kondenzaci vodní páry, která následně způsobuje vyšší vlhkost dřeva.

Problematické může být také nedostatečné větrání koupelen, nad kterými se nacházejí dřevěné stropy. Případně ještě navíc, pokud jsou koupelny situovány nad sebou.

Z hlediska ochrany dřeva proti zemní vlhkosti je třeba, aby tyto byly osazeny minimálně 300 mm nad úroveň terénu.

O problematice negativního působení srážkové vody a vodní páry u šikmých a strmých střech je podrobně pojednáno např. v [9].

K bodu d):

Závažnou a z požárního hlediska velmi nebezpečnou poruchou u jednovrstvých komínů je umístění dřevěných prvků v těsné blízkosti komínových těles. Nebo dokonce jejich uložení na komínovém zdivu. Jedná se zpravidla o dřevěné prvky stropních konstrukcí a krovů. S touto poruchou je možno se setkat zpravidla ve staré bytové zástavbě.

Pokud je dřevo vystaveno působení vysokých teplot, může dojít k jeho vznícení (teplota vznícení dřeva se pohybuje v rozmezí od 200 do 400 °C [1]). Větší nebezpečí hrozí u komínového zdiva porušeného ve spárách, kde příčinou požáru může být jiskra, nebo nedopalek, které se dostanou k dřevěnému prvku. Tento problém je možno odstranit vyvložkováním komínového průduchu vhodným typem komínových vložek. Případně také provedením tepelně izolační vrstvy mezi komínovým pláštěm a vložkami.

Riziko požáru může hrozit také u vícevrstvých kovových komínů. A to tehdy, jestliže v místě průchodu komína dřevěným stropem nebo dřevěnou konstrukcí střechy dojde k rozpojení komínového pláště a následně k sednutí vláknité tepelné izolace. Nebo pokud není dodržena patřičná tloušťka tepelné izolace, která je potřebná z důvodu ochrany dřevěné konstrukce.

V uvedených případech je nutno respektovat příslušná ustanovení ČSN 73 4201 [4] a předpisů [3] a [5].

Pokud bude na základě výše uvedeného shledán takový rozsah poškození dřevokazným hmyzem, že jeho sanace pomocí jiných metod bude z hlediska technického, památkové ochrany, technologie provádění, budoucího užívání i ekonomického méně vhodná nebo zcela nevhodná, navrhne se provedení horkovzdušné likvidace dřevokazného hmyzu. A to buďto samostatně, nebo v kombinaci s jinou vhodnou metodou (resp. metodami).

3. 1 Prováděcí projekt sanace dřevěné konstrukce při použití horkovzdušné likvidace dřevokazného hmyzu

Jestliže bude v rámci projekčního řešení rozhodnuto o použití horkovzdušné likvidace dřevokazného hmyzu, je třeba tuto skutečnost zahrnout do prováděcího projektu sanace.

Prováděcí projekt při návrhu sanace dřevěných prvků horkovzdušnou likvidací musí obsahovat:

1. Technickou zprávu

V technické zprávě musí být uvedeno:

1. shrnutí výsledků průzkumů (viz kap. 3),
2. podrobné zdůvodnění návrhu použití horkovzdušné likvidace dřevokazného hmyzu,
3. pojednání o výsledcích tepelně technického posouzení dřevěných prvků, u kterých bude dosažení požadované teploty 55 °C problematické nebo neproveditelné (není však nutno u těch prvků, které prokazatelně nejsou dřevokazným hmyzem napadeny).
4. podrobné zdůvodnění návrhu použití ostatních metod sanace,
5. popis rozdělení sanovaného prostoru na jednotlivé sektory, po kterých bude horkovzdušná likvidace dřevokazného hmyzu prováděna,
6. podrobné zdůvodnění volby míst pro kontrolní měření teplot v dřevěných prvcích,
7. pokud se v sanovaném prostoru nacházejí zařízení, materiály nebo konstrukce, které jsou citlivé z hlediska působení vysokých teplot – popis opatření pro jejich ochranu,
8. návrh preventivního opatření proti napadení dřeva biologickými dřevokaznými škůdci a jeho podrobné zdůvodnění.

2. Výkresovou část

Výkresová část musí obsahovat:

1. Půdorys podlaží, ve kterém bude prováděna sanace.
   V tomto půdoryse bude zakresleno:
   
   • vedení potrubí horkého vzduchu (řešení jeho průchodu obvodovými konstrukcemi, jeho upevnění a vyústění),
   • místa kontrolního měření teplot v dřevěných prvcích,
   • místa, která vykazují netěsnosti a způsob jejich utěsnění po dobu působení horkého vzduchu.

Pokud bude v rámci projekčního návrhu sanace dřevěných prvků či celé konstrukce uvažováno s horkovzdušnou likvidací dřevokazného hmyzu, pak je nutno v rámci projekčních prácí vyřešit kromě jiného také:

1. Analýzu vedení tepla v dřevěných prvcích.
2. Způsob kontrolního měření teplot v dřevěných prvcích.
3. Vedení potrubí horkého vzduchu.
4. Opatření pro zabránění nekontrolovaného úniku horkého vzduchu ze sanovaného prostoru.

3. 1. 1 Analýza vedení tepla v dřevěných prvcích

Jak již bylo uvedeno, pro likvidaci dřevokazného hmyzu je nutno, aby ve všech sanovaných prvcích, u kterých byl zjištěn aktivní výskyt dřevokazného hmyzu, v celém jejich průřezu, byla dosažena teplota 55 °C, a to minimálně po dobu jedné hodiny. To je u dřevěných prvků, které jsou v kontaktu s venkovním vzduchem, neproveditelné (jedná se například o dřevěná bednění střech, pozednice, vaznice, obvodové stěny roubených staveb, dřevěné prvky situované v obvodových stěnách hrázděných staveb apod.). Problematické z tohoto hlediska jsou také prvky, které nebudou horkým vzduchem ohřívány ze všech čtyř stran (například zhlaví stropních trámů u dřevěných trámových stropů či vazných trámů, jež jsou uložena na obvodovém zdivu, složitější tesařské spoje apod.).

Z tohoto důvodu je nutné v rámci projekční přípravy horkovzdušné likvidace dřevokazného hmyzu provést tepelně technické posouzení vybraných dřevěných prvků či detailů, u kterých by mohlo být dosažení požadované teploty 55 °C problematické.

Analýza vedení tepla ve dřevě se provede řešením dvourozměrného, případně trojrozměrného teplotního pole – například pomocí výpočtových programů AREA 2011 [6] (viz obr. 5 a 6), resp. CUBE 3D 2011 [7] (viz obr. 7 a 8). Výpočet se doloží jako součást projektové dokumentace pro provedení sanace. Ukázky z výstupů analýzy vedení tepla jsou znázorněny na obr. 5 až 8.

U dřevěných prvků, které jsou v kontaktu s venkovním vzduchem a u dalších prvků, u kterých se výpočtem prokáže, že u některého sanovaného prvku dosažení požadované teploty 55 °C není možné (jako např. u obr. obr. 5 a 6), navrhne se u tohoto prvku likvidace dřevokazného hmyzu také některým jiným způsobem (např. mikrovlnným ohřevem, injektáží apod.).

Obr. 5: Ukázka průběhu teplot ve svislém koutě u dřevěné roubené lidové stavby při teplotě vnitřního vzduchu θ_i = 100 °C a venkovní teplotě θ_e = 25 °C. Výstup z programu AREA 2011 [7].

Obr. 6: Ukázka průběhu izotermy θ = 55 °C ve svislém koutě u dřevěné roubené lidové stavby (viz jako u obr. 1) při teplotě vnitřního vzduchu θ_i = 100 °C a venkovní teplotě θ_e = 25 °C. Výstup z programu AREA 2011 [7].

Obr. 7: Ukázka průběhu teplot v místě uložení vazného trámu na obvodové cihelné zdivo při teplotě vnitřního vzduchu θ_i = 100 °C a venkovní teplotě θ_e = 25 °C. Výstup z programu CUBE 2011 [8].

Obr. 8: Ukázka průběhu izotermy θ = 55 °C v místě uložení vazného trámu na obvodové cihelné zdivo při teplotě vnitřního vzduchu θ_i = 100 °C a venkovní teplotě θ_e = 25 °C. Modrá izoterma znázorňuje požadovanou teplotu 55 °C. Výstup z programu CUBE 3D 2011 [8].

3. 1. 2 Způsob kontrolního měření teploty v dřevěných prvcích

Kontrolní měření teploty se provádí ve vybraných dřevěných prvcích, které jsou z tohoto hlediska situovány nejméně příznivě. Místa pro kontrolní měření teplot v dřevěných prvcích určí projektant a budou uvedena v projektové dokumentaci – viz kap. 3. 1.

Měření teploty uvnitř vybraných dřevěných prvků se provádí:

1. U prvků obdélníkového či čtvercového průřezu, které jsou horkým vzduchem ohřívány po celém obvodě (tedy ze všech čtyř stran) – v jejich těžišti.
2. U prvků kruhového průřezu – v jejich těžišti, resp. středu.
3. U prvků obecného průřezu – v nejvzdálenějším místě od okraje.

Obr. 9: Teplotní čidlo v dřevěném prvku (J. Štěpánek, Termosanace, s. r. o.)

Počet bodů měření závisí na velikosti a dispozičním uspořádání sanovaného prostoru. Obecně je možno vycházet z následujícího pravidla:
Na každých 100 m³ sanovaného prostoru – 2 kontrolní měřicí body.
Naměřené hodnoty teplot se odečítají v pravidelných intervalech (např. po 30 minutách) a stále ve stejném pořadí.
U některých typů dřevěných konstrukcí může být kontrolní měření teplot problematické (např. u krovů věží, u horních plášťů dvouplášťových plochých střech, jež jsou tvořeny dřevěným bedněním, u některých konstrukčních typů dřevěných stropů apod.).

Měření teplot se provádí vhodným typem teploměrů (nejlépe elektrickými s vyvedením výstupů do PC). Otvory v dřevěných prvcích, které budou zhotoveny pro umístění teploměrů, musí být, pokud je to možné, kolmé na jejich podélnou osu a musí být situovány v místě prvku mimo případně se vyskytující trhliny. Otvory musí mít stejnou velikost jako čidlo teploměru. Případné větší netěsnosti je nutno důkladně utěsnit vhodným tepelně izolačním materiálem (např. ovčí vlnou).

Obr. 10: Grafické znázornění průběhů teplot uvnitř vybraných dřevěných prvků (J. Štěpánek, Termosanace, s. r. o.)

3. 1. 3 Vedení potrubí horkého vzduchu

V projektu je třeba vyřešit trasu vedení potrubí horkého vzduchu, včetně jeho upevnění a vyústění. Také je třeba řádně vyřešit problematiku je ho prostupu do sanovaného prostoru (resp. objektu) skrze obvodové konstrukce. U prostupů potrubí skrze obvodové konstrukce je třeba vyřešit:

• jejich umístění,
• způsob provedení,
• způsob utěsnění prostoru mezi potrubím a obvodovou konstrukcí v průběhu provádění likvidace dřevokazného hmyzu,
• způsob uzavření prostupu po ukončení horkovzdušné likvidace dřevokazného hmyzu.

Obr. 11: Axonometrické znázornění vedení potrubí v půdním prostoru (J. Štěpánek, Termosanace, s. r. o.)

Obr. 12: Prostup potrubí skrze šikmou střechu

3. 1. 4 Opatření pro zabránění nekontrolovaného úniku horkého vzduchu ze sanovaného prostoru

Je nutno zabránit, aby přiváděný horký vzduch ze sanovaného prostoru unikal nekontrolovaným způsobem (např. většími otvory apod.). Způsob a technické řešení bude součástí projektu. K tomu slouží také kontrolní termovizní měření v průběhu realizace (viz kap. 4. 2, bod 10).

4. Provádění sanace dřevěné konstrukce při použití horkovzdušné likvidace dřevokazného hmyzu

4. 1 Ohřívače vzduchu

Obr. 13: Mobilní ohřívač vzduchu

Výroba horkého vzduchu se uskutečňuje ve vhodných typech mobilních ohřívačů. Ohřívače musí být v odpovídajícím technickém stavu, který musí být doložen příslušnými doklady. Musí produkovat dostatečný objemový průtok vzduchu a o dostatečném přetlaku a požadované teplotě. Dále musí vykazovat co největší účinnost a zejména nesmí produkovat škodlivé látky.

Po celou dobu provozu musí být ohřívače vzduchu pod nepřetržitou kontrolou jejich odborné obsluhy.

Manipulace s ohřívači vzduchu a s pohonnými hmotami se řídí jejich vlastními předpisy.

Ohřívače vzduchu musí být umístěny na dostatečně pevné, rovné a únosné ploše. V jejich nejbližším okolí musí být zachován dostatečný prostor pro obsluhu.

4. 2 Sanovaný prostor

V rámci provádění horkovzdušné likvidace dřevokazného hmyzu je nutno dodržovat následující zásady:

1. Pokud je v sanovaném prostoru alespoň jeden z dřevěných prvků napaden dřevokaznou houbou, například dřevomorkou domácí (Serpula lycrymans), provede se nejprve sanace takto napadených prvků. Způsob jejich sanace musí být určen projektem. Totéž platí, pokud je napadeno zdivo.
   Likvidace dřevokazných hub musí předcházet horkovzdušné likvidaci dřevokazného hmyzu proto, aby při jejím provádění nemohlo docházet k roznášení výtrusů hub po sanovaném prostoru a následně k případnému napadení zdravých dřevěných prvků.
2. Pokud do sanovaného prostoru zatéká srážková voda či voda jiného původu, je nutno před prováděním horkovzdušné likvidace dřevokazného hmyzu tuto závadu odstranit.
3. Před zahájením horkovzdušné likvidace dřevokazného hmyzu musí být sanovaný prostor vyklizen a vyčištěn od hrubých nečistot.
4. Pokud se v sanovaném prostoru nacházejí zařízení, materiály nebo konstrukce, které jsou citlivé z hlediska působení vysokých teplot, je nutno provést opatření pro jejich ochranu. A to například:
   
   1. Jejich odstraněním ze sanovaného prostoru (pokud je to možné – např. nábytek, technologická zařízení, elektronika apod.).
   2. Pokud není možné jejich přemístění mimo sanovaný prostor – provede se ochrana provizorní tepelnou izolací a zároveň kontrolní měření teploty.
5. Sanovaný prostor o větším objemu je nutno rozdělit na menší sektory. Jejich počet a velikost musí být dán projektem.
6. Do prostoru, kde bude vháněn horký vzduch je nutno zamezit přístupu nepovolaných osob. Do prostoru, kde bude vháněn horký vzduch, mohou během provozu vstupovat pouze osoby k tomu určené (zástupci dodavatele a investor). Jejich ochranné vybavení a další bezpečnostní opatření jsou dány samostatným předpisem.
7. Teplota vzduchu uvnitř sanovaného prostoru nesmí překročit 120 °C.
8. 
   Obr. 14: Termovizní snímek povrchu dřevěného trámového stropu nacházejícího se pod půdním prostorem, ve kterém probíhá horkovzdušná likvidace dřevokazného hmyzu (J. Štěpánek, Termosanace, s. r. o.)
   Veškeré dřevěné konstrukce, které mají být sanovány, musí být přístupné tak, aby kolem nich mohl řádně proudit horký vzduch.
9. Do sanovaného prostoru musí být přiváděn horký vzduch tak dlouho, dokud nebude ve všech kontrolních místech dosažena požadovaná teplota 55 °C po dobu alespoň jedné hodiny. Tuto skutečnost je dodavatel povinen prokázat protokolem o periodických měřeních v kontrolních místech za přítomnosti zástupce investora.
10. Kontrola rozložení teplot na sanovaných konstrukcích, resp. v sanovaném prostoru bude prováděna pomocí termovizní kamery.
    Tímto způsobem je možno během provozu odhalit také případná místa nekontrolovaného úniku horkého vzduchu ze sanovaného prostoru. Následně pak provést jejich utěsnění.
11. Po dokončení horkovzdušné likvidace se provede kontrola sanované konstrukce a souvisejících konstrukcí a prostorů. A to za účasti osoby odpovědné za provedení horkovzdušné likvidace a technického dozoru investora.

Také je vhodné, aby potrubí pro rozvod horkého vzduchu bylo tepelně izolováno.

4. 3 Dokumentace provedení horkovzdušné likvidace

Po skončení horkovzdušné likvidace dřevokazného hmyzu vypracuje osoba odpovědná za její provedení protokol o provedení horkovzdušné likvidace dřevokazného hmyzu, který musí obsahovat:

• identifikační údaje stavby, objednatele, zhotovitele, odpovědného projektanta,
• seznam pracovníků, kteří provedli horkovzdušnou likvidaci, včetně příslušných dokladů a oprávnění,
• popis použitého zařízení a jeho doklady,
• popis sanované konstrukce a souvisejícího prostoru,
• pokud se v sanovaném prostoru nacházela zařízení, materiály nebo konstrukce, které jsou citlivé z hlediska působení vysokých teplot – popis provedení opatření pro jejich ochranu,
• čas začátku a ukončení horkovzdušné likvidace,
• teplota venkovního vzduchu a popis povětrnostních podmínek v průběhu horkovzdušné likvidace,
• popis trubního vedení pro horký vzduch,
• popis případných projekčních změn (například změna vedení potrubí horkého vzduchu, změna v rozdělení sanovaného prostoru na jednotlivé sektory, změna bodů kontrolního měření teplot ve vybraných dřevěných prvcích apod.),
• popis bodů kontrolního měření teplot ve vybraných dřevěných prvcích,
• vyhodnocení kontrolních měření teplot v dřevěných prvcích, včetně dokladu o jejich měření,
• vyhodnocení živých kontrolních vzorků (pokud byly použity).

Protokol o provedení horkovzdušné likvidace dřevokazného hmyzu a projektová dokumentace o sanaci konstrukce doplněná a opravená podle skutečného provedení jsou závaznými podklady, které zhotovitel předává objednateli v rámci předání a převzetí sanace.

5. Preventivní opatření proti napadení dřeva biologickými dřevokaznými škůdci

Obr. 15: Provádění preventivního opatření (nástřiku) proti napadení dřeva biologickými dřevokaznými škůdci (J. Štěpánek, Termosanace, s. r. o.)

Vzhledem k tomu, že horkovzdušná likvidace dřevokazného hmyzu neposkytuje žádnou ochranu proti jeho opětovnému napadení dřevokazným hmyzem, je nutno po jejím ukončení provést preventivní opatření proti napadení dřeva biologickými dřevokaznými škůdci. To se provede na základě požadavků uvedených v projektové dokumentaci.

6. Literatura

• [1] REINPRECHT, L. 2008: Ochrana dreva. Technická univerzita vo Zvolene, 453 s. ISBN 978 80-228-1863-6.
• [2] REINPRECHT, L., ŠTEFKO, J.: Dřevěné stropy a krovy. Typy, poruchy, průzkumy a rekonstrukce. ABF Praha, 2000.
• [3] ČSN EN 1443 Komíny – všeobecné požadavky (2004)
• [4] ČSN 73 4201 Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv (2010).
• [5] Nařízení vlády č. 91/2010 o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv.
• [6] Leták 1-1WTA: Horkovzdušná metoda likvidace živočišných škůdců dřeva v konstrukcích. WTA, München, 2006. ISBN 978-3-8167-7752-6.
• [7] SVOBODA, Z.: AREA 2011. Výpočtový program pro PC.
• [8] SVOBODA, Z.: CUBE 3D 2011. Výpočtový program pro PC.
• [9] SOLAŘ, J.: Problematika nadměrné vlhkosti u šikmých a strmých střech. Internetový potrál TZB-Info