Recenzovaný Problematika navrhování půdních vestaveb a nadstaveb ve zděných stavbách se svém druhém díle dostává k tématu zvyšování únosnosti stávajících dřevěných stropních konstrukcí. Dále pak k zesilování železobetonových stropů a stropních konstrukcí s ocelovými válcovanými profily. Závěr se týká výčtu možnosti zvýšení světlé výšky půdního prostoru a také různých zvláštností nadstaveb.
Recenzovaný Navrhování půdních vestaveb a nadstaveb ve zděných stavbách přináší v praxi celou řadu úskalí. Jedná se o poměrně rozsáhlou problematiku, kde dominují stropní konstrukce, přičemž posouzení únosnosti zděných nosných konstrukcí – stěn, pilířů či sloupů se provádí obvyklým způsobem dle ČSN EN 1996-1-1. Seriál je takto rozdělen do dvou dílů – první pojednává o zatížení stropních konstrukcí a o možnostech dalšího postupu v případech, kdy je stropní konstrukce ze statického hlediska pro nový účel nevyhovující. Následně jsou popsány možnosti zvýšení únosnosti dřevěných stropů, a to změnou statického systému, vložením nové stropnice a spřažením původního stropu s doplňkovou konstrukcí. Druhý díl pak pojednává o problematice zvyšování únosnosti stávajících stropů a dále upozorňuje na zvláštnosti půdních nadstaveb.
Recenzovaný Čtvrtá a zároveň poslední část cyklu článků o problematice zděných staveb situovaných na povodňovém území pojednává o problematice zatížení objektů při průchodu povodňové vlny. Konkrétně o výpočtu zatížení svislým vztlakem vody z povodňové vlny, zatížení dynamickým tlakem a zatížení dynamickým účinkem plovoucího předmětu.
Recenzovaný Třetí část cyklu článků o problematice zděných staveb situovaných na povodňovém území pojednává o možnostech sanace vlhkého zdiva příček po zásahu vodou z povodňové vlny. Dále o problematice podzemních konstrukcí a povodňového území, které je zároveň poddolovaným územím. Závěr třetí části patří úvodu do problematiky zatížení objektů při průchodu povodňové vlny.
Recenzovaný Druhá část cyklu článků o problematice zděných staveb situovaných na povodňovém území pojednává o zvláštnostech u historických a památkově chráněných objektů. Dále pak o úpravě dilatačních spár, ochraně proti působení tlakové vody a úpravě vnitřních rozvodů technických zařízení budov. V neposlední řadě pak problematikou sanací objektů po zásahu povodňovou vlnou.
Recenzovaný Příspěvkem začíná první část cyklu článků o problematice zděných staveb situovaných na povodňovém území. V první části je pojednáno jak o obecné problematice týkající se zajištění stávajících staveb proti účinkům povodňové vlny, tak také o konkrétních možnostech realizace dodatečných stavebních úprav u stávajících objektů. A to z hlediska vnitřní dispozice i z hlediska možností statického zajištění nosných konstrukcí.
Recenzovaný Při sanacích vlhkého zdiva dochází často také k zásahu do podlahových konstrukcí, respektive k provádění podlah nových. Příspěvek pojednává o problematice projekčního navrhování podlahových konstrukcí v návaznosti na sanaci vlhkého zdiva přilehlých stěn. A to zejména z pohledu stavební tepelné techniky, ochrany proti působení zemní vlhkosti a proti pronikání radonu z podloží.
Recenzovaný Příspěvek pojednává o problematice statických poruch, resp. vzniku trhlin ve zdivu, které jsou zapříčiněny účinky technické seismicity. Dále je zde pojednáno o konstrukčních zásadách, které je možno uplatnit při projektování rekonstrukcí u objektů, které se nacházejí v dosahu účinků technické seismicity. Taktéž je zde zmíněna problematika historických a památkově chráněných objektů.
Recenzovaný Pro sanaci nadměrně vlhkého zdiva bývá používáno, kromě jiných metod, také vzduchových dutin, které mohou být jak stěnové, tak také podlahové. Stěnové dutiny pak mohou být situovány na vnější i vnitřní straně sanované zdi. Dutiny na vnitřní straně mohou být z výškového hlediska umístěny pod podlahou, nebo nad úrovní podlahy. V rámci tohoto příspěvku je pojednáno pouze o dutinách situovaných nad úrovní podlahy. V projekční praxi jsou vzduchové dutiny navrhovány zpravidla pouze empiricky. Pro jejich správnou funkci je však třeba provést jejich tepelnětechnické posouzení. Jeho náplň je těžištěm následujícího příspěvku.
Recenzovaný Přesné určení emisivity a následné zjištění povrchové teploty u lesklých materiálů je možno provést například za pomoci opatření jejich povrchu materiálem se známou hodnotou emisivity (například samolepicí folií nebo nástřikem barvou ve spreji). Příspěvek pojednává o další možnosti určení povrchové teploty a vlivu emisivity lesklých materiálů pomocí kovového štítu, který eliminuje negativní vliv odraženého záření při termografickém měření.
Praktické zjištění povrchové teploty a emisivity u lesklých materiálů pomocí infračervené termografie se v současné době provádí tak, že se jejich povrch opatří materiálem se známou hodnotou emisivity. Uvedené veličiny je však možno určit bez pomoci materiálů se známou hodnotou emisivity. A to na základě infračerveného záření, které se od měřené lesklé plochy odrazí a následně je termografickým zařízením detekováno.
V pórovitých materiálech, ke kterým patří také dřevo a materiály vyrobené na bázi dřeva, je obsaženo vždy určité množství vody. A to v závislosti na teplotě, vlhkosti a tlaku okolního vzduchu. Jedná se o vodu fyzikálně vázanou. Ta může být ve dřevě obsažena jak v buněčných stěnách (tzv. voda vázaná), tak také v buněčných dutinách (tzv. voda volná).
Při zjišťování hodnot povrchových teplot stavebních konstrukcí pomocí infračerveného radiometrického dlouhovlnného systému působí celá řada okolních vlivů. Na Fakultě stavební VŠB-TU Ostrava zkoumají technické zařízení, které jednoduše a spolehlivě odražené záření při měření termokamerou eliminuje. Funkčnost byla ověřena praktickými měřeními.
Dřevokazný hmyz je jedním z biologických škůdců dřeva. Napadá dřevní hmotu jak samostatně, tak také souběžně s ostatními biologickými dřevokaznými škůdci. Znalost zásad pro navrhování a provádění horkovzdušné likvidace dřevokazného hmyzu je při rekonstrukci historických budov nezbytná. V rámci projekčního návrhu sanace dřevěných prvků napadených dřevokazným hmyzem je nutno z koncepčního hlediska důkladně zvážit vhodný způsob sanace.
Šikmé a strmé střechy jsou na budovách prováděny po několik staletí. Ještě do nedávné doby měly tyto střechy pouze jediný účel – chránit budovu před srážkovou vodou, sněhem či dalšími klimatickými vlivy. Podívejme se podrobněji na současnou problematiku nadměrné vlhkosti u střešních plášťů šikmých a strmých střech a ukažme si i pomocí obrázků některé konkrétní příklady.
Nadměrná vlhkost může u objektů dřevěných lidových staveb negativně působit na veškeré dřevěné konstrukce, kterými jsou tyto objekty tvořeny. To proto, že pokud některý z dřevěných prvků vykazuje nadměrnou vlhkost, hrozí u něj riziko napadení biologickými dřevokaznými škůdci (dřevokazné houby, dřevokazný hmyz, hniloba a plísně).
Příspěvek pojednává o problematice nežádoucí kondenzace vodní páry na vnitřním povrchu stavebních konstrukcí. V příspěvku jsou analyzovány stavebně fyzikální příčiny povrchové kondenzace vodní páry. Dále je zde pojednáno o možnostech technických opatření vedoucích k eliminaci uvedeného negativního jevu.
