Možnosti aplikace a testování systému nerezových helikálních výztužích pro sanace betonových konstrukcí
Možnosti aplikace a testování systému nerezových helikálních výztužích
Příspěvek se zabývá využíváním nerezové helikální výztuže k sanaci betonových konstrukcí a vhodností jejího použití z hlediska možných postupů diagnostiky před aplikací. Jsou shrnuty praktické ukázky použití těchto výztuží.
1. Úvod
Systém dodatečně vkládané nerezové helikální výztuže je jeden z mála možných systémů používaných ke statickému zajištění staveb. Vzhledem k níže popsanému charakteru se dá využívat konzervativně pouze k sešití trhlin nebo se dá využít ke kompletnímu statickému zajištění objektu. Ať už se jedná o jeden nebo druhý způsob použití, vždy je nutné znát chování spojení s danými základními materiály a při použití daných způsobů kotvení. Tento článek má za cíl shrnout nejčastější případy a praktické ukázky použití v rámci betonových konstrukcí.
2. Komponenty systému
Základními prvky systému jsou nerezová helikální výztuž a kotevní zálivka. Výztuž je z vysoce kvalitní nerezové oceli, jejíž pevnost je přibližně dvojnásobná oproti běžné betonářské oceli. Díky pevnosti může mít velmi malou plochu profilu a díky nerezovému provedení i velmi malou krycí vrstvu. Díky těmto vlastnostem je možné provádět velmi citlivé, ale přesto účinné stavební zásahy. Vlastnosti kotevní zálivky tyto vlastnosti systému podtrhují, díky tixotropnosti lze pracovat velmi přesně a díky malé smrštitelnosti a pevnosti je zaručen i dobrý přenos síly z výztuže do základního materiálu.
Obrázek 1.: Detail nerezové helikální výztuže
3. Možnosti použití
3.1 Výztuž vkládaná do vrtu
Obrázek 2.: Nejvhodnější aplikace přímých výztuží – přímo z aplikátoru zároveň s maltou
Pokud by se mělo jednat o tradiční způsob vkládání výztuže do vrtu, byla by výztuž vložena do aplikátoru a vytlačována do vrtu společně s kotevní zálivkou. Tímto způsobem je zaručeno velmi kvalitní obalení výztuže s minimem rizika zanesení nečistot, které narušují spojení výztuž/malta a malta/základní materiál. Velmi vhodné je toto použití například při kotvení sendvičového zdiva, popřípadě sendvičových panelů. V závislosti na přenášené síle je však velmi často žádoucí větší kotevní délka, která přesahuje délku vrtu a tak je nutné přistoupit ke kombinaci vkládání do vrtu i do drážky, kde již není možné použít zmíněný tradiční způsob kotvení do vrtu.
3.2 Výztuž vkládaná do drážky i vrtu
Tento způsob kotvení je velmi častý a vychází z potřeb kotvení. Například při kotvení sendvičových panelů panelových budov se setkáváme s tím, že vnější část obvodového panelu je velmi tenká, v tomto případě na vrt tímto panelem navazuje drážka, do které je výztuž zavedena. Díky materiálovým a geometrickým charakteristikám, je velmi jednoduché dosáhnout požadovaného tvaru. Opačným příkladem může být kotvení dvou navzájem kolmých panelů, kdy výztuž postupuje v rovině jednoho panelu dále do vrtu v kolmém panelu. Oba tyto způsoby jsou dokumentovány na obrázcích níže.
Obrázek 3.: Typická ukázka spoje vrt – drážka – spoj dvou na sebe kolmých panelů
Obrázek 4.: Typická ukázka spoje vrt – drážka – spoj dvou na sebe kolmých panelů
3.3 Výztuž vkládaná do drážky
Obrázek 5.: Výztuž vkládaná do drážky – spoj panelů
Nejčastěji používaný způsob při statickém zajištění stěn, kde je možné bez použití vrtu dosáhnout potřebné kotevní délky. Velmi dobrým příkladem použití v rámci betonových konstrukcí je styk dvou navazujících stěnových panelů v případě panelových domů, zesílení stropních panelů, také panelů tvořících ramena schodišť, podesty, případně se dá touto výztuží vyztužit dodatečný otvor v panelu.
4. Závěr
Nerezové helikální výztuže mají ve stavební praxi své místo. Díky použití oceli se také jedná o materiál blízký betonu, jako je tomu v případě běžných betonářských ocelí. Výztuže jsou používány jak ke statickému zajištění konstrukcí, tak i pouze k sešití trhlin, aby se dál nerozevíraly. Co se týká prvního použití, je do vysoké míry zajištěno zkušenostmi s daným typem sanace. V současnosti jsou sice návody, jak s výztuží pracovat, jak statické zajištění provádět, ale praktikující projektant může mít z tohoto pohledu nedůvěru. Pomáhá tomu stále větší množství zakázek statického zajištění prováděného touto technologií a také výzkumy prováděné na stavebních fakultách a zkušebních ústavech.
Poděkování
Tento článek vznikl za podpory projektu FAST-J-17-3924 – Experimentální studium vlastnosti spojů nerezové helikální výztuže a betonu vystavenému účinkům vysokých teplot.
Literatura
- Firemní technické materiály Saron statika s.r.o.: certifikáty a průkazné zkoušky materiálů systému.
- KUBANEK, J., SCHMID, P. (2006). Manuál a metodika navrhování a aplikace systémů dodatečně vkládaných helikálních výztuží při zesilování stavebních konstrukcí v podmínkách stavebnictví ČR, Brno, 2006.
- ETAG 001. Kovové kotvy do betonu. Brusel: Evropská organizace pro technická schválení, 2003.
- ČSN EN 12269-2. Stanovení soudržnosti ocelové výztuže s autoklávovaným pórobetonem trámcovou zkouškou – Část 2: Dlouhodobá zkouška. Praha: Český normalizační institut, 2010.
- HAGER, Izabela. Behaviour of cement concrete at high temperature. Bulletin of the Polish Academy of Sciences: Technical Sciences [online]. 2013, č. 1, s. 145–154 [cit. 2017-02-05]. Dostupné z:
http://yadda.icm.edu.pl/baztech/element/bwmeta1.element.baztech-article-BPG8-0098-0020.
The article deals with application of stainless steel helical reinforcement to sanitation of concrete structures and its application suitability focused on possible ways of diagnostics. Examples of possible use of this reinforcement are summed up.