Recenzovaný Článek se zabývá současně diskutovaným problémem vlhkosti v bytovém prostředí. V zimním období bývá při řádném větrání problém s nízkou relativní vlhkostí v obytných místnostech. Autoři se zamýšlí nad tím, zda by přebytečné množství vlhkosti vyprodukované koupáním resp. sprchováním nemohlo přispět ke zvýšení kvality vlhkostního mikroklimatu v obytných místnostech.
Recenzovaný Otopná tělesa stejně jako jiná technická zařízení v budovách a obecně každé vybavení v budově vyžaduje občasnou údržbu a očištění. Cílem tohoto dílu je seznámení s výsledky měření provedených v rámci experimentů zaměřených na mikrobiální zatížení otopných těles různých konstrukčních provedení ve veřejných budovách a rodinných domech.
Tento díl se zaměřuje na problematiku sběru vzorků pro analýzu mikrobiální kontaminace prostředí v rodinných domech v okolí Brna. Cílem bylo vytipovat vhodné metody, které jsou v praxi použitelné, přiměřeně nákladné a dobře popisují stav kontaminace prostředí, aby bylo možno nejen zhodnotit kvalitu vzduchu, ale také hledat příčiny zjištěného stavu.
Článek navazuje na předcházející text: Modelování fyzikálních jevů 1 – odpar z vodní hladiny a zabývá se řešením a vyhodnocením fyzikálních jevů uplatňujících se při řízeném odvlhčování prostorů bazénových hal. Návrh vzduchotechnické jednotky je obdobou stávajících řešení využívaných v praxi doplněných o poznatky z matematického modelování různých stavů a nastavení těchto centrálních odvlhčovacích zařízení. V závěru je uvedeno procentuální hodnocení možných úspor při optimálním provozování těchto zařízení.
Článek přináší výsledky měření tepelně vlhkostního mikroklimatu několika koupelen v panelových domem po dobu 1,5 měsíce. Z analýzy získaných dat lze vyvodit zajímavé závěry o využití koupelen v jednotlivých bytech s vazbou na nároky pro větrání a posouzení stávajícího větracího systému. Přirozené větrání bytových jader se ukazuje mnohdy jako nedostatečné.
Přirozené větrání bytových domů je v ČR běžné. Díky tomu, že pro přirozené větrání není nutný ventilátor a tudíž energie k jeho pohonu, lidé se domnívají, že takové větrání není energeticky náročné. Zapomíná se však, že každé větrání způsobuje tepelnou ztrátu větráním a je zapotřebí teplo pro ohřev vzduchu. Spotřeba energie neřízeného přirozeného větrání tak může být i vyšší, než u řízeného větrání s nuceným odvodem vzduchu.
Systémy větrání a klimatizace patří svou spotřebou energie mezi významné položky v energetické bilanci budov. Hlavní součástí systémů VZT jsou zařízení pro dopravu a úpravu vzduchu (vzduchotechnické jednotky) a potrubní rozvod. Návrh obou zásadně ovlivňuje jak pořizovací a provozní náklady, tak energetickou náročnost.
Dnešní energetické systémy a celkové řešení budov způsobuje, že potřeba tepla na vytápění zdaleka nepředstavuje dominantní člen v energetické bilanci budovy. Tepelně technický standard obálky budovy se trvale zvyšuje a nyní se soustředí pozornost na systémy větrání a klimatizace, osvětlení a přípravy teplé vody.
Vzduchotechnika patří mezi systémy TZB, které významným způsobem přispívají ke zdravému bydlení. Její životnost je nižší než životnost budovy, proto jako u jiných systémů TZB je nutné přistupovat po dobu její životnosti k její renovaci. V článku jsou shrnuty požadavky, které jsou dnes kladeny na moderní zařízení pro bytové větrání, a nastíněny aktuální větrací systémy, které lze v bytových objektech aplikovat, včetně přestavby systémů stávajících.
Cílem příspěvku je analýza tepelného chování půdní vestavby s důrazem na letní tepelné podmínky. V současné době je v rámci výzkumného záměru IEA BCS Annex 50 - Prefabrikace systémů pro nízkoenergetickou renovaci obytných obudov, který řeší možnosti prefabrikace střešních nástaveb s obytnou funkcí zpracována analýza 9 variant systémů větrání a vytápění, z nichž samozřejmě pouze některé obsahují systém umožňující aktivní chlazení v letním období, přičemž je všeobecně známo, že právě letní období je z hlediska komfortu bydlení pod střechou kritické.
Příspěvek byl presentován na letošní konferenci Klimatizace a větrání 2008 ,zabývá se možnostmi matematického modelování vnitřního prostředí polní nemocnice. Matematický model musí zohlednit minimální tepelnou akumulaci, určitou průvzdušnost obálky, významný vliv podloží a také netypický tvar sledovaného objektu. Cílem modelu je prognóza tepelného chování stanové konstrukce za různých klimatických podmínek a různé zeměpisné polohy.
Použití termovizních snímků, znázorňujících teplotní pole různých předmětů a ploch se stalo již součástí technické praxe při hodnocení tepelně technických vlastností obálky budovy, zejména při vyhledávání tepelných mostů. Že však toto použití není jediné a termokamera může být i přínosem pro identifikaci teplotních poměrů nebo různých jevů v soustavách technických zařízení budov, ukazuje několik příkladů.
