Organická architektura v zahradě v Zahradě

Jaroslav Heyrovský: „Experimentem k poznání, poznáním k pokroku.“

Tak se prvně porveme s tou organickou architekturou. Víme kdo je kdo a co je co? Pro odborníky to není až takový oříšek, ale jsou všichni odborníci? To známe, ať neukážeme slabinu, odpovídáme sborově: „Ano, známe, ano, víme.“ Vzhledem k tomu, že nemám šanci zjistit, zda mlžíte nebo opravdu víte, tak to proběhneme společně, pak mi povíte, zda jste to věděli.

Co tomu předcházelo?

Pro vzory nemusíme chodit daleko. S využitím přirozených přírodních úkrytů vznikala první obydlí. O architektuře lze hovořit jen stěží, ale základní principy vynesení stropu či „střechy“ zde nalezneme. Jeskyně, či první zemnice jsou vlastně stropem i stěnami, které chránily obyvatele před nepřízní počasí, predátory a skýtaly pohodlí pro život jednotlivce, skupiny či tlupy. Takže postupně okoukat a vytvořit prazáklad architektury, kterým je systém stěn a sloupů jako podpor pro vynesení překladu a vodorovných konstrukcí, se jaksi nabízelo. Jestli se překlad ve starověkém Egyptě nazýval architráv nebo v antické architektuře kladí je vcelku nedůležité. Stejně tak výrazy pro podporu se měnily v čase ze sloupu na pilíř, ale vyjadřovaly stále totéž. Pochopitelně, že součástí prvků architektury je i zmíněná stěna, která plní stejnou funkci jako sloupy, tedy funkci podpory. Pokud podpory tvoří systém pilířů ve stěnách, případně mimo stěny, pak mohou být stěny nenosné a oddělují dílčí části budovy dle potřeby. Průlomem bylo vytvoření kleneb, které často odsunuly kladí do role dekorace. Nicméně stále pracujeme s vodorovnou a svislou nosnou konstrukcí a přechodem mezi nimi. Stále nás tyto základní prvky značně determinují, i když se tváří jinak v různých vývojových etapách architektury. Zní to jednoduše, ale tento vývoj potřeboval spoustu času a lidského umu. Zde se nabízí drobná vsuvka. Ukázkou geniality v užití těchto základních vyjadřovacích prvků architektury na počátku 20. století, dotaženo ad absurdum, byl architekt Jože Plečnik. V relativně moderní době dokázal neskutečně geniálně pracovat s tím základním architektonickým tvaroslovím.

Slohy architektury se postupně měnily od umění Mezopotámie, starověkého Egypta, architektury egejské oblasti, přes antickou architekturu. V těchto etapách nelze hovořit o organické architektuře, byť již byly používány pro zdobení rostlinné motivy a přírodní ornamenty. To vše spíše v kresbách, sochařství, ve zdobnosti hlavic sloupů, v nástěnných plastikách a reliéfech. Přeskočíme opět v čase ke gotice, renesanci, baroku. Podpory odsunuté mimo půdorys stavby dodávají architektuře nové dimenze. Gotika a posléze i baroko se, na rozdíl od předešlých slohů, přibližují v některých ohledech myšlence organické architektury. Žebra, lomený oblouk, vertikalita, sloupy ve tvaru stromů či větví, přírodní ornamentální motivy, chrliče, fiály, to vše stavbu odlehčuje, bortí stereotypy, dává pocit jednoty a správných proporcí. Opět přeskočíme až k architektuře 19. a 20. století. Co se týká ornamentálnosti s využitím přírodních vzorů, motivů a tvarů, vlnící se křivky, nelze opominout secesi. Staví na kontrastu a harmonii, snaží se, jak jinak, překonat stereotyp historických slohů. Velkým skokem se ocitáme se v současnosti. Měnící se doba, technické a technologické znalosti, dovednost generací vrcholící průmyslovou revolucí, to vše se odrazilo pochopitelně i v architektuře. Práce s kovem, litina, ocelové nosníky a konstrukce z kovu vytvořené, sklo, nové stavební materiály, až po beton a hlavně s možností jeho předpětí, plasty, kosmické materiály, to vše formovalo estetické a stavební cítění, a odráželo se na výsledném díle. Prakticky od těch dob se pokusy o organickou architekturu objevují po celém světě v různé intenzitě s různým názorem a jeho použitím. Zbytečné pitvat další slohy a směry, které tyto principy někdy rozvíjely, jindy nemilosrdně negovaly. Je to pouze věc názoru, jak tehdy, tak i dnes.

Nastává čas sdělit si, co že to tedy ta organická architektura je? Navzdory obrovskému spektru realizací organické architektury nelze tuto architekturu jednoduše a snadno definovat.

Tak co to je?

Celá tvorba organické (potažmo bionické) architektury vychází z přírodních vzorů tvořených zemí, vodou, vzduchem, živočišnou a rostlinnou říší, buněčnými a krystalickými strukturami, přírodními zákony, jevy a úkazy, kosmem a s tím vším neodmyslitelně spjatou duchovní sférou. Je jimi inspirována. Tato architektura je svébytná, nicméně je harmonicky spjata s okolním prostředím, volně prorůstá do krajiny a vyrůstá z ní. Využívá přirozených regionálních materiálů, zdrojů a technologií, je biologicky, psychologicky a sociologicky vyvážená. Často využívá tvaru křivky, klade důraz na funkci, prostor, formu, místo, energii a měřítko. A je organickou alternativou ke klasické architektuře složené převážně z rovných prvků a pravoúhlých tvarů.

V současnosti ji odborníci charakterizují pomocí formy, harmonie a trvale udržitelného rozvoje. Forma značí souvislost a podobnost s přírodním vzorem, harmonie postihuje ono vydařené začlenění do okolí, trvale udržitelný rozvoj odkazuje na lokální přírodní materiály, recyklovatelnost, soběstačnost a ekologii stran technologií a jejich šetrného provozu. Při vší úctě k historii a kráse architektury, to prapůvodní uspořádání prvků, celku i skupin nalézáte v přírodě jen sporadicky. I ta jeskyně má stěny vytvořené erozí do ladných křivek. Příroda pro svoje účelné, funkční a přirozené fungování užívá organických struktur, které stačí sledovat, napodobovat a smysluplný výsledek je v podstatě zaručen. To není jenom o přírodních materiálech, to je i napodobení tvarů, skladby, jednotlivých prvků tvořících celek, jejich statického řešení, barevnosti, jakési samozřejmé krásy, která se líbí, i když často netušíme proč.

Zakřivené tvary, chytré spojování do celků, účelné konstrukce, geniální vnitřní statika, minimální a úsporná dimenze nosných prvků, využití zlatého řezu i fraktální geometrie je v přírodě samozřejmostí. Jen postřehnout ty leckdy drobné a nenápadné impulzy, chytit se jich a hlavně se nedat odradit.

Pojem organická architektura uvedl do života francouzský estetik H. F. R. de Lamennais ve své knize O umění a kráse. Psal se rok 1841. Postupně si tento pojem nalezl cestu do slovníku i tvorby dalších architektů a umělců.

Jedním z hlavních představitelů organické architektury byl Frank Lloyd Wright, žijící a tvořící koncem 19. století a počátkem století 20. Vila na vodopádu je stavbou citlivě zakomponovanou do krajiny včetně vodopádu, který je neodmyslitelnou součástí celé myšlenky. Guggenheimovo muzeum v New Yorku je dalším odklonem od základních geometrických forem a snahou přiblížit se architekturou určitému místu.

Pokud se chtěl přiblížit místu, potom i lidem, kteří se s tímto duchem místa identifikují. Wright nepovažuje za primární vlastnosti organické architektury stěny a strop, ale prostor jimi vymezený. Důraz klade na život v tomto prostoru, v poklidné harmonii, který vychází z rovnováhy mezi materiálními a psychickými vlastnostmi tohoto pojetí. Vnitřní integrace a celistvost je fundamentem Wrightovy organické architektury.

Dalším, kdo se nesmazatelně zapsal do dějin organické architektury, byl představitel katalánského modernismu Antoni Gaudí i Cornet. Jeho chrám Sagrada Família v Barceloně je zapsán právem na seznamu světového dědictví UNESCO. Jeho genialita brzy přerostla rámec původního modernistického hnutí. Svoje neskutečné přírodní tvary doplněné orientálními technikami, mozaikami a vitrážemi raději modeloval jako 3D předlohy, nežli kreslil. Tuhle myšlenku o modelování nenechte, prosím, zapadnout. Ta zde ještě zazní.

K dalším slavným autorům, u kterých nalézáme prvky organické architektury nebo kteří patřili k jejím představitelům, byli Louis Sullivan, Bruno Zevi, Gustav Stickley, Richard Joseph Neutra, Friedensreich Hundertwasser, Rudolf Steiner, Anton Alberts, Alvar Aalto, Hermann Finsterlin, Hugo Häring. Mezi významná jména tohoto stylu se nesmazatelně zapsal Jörn Utzon, kterého proslavila světoznámá opera v Sydney, která je inspirována motýlími křídly. Nelze opomenout dekonstruktivisty zvučných jmen, jako byla Zaha Hadid a Frank O. Gehry.

Domnívám se, že organická architektura, dobře provedená a promyšlená, je etalonem smysluplného řešení. V tom tkví její podstata, která je prověřena přírodními zákony, předlohami a časem. Organická architektura má neskutečný přesah a objevuje se, více či méně, v dílech ortodoxních modernistů, funkcionalistů stejně jako třeba dekonstruktivistů. Někdy je to ucelená stavba se všemi těmito principy, jindy se projevuje na detailech či částech díla. Vcelku není divu, protože přírodní principy jsou nadčasové, harmonické, integrální a nevyužít tuhle podanou ruku přírody, by byl vskutku hřích. No, a zarputilí odpůrci, kteří pochopitelně existují, mohou mudrovat o smysluplnosti tohoto směru, ale jejich domnělá genialita (ve které organickou architekturu odsuzují) může být zároveň jejich slabinou. Mám na mysli, že třeba ještě nedohlédli „za obzor“ nebo se pořádně nepodívali do mikroskopu na buněčnou strukturu. Můj úhel pohledu si lze vyčíst z těchto textů.

Jedním z dalších výrazných představitelů organické architektury v Německu 20. století byl architekt Hans Scharoun.

Dalším mimořádným, osobitým a výrazným představitelem organické architektury byl maďarský architekt Imre Makovecz. Používal, jak jinak, převážně organické materiály a jeho architektura je až neskutečně inspirovaná přírodou, je nádhernou ukázkou jeho originality, talentu, vidění a vědění, ve „spolupráci“ s matkou přírodou. Díky jeho práci se ocitáme v současnosti.

V Čechách se tomuto směru věnoval Lubomír Šlapeta (pracoval také v ateliéru Hanse Scharouna) při projektování rodinných domků na severní Moravě. Zabýval se jím i nedávno zesnulý architekt Jan Kaplický, jehož hlavním směrem byla sice high-tech architektura, ale v posledních letech experimentoval i s organickou architekturou, bloby, které spojují moderní technologie a přírodu do jednoho celku. Jeho nerealizovaný blob, zvaný také Chobotnice (Národní knihovna na Letenské pláni v Praze), rozděluje dodnes názorově odborníky i laickou veřejnost. Současných architektů zabývajících se organickou architekturou je mnoho, ale rád bych vám představil architekta a pedagoga Zdeňka Fránka, jehož prací se prolínají jasné znaky organické architektury.

Vybudovaný objekt laboratoří LIKO-NOE na vodní ploše je dřevostavba, opláštěná svislými zahradami. Slouží ke zkoumání ekologických přístupů v souvislosti s architekturou a pracovním prostředím. Má kořenovou čističku odpadních vod, využívá solární energii pro fotovoltaické panely i pro fototermální stěnu, která nabíjí podloží a zefektivňuje výkon tepelného čerpadla.

Stavba inspirovaná duchem valašské krajiny. V její struktuře se projevuje vliv různých lidových řemesel jako práce se dřevem, způsobem překrývání dřevěných prvků na plastických plochách a proutkařské řemeslo na dřevěných ohýbaných sněhozábranách, a taktéž drátenické řemeslo v podobě lustrů a podhledů. Svou siluetou hmota sálu reaguje na okolní krajinu a snaží se kultivovat již zrealizovanou stavbu hotelu, k níž je přistavěna.

Objekt „Stezka v oblacích“ je ideovou stavbou, která má umožnit návštěvníkům zažít intenzivní pocit pobytu vysoko nad okolní krajinou. Prostě v oblacích. Pro milovníky dobrodružství a zábavy je v objektu připraveno několik atrakcí, jako tobogán, sítě, hnízda, apod. Vstupní objekt má jemně elipsovitý tvar podobný lodičce. Vykonzolovaná část nad volným prostorem umocňuje celý zážitek. Nosná konstrukce vstupního objektu je rámová z lepeného dřeva. Architektonicky byla řešena tak, aby co nejméně narušovala unikátní prostředí a svým tvarem je vlastně „vpletena“ do krajiny i nebe nad ní. Proto byly v maximální míře použity materiály, jako jsou dřevo, co nejtransparentnější zábradlí a kotvící prvky v nejnutnější míře.

Prostor Modlitebny Církve bratrské je ovinut zděnou stuhou, která pro podporu plasticity má vroubkovaný a zřasený povrch. Uvnitř tak tvoří neskutečnou akustickou pohodu. Prostory jsou důmyslně nasvětleny nepřímým světlem skrytými otvory. Vlastní část modlitebny je položena do vodní plochy. Jednak pro zrcadlení shromažďovacího prostoru, jednak kvůli obřadům křtu. Nosná konstrukce modlitebny je zděná, opatřená stěrkovou omítkou s vroubky. Stropy jsou železobetonové, monolitické. Okna jsou buď bezrámově zasklena Dithermem nebo provedena v hliníkovém rámu.

Projekt přestavby zámku ve Velkých Opatovicích provází pana architekta Fránka už více než 20 let v mnoha podobách. Nedefinovaná historizující podoba a faktická – formální nedokončenost celého areálu, jeho nikdy přesně neurčená funkčnost otevřely určité možnosti. Na genezi areálu se podepsal nedostatek financí, změna jeho majitele, požár v části areálu, následně navržený a rozestavěný kulturní dům s divadlem. Po 17 letech padl návrh o zbudování Muzea kartografie, které by nemělo v Evropě obdoby, který změnil tak její původní účel. Budova získala nový život, její architektonický jazyk by měl prorůstat do všech částí areálu. Celý areál zámku konečně ožil. Prehistorická, naturálně působící struktura je velmi fotogenická a inspirující.

Část celého podařeného výsledku se skrývá pod krásným slovem BIONIKA. To slovo již zaznělo v „definici“ organické architektury. Je to interdisciplinární obor, který převádí výsledky „okoukané od matky přírody“, tedy inspirace principy biologie převedená do vývoje nových technologií. Bionika je poměrně mladý obor, který mohl vzniknout až na základě technického a technologického vývoje po druhé světové válce. S poznatky bioniky (v tehdejším pojetí) pracoval již v 16. století takový génius, jako byl Leonardo da Vinci. Nicméně již v polovině 19. století se objevuje jedna z prvních staveb inspirovaná bionikou. Jedná se o Crystal Palace od Josepha Paxtona. Inspirací mu byly listy obrovských leknínů. Čím pokročilejší jsou naše rozlišovací možnosti, čím hlouběji pronikáme do stavby struktur živé a neživé přírody, procesů, přírodních zákonů a všech souvislostí, tím větší možnosti se nám otevírají.

Biologie ve spojení s dalšími vědními obory se řítí kupředu neskutečnou rychlostí. Kardiostimulátor, geniální protetika, kochleární implantát, to vše je dnes realitou. Tak dlouho jsme se tvářili, že vymyslíme všechno a lépe než příroda, až v době neuronových sítí, letů do vesmíru, nanotechnologií a dalších vychytávek, se oklikou vracíme zpět k přírodě. Znovu zkoumáme pod elektronovým či holografickým mikroskopem, v laboratořích a výzkumných centrech, jak to ta příroda vyřešila chytře a účelně. A jsme takřka doma. Příroda to dokázala bez počítače, bez aerodynamických větrných tunelů a různých simulací. Nebylo to určitě na první dobrou, ale v průběhu evoluce si to příroda mistrně „odladila“.

Příroda dokáže snoubit požadavky na lehkost, účelnost, smysluplnost, nadčasovost, eleganci a krásu v jeden efektní a zároveň efektivní celek. Ale jaký celek. Výsledkem je elegantní ploutev delfína či velryby nebo detailní propracování pera z letky ptáka. Borovicová šiška nebo lastura mlže je vytvořená velmi důmyslnou stavbou. Totéž platí kupříkladu i pro křivku lovícího sokola. Napodobit ji znamenalo vytvořit model pomocí ekviangulární křivky, kterou příroda při své tvorbě nepotřebovala, a přece to dala.

No sláva! A pak že to nejde.

Oklikou, přes spoustu slepých uliček se vracíme k principům a vzorům, které se nám zde samy nabízejí, jen je dokázat uchopit a využít. Vlastně není až tak co objevovat. Víra ve svoji práci, odvaha, cit pro věc, využití toho, co vidíme a známe, včetně moderních vědeckých poznatků, dláždí cestu výsledku.

Nicméně zdroje inspirace jsou jasné, a to včetně detailů leckdy nepostižitelných lidským okem. Zjednodušeně lze konstatovat: „Dívat se kolem sebe, vnímat svět v souvislostech a do detailu, odvážně myslet, nebát se experimentovat, nechat se inspirovat a zároveň se nechat vést svými pocity.“

Výsledek se dostaví. Jaký? Nadčasový šperk. Mnohdy je stavba krásná, zajímavá, zvláštní, divoká, rozverná. Někdy je stavba prostá, vkusná a oku lahodící. Marně přemýšlíte, jak autor dokázal vymyslet něco, co je samozřejmé, co je jakoby „odtamtud“. Prostě to tam patří a zapadá do kontextu. Komu připadá příměr šperku nadnesený, musí se podívat znovu, snad ho uvidí. Je to tak prosté. Tvořit podle principů organické architektury je neskutečně vzrušující a výsledky jsou povětšinou velmi zajímavé, leckdy nevšední a nadčasové. Nakonec i přírodní předlohy a vzory se hned tak neokoukají, jsou totiž také nadčasové. Jedna z nezbytných vlastností, kterou potřebuje ten, kdo se identifikuje s principy organické architektury a tvoří v nich své dílo, je pokora. Zní vám to trochu zastarale a archaicky? Latinsky je pokora humilitas. A je odvozená od slova země, humus. Člověk zemitý, neboli pevně stojící na zemi. Nebyla náhodou země součástí předešlých statí? Jak se nám ten kruh uzavírá. Nepleťte si ovšem pokoru s bázní. Pokora je součástí skromnosti, ale i pocitu vlastní jedinečnosti. Doplněná o odvahu ve spojení s přírodou dokáže neskutečné věci. Kupříkladu nádherný rodinný dům na principech organické architektury.

Marná sláva, zatím se organická architektura u nás objevuje spíše jako experimentální architektura než jako samostatná kategorie. Proto je třeba i špetka odvahy. Proto taky na začátku zmiňuji citát od Jaroslava Heyrovského. Zase díky jedinečnosti a ojedinělosti této stavby se mohu nadneseně pochlubit, že jsem byl na experimentální stráni. Komu z vás se to zadařilo?

K čemu tohle povídání?

Navštívil jsem jednu velice zajímavou a z mého pohledu skvělou stavbu. Pokud zde zaznělo, že organická architektura je u nás spíše experimentální architekturou, potom jsem se logicky ocitnul na experimentální stráni. Spojení v nadpisu v zahradě v Zahradě není tiskařský šotek, ale holá skutečnost. Stráň se sadem v obci Zahrada, kde dům bude mít výhled na jihozápad, do mělkého údolíčka. Prostě zahrada v Zahradě. Autorem tohoto domu je akademický architekt Oldřich Hozman. Jeho doménou jsou autorské projekty nízkoenergetických a ekologických budov, návrhy interiérů, design a konstrukce nábytku. Zabývá se celostní architekturou, baubiologií a projekty trvale udržitelných staveb. Vychází ze znalostí principů feng-shui, geomantie a sakrální geometrie. Jeho tvorba je rozmanitá, ale směr je jasný. Organická architektura z toho vyčnívá a to je moc dobrá zpráva.

Nalezení myšlenky

Měl jsem možnost hovořit s panem architektem o způsobu jeho práce a bylo to radostné povídání. Tak jako prožívám MUDr. Jana Hnízdila a jeho celostní medicínu, protože tento způsob práce je mi velice blízký a jsem na stejné vlně, stejný pocit jsem zakrátko získal při hovoru s architektem Hozmanem o celostní architektuře.

Pokud například vytvářel studii domu v Zahradě, nechal klientovi možnost, aby svoje pocity a emoce vložil do návrhu a stal se tak spolutvůrcem celé věci. Není to vzrušující? Za pomoci sochařské hlíny, na podkladě s vrstevnicemi majitel se svojí rodinou sochal představu a pan architekt mu dělal jakéhosi citlivého průvodce, aby udržel různé souvislosti, měřítko a všechny podněty. Jiný pocit máte z prostoru, na kterém jste spolupracovali a identifikovali jste se s celou filosofií a jiný, když vám někdo předestře sebelepší vizi. Podvědomí s vámi vytvoří vizi, o které možná ani netušíte, že ve vás dřímá. Jakési zhmotnění snu ve spolupráci s odborníkem. Tohle není představa, kterou vám vytvoří architekt a následně ji obhajuje, vy ji akceptujete nebo rozporujete. Když to jde dobře, tvoříte další varianty, ladíte nuance, ale i po zevrubné analýze a společných konzultacích, ladíte koncept představ architekta. Celostní architektura dbá stejnou měrou na duchovní, duševní i fyzické stránky díla. K prohloubení duchovního a duševního pohledu patří také pomoc s jasným formulováním cíle a účelu stavby. Velký důraz je kladen na stylotvorné prvky prostředí, které má vzniknout. Je třeba tyto prvky sjednotit a dosáhnout harmonie. Prostředí je harmonické, ale zároveň harmonizuje toho, kdo zde bude žít. K tomu, aby se mohl majitel plně identifikovat s bytostnou podstatou místa, slouží například: ohraničení nového pozemku nárožními kameny, oznámení o záměru stavby místu, blahořečení materiálů, položení základního kamene stavby, oslava dokončení střechy, oslava dokončení domu, slavnostní otevření domu a pod. Obsahem celostní tvorby prostředí je průzkum směrů a intenzity proudění životních sil v místě stavby. Tento průzkum pomáhá k rozhodnutí o správném umístění a natočení domu na pozemku. Do oblasti geomantie (nauka o jemnohmotných silách Země) spadá také průzkum geopatogenních zón. Tomu je potom stavba přizpůsobena. Sakrální geometrie je posvátnou geometrií přírody. Tyto posvátné rozměry studujeme a začleňujeme je do tvarů a rozměrů navrhovaných staveb. Součástí tvorby prostředí je i nauka feng-shui, i když nepochází z naší kultury.

Když se tohle všechno spojí v jeden smysluplný celek, tedy letité zkušenosti pana architekta Hozmana, majitel a investor v jedné osobě, který touží vytvořit svoje bydlení v právě nastíněných intencích, nemůže se to nepodařit. Proč? Protože majitel (i jeho rodina) i architekt jsou na společné vlně, jsou spolutvůrci kroků příštích a vědí, proč, nač i zač. Nechávají zde to nejlepší ze sebe a výsledné bydlení jim to vrchovatě vrátí. A je zjevné, že nemluvíme jenom o únavě a mozolech na rukách, ale i části duše, kterou přetavili přes zdánlivé hraní si s hlínou při vytvoření představ, do toho „JEJICH DOMU“. Jsem o tom bytostně přesvědčený.

Tak si to shrneme. Nízkoenergetický slaměný dům, vycházející z tvarů organické architektury, majiteli familiérně nazvaný SLAMÁK, vytvořený v nádherné lokalitě. Tedy ještě definitivně ne. Nyní je přetažený plachtou a čeká na jaro, kdy po vymrznutí definitivně „rozkvete“ společně se zahradou. Tento projekt se začal stavět počátkem roku 2018. Je řešen plně v intencích přírodního stavitelství, s využitím zdravých přírodních materiálů a postupů. Dům je v částečném zářezu ve svažitém terénu a má betonovou základovou desku. Obvod, ve styku s rostlým terénem, je izolovaný deskami z pěnového skla. Dřevostavba je provedena s obvodovými stěnami a střechou izolovanými slaměnými balíky. Finálně bude střecha zatravněna. V interiérech budou hliněné omítky z vlastních zdrojů. Vnitřní hrázděné příčky budou vyzdívané nepálenými cihlami. V domě bude jako doplňkový zdroj tepla pec na dřevo.

Maximum ruční práce, dřevěné konstrukce tvořené z tzv. měsíčního dřeva. Dřevo kácené v zimě (míza u kořenů, tudíž vyšší měrná hmotnost), nejlépe v novoluní. Kvalita dřeva je tudíž nesrovnatelně kvalitnější. Naleznete zde kombinaci masívu s vrstveným dřevem zvaným ULTRALAM^TM. Jsou to vrstvy silné smrkové nebo borové dýhy, s lety orientovanými jedním směrem, zhomogenizované do nosníků laminací. Tyto komponenty si drží stabilní mechanické vlastnosti a vysokou tvarovou stabilitu. Dále jsou zde užity sendvičové dřevěné části (překližka, příhradovina z masívu a znovu překližka), které jsou na rozdíl od ULTRALAMU lehčí, méně cenově náročné, s obdobnou únosností. Z těchto komponentů jsou tvořeny tvarově rozmanité části střešních nosníků a žeber.

Vrátím se ještě k té ruční práci. Pokud máte, jenom trochu, možnost a čas na ruční práci, pak váhání není na místě. Jinak budete bydlet v anonymním dílku, které vám někdo spíchne na klíč a jinak v hnízdečku, kde každý šroubek, trámek i zrnko omítky, prošlo vašima rukama. Cítíte, že to má každé jinou váhu. No a k tomu všemu spousta velmi zajímavých detailů. Celý slamák je vlastně taková interaktivní hříčka.

Úsilí majitele, rodiny i přátel vnáší do Slamáku část fyzické práce každého jednotlivce, ale i část jejich duše. To není takové to svépomocné dílko, kde naženeme všechny, co mají ruce a nohy, a to hlavně z úsporných důvodů. To je i kus lásky a přátelství, zvědavosti i touhy být u toho, vložené do díla. Tohle musí být zákonitě korunováno úspěchem, a taky že bude. Vsadím boty!!! Na jaře přijedu mrknout, zda moje boty v sázce nejsou ohroženy, ale hlavně se moc těším na GRAND finále. Chci to vidět a pak vám to ukázat.

Základní parametry domu:

• organické tvary
• dřevěná konstrukce
• izolace slámovými balíky
• hliněné omítky
• zelená střecha
• pec na dřevo

Osoby a obsazení:

Celý dům bylo možné realizovat hlavně díky neuvěřitelné řemeslné šikovnosti stavitele, pana Davida Kuchty.

• Citáty – https://citaty.net
• Schemata – autor
• Fotografie a texty – webové stránky http://franekarchitects.cz s laskavým svolením autora ing. arch. Zdeňka Fránka
• Fotografie – https://eu.fotolia.com nyní Adobe Stock
• Fotografie a texty – https://www.arc.cz s laskavým svolením autora akad. arch. Oldřicha Hozmana a majitele objektu