Kostel Svaté Zdislavy v Prostřední Bečvě

Autor neznámý: „Pokud ztratíte víru v sebe, nepomůže vám ani víra v Boha, neboť Bůh je v nás.“

Pokud se někdy zatouláte do chráněné krajinné oblasti Beskyd, nemůžete vynechat kultovní Pustevny, Libušín a Maměnku, nádherný relikt tvorby architekta Dušana Jurkoviče. Máte-li trochu sil, nevynecháte procházku z tohoto sedla na vrchol Tanečnice nebo v opačném směru na Radegast a za ním Radhošť. Moc krásná místa, výhledy, krajina, prostě pohlazení po duši. Pokud se budete domů vracet přes Rožnov pod Radhoštěm, pojede pravděpodobně přes obce zvané Dolní Bečva, Prostřední Bečva a Horní Bečva. Nacházíte se v kraji Zlínském a okrese Vsetín. Pokud máte ještě trošku sil a času, zastavte se, prosím, v Prostřední Bečvě. Středně velká obec v nadmořské výšce 470 m, rozprostřená okolo řeky Rožnovská Bečva. Patří do ní pět sídelních lokalit Adámky, Bácov, Kněhyně, Prostřední Bečva a V Huti. Patří sem také další roztroušená zástavba v údolích při vodních tocích. Mají romanticky znějící názvy, jako jsou Hrabičánky, Podstupně, Skalíkova Louka. Obec je rekreační a turistickou destinací s 1 700 obyvateli. První zmínky o obci jsou z roku 1676. V obci naleznete určitě spoustu zajímavého a v okolních údolích je určitě nádherně.

Mě však uchvátil kostel, který nelze přehlédnout při cestě do Rožnova. Na nádherné povlovné svažité stráni, snad dřívější pastvině, se tyčí k nebi kostel. Ale jaký kostel. Opět zde platí kouzlo místa neboli genius loci. Prvotní popis bude jako z pohádky od Boženy Němcové. Ani velký, ani malý, tak akorát, na krásném hřbetu zatravněného kopce, s kulisou lesů Radhošťské hornatiny v pozadí. Ten kostel nelze přehlédnout a garantuji vám, že vám okamžitě přiroste k srdci. Velmi šťastný atribut celého řešení této sakrální stavby je opravdu již samotná poloha kostela. Pochopitelně, že poloha vychází i z potřeb a možností místních farníků. Vizuální stránka celé architektury je velmi zdařilá a koncept kostela vrůstá do svého místa, jak by zde byl odjakživa. Navzdory tomu, že vidíte nový kostel s moderními tvary a vnímáte ho jako novostavbu, bez patiny času. Svítil tam svojí bělostí zarámovanou ztmavlou měděnou střechou, na zeleném podkladu, v odpoledním slunci vstříc modrému nebi. Opravdové pokoukáníčko…

Jak se to všechno stalo?

Základní data, kterých není málo:

Římskokatolický filiální kostel Svaté Zdislavy v Prostřední Bečvě patří do farnosti Dolní Bečva. Výstavba proběhla v letech 2000 – 2001. Podepsali se pod ní architekt Jan Kovář z Opavy a inženýr Oldřich Bóth z Valašského Meziříčí. Druhý jmenovaný projekt rozpracoval a dovedl ho do finále. Kapacita kostela je 240 míst k sezení a 80 míst ke stání.

Že je myšlenka na nový kostel v obci velmi stará je nabíledni, nicméně předešlá éra příliš náboženství, církvi a potažmo sakrálním stavbám vůbec nepřála. Důvody není třeba příliš pitvat. Základem byla myšlenka a taky Základní kámen. Ten posvětil Jan Pavel II. pět let před započetím stavby v Olomouci. Bylo to při příležitosti svatořečení Zdislavy a Jana Sarkandra v roce 1995. Po polní mši na místě budoucí stavby započalo celé dílo. Stavba kostela s pastoračním centrem si vyžádala 17 miliónů korun.

Je třeba vzpomenout důvody. Mít vlastní kostel znamená, že spousta daností, neodmyslitelně spojených s vírou, kostelem a v druhé řadě i hřbitovem, se realizuje v dosahu. Asi nebylo zrovna pohodlné dojíždět nepravidelnými a špatnými spoji do farního kostela sv. Josefana Hutisko-Solanec. Vaše blízké jste pohřbívali mimo obec, kde žili, na jejich hroby jste jezdili opět mimo obec. Objevil se zde nádherný český výraz, který mimoděk užíváme dodnes. Lidé z Prostřední Bečvy byli k farnosti Hutisko-Solanec takzvaně přifařeni. Znáte to, ne?

Stavba hřbitova byla v plně gesci obce, ale bez kostela to ztrácelo souvislosti. Jednání o stavbě kostela se pro drobná nepochopení stále vlekla. Rozuzlení přišlo až ve spolupráci s Mons. ThDr. Jaroslavem Studeným, který právě v Karolince organizoval dostavbu kostela. Ten se celého záměru ujal a svojí osobou zastřešil další kroky. Na radu duchovního správce farnosti (kam Prostřední Bečva spadá) otce Josefa Strbáka došlo k seznámení s JUDr. Gottfriedem, který pomohl právními radami. Na jeho popud bylo založeno neziskové sdružení věřících (s názvem Kostelní jednota svaté Zdislavy), které bylo oprávněno pořádat sbírky na financování stavby kostela. Sdružení bylo zároveň investorem celého projektu.

Další jednání na sebe nedala dlouho čekat. Architekt Jan Kovář z Opavy je zkušeným projektantem sakrálních staveb. Studie, papírové makety a návrhy postupně měnily svoji podobu. Nakonec dílem společného hledání a konsenzů vznikla dnešní podoba kostela s pastoračním centrem.

Na vysvětlenou, pastorační centra byla vždy místa, kde se odehrávala část života lidí z obce nebo farnosti. Vzdělávací přednášky, semináře pro duchovní rozvoj, kurzy, setkání, besedy, výstavy, koncerty, společenské večery. Pro děti to byla křesťanská nauka, hry, karnevaly, promítání, přípravy na výlety, táboráky aj. Byla zde často knihovna. Mohly se zde konat i společenské a rodinné nebo firemní akce a oslavy.

Nejinak je na tom Pastorační centrum sv. Zdislavy, má sloužit dětem, mládeži a dospělým k různým pastoračním setkáváním, kulturním a sportovním činnostem, které nejsou v rozporu s církevním učením. Tělocvična byla vybudována z půdy dodatečně.

Samotná stavba

11. 6. 2000 započala samotná stavba.

Pozemek na stavbu kostela daroval Obecní úřad v Prostřední Bečvě a také se na stavbě podílel. Jeho prací je přístupová cesta, parkoviště, chodník a v roce 2002 i nový lesní hřbitov. Kruh se pomyslně uzavírá.

Stavby se zhostila firma SOPOS Vítězslava Křesiny z Dubu nad Moravou. Na vnitřní strop kostela byla nanesena akustická omítka s perforací malými otvory z Rakouska. Podlahu kostela tvoří italská protiskluzová dlažba. Spoustu další práce dělaly místní firmy a firmy z okolí. Vitráže oken navrhnul Mons. doc. ThDr. Studený a zhotovila je firma Vitrail servis – Hoplíček ze Zábřehu.

Okna, lavice a dveře kostela, Boží hrob, zpovědní přepážku a dětskou místnost zhotovilo Stolařství Ludvík Kuchař a Ing. Marek Kuchař z Ústí u Hranic a Stolařství Petr Kuchař z Drahotuší. Prvně jmenovaný daroval venkovní Misijní kříž. Hodiny na věži zhotovil hodinář Jan Kopřiva z Ivanovic na Hané.

Tělo trpícího Krista za oltářem a sousoší sv. Zdislavy s dětmi je dílem akademického řezbáře Ing. Jiřího Klímy z Opavy. Ambon, svatostánek a obětní stůl je darem věřících z Německa. Sochy Nejsvětějšího srdce Páně a Neposkvrněného srdce Panny Marie jsou dílem sochaře pana Bedřicha Vašíka z Vnorov. Akusticky útlumové koberce jsou dovezeny z Jihoafrické republiky. Prvním nástrojem byly digitální chrámové varhany VISCOUNT, typ Jubilate 332, se třemi manuály. Toto prozatímní řešení bylo po našetření vyměněno za píšťalové varhany. Od roku 2014 byly našetřeny 4 miliony korun na nový nástroj. Tyto varhany mají 2 manuály s pedálem, 18 rejstříků, 1 126 píšťal, největší má rozměr 5,6 m, nejmenší má rozměr 0,7 m. Dodavatelem je varhanář Jaroslav Stavinoha z Valašské Bystřice. První Křížová cesta byla obrazová, později vytvořil nádhernou novou řezbář Karel Chovanec z Rožnova pod Radhoštěm. První starý zvon byl přestěhován z nedaleké hasičské zbrojnice, který „NA PAMÁTKU OSVOBOZENÍ 1945“, věnovali občané Prostřední Bečvy v roce 1947. Tento zvon ulil Rudolf Manoušek z České u Brna, v ladění D2, váha 200 kg. Byl uhrazen z poválečné sbírky na kostel, tudíž mu logicky patřilo místo v novém kostele. Akademický Zvonař Josef Tkadlec z Halenkova navrhl ještě další tři zvony do společného ladění H1, D2, E2, G2. SVATÁ ZDISLAVA, ladění G2, váha 79,5 kg, SVATÝ CYRIL A METODĚJ, ladění E2, váha 166,5 kg, SVATÁ RODINA, ladění H1, váha 334 kg, našly své místo vedle prvního zvonu. Zvony posvětil dne 30.6.2001 Mons. Josef Hrdlička, pomocný světící biskup olomoucký.

Z tohoto výčtu tušíte, že stavba kostela je dílo velmi náročné. Rozhodně by se zde neobešlo bez práce lidí z obce, ale i z dalších měst a obcí, věřících i bez vyznání, všech věkových kategorií. Pochopitelně nelze opomenout štědré sponzory v místě i z daleka.

Významnou měrou se o výsledek zasloužil Mons. doc.ThDr. Jaroslav Studený, farář v Olomouci – Klášterním Hradisku.

V kostele jsou vystaveny ostatky svaté Zdislavy, které sem věnoval P. Bernard Jiří Špaček, který dříve působil ve zdejší farnosti. Kostel byl slavnostně posvěcen dne 14. července 2001 Mons. Josefem Hrdličkou, pomocným světícím biskupem olomouckým.

Ten výčet je úmyslně tak obsáhlý, ať každý vidí, jak se staví kostel ve středně veliké obci, kam stěží dosáhnou nějaké významné dotace či pomoc zvenčí. Jak zpívá Jaromír Nohavica: „Praha daleko a Pánbůh vysoko.“ Pokud by místní čekali, tak by se načekali. Jejich aktivita, semknutost a umanutost zde byla korunována úspěchem. Kéž by to tak bylo vždy a všude.

Architektonicko-výtvarná stránka interiéru a exteriéru

Celý tvar půdorysu je velmi jednoduchý, ale zcela poslouží svému účelu. Dva nepravidelné mnohoúhelníky jsou do sebe vetknuty. Tvar je zrcadlově stejný podle osy procházející po délce, od jihu k severu. Liturgický prostor má lichoběžníkový tvar s výklenky po stranách oltáře. Tento prostor má nejvyšší světlost za oltářem, ve středu v podélné ose a v průniku liturgického prostoru s kostelní věží. V ostatních částech je světlost nižší. Vznikají tím nádherné mnohoúhelníky a lichoběžníky, které tvoří zastropení interiéru kostela. V zadní části budovy je pastorační centrum, zcela oddělené od části liturgické, jako samostatná část objektu. Centrum je jednopodlažní s využitým půdním prostorem. Obě části obsahují vše, co dnešní sakrální stavba má obnášet.

Prostor je řešen velmi prostě a jednoduše, se světlou pastelovou výmalbou. Sestavy lavic jsou vytvořeny ze dřeva, střízlivých tvarů bez zbytečných příkras. Lichoběžníková okna v úrovni kúru dávají prostoru dostatek denního světla a kopírují nepravidelný strop. V přízemní části jsou okna obdélníková, tvořená dvěma čtverci. Bezpečí oken a zábradlí kůru je tvořeno uměleckými ozdobnými kovovými mřížemi. Na obou bočních stěnách doplňuje strohost a poklidnou čistotu prostoru křížová cesta od zmíněného řezbáře Karla Chovance. Nové varhany dominují zadní části a jsou filigránským šperkem v jednoduchosti tvarů, hmot, materiálů a barev. Z prostoru dýchá obrovský klid, pohoda, vyrovnanost.

Z vnějšku jsou hmoty velmi chytře a esteticky vkusně „prolámány“ do konečného tvaru kostela. Z přední části dominuje objektu vstup se svislým oknem, který je více v hloubce převýšen pouze štíhlou věží se zvonicí a křížem. Kousek za věží je příčná loď, zastřešená trojúhelníkovými „krovkami“, které tvoří sedlovou střechu. Podélná a příčná část je tvořena pomyslným křížem. Měděná krytina, která ztmavla svojí patinou, dává vyniknout zbytku stavby v bílé barvě omítky. Prolnutí hmot vně je, stejně jako uvnitř, nápadité a koresponduje s okolním prostředím.

Co na závěr?

Svatá Zdislava z Lemberka byla česká šlechtična, která svůj život zasvětila zakládání klášterů a špitálů. Zemřela ve 33 letech, v roce 1252. V roce 1907 byla prohlášena za blahoslavenou a v roce 1995 za svatou. U nás její jméno nesou 4 kostely včetně kostela v Prostřední Bečvě, 10 kaplí, 2 kapliček a jedné komendy (opevněný Johanitský klášter). Je uváděna, mimo jiného, jako patronka rodiny. To jenom pro úplnost.

V kontextu celé anabáze klopotného zrození tohoto krásného díla, lemovaného přírodním podhorským prostředím, je tento krásný kostel místem opravdu požehnaným. Ve skrytu duše doufám, že ti, kdo zde nechali část svého života, cítí více míru v duši a pokorného souznění, než šrámů na duši. Takový kostel je velice ušlechtilá myšlenka, ale taky velice nesnadný úkol…

Použité zdroje:

• Webové stránky kostela – http://www.svatazdislava.cz
• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie – s laskavým svolením Františka Křenka (foto interiér a letecký pohled)
• Fotografie – autor
• Půdorys – inženýr Oldřich Bóth z Valašského Meziříčí