Komentář ke kontrolám systémů vytápění a větrání budov nad 70 kW v širších souvislostech

Úvod

Po zveřejnění článku Kontroly systémů vytápění budov nad 70 kW s kvalitním řízením nejsou povinné (dále jen článek) se na redakci TZB-info obrátila Asociace energetických auditorů - energetických specialistů, z.s. (AEA-ES, z.s.) s tím, že informace v článku by měly být doplněny.

Především šlo o námitku, že v článku došlo v jeho závěru k preferenci AŘS (automatizačního a řídicího systému) nad legislativní povinností provést kontrolu provozovaného systému vytápění a kombinovaného systému vytápění a větrání, jak o nich hovoří § 6a zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, (dále jen „zákon“), respektive vyhláška č. 38/2022 Sb. ze dne 22. února 2022 o kontrole provozovaného systému vytápění a kombinovaného systému vytápění a větrání, (dále jen „vyhláška“), která slouží k provedení § 6a odst. 6 uvedeného zákona. Vyhláška platí od 1. března 2022 a uložila povinnost provést kontrolu ve vyhlášce specifikovaných systémů nejpozději do 1. března 2024.

Proto jsem jako spoluautor dotčeného článku navrhl společné jednání, při kterém bychom případné sporné body článku prodiskutovali a původní článek doplnili. Pozvánku k diskusi přijal Ing. Miroslav Mareš, předseda Správní rady asociace, a diskuse proběhla 3. května v redakci TZB-info. Následující text není doslovnou citací rozhovoru, ale jeho zhuštěnou verzí, kterou Ing. Mareš schválil a souhlasil s jejím zveřejněním.

Benevolence není na místě a specialista musí využít skutečně platná data

Úvodem je nutné konstatovat, že povinnost provádět kontroly souvisí se směrnicí EU o energetické účinnosti č. 844/2018. Tato směrnice byla motivací k nastavení kontrol systémů tak, jak k tomu došlo vydáním vyhlášky. Vlivem zpoždění procesu tvorby vyhlášky došlo k tomu, že předchozí vyhláška č. 194/2012 Sb. pozbyla platnosti k 1. březnu 2021 a rok trvala prodleva do nabytí účinnosti nové vyhlášky 38/2022 Sb. Toto roční období bylo poznamenáno nejistotami a vyvolalo na trhu souvisejících služeb energetických specialistů poměrně velkou nervozitu.

Předchozí vyhláška č. 194/2012 Sb. umožňovala energetickým specialistům provádět při kontrolách určitá zjednodušení.

Nová vyhláška je v tomto směru méně benevolentní. Na první pohled se může vzor zprávy o kontrole tak, jak je definován v Příloze č. 4 k vyhlášce jevit jako více méně zaškrtávací formulář. Vyplývá to z nabídky zaškrtnout možnosti, například: ano, ne, nehodnoceno, bez připomínek, připomínky, vážný nedostatek atp. a z tohoto pohledu se může jevit poplatek za provedení kontroly jako neoprávněný, jak to bylo v článku zmíněno. Pokud si některý energetický specialista výkon své práce takto zjednoduší, nelze jeho činnost jakkoliv obhajovat. Taková čistě formální kontrola popírá smysl zákona i vyhlášky a neslouží k tomu, aby byly nalezeny a posléze využity možnosti úspor energie.

Kontrola nemůže být provedena od stolu. S tím souvisí technické vybavení energetického specialisty a jeho znalost, jak s měřicími přístroji správně zacházet. Například pro kontrolu kvality tepelných izolací rozvodů tepla, výměníků ve stanicích, nebo ze vzduchovodů v celé jejich ploše je žádoucí nejen bodový teploměr, ale ideálně i termokamera a s ní i znalost, jak kameru nastavit vzhledem k emisivitě povrchu izolací aj., a pak změřená data správně vyhodnotit. Kontrola větrání se bez měření množství proudícího vzduchu neobejde. Účinnost zdroje tepla bez měření teplot, koncentrace plynů ve spalinách aj. rovněž nelze stanovit. Měřicí přístroje samy o sobě bez znalosti jejich použití nemají smysl. Bohužel, někdo může svou vybaveností přístroji ospravedlňovat vyšší cenu za kontrolu. Specialista si data potřebná k vyhodnocení nemusí změřit sám, může mu to zajistit zadavatel prostřednictvím jiné kvalifikované osoby. Spoléhat se na data uvedená v projektu, pokud je projekt vůbec k dispozici, není správné. Neboť až na výjimky dochází po zprovoznění systémů ke změnám. Cílem kontroly není ověřit, zda stav odpovídá projektu, ale identifikovat možnosti úspor.

Plán kontroly

Z pohledu zadavatele kontroly je velmi důležitý § 5 vyhlášky, konkrétně odst. (3), který stanoví povinnost energetického specialisty společně se zadavatelem kontroly stanovit plán kontroly, který je formulován na základě vizuální kontroly systému a analýzy dostupných podkladů. Podle odst. (5) plán obsahuje soupis doporučení a podmínek k provedení hodnocení systému. Je v zájmu zadavatele, když už si kontrolu musí nechat provést a také ji platit, aby se aktivně zapojil do tvorby plánu a vyhláška mu k tomu vytváří prostor. Současně vyhláška nutí energetického specialistu k tomu, aby si systém prohlédl a pak přesně definoval, co a jak bude kontrolovat, a tedy jaké výstupy z kontroly může zadavatel očekávat.

V této úvodní fázi účinnosti vyhlášky (od 1. 3. 2024) se ukazuje, že ne všichni energetičtí specialisté povinnosti výše uvedené plně akceptují. Výsledky svých kontrol jsou povinní zadávat do registru a SEI jako kontrolní orgán má povinnost kontrolovat každoročně 2/5 provedených kontrol. Z toho vyplývá poměrně velká pravděpodobnost, že jen formálně provedená kontrola systému bude odhalena.

Ve zprávě o kontrole je prostor pro doporučení

Pro zadavatele kontroly je významným přínosem skutečnost, že u každého jednotlivého segmentu hodnoceného systému je prostor pro doporučení. Takto to v předchozí vyhlášce nebylo. Pokud specialista provede kontrolu detailně, tak lze obecně říci, že pro každý segment kontrolovaného systému najde doporučení, co a jak zlepšit a do zprávy o kontrole ho vloží. A toto doporučení má doložit i výší úspory energie, která se provedením opatření dosáhne. Vágní doporučení „zlepšit tepelné izolace rozvodů tepla“ umí napsat každý, ale zadavateli kontroly tím významně nepomůže, protože toto sdělení postrádá údaj o množství uspořené energie, a tedy i nákladů.

Cílem vyhlášky je, na základě zjištěných konkrétních údajů a pokynů, motivovat zadavatele kontroly, aby viděl, že z jejich provedení bude mít určitý, třeba i odborným odhadem definovaný prospěch. Pokud to takto zadavatel kontroly necítí, pak se samozřejmě může stát, že výsledkem bude jen zcela formální provedení kontroly, aby byla splněna povinnost uložená zákonem.

Kontrolovány jsou nejen budovy s byty nad 70 kW

V článku se hovořilo o kontrolách budov s byty. V zákoně je však okruh budov s povinností kontrol stanoven v mnohem větší šíři. Zákon nespecifikuje budovu s ohledem na její účel, využití, ale hovoří o provozovaném systému vytápění budovy nebo kombinovaném systému vytápění a větrání budovy, přičemž parametrem, který definuje povinnost je jmenovitý výkon nad 70 kW. Ve vyhlášce je jednoznačně uvedeno, že rozhodující je „jmenovitý tepelný výkon“. Otázkou je, zda ve všech případech, jaký je skutečný jmenovitý tepelný výkon systému vytápění.

Pokud je v budově kotelna s kotli o jmenovitém výkonu nad 70 kW, pak je rozhodnutí jednoduché.

Pokud je však budova napojena na soustavu zásobování tepelnou energií, nemusí být určení jmenovitého výkonu zdroje tepla tak jednoznačné. Výkon předávací stanice závisí na teplotních spádech, které dodavatel tepla mění. Problémem to může být zejména tehdy, když je na jednu stanici napojeno více budov, které nemají společného vlastníka a již odhadem se jeví, že výkon na jednu budovu se může blížit limitu 70 kW. Zákon hovoří o kontrole systému a v těchto případech by měl energetický specialista uplatnit svou technickou vyspělost a provést přesnější určení jmenovitého výkonu systému pro kontrolovanou budovu.

Jde-li o objekt složený z více podobných budov, což se může týkat nejčastěji několika SVJ založených pro každý vchod s vlastním popisným číslem většího objektu, může specialista poměrně snadno rozdělit jmenovitý výkon předávací stanice, je-li přesně stanoven, na budovy, pokud jsou prakticky stejné se stejným počtem podlaží, bytů, případně se zohledněním poměru venkovních stěn. Jinou možností je vyjít z průměrné měrné spotřeby tepla byty, kterou lze odhadnout podle stavu zateplení obálky budovy. Pokud by se takto stanovený výkon na budovu pohyboval blízko limitní hranice 70 kW, lze výkon zpřesnit využitím fakturovaných spotřeb tepla. Protože SVJ musí mít na dodávku tepla uzavřenou smlouvu, jejíž součástí je rezervovaný výkon pro SVJ, tento údaj by měl být využit přednostně. Je zřejmé, že specialista má možnost, jak poměrně přesně určit jmenovitý výkon systému budovy a svůj postup by měl do zápisu z kontroly zaznamenat. V těchto případech se striktní trvání na jmenovitém výkonu předávací stanice, který není jednoznačně definovaný a dodavatel tepla ho mění, ve srovnání s přesně definovaným jmenovitým výkonem kotlů, tepelných čerpadel, jeví jako nepřiměřené. Z hlediska cíle kontroly a motivace k úsporným opatření je však výhodnější, pokud se všechna SVJ včetně i jiných vlastníků v takovém objektu dohodnou na společném provedení kontroly, tedy nejen systémů jednotlivých budov, ale včetně předávací stanice a rozvodů tepla směrem do budov. Z takové kontroly vyplynou možná úsporná opatření nejen uvnitř jednotlivých budov, ale v rámci celého komplexu, k čemuž by jinak nedošlo.

Po zateplení budovy může vzniknout stav, že původní jmenovitý výkon systému bude zbytečně velký. Pro návrh opatření lze stanovit poměrné využití maxima výkonu a doporučit přijatelnou, realizovatelnou redukci výkonu. Vždy je však nutné mít na paměti, že pokud není kotel jednoznačně fyzicky odpojen od systému, od komína, musí být do jmenovitého výkonu započten. Po zateplení se běžně stává, že objektová stanice nevytvoří pro provoz systému vytápění vhodné technické podmínky. Opět platí, že specialista by měl navrhnout opatření, která povedou k vyřešení takového stavu.

Pro stanovení jmenovitého výkonu zdrojů mimo budovu je ve vyhlášce specifikován institut součinnosti. Ten předpokládá, že podklady k předávací stanici si vyžádá specialista. Tak to v praxi většinou nefunguje a o doklady žádají SVJ, která mají s dodavatelem smluvní vztah. Pokud jde o dodavatele s velkým počtem odběratelů, je bohužel pravdou, že někteří si svou povinnost poskytnout podklady zjednodušili obecným prohlášením. Pro specialistu se tím vytváří velmi problematické prostředí, protože nemá přímý vztah s dodavatelem tepla a nedostane relevantní podklady.

Podmínky kontroly

Kontroly se mají provádět za typických podmínek. Slovo typické je míněno tak, že běží topná sezóna. Kontrolu nelze provést, pokud není systém v běžném provozu. Termíny postupných kontrol jednotlivých segmentů systému mají být zapisovány do plánu kontrol. Například kontrola účinnosti kotle mimo topnou sezónu je prakticky neproveditelná. Přesto se občas takový termín objeví, i když se mají popsat podmínky, za kterých kontrola proběhla.

Cena kontroly, přerušení kontroly

Zadavatel kontroly má možnost cenu kontroly korigovat tím, že bude úzce se specialistou spolupracovat a spolurozhodovat o tom, do jakých podrobností bude kontrola provedena. Výše již byla zmíněna důležitost plánu kontroly.

Zadavatel kontroly chce splnit svou zákonnou povinnost. Protože není odborník, nemusí se 100% jistotou vědět, zda se na něj tato povinnost vztahuje. Proto má být prvním krokem specialisty ověření základních parametrů, aby bylo jednoznačně zřejmé, že povinnost kontroly zde je.

Následovat má vytvoření plánu kontroly. Může k tomu dojít na základě poskytnutí platných technických podkladů k systému a krátké prohlídky na místě, což bude méně náročné na čas specialisty. Pokud podklady nejsou, musí si specialista obstarat detailní informace na místě, a to mu včetně jejich vyhodnocení může zabrat více času. Přiměřená cena kontroly pak vychází ze vztahu mezi zadavatelem a specialistou. Pokud se však zadavatelé kontrol dostali do stavu prodlení a hrozí jim poměrně velká pokuta, není překvapující, že přistoupí i na vyšší cenu kontroly a její čistě formální provedení. K tomu lze říci jen to, že veřejnosti by určitě velmi pomohlo, pokud by odpovědná ministerstva zvýšila svou informační aktivitu a veřejnost byla o komplexních dopadech legislativních změn, někdy vložených do více předpisů, lépe informována.

Parametry rozhodující o kontrole

1. Prvním parametrem pro provedení kontroly je jmenovitý výkon systému vytápění.
2. Druhým parametrem je termín a okolnosti provedení předchozí kontroly. Ve vyhlášce jsou uvedena přechodová opatření navazující na zrušení vyhlášky předchozí. Většina přechodových opatření je však již prošlá, kontroly podle přechozího stavu pozbyly platnosti a velká část současných zadavatelů kontrol je pod časovým tlakem a hrozbou pokuty.
3. A pak je tu parametr daný ve vyhlášce § 9 Požadavky na automatizační a řídicí systém budovy, při jehož splnění se povinnost kontroly systému vytápění na předmětnou budovu nevztahuje. O tomto parametru, respektive jak jej splnit, bylo hovořeno v článku a k tomu není co dodat. Je však třeba říci, že překvapivě velké množství SVJ, vlastníků obytných budov nebo bytových družstev, je přesvědčeno o tom, že jejich systém všechny požadavky specifikované v § 9 plní. Ve skutečnosti tomu tak není. Pokud si však zadavatel kontroly za svým tvrzením neochvějně stojí, pak jediné možné resumé je, že službu energetického specialisty nepotřebuje a odpovědnost za splnění zákonné povinnosti nese plně sám. Pokud tuto odpovědnost nechce přijmout, pak je možné se domluvit na plánu kontroly a v něm stanovit, že pokud se ověří, že instalovaný AŘS plní požadavky vyhlášky, bude v plánu kontroly potvrzeno, že v budově je AŘS plnící požadavky a tím kontrola skončí. Vyúčtována bude jen přiměřená část nákladů.

Někteří vlastníci za AŘS mylně považují provedení tzv. hydraulického vyregulování systému vytápění. Samotné vyregulování průtoků neplní požadavky vyhlášky na AŘS. V mnoha případech je systém vyregulování po x-letech bez kontroly již nefunkční. Nebo například došlo k zateplení budovy, výměně kotle za jiný nebo dokonce za tepelné čerpadlo, vyregulování nebylo upraveno a systém nemůže pracovat úsporně. V některých případech dochází paradoxně i k růstu nákladů, místo k úspoře.

V oblasti mimo obytné budovy tento rozhodovací problém prakticky nevzniká, prokazuje se zásadní důležitost kontrol a zadavatelé kontrol na výsledky aktivně navazují.

Kontrolu nebo projekt?

Pokud je prošlý termín kontroly, pak upozadění nákladů na kontrolu ve prospěch projektové dokumentace na modernizaci jednoznačně není možné. Zákon umožňuje uložit pokutu 200 tisíc korun, a to není málo. Spoléhat se na to, že dodržení lhůt kontrol nebude ověřeno ze strany SEI, je hodně špatné rozhodnutí. Výše již bylo zmíněno, že SEI má povinnost každoročně ověřit 2/5 kontrol, a z toho lze usoudit, že zvýšenou pozornost bude věnovat mimo jiné těm vlastníkům, u kterých lze prošlou lhůtu předpokládat. Proto by vlastníci neměli váhat a nechat si kontrolu provést. A pak je velmi časté, že jim bude v zápise z kontroly doporučeno vhodný AŘS instalovat. Zda to bude zcela nový systém nebo modernizace a doplnění stávajícího, to už bude řešit projekt.

Náklady na AŘS

Náklady na AŘS nebyly v článku zmiňovány, což je škoda. Systém plnící podmínky vyhlášky není levný. Proto by se měla předem ověřit jeho ekonomická návratnost. Neplatí obecně, že vlastníci obytných budov mají dost finančních prostředků na instalaci AŘS. Zejména u budov se systémem, jehož jmenovitý výkon se blíží limitním 70 kW. Zde se může náklad na AŘS v korunách pohybovat o řád výše, než náklad na kontrolu. U výkonů okolo 300 kW a výše lze, pravděpodobně, návratnost předpokládat. U velkých budov typu obchodních center, kanceláří atp. lze dostatek financí na vhodný AŘS očekávat.

Působí zde dva aspekty, ekonomická a technická proveditelnost. Samotný AŘS nelze „naroubovat“ na systém, který nedisponuje potřebnými čidly, měřidly a regulačními schopnostmi. Technická proveditelnost AŘS proto bude v některých případech spojena s nutností celkové modernizace systému vytápění a kombinovaného systému vytápění a větrání s relativně vysokými náklady. Kontrola pro zadavatele zdůrazní potřebu modernizace, a navíc získá dokument, kterým může jednoznačně doložit potřebu vytvářet finanční rezervu na modernizaci.

V současné době se tvoří náhrada za vyhlášku č. 194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům o dodávkách tepla. V ní by se měla projevit pravidla pro posuzování efektivity dodávky tepla. Tedy jak ji posuzovat. V posudku má být zahrnut i způsob posouzení přínosu AŘS. Aby instalace AŘS nebyla samoúčelná a zbytečně neprodražovala systémy, ve kterých AŘS nebude ekonomicky oprávněná. Tato legislativní pomůcka však zatím není schválena, pouze navržena.

Povinnost kontrol se netýká jen obytných budov

Je skutečností, že nejintenzívnější diskuse ohledně povinnosti kontrol probíhají v oblasti budov, kde osobou odpovědnou za správu domu je společenství vlastníků jednotek SVJ. A pak i budov, ve kterých SVJ nevzniklo, ale působí v nich institut tzv. správce. Přitom jde jen o menší část sféry, které se vyhláška týká. Zřejmě i proto, že tato oblast je nejvíce blízká široké veřejnosti. Proto lze mít určitou výtku k obsahu článku tím, že v něm nebylo dostatečně zdůrazněno, že povinnost kontrol se nevztahuje jen na obytné budovy. Z pohledu významu a dopadu vyhlášky není vhodné mít jako reprezentativního představitele SVJ.

Velký potenciál k úsporám energie, který mají kontroly odhalit, je v nebytovém sektoru. To může být malé obchodní centrum, ale také velká průmyslová firma. U ní se rozsah kontroly může blížit již „malému“ auditu. Je časté, že se v průmyslu mění zdroje tepla, různě doplňují, mění se funkce budov atp. bez odpovídajících opatření na úrovni jejich řízení a využití tepla. Instituce, které chtějí uplatňovat systém řízení jakosti, environmentální systém nebo systém EnMS nedostanou certifikát, pokud nemají kontrolu provedenou. Systém jakosti je dnes u firem běžný.

Odborný odhad

Institut odborného odhadu vychází z potřeby dojít při kontrole k využitelnému závěru, když k některému segmentu nejsou kompletní podklady. Energetický specialista má disponovat takovými znalostmi i zkušenostmi, aby byl schopen provést odhad, který bude mít větší význam, než je konstatování, že neměl dost podkladů, tedy v zápise zaškrtnuti nabídky „nezjištěno“. Za platnosti předchozí vyhlášky byl takový postup, který nic neřeší, běžný. Proto je v zápise z kontroly, respektive v přílohách prostor k tomu, aby specialista, když u hodnoceného segmentu zaškrtne nezjištěno, popsal podmínky, za jakých odhad provedl a vyhláška do vyžaduje. Protože jinak ten odhad nemá smysl.

Budoucnost kontrol a AŘS

Při příští změně zákona č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií se připravuje zavedení povinnosti u nových zdrojů tepla nad 290 kW, nebo při větší změně budovy se zdrojem nad 290 kW instalovat AŘS, pokud to bude technicky možné. Je zřejmé, že u takto vybavených systémů povinnost kontrol odpadne.

Změna zákona o hospodaření energií se zatím připravuje, ale velmi malá, nebo spíše žádná pozornost je věnována tomu, že jako přívěšek se ve změně stavebního zákona č. 283/2021 Sb., který je účinný od 1. 1. 2024, v paragrafu § 167 Vlastník stavby a zařízení, objevila nová povinnost specifikovaná v odstavci f):

Doplněk ve stavebním zákoně, který se netýká obytných budov, tak předběhl změnu změnu zákona o hospodaření energií. Zmíněným předpisem ⁶⁷) je míněn § 3 a 4 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů. Co je to AŘS definuje k zákonu vydaná prováděcí vyhláška č. 38/2022 Sb. ze dne 22. února 2022 o kontrole provozovaného systému vytápění a kombinovaného systému vytápění a větrání.

Úvodní věta popisující povinnost „pokud je to technicky proveditelné“ znamená, že někdo o proveditelnosti musí rozhodnout. U nových zdrojů a systémů je proveditelnost zřejmá.

Je zřejmé, že provedení si vyžádá značné náklady a z hlediska termínu do 1. 1. 2025 zbývá již jen cca 7 měsíců!

Z pohledu legislativní čistoty je vložení této povinnosti do stavebního zákona nepatřičné, když se týká hospodaření s energií a zřejmě i proto se o této nové povinnosti nehovoří, nikdo ji ve stavebním zákoně neočekával a nehledá.

Závěr

Omezení kontroly jen na prostý administrativní akt je nejen nesprávné, ale pro vlastníka budovy bez jakéhokoliv pozitivního přínosu kromě faktu, že splnil svou povinnost. Je v zájmu vlastníka, aby spolupracoval na plánu kontroly tak, aby závěry kontroly mohl konkrétně využít. Obecně je třeba zvážit nejen proveditelnost opatření, ale i jejich ekonomickou návratnost, a to dát do souvislosti s finančními poměry vlastníka budovy. Kontrola provozovaného systému vytápění a kombinovaného systému vytápění rozhodně má, při správné aplikaci, potenciál pro identifikaci ekonomicky nadějných doporučení ze strany energetického specialisty.