Zkušenosti s recyklací vody v budovách v ČR
SZÚ v rámci řešení projektu „Stanovení hygienických požadavků na recyklovanou vodu využívanou v budovách a městských vodních prvcích“ (2020–2023) mapuje rozšíření systémů recyklace vody v budovách v ČR, navštěvuje vybrané objekty, provádí zde místní šetření a odebírá vzorky recyklované (dešťové a šedé) vody, v některých objektech i opakovaně. Dosud takto podrobně vyšetřil 26 objektů, převážně veřejných budov. Vedle toho ve spolupráci se SFŽP provedl dotazníkové šetření mezi téměř 7 tisíci příjemci dotace programu Dešťovka ohledně jejich zkušeností. Příspěvek shrnuje dosavadní poznatky a poukazuje na zjištěné problémy.
1. Úvod
V návaznosti na boom budování systémů recyklace vody, který nastal v České republice v posledních letech, a následné zjištění, že pro tyto systémy chybí jasná hygienická (i jiná) pravidla, řeší Státní zdravotní ústav (SZÚ) v letech 2020–2023 výzkumný úkol TAČR „Stanovení hygienických požadavků na recyklovanou vodu využívanou v budovách a městských vodních prvcích“. Úkol zahrnuje jednak rešeršní činnost včetně vyhledávání nejrůznějších dostupných informací a zkušeností, jednak též část praktickou, kde se snažíme navštívit co nejvíce objektů (budov) recyklujících srážkovou nebo šedou (popř. jinou nepitnou) vodu, zevrubně tyto systémy prozkoumat a ověřit kvalitu vody. U menšího počtu těchto objektů pak provádíme dlouhodobé sledování kvality vody. Další část projektu se zabývá kvalitou vody v městských vodních prvcích, jako jsou interaktivní fontány apod., o ní ale referujeme na jiných fórech (Baudišová a kol., 2021).
2. Metodika
2.1 Výběr a hodnocení objektů
Naší snahou je navštívit co nejvíce objektů s recyklací vody, abychom se seznámili s povahou a technickou úrovní systémů recyklace, včetně technologie čištění a účelu využití recyklované vody, a se zkušenostmi majitelů/uživatelů těchto objektů. I když naší snahou je navštěvovat především veřejně přístupné budovy, v našem výběru se objevuje i několik rodinných domů. Důvodem je jednak nedostatečný počet či výběr veřejně přístupných budov, jednak zájem o další způsoby čištění (nebo i „čištění“) recyklované vody, které se u veřejně přístupných budov neobjevují, a v neposlední řadě též uzavírky velké části veřejných objektů z důvodu koronavirových opatření.
Přestože počet článků v médiích zabývajících se tématikou využití srážkových a šedých vod roste – rešerše českého tisku za období březen 2020 – březen 2021 zaměřená na články o navrhovaných a realizovaných objektech s recyklací vody v ČR (celkem 30 článků) přinesla informace o čtyřech objektech využívajících šedou vodu (z toho tří již realizovaných), o devíti objektech využívajících srážkovou vodu na splachování či mytí (dva realizované) a dalších devíti objektech využívajících srážkovou vodu na zalévání (sedm realizovaných) – počet objektů, které by bylo možné navštívit, je dosud překvapivě poměrně omezený. Naprostá většina realizací se totiž odehrává na úrovni rodinných domů a jejich veřejně dostupný seznam s kontakty pochopitelně neexistuje – a to ani budov, u kterých byl systém recyklace podpořen z veřejných financí.
Způsob výběru našich objektů je popsán v následující kapitole. K 30. 6. 2021 se nám dosud podařilo navštívit celkem 26 objektů. Pro každý navštívený objekt si pro účely projektu zpracováváme tzv. pasport, do kterého vedle základních identifikačních údajů uvádíme následující informace: počet zásobovaných osob (pravidelně, náhodně), popis systému užitkové vody, od kdy je systém v provozu, způsoby využití užitkové vody, technologie úpravy vody, způsob údržby technologie, doplňování systému pitnou vodou, možnosti odběru vzorků vody a (případné) podmínky orgánu státní správy k provozu/využití vody.
2.2 Odběry vzorků
V budovách odebíráme vzorky vody, pokud možno nejméně ze tří míst: a) surová akumulovaná voda před čištěním; b) vyčištěná voda na výstupu z procesu čištění (či z akumulace vyčištěné vody); c) vyčištěná voda nejméně v jednom místě užití (důvodem je možná změna mikrobiologické kvality v rozvodu recyklované vody). U první návštěvy objektu analyzujeme vzorky vody na cca 15 fyzikálních, chemických i mikrobiologických ukazatelů. Deset objektů sledujeme dlouhodobě přibližně v 1–2měsíčních intervalech a zde pak provádíme i další specializovaná vyšetření, např. na vybrané patogeny a podmíněné patogeny.
2.3 Dotazník
Ve spolupráci se SFŽP jsme realizovali dotazníkové šetření mezi úspěšnými příjemci dotace programu Dešťovka. Cílem dotazníku bylo zjistit zkušenosti s používáním některého z dotovaných systémů (recyklujících srážkové nebo šedé vody), identifikovat vyskytnuté problémy a deficity a zhodnotit využitelnost/smysluplnost tohoto programu. E-mailem bylo osloveno celkem 6 796 příjemců s prosbou o vyplnění dotazníku online. Odpovědělo 1 672 respondentů čili 24,6 %. Při hlubším zkoumání jsme ale zjistili, že některé emailové servery zařadily odkaz na dotazník do spamu, což možná značně snížilo množství získaných odpovědí, resp. zvyšuje respondenci (ale nevíme o kolik).
3. Výsledky a diskuse
3.1 Zkušenosti s výběrem budov
Jak již bylo uvedeno výše, v ČR neexistuje žádný celostátně vedený seznam všech objektů, které recyklují vodu. Díky Státnímu fondu životního prostředí (SFŽP) lze zjistit počet příjemců dotace Dešťovka na úrovni krajů, ale z důvodu ochrany osobních údajů se nelze k bližším informacím o financovaných objektech dostat. Navíc mnoho objektů s recyklací vody bylo vybudováno bez využití dotace státu – to se netýká jen rodinných domů, ale i většiny škol či podniků (komerčních objektů).
My jsme primárně oslovili všechny hygienické stanice s žádostí o informace o všech objektech recyklujících vodu (v budovách), o kterých vědí – ať už proto, že byly účastníky schvalovacího řízení (což není vůbec pravidlem!), nebo se k nim informace dostala jinou cestou. Dalším podstatným zdrojem informací byl tisk, resp. rešerše tisku, a dále internet – přes vyhledávače obecně a cíleně přes doporučené stránky od uživatelů, např. ekolist, enviweb, zelenebydlení apod. Rovněž jsme se snažili aktivně oslovovat majitele objektů s žádostí o spolupráci, a to skrze facebook, webové stránky SZÚ, článek na TZB-info a také přes SFŽP, ale tato cesta nebyla příliš efektivní. Podobně dopadl pokus oslovit firmy dodávající zařízení a technologie pro recyklaci vody, zda by nám poskytly seznam referenčních objektů vybavených jejich technologií. Vstřícně reagovala jen jedna malá firma prodávající bytové studny, ostatní reagovaly mlčením. Několik tipů jsme získali čistě osobním kontaktem od známých, především z okruhu architektů.
Ne ve všech případech měli oslovení majitelé objektů o naši návštěvu zájem, přestože jsme jim vysvětlili, že se nejedná o žádnou úřední kontrolu a že jim zdarma poskytneme výsledky kvality vody. Nicméně se jednalo spíše o výjimky, u většiny převažoval kladný přístup nebo aktivní zájem o spolupráci. Největším „oříškem“ pro badatele je tedy dostat se vůbec k seznamu/přehledu realizovaných objektů.
3.2 Zkušenosti s navštívenými objekty
Jak již bylo zmíněno výše, navštívili jsme zatím celkem 26 objektů, z toho 16 využívajících srážkovou vodu (popř. v kombinaci se studnou) a 10 šedou vodu (popř. v kombinaci s jinou vodou). Mezi „srážkovými“ objekty byly 4 průmyslové, 4 školské, 2 obchodní centra, 2 administrativní budovy, 3 rodinné domy (RD) a 1 ubytovací zařízení (vedle toho nabízelo ubytování pro veřejnost jedno školicí středisko a jeden RD). Jeden objekt mezitím přestal srážkovou vodu využívat kvůli poruchovosti systému. Mezi „šedými“ objekty jsou 4 bytové domy či ubytovací zařízení, 3 RD a po jednom obchodním a školícím centru a nemocnice.
Všechny „srážkové“ objekty využívají vodu na splachování WC, 8 z toho i na zálivku a 5 na úklid. Všechny RD pak také na osobní hygienu, 2 na mytí rukou, jeden (kde je užitková voda zavedena do bidetu) i k mytí intimních partií těla – ani jeden z těchto objektů vodu nedezinfikuje. Devět z deseti „šedých“ objektů využívá vodu na splachování WC (z toho jeden i na praní), jeden pouze na zálivku zahrady, protože se zavedení vody na WC ukázalo v právě dokončené novostavbě jako složité.
Polovina navštívených „srážkových“ objektů (8) je zánovních (v provozu méně než 1 rok), takže provozovatelé mají s fungováním jen omezené zkušenosti. 7 objektů je v provozu 5–10 let a jen jeden více než 10 let (14 let). Většina „šedých“ objektů (8) byla v provozu méně než 5 let, jen dva 5–10 let.
Pokusili jsme se orientačně posoudit profesionalitu systému recyklace a jeho spolehlivost pomocí třístupňové stupnice: 1 = profesionální, velmi spolehlivý systém; 2 = poloprofesionální; středně spolehlivý systém; 3 = amatérský; málo spolehlivý systém (poznámka: i specializovaná, profesionální firma může podle této klasifikace odvést amatérskou práci, takže systém není správně navržen a dobře nefunguje). Jen dva „srážkové“ objekty bychom mohli označit za profesionálně navržené a udělané, zatímco většina jich spadá kategorie 2 (jedenáct objektů, z toho dva jsou na pomezí 2 a 3) a 3 (čtyři objekty). Pokud se týká spolehlivosti provozu těchto objektů, stupněm 1 bychom označili pouze jediný objekt, osm by se pohybovalo mezi 1 a 2 a sedm by spadalo do kategorie 2 nebo na pomezí mezi 2 a 3. U „šedých“ objektů je situace trochu lepší: u čtyř objektů bychom profesionalitu označili stupněm 1 nebo 1-2, pět objektů 2 nebo 2-3 a jeden stupněm 3; spolehlivost provozu u poloviny objektů na 1 nebo 1-2, polovina objektů 2 nebo 2-3.
Jen 6 „srážkových“ objektů z 16 používá podle vyjádření provozovatele dezinfekci, reálně jsme však zjistili její fungování pouze ve 4 případech. U „šedých“ objektů jich používá dezinfekci také jen 6 (opět ve dvou případech byla ale při naší návštěvě vypnuta), zatímco 4 nikoliv. Problémy se senzorikou vyčištěné vody nám hlásili provozovatelé 9 ze 16 „srážkových“ objektů (především barva, zákal a barvení keramiky) a 5 z 10 „šedých“ objektů (zápach, zákal). Tři provozovatelé si stěžovali, že zákal ve vodě jim ničí jemnou mechaniku splachovacího zařízení a výrazně zkracuje jeho životnost; většinou se jednalo o srážkové vody.
3.3 Zkušenosti s odběrem vzorků a metodami rozboru recyklované vody
V britské normě BS 8525.1 (BS, 2010), je uvedeno, že vzorkovací místo pro běžný monitoring by mělo co nejlépe reprezentovat celý systém, tedy mělo by být v místě užití nejvzdálenějším od nádrží. V některých případech, kdy nelze identifikovat problém při rutinním monitoringu, je třeba odebrat vzorek i z akumulačních nádrží. Vzhledem k tomu, že nejčastějším užitím srážkové i šedé vody v domě je splachování WC, zaměřili jsme se na možnosti vzorkování v těchto koncových částech systému. Ve velké většině však nelze v těchto místech vzorky recyklované vody obvyklým způsobem odebrat (nelze se jednoduše dostat do nádržky na vodu pro splachování) a je třeba zachycovat do sterilní kádinky vodu vytékající zpod okrajů záchodové mísy, což samozřejmě není standardní, ani zcela odpovídající přečištěné vodě, jejíž kvalitu je třeba stanovit. Alternativou může být odběr vody ze stoupaček, ale kromě toho, že tento vzorek nemusí úplně odpovídat vzorku v místě užití, není ani zde odběr vždy jednoduchý. V případě akumulačních nádrží, zejména těch betonových umístěných v suterénu objektu, je mnohdy odběr vzorků spojen s mimořádnými akrobatickými výkony a s nutností improvizace a používání méně obvyklých pomůcek. Jestliže se volá po stanovení požadavků na kvalitu recyklované vody, bude to zároveň znamenat potřebu odebírat vzorky standardizovaným způsobem a tedy i nutnost do nově budovaných i stávajících systémů zabudovat na příslušná místa odběrové armatury (v objektech, na které se bude regulace vztahovat).
Při odebírání vzorků je velmi důležité šetření všech okolností týkajících se zdroje surové vody a způsobu čištění. Nejde jenom o vlastní technologii, ale též např. o možné způsoby čištění. Během vzorkování, ale i během vyhodnocování dotazníkového šetření jsme se setkali s použitím různých biologických preparátů, kterými někteří lidé podporují proces „čistění“. Ačkoliv přesné složení je většinou firemním tajemstvím, je známo, že tyto preparáty často obsahují komensální střevní bakterie, mimo jiné bakterie z čeledi Enterobacteriaceae. To pak zkresluje a vlastně znemožňuje správné stanovení či vyhodnocení kvality vody. U srážkových vod bude kvalita vody zřejmě dost záviset na ročním období, ve kterém se vzorky odebírají, což nastoluje otázku reprezentativnosti odběru vzorků, pokud by byla četnost kontroly kvality např. jen jednou ročně.
V normách doporučené postupy vyšetření vzorků jsou většinou založeny na membránové filtraci a kultivaci na selektivních médiích, případně na přímém výsevu, obdobně jako se zpracovávají vzorky pitných vod. Avšak vzhledem k velkému množství doprovodné mikroflóry v recyklovaných vodách je jen velmi omezené použití metod (médií) určených pro pitné vody z důvodů nízké selektivity (např. metoda dle ČSN EN ISO 9308-1). U vzorků recyklovaných a přečištěných srážkových vod by v některých případech bylo lepší využít více selektivní média případně komerční testy. Při měření některých chemických parametrů může způsobovat problémy nehomogenita bodového vzorku způsobená přítomností makroskopických nečistot (nerozpuštěných látek). Této problematice bychom se chtěli později hlouběji věnovat v samostatném metodickém článku.
3.4 Zkušenosti s kvalitou vody
Nechceme na základě výsledků zatím cca ročního sledování dělat nějaké velké závěry, ale určité typické poznatky se nám již rýsují.
„Surová“ srážková a šedá voda se považují za vhodné pro recyklaci či využití v budovách, protože mají být relativně čisté, resp. nezatížené fekálním znečištěním. Z literatury i poznatků jiných laboratoří je však známo, že pokud jsou zdrojem šedé vody sprchy a vany bytových domů a ubytovacích zařízení, pak lze očekávat fekální znečištění, a to např. od malých dětí, praní dětských plen, mytí osob s infekčním onemocněním apod. Kromě toho se ví, že i během běžného koupání může docházet k uvolňování/spontánnímu úniku střevních bakterií, nemluvě o jejich smývání z anální oblasti. Před začátkem projektu jsme dělali dvakrát opakovaný pokus, zda a nakolik se ve vodě z vany, ve které se koupaly zdravé děti ve věku od 5 do 9 let, budou nalézat indikátory fekálního znečištění – a k našemu překvapení i zde jsme nalézali na 100 ml vzorku počitatelné množství E. coli. Přítomnost indikátorů fekálního znečištění nevadí v rodinných domech, kde je stejně mikroflóra do určité míry mezi členy domácnosti sdílena, ale může být problémem u větších obytných komplexů, kdy zdrojem potenciálních infekčních agens indikovaných přítomností fekálních indikátorů jsou různé cizí osoby.
E. coli (EC) a intestinální enterokoky (EK) se vyskytují nejen ve střevech člověka, ale i teplokrevných živočichů, takže i patogenní či potenciálně patogenní mikroorganismy mohou pocházet ze zvířat (např. rody Campylobacter, Salmonella, Mycobacterium, viz např. Ahmed a kol. 2010, ad.). Ve srážkových vodách tedy nálezy indikátorů fekálního znečištění značí možnou kontaminaci vody pocházející zejména z ptáků a malých drobných savců.
Z našich dosavadních stanovení vyplývá, že v surové dešťové vodě byly pouze jednotky EC (aritmetický průměr 2,9 MPN/100 ml, min 0, max 26 MPN/100 ml); u EK se jednalo o „desítky“ až stovky (min 0; max 648 KTJ/100 ml; aritmetický průměr 75,1 KTJ/100 ml). V surových šedých vodách bylo EK průměrně 828,1 MPN/100 ml (min 0; max 2827,2 MPN/100 ml) a EK 3050,2 KTJ/100 ml (min 0, max 4*104 KTJ/100 ml).
Nálezy fekálních indikátorů v přečištěné srážkové a šedé vodě v námi navštívených objektech ukazují tabulky 1a a 1b.
| jednotka | aritmetický průměr | max | min | |
|---|---|---|---|---|
| koliformní bakterie | MPN/100 ml | 218,99 | 1203 | 0 |
| E. coli | MPN/100 ml | 0,6* | 5,2 | 0 |
| enterokoky | KTJ/100 ml | 60,8 | 389 | 0 |
| * Tato hodnota nezahrnuje průměr ze všech odebraných vzorků přečištěné vody, ale pouze z více než poloviny vzorků, neboť z důvodu většího množství doprovodné mikroflóry a tudíž zkresleného odečtu výsledků jsme během řešení projektu začali paralelně stanovovat tento indikátor též metodu nejpravděpodobnějšího počtu (MPN), kde jsou podle našeho názoru výsledky méně zatíženy chybou. Průměrná hodnota všech vzorků u ukazatele E. coli stanoveného metodou ČSN EN ISO 9308-1: 2015 je 5,3 KTJ/100 ml. | ||||
U čištěných srážkových vod byly nálezy EC až na výjimky v jednotkách MPN nebo KTJ/100 ml. Naopak EK se v některých objektech vyskytovaly až v řádech stovek KTJ/100 ml (109–389 KTJ/100 ml), což odpovídá jednak převážně nehumánnímu původu znečištění, jednak tomu, že voda se většinou nedezinfikuje.
Nulové hodnoty EC a EK u čištěných srážkových vod byly detekovány v systémech, kde se používá dezinfekce (ač někde nárazově, takže možná těsně před odběry), a tam, kde kromě dezinfekce byla užitková voda navíc dost naředěna vodou pitnou. Záleželo však i na ročním období odběru (na podzim se zdají být hodnoty vyšší než na jaře).
| jednotka | aritmetický průměr | max | min | |
|---|---|---|---|---|
| koliformní bakterie | MPN/100 ml | 118,7 | 1413 | 0 |
| E. coli | MPN/100 ml | 10,8 | 181 | 0 |
| enterokoky | KTJ/100 ml | 0,6 | 7 | 0 |
U čištěných šedých vod jsou obecně nálezy EC a EK nízké (viz tab. 1b), pouze ve čtyřech objektech byly nálezy EC vyšší (max 181 MPN/100 ml) za současně nulových nebo jednotkových hodnot EK. Nulové hodnoty v obou indikátorech byly v objektech se surovou vodou z bazénů a vířivek, u malého jednoduchého systému a dobře fungujících větších systémů.
Obvyklé nálezy koliformních bakterií (KB) u šedých přečištěných vod jsou sice průměrně 118,7 MPN/100 ml, když se však na získané hodnoty podíváme podrobněji, tak ve většině objektů jsou nulové nebo v řádu jednotek MPN/100 ml a pouze v šestině objektů jsou naopak v řádu vyšších stovek MPN/100 ml nebo dokonce tisíců MPN/100 ml. Průměr je tedy v tomto případě střední hodnota dvou extrémů. U přečištěných srážkových vod jsou hodnoty KB v řádu (pokud vynecháme pár nulových hodnot) desítek až stovek KTJ či MPN/100 ml. Vzhledem k tomu, že skupina koliformních bakterií je velmi heterogenní a obsahuje i významný podíl „nefekálních druhů“, i vzhledem k velkému množství doprovodné mikroflóry u vzorků šedých vod, se v praxi někdy stanovují též termotolerantní koliformní bakterie. Z těchto stanovení máme však zatím málo výsledků, proto je zde neuvádíme. Vedle indikátorů fekálního znečištění nalézáme v čištěných vodách také legionely či atypická mykobakteria, které jsou z hlediska zde nejrizikovější inhalační expozice mnohem významnější.
3.5 Zkušenosti provozovatelů (dotazník SFŽP)
Podrobné vyhodnocení dotazníku bude předmětem samostatného článku, zde pouze uvádíme vybrané údaje o využití srážkových vod, které však využívá 97 % realizovaných systémů.
Více než polovina respondentů (55,5 %) používá v domě srážkovou vodu pouze k jednomu účelu, a to především ke splachování WC, ostatní ji používají k jiným nespecifikovaným účelům (mezi ty může patřit i zálivka v domě či technické účely) nebo k úklidu. Dalších 32 % respondentů používá srážkovou vodu ke dvěma účelům, a to nejčastěji ke splachování WC a praní (další využití je splachování a úklid nebo splachování a jiný blíže nespecifikovaný účel, případně úklid a jiný nespecifikovaný účel; jeden respondent používá srážkovou vodu na úklid a osobní hygienu). Zbylých 11,6 % má srážkovou vodu k 3 a více účelům, a to ke splachování, úklidu a praní a/nebo jiným dále nespecifikovaným účelům; mezi další společné účely užití dešťovky v domě patří splachování, úklid a/nebo praní a osobní hygiena.
Co se týče četnosti použití, 96 % respondentů používá srážkovou vodu celoročně, a to v rodinném nebo bytovém domě, malá část pak celoročně na chatě či chalupě. Zbylá 4 % ji používají jen příležitostně (o víkendu, o prázdninách). Většina z těchto příležitostných uživatelů (84,3 %) má přitom systém na srážkovou vodu v rodinném domě, zbylých 12,5 % na chatě či chalupě, případně jiném objektu (3,1 %).
Podle příslušné technické normy (ČSN EN 1717, článek 4.2) by měly být rozvody užitkové vody v domě barevně odlišeny od rozvodů vody pitné. Z našeho dotazníku vyplývá, že toto rozlišení má jen 41,6 % objektů. Ve zbylých 39,6 % nejsou trubky odlišeny vůbec a 18,9 % respondentů neví nebo nechtělo na danou otázku odpovědět. Mimochodem, podobná je zkušenost i z námi navštívených 26 objektů, kde řádně označené potrubí užitkové vody bylo výjimkou.
Další otázky dotazníku se týkaly identifikace případných problémů a spokojenosti s kvalitou přečištěné vody. Více než tři čtvrtiny (77,3 %) nemá nebo dosud nemělo s kvalitou vody nebo celým systémem žádné problémy, někteří z nich však přesto v otázce týkající se identifikace problémů uvedli časté zanášení filtrů či zápach. Otázka týkající se problémů byla nepovinná a odpovědělo na ní 206 z 801 respondentů, přičemž někteří uvedli více než jeden nedostatek, přičemž uváděny byly i jiné (stavebně-technické či klimatické) nedostatky fungování systému. Nejčastější uvedené problémy jsou shrnuty v tabulce 2.
| příčina (projev) problému | počet odpovědí |
|---|---|
| pyl | 68 |
| zápach | 62 |
| zakalení díky jiným nečistotám (hlína, prach, saze) | 41 |
| barevné sedimenty na keramice | 16 |
| zanášení filtrů | 8 |
| technické (čerpadlo, spínač apod.) | 6 |
| drobní živočichové v nádrži | 5 |
| deficit srážek | 4 |
| pokles okolní zeminy | 2 |
| ztráta tlaku | 1 |
| plíseň | 1 |
4. Závěr
Koncem roku 2020 schválily obě komory parlamentu novelu vodního zákona (č. 544/2020 Sb.), kterou se díky jednomu, bohužel velmi nepovedenému poslaneckému pozměňovacímu návrhu pozměnil zákon o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb. Tato změna vnesla do zákona č. 258/2000 Sb. nový pojem „užitková voda“, která je zde definována takto: „Užitkovou vodou se rozumí srážková nebo šedá voda, která je upravena a hygienicky zabezpečena. Šedou vodou se rozumí odpadní voda z umyvadel, sprch a van. Užitkovou vodu lze využít pro splachování toalet a pisoárů, praní úklid, mytí vozidel, závlahu, vodní prvky nebo kropení komunikací...“ (§ 3a, odst. 7). V odůvodnění zmíněného pozměňovacího návrhu se na adresu recyklace vody pravilo: „V současné době je zároveň technologiemi na úpravu dešťové i šedé vody a jejím hygienickým zabezpečením možné dosáhnout téměř parametrů pitné vody.“
Naše zkušenosti ukazují, že buď autoři novely a jejího odůvodnění tyto technologie poněkud přeceňují a ony nejsou tak spolehlivé, nebo s nimi dosud stavební, technologické či instalatérské firmy nejsou obeznámeny či s nimi neumí pracovat. Dalším důležitým motivem pak je, že navrhovatele systémů recyklace vody ani jejich provozovatele vlastně nic nenutí tyto technologie používat, resp. vodu nějakým minimálním způsobem čistit. Mnozí provozovatelé zřejmě považují občasné senzorické závady recyklované vody (zákal, zápach) za přirozenou, nevyhnutelnou vlastnost užitkové vody, kterou není možné nebo ani třeba řešit (pokud zjistí, že by možné řešení znamenalo zvýšené náklady). Zmíněná novela zákona č. 258/2000 Sb. tento problém nijak nevyřeší, protože opomněla uvést povinné osoby a spolehla se jen na definování kvality užitkové vody, které má později řešit prováděcí vyhláška. Nebylo by však lepší, kdyby zákon či vyhláška namísto či kromě požadavků na kvalitu vody definovaly (také) požadavky na způsob čištění srážkové, šedé či jiné vhodné vody, podobně jako je tomu u veřejných bazénů? Nebo jít raději cestou individuálního posouzení rizik u každého objektu, které navrhuje ČSN EN 16941-1 a ze kterého by vyplynula potřebná technologie úpravy?
A měly by požadavky na kvalitu užitkové vody striktně řešit jen její nezávadnost (tedy v podstatě mikrobiologii) nebo i její estetickou stránku? Je např. pach jen obtěžujícím nebo i zdravotně významným faktorem? A měli bychom požadovat, aby i voda na splachování WC byla bez barvy a zákalu – nebo připustíme, že tyto estetické či technické vlastnosti jsou druhořadé a musíme upřednostnit hledisko ekologické, šetření vodou?
Protože největší reálné zdravotní riziko z užitkové vody je její neúmyslné propojení s rozvodem pitné vody, neměly by se ve světle našich poznatků (neoznačené rozvody užitkové vody) povýšit dosud jen doporučující normativní požadavky dle ČSN EN 1717 a dalších norem chránících vnitřní vodovod pitné vody na úroveň zákona?
Aby byly požadavky na užitkovou vodu funkční, musí nejprve dojít k podstatné revizi příslušných částí zákona o ochraně veřejného zdraví a asi i ke změně jiných zákonů či vyhlášek. Dosud předpokládaná účinnost od 1. 1. 2022 je zcela nereálná, bude to nejméně o rok později. Je tedy dosud určitý časový prostor k diskusi, jak by měla smysluplná regulace užitkové vody vypadat.
Poděkování
Publikace byla vytvořena v rámci projektu „Stanovení hygienických požadavků na recyklovanou vodu využívanou v budovách a v městských vodních prvcích“ (TAČR SS01010179).
Seznam literatury
- Ahmed W., Vieritz A., Goonetilleke A., Gardner T. (2010). Health Risk from the Use of Roof-Harvested Rainwater in Southeast Queensland, Australia, as Potable or Nonpotable Water, Determined Using Quantitative Microbial Risk Assessment. Applied and Environmental Microbiology, 76(22): 7382–7391.
- Baudišová D., Bobková Š., Jeligová H., Kožíšek F., Pumann P. (2021). Mikrobiální kontaminace vod v městských fontánách. In: Říhová Ambrožová J., Petráková Kánská K. (ed). Sborník konference Vodárenská biologie 2021, 10.–11. 2. 2021, Praha, str. 111–116. Vodní zdroje EKOMONITOR, Chrudim. ISBN 978-80-88238-19-5.
- BS (British Standard) 8525 - 1: 2010 Greywater systems. Code of practice.
- ČSN EN 1717 (75 5462) Ochrana proti znečištění pitné vody ve vnitřních vodovodech a všeobecné požadavky na zařízení na ochranu proti znečištění zpětným průtokem. 2002.
- ČSN EN ISO 9308-1 (75 7836): Kvalita vod – Stanovení Escherichia coli a koliformních bakterií – Část 1: Metoda membránových filtrů pro vody s nízkým obsahem doprovodné mikroflóry. 2015.
- ČSN EN 16941-1 (75 6781) Zařízení pro využití nepitné vody na místě – Část 1: Zařízení pro využití srážkových vod. 2018.
- ČSN EN 16941-2 (75 6781) Zařízení pro využití nepitné vody na místě – Část 2: Zařízení pro využití čištěné šedé vody. 2021.
V rámci projektu TAČR byl získán na české poměry unikátní soubor dat z 26 objektů, kde byly (někdy i opakovaně) odebírány vzorky vyčištěných šedých a srážkových vod, v nichž byly stanovovány fyzikální, chemické i mikrobiologické ukazatele. Je evidentní, že kvalita recyklované vody velmi záleží na způsobu provozování a že v některých případech jsou hygienická rizika vysoká. V paralelně probíhajícím dotazníkovém šetření mezi provozovateli recyklačních systémů se ukazuje, že největším problémem při používání srážkových vod na splachování bylo časté zanášení filtrů či zápach. Příspěvek v závěrech poukazuje na nutnost revize legislativy v oblasti recyklace vod v budovách. Článek považuji za velmi přínosný a doporučuji ho k vydání.