Začíná první školní rok s alternativní výukou v nově zrekonstruované škole

Fotogalerie

K založení školy vedla jednatelku neziskové společnosti Janu Havlíčkovou nespokojenost se způsobem výuky na klasických školách. „Pokud chce člověk svým dětem nabídnout alternativu, musí pečlivě hledat. My jsme školu podle našich představ našli až v Plzni, což je na dojíždění časově velice náročné,“ říká Jana Havlíčková. „Původně jsme nechtěli zakládat vlastní školu, ale absence škol na Berounsku dle našich představ vedla před 18 měsíci k rozhodnutí vybudovat školu vlastní.“

Celý projekt je financován ze soukromých prostředků rodičů. „Od začátku jsme hledali budovu, která již dříve byla školským objektem, abychom nemuseli příliš nákladně adaptovat a představovat. Budovu jsme nenašli přímo v Berouně, ale zde v Litni,“ vysvětluje jednatelka Jana Havlíčková. „Nikdo z nás se zakládáním škol zkušenosti doposud neměl. Nechtěli jsme ale jít cestou soukromých škol, kde školné činí 8 až 12 tisíc. Chtěli jsme zůstat otevření pro všechny sociální skupiny, šli jsme proto do projektu neziskové komunitní školy, kde se zapojují rodiče a dělají maximum sami. Jsme akreditovaná škola pod MŠMT, abychom od státu mohli dostávat příspěvky na děti a školné nebylo jen na rodičích. Tím pádem ale musíme splňovat hygienické předpisy a normy. Naštěstí se na nás vztahuje možnost výjimek z důvodu stáří budovy, některé věci ale musíme splňovat beze zbytku, protože jsme nový subjekt v prostoru, kde několik let nikdo nepůsobil,“ říká Jana Havlíčková.

Škola vznikla v pronajatých prostorech posledních dvou podlaží bývalého učiliště, přičemž v prvním školním roce provozu bude funkční pouze poslední podlaží se čtyřmi učebnami, výdejnou jídla a jídelnou. Ve čtyřech učebnách, kde je kromě lavic vybudováno i herní zázemí – relaxační prostor s gaučem, bude probíhat výuka všech 9 ročníků základní školy. Ranní část výuky bude společná pro prvňáky a druháky, dále třeťáky až páťáky, samostatně bude šestý ročník. „Šesťáků máme nejvíce na samostatnou třídu,“ vysvětluje jednatelka. Poslední učebnu obsadí sedmý až devátý ročník. Celkem je do prvního roku zapsáno 54 dětí.

V druhé části výuky pak děti zpracovávají téma, které si vyberou, společně napříč věkovými kategoriemi tak, aby se každý v projektu našel. Ději mají možnost vybrat si téma, které je nejvíc zajímá, samozřejmě s kontrolou, aby všichni prošli všemi oblastmi výuky. Děti téma mohou uchopit zcela samostatně.

Vše začalo na stavebním úřadě

První kroky zakladatelů školy vedly na stavební úřad, který dále odkázal na berounské pracoviště Krajské hygienické stanice a na berounský odbor HZS Středočeského kraje.

Se zprovozněním spodního podlaží se počítá za rok. „V té době můžeme očekávat i větší počet žáků, tím pádem budou mít všechny ročníky již samostatnou učebnu. Vždy ale počítáme s maximálním obsazením 17 až 18 žáků na třídu,“ upřesňuje Jana Havlíčková.

Do té doby musí škola nashromáždit dostatek finančních prostředků na nezbytné úpravy z hlediska požární bezpečnosti. Omezený počet žáků v aktuálním ročníku, jediné využívané podlaží se dvěma únikovými cestami s instalovanými hasicími přístroji z hlediska požární bezpečnosti vyhovuje. Nutné byly podle slov paní jednatelky pouze drobné úpravy týkající se např. způsobu otevírání dveří apod. „Pro splnění požadavků při zprovoznění i dalšího podlaží bude nutné vybudovat chráněné únikové cesty, což zahrnuje montáž dveří s požární odolností, nouzové osvětlení, akustické hlášení požáru, sprinklery, automatické otevírače a další,“ vyjmenovává budoucí investice do požárního zabezpečení Jana Havlíčková.

Hygienické požadavky

Nejvíce požadavků bylo z hlediska hygieny. Ty stanovuje Vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. V první řadě se počítaly potřebné metry na jednoho žáka. Prostorové požadavky stanovuje vyhláška v § 3 až § 10. V učebně je to minimálně 1,65 m², plocha šatny na jednoho žáka je 0,25 m². „Abychom splnili požadavky na plochu šaten, které původně v našem pronajatém posledním podlaží pochopitelně nebyly, museli jsme obětovat některé kabinety,“ vysvětluje Jana Havlíčková a dodává: „Z důvodu stáří budovy, která byla kolaudována v roce 1983, máme zvláštní výjimku na požadovanou světlou výšku místností. Ta je v naší budově 2,7 m, přičemž požadavek je 3,3 m s možností výjimky 3,0 m.“

Další požadavky se týkají osvětlení. Požadavky na denní i umělé osvětlení stanovuje vyhláška 410/2005 v § 12 až § 16. K osvětlení paní jednatelka vysvětluje: „Dokládali jsme výpočet osvětlení, před zahájením výuky byl nutný i audit – čili měření na místě. Požadavek vyhlášky nám aktuálně nesplňuje směr osazení svítidel, který je původní a není rovnoběžný s okenní stěnou. Dokud jsou však svítidla funkční, máme výjimku na tento požadavek. Až bude z technických důvodů třeba svítidla vyměnit, upraví se i jejich poloha. Měřením se prokázalo, že osvětlení je vyhovující, včetně osvětlení nad tabulí. Měřila se úroveň denního osvětlení a sdruženého osvětlení.“

Nezbytné je rovněž splnění požadavků z hlediska akustiky. Posuzuje se ochrana proti hluku, prostorová akustika a neprůzvučnost konstrukcí. Požadavky na ochranu proti hluku stanovuje Nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, jehož novelizované znění vstoupilo v platnost 30. července 2016. Nařízení vlády stanovuje mimo jiné hygienický limit ekvivalentní hladiny a maximální hladiny akustického tlaku v chráněných vnitřních prostorech staveb (§ 11) a hygienický limit ekvivalentní hladiny akustického tlaku v chráněných venkovních prostorech staveb (2 m před fasádou) a v chráněném venkovním prostoru (§ 12) s příslušnými korekcemi dle využití interiéru, denní doby a také s ohledem na zdroj a povahu zvuku.

Např. hygienický limit ekvivalentní hladiny akustického tlaku A se stanoví pro hluk pronikající vzduchem zvenčí a pro hluk ze stavební činnosti uvnitř objektu součtem základní hladiny akustického tlaku A L_Aeq,T 40 dB a korekcí přihlížejících ke druhu chráněného prostoru a denní a noční době, která pro přednáškové síně, učebny a pobytové místnosti škol, jeslí a staveb pro předškolní a školní výchovu a vzdělávání v době užívání činí + 5 dB.

Jediným zdrojem hluku v blízkosti budovy školy je autolakovna a autoklempírna. Měření hluku ve venkovním prostoru v době provozu těchto dílen prokázalo splnění požadavků NV 272/2011, a to v hodnotách, které splňují i limit v chráněných vnitřních prostorech.

Požadavky na dobu dozvuku stanovuje ČSN 73 0525 Akustika – Projektování v oboru prostorové akustiky – Všeobecné zásady. Požadavky na vzduchovou neprůzvučnost mezi místnostmi a obvodových plášťů budov stanoví ČSN 73 0532 Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a posuzování akustických vlastností stavebních výrobků – Požadavky.

Požadavky na dobu dozvuku v místnostech se stanovují mimo jiné z rozměrů místností. Splnění doby dozvuku již tak bezproblémové vzhledem k malým prostorům nebylo. Učebny lze provozovat, ale bylo v některých z nich nutné instalovat další pohlcovací materiály. V úvahu ale nepřicházely pohlcovače na strop, které by ještě snížily světlou výšku. Provádělo se tedy obložení stěn, instalovaly se koberce a další vybavení.

Investice do instalací

Pronajaté prostory neměly funkční vytápění a zdroj tepla. Jako zdroj pro zajištění tepelné pohody a průtokovou přípravu teplé vody byl zvolen plynový kondenzační kotel Protherm Panther Condens. Vlastníkem budovy je obec, ta však na tuto investici prostředky neměla. „Vytápění jsme museli zainvestovat rovněž sami. Je to jediná věc, která byla na škole celá řešena dodavatelsky,“ vysvětluje Jana Havlíčková. Společně s osazením kotle, zapojením a napojením na komín se prováděly i kompletní rozvody otopné soustavy a osazovala se otopná tělesa.

Další nutností byly hygienické kabiny pro dívky, které jsou povinné, pokud jsou dívky na druhém stupni ZŠ. Dále se např. upravovaly rozvody vody a prováděl se mikrobiologický rozbor kvality vody.

Prvního začínáme, nevěříte?

„Na začátku jsme vůbec neměli představu, jak se do projektu pustit, jak se shání škola. Zprvu jsme jen skládali informace, jaké všechny požadavky od jakých institucí budeme muset splnit. Když jsme měli budovu, tak jsem trochu panikařila, kdo nám v ní bude učit. Pak jsme oslovili učitele a dali dohromady partu pedagogů, kteří model školy chápou stejně jako my. Investice do školy, které jsme z vlastních prostředků vynaložili, činí asi 300 tisíc korun. O prázdninách zde rodiče škrábali zdi, malovali, nyní uklízíme. Zbývá nám poslední kontrola stavebního úřadu a splnění posledních požadavků hygieny. 1. září otevíráme. Nevěříte?“ shrnuje Jana Havlíčková na závěr naší návštěvy, která proběhla několik dní před koncem prázdnin, a ke koncepci své školy dodává:

„Myslíme si, že ve výuce dětí je zásadní naučit se komunikovat s ostatními lidmi a nacházet si svůj vlastní směr a životní náboj. Spousta lidí trpí tím, že dělá práci, která ho až tolik nezajímá nebo nebaví, a pokud to nedokáží nějakým způsobem ventilovat, jsou nešťastní. Právě proto bychom byli rádi, aby děti nebyly utopené již v dětském věku, kdy kolikrát zjistí, že se ve škole nedozví spoustu informací, které je zajímaly ve školce, ale zjistí, že mají sedět v lavicích a poslouchat od rána do odpoledne výklad někoho, kdo systematicky říká jednu informaci za druhou, pro děti to není úplně záživné a netuší, co by s tím vším měly jednoho dne dělat.

Podle nás nemá příliš smysl dětem předávat, co někdy někdo řekl a k něčemu došel. Lze to, ale to se dočtou i na internetu, na to není třeba sedět každý den devět let ve škole. Podporujeme je v kreativním myšlení, v tom, aby si vše vyzkoušely. Rozvíjíme je individuálně v tom, co je baví. Máme zkušenosti s tím, že pokud si děti něco zažijí samy, dojdou k nějakému výsledku svou vlastní cestou, tak to je ten hlavní přínos, to, co jim zůstává napořád. Nechceme, aby děti jely po nastavených kolejích, chceme, aby si ty koleje samy stavěly.“

Fotogalerie