Osvětlení

Osvětlení (myšleno umělé) můžeme z technického úhlu pohledu kromě jiného charakterizovat jako soubor technických zařízení a prostředků pro osvětlování. Umělé osvětlení není přirozenou složkou životního prostředí – používá se k vytvoření příznivého světelného klimatu pro dobu, kdy přirozené denní osvětlení není dostatečné, nebo je nelze plnohodnotně využít. Osvětlení umělými světelnými zdroji musí vytvořit podmínky pro zrakovou pohodu – jeho charakteristickou vlastností je (relativní) stálost v čase. Mezi základní výhody řadíme možnost jeho variabilní nastavitelnost (umělé osvětlení zajištěné osvětlovací soustavou může být: odstupňované, místní, náhradní, nouzové, protipanické, přímé, smíšené, nepřímé směrované, rozptýlené, plošné, bodové atd.). Jednou z mála nevýhod se jeví odlišnost jeho spektrálního složení od denního světla a s tím související odlišné vnímání barev.

Základem dobré „osvětlovací“ praxe je splnit kromě požadované osvětlenosti další kvalitativní a kvantitativní požadavky, které jsou dány uspokojením tří základních lidských potřeb: zrakové pohody, zrakového výkonu a bezpečnosti.

Osvětlení viditelným světlem (elektromagnetické záření v rozmezí vlnových délek 380–760 nm) dělíme na problematiku: denního (přirozené a přírodní) světla, umělého světla a sdruženého osvětlení.

Umělý světelný zdroj (legislativou daný ekvivalent anglického termínu „lamp“ ): zdroj optického záření, zpravidla viditelného. Poznámka: termín „lamp“ se někdy používá pro některá svítidla – např. petrolejová lampa, důlní lampa atp.
(ČSN EN 12665 , článek 3.3.1)

Osvětlovací soustava (lighting system): osvětlovací zařízení nebo řešení osvětlení (světelné zdroje, předřadníky, svítidla a ovládání) požadované pro osvětlení, jeho instalaci a provoz během jeho života.
(ČSN EN 12665 , článek 3.5.58)

Zraková pohoda: subjektivní stav zrakového pohodlí vyvolaný světelným prostředím. Zrakovou pohodou se myslí příjemný psychofyziologický stav, potřebný pro účinnou práci i odpočinek, splňující hygienické požadavky, který závisí především na intenzitě a jakosti osvětlení, na architektonických vlastnostech prostoru (barvy, tvary, poměry atd. v daném prostoru) a na stavu zraku.
(ČSN 73 0580-1 , článek 3.1.10)