Povodňová prevence v jednom z regionů Moravského Toskánska

Jaroslav Putík: „Chvála nesouměrnosti. Na jednom konci se lidé smějí, na druhém pláčí, tady je sucho, tam zase povodně, někdo je šťastný, jiný slzí, je to krásné i hrozné, svět je nesouměrný, ale my si toho nevážíme a prahneme po souměrnosti. Naštěstí marně.“

Pragmatický a účelový areál v kontextu Lysé hory a Beskyd

Kde jsme se to ocitli? Vypadá to jako nádherná krajina jižní Moravy, na první pohled úrodná, a ještě ke všemu krásná. Co mě opravňuje vynášet takové soudy? Není to jenom můj názor, je to už dlouhou dobu část malebné krajiny, které si nemohli nevšimnout estéti s dobrým okem, tedy fotografové. Po právu. Nacházíme se v okolí obce Šardice, které jsou obcí v regionu Slovácka, dříve Moravského Slovácka v okrese Hodonín. Tato lokalita je jedním z několika míst v okolí nazvaných Moravské Toskánsko. A rozhodně to není nikterak nadsazené. Táhlé lány, které se krásně proplétají zvlněnou krajinou okolo vás, proložené pásy vyšší zeleně, keřů, stromů a remízků, pozapomenutá kaplička jako z pohádky, podle ročních období se zde mísí barvy a ve zlatou hodinu to zde bývá ráj pro fotografy. Potud krása, a tedy vše v pořádku. Veliký omyl. V pořádku je tato krajina jenom zdánlivě. Část našeho příběhu je bohužel zcela prozaická a stále stejné písnička.

Je to sice o zeleni, tedy evergreen, nicméně hodně ohraná písnička

Špatné pochopení, a tedy následné uchopení tvorby zdejší krajiny, jak jinak předešlým režimem. Výtěžnost, jako politická objednávka a tomu podřízené veškeré počínání. Opět po vzoru velkého bratra na východě spojíme lány do celků, rozoráme remízky, oka lesního porostu uvnitř polí, kde nalezne útočiště zvěř, hmyz, ale i nezbytná voda. Intenzívní hospodářství, nevhodné plodiny, meliorace, doslova drancování krajiny, půdní eroze, vítr, nedostatek vody. V případě větších srážek voda proteče zcela nevhodným řídkým porostem kupříkladu kukuřice, sjede bleskem do nižších poloh. Bere s sebou veškeré živiny, ornou půdu, zanechává za sebou erodovaný fond, který pak při suchu zvedá vítr a dokonává dílo zkázy. Potoky a říčky v údolí narovnané do perfektních přímek, koryta leckdy vyztužená kamennými břehy nebo betonem jsou bez šance, jak udržet vodu v krajině. Takže prosviští místy původního určení a objeví se v míře nečekané tam, kde už o ni nestojíme a už vůbec ne v takovém množství. Povodeň je na světě a my hledíme na domy s vodou podhryzanými základy, jak padají v troskách nebo odplouvají vstříc svému konci. Je to nadsazené? Vůbec ne.

Dokladů o chybném počínání máme dostatek, ale…

Za posledních dvacet let můžeme jmenovat ty opravdu veliké a vážné. V roce 1997, 2006, 2013. Těch menších a lokálních bylo skoro nepočítaně. Za 100 let nalezneme povodně v roce 1925, 1940, 1954, 1981, 1987 a k tomu tři data z posledních dvaceti let. Ty historické povodně byly převážně spojeny s jarním táním sněhu ve vyšších polohách, bariérami ledu na řekách níže. Nejhůře zasažená místa v posledních dvaceti letech byla Morava a východní Čechy, ale vlastně v podstatě skoro třetina republiky. Pak povodeň označujeme jako tisíciletou vodu, stoletou vodu, pro neznalce zbytečné pojmy, protože nikdo neví, kdy a kolikrát se tato apokalypsa prožene republikou, a to zcela neočekávaně. Tudíž za současného stavu naší krajiny, vodního hospodářství, povrchových i podzemních vod, lesů, vrtochů počasí lokálně i celosvětově, je bezpředmětné brát v potaz kalendář, různé pranostiky a historické reminiscence, ze kterých usoudíme, že tato voda je stoletá nebo že taková nyní přijde. Chování dříve odhadnutelných jevů na naší planetě se zcela vymyká běžným normám. Chce se říct, že planeta si dělá, co chce. Chyba, ten, kdo je tomu na vině a dělá si co chce, je člověk. Ta skládačka je jako puzzle, od nejmenšího dílku až po celou planetu. Vyjměte jeden dílek a skládačka je neúplná, je-li ten dílek základem celku, pak je to chyba na druhou. Za vším je spatně uchopená lidská součinnost s naší matičkou zemí, někdy z neznalosti, převážně však z lidské nenasytnosti, ignorantství a zcela cíleného nezájmu o to, co bude po nás.

Jak to souvisí se Šardicemi a krásným Moravským Toskánskem

Vraťme se k obci Šardice. Zajímavé je, že těch špatných příkladů máme v okolí poměrně hojně. V těsní blízkosti nalezneme kdysi chybně řešený potok Trkmanka, zmizelé Kobylské a Čejčské jezero. O něco dále, ale stále na jižní Moravě, nalezneme problém vážně zdevastované vzácné lužní krajiny, Baštýnský potok, regulace Dyje, Vrbovnu u Hrušovan nad Jevišovku, jezero Lednického parku a další příklady. O jejich revitalizacích jsme si zde povídali a opět ve svém nadšení a optimizmu projevím dílčí skepsi. Protože je to stále dokola a výsledek je velmi nejistý. Znovu se tedy snažím bojovat s větrnými mlýny. Pokolikáté už sedlám bílou kostnatou herku zvanou Rozinanta, okován rezavým brněním po předcích, po boku věrného zbrojnoše Sancho Panzu, abych opět usiloval o nemožné? Ale máme vůbec právo tyto pokusy o pomoc naší planetě vzdát? To udělá jen zbabělec a ignorant, ani za jednoho s dovolením nechci být.

To pořád nezní tak hrozně

Proč ten epický úvod? Protože se obtížně identifikuji s chybami našich předků, byť vznikly z jakýchkoliv pohnutek. Hledám společně s naším serverem příklady, které ukazují, že náprava je možná a chci ji vytroubit do světa. Pokud to nebude mít dopad na celou planetu, pak alespoň na místa, kterými se toulám a píšu o nich. Že ta záchrana je marginální? Nemyslím si. Řekněte to těm rodinám, které přišly o své blízké právě v důsledku těchto chyb. Že o tom nevíte?

Šardice letitě zasahovaly lokální povodně. Nicméně v červnu 1970 se souhra všech vlivů a okolností projevila naplno. Větrná smršť spolu se silnou průtrží mračen rozvodnila okolní potoky, cesty proměnila v říční koryta a povodňová vlna o šířce 100 metrů zaplavila obec Šardice, ale také blízký lignitový důl Dukla, který je kousek nad obcí. Voda zaplavila přes 32 kilometrů chodeb a uvěznila zde 34 horníků. Poddolované území se stalo pastí. Přes mezinárodní pomoc se jejich záchrana nezdařila. Obrovské škody na majetku, životy 34 horníků a jedné oběti v zaplaveném domě v Kyjově Boršicích byly mementem předešlého neuváženého přístupu k řešení krajiny a špatného obhospodařování polností. Důl skončil těžbu lignitu v roce 1993. Člověk je nepoučitelný a pokusy o napravení svých chyb podniká většinou až po tragických důsledcích. Zde tomu nebylo jinak. Jako vždy kolotoč o financích, rozhodování a okolnosti doby vedly k prodlevám, jež mohly přinést obdobné následky. Protože až teprve v roce 1989 bývalý starosta obce Miroslav Gregorovič došel k rozhodnutí, že jediné řešení je v komplexních pozemkových úpravách. V době neštěstí pracoval v dole Dukla a vše prožil takříkajíc na vlastní kůži.

Komplexní revitalizace proběhla v letech 2000-2007. I díky nim v posledních 10 letech v okolí Šardic vznikly nové krajinné prvky, které dělí obrovské lány polí na menší, veškeré druhy biocenter a biokoridorů. Aha, a vzniká nám zde zřejmě opět krásná malebná krajina Moravského Toskánska, ale hlavně dochází k příklonu k původnímu uspořádání krajiny se všemi krajinotvornými prvky. Pochopitelně, že celé dílo je kontinuální a nekonečný revitalizační proces, je to celá filosofie a komplex chování všech zainteresovaných. Sladit to je nesnadný úkol, ve hře je i spousta peněz, dotace a rozhodnutí, která musí vzít za své a následně zrealizovat.

Ještě drobné ohlédnutí za krajinnými prvky sloužícími pro smysluplné změny v krajině. Jsou to souvislé pásy křovin, polní cesty, strouhy, meze, aleje, živé ploty, příkopy, průlehy, vsakovací pásy, ochranné hrázky a nádrže, suché poldry, tedy biokoridory, včetně přechod zvěře mezi lesy nebo i zazeleněné přechody přes dálnici. Jsou to vlastně takové „páteře krajiny“, které napomáhají její ekologické stabilitě, odolnosti proti nechtěným vnějším změnám a vlivům, pestrosti, tedy biodiverzitě, s vysokým podílem biomasy v krajině. Svoji roli si na místě Šardic pravděpodobně zahrálo i chování území, jež je poddolováno a má dozajista vliv na povrchové i podzemní vody. Své by o tomto problému mohli povídat obyvatelé na české straně u obrovského dolu Turów, jež nebezpečně ovlivnil hydrogeologické poměry v lokalitě. V současné chvíli má obec vypracovány ochranné prvky, které utvářejí zdejší krajinu tak, aby se předešlo podobné apokalypse z roku 1970. Některé jsou zcela viditelné, praktické i estetické, ale některé zůstávají mírně latentní. Po dlouhém hledání v mapách a několika telefonátech se starostkou obce jsem je postupně dohledal.

Další prvky řešení ochrany obcí a majetku, ale i krajiny okolo

Mimo vyjmenovaných biokoridorů, zelených předělů, členění polností a vinohradů, pestrosti plodin a dřevin, je zde ještě možnost vyřešení přívalových dešťů, průtrží, které jsou stále častější u nás i ve světě. O provázanosti, či neprovázanosti vlivů počasí ve světě a u nás si nedělejte velké iluze, protože pokud zrovna Floridu válcuje hurikán, buďte si jisti, že v Evropě zrovna leje jako z konve.

Souvisí to spolu? Myslím, že ano, i když je to zdánlivě velmi vzdálené.

Lokální nebo dlouhodobé průtrže mohou lokálně ovlivnit chování nadměrné masy povrchových vod, a to je to místo, kde lze věci řešit. Zde je jakékoliv rozumné řešení potřebné a vhodné. To, že v posledních letech patří Šardice k nejteplejším a nejsušším místům v republice, není důvod věci neřešit. Pokud se domníváte, že hovoříme o nějaké drobné revitalizaci potůčku, který bude umravněn, pak na takovou možnost rychle zapomeňte. Mluvíme o adaptačních opatřeních na ploše okolo 1 600 ha. Celý souhrn protipovodňových opatření v krajině vyšel na více než 44,1 milionů Kč. Náklady byly hrazeny z dotačních titulů (např. OP Životní prostředí, Ministerstva zemědělství, Jihomoravského kraje) i vlastních zdrojů obce Šardice.

Samotné biokoridory by nemusely v případě potíží stačit. Zjišťovat smysl přijatých opatření empiricky, myšleno zkušeností, jež přinese další nechtěná velká voda, by bylo nesmyslné. Tak co je ta další možnost? Odborníci tuší, že řeč je o zadržení vody v nádrži se stávající vodou a další kapacitou pro její nadbytek. Tedy něco na styl nádrže, přehrady nebo jezera. Ta má nespornou výhodu pro vodní živočichy, ptactvo, odpočinek a volnočasové aktivity. Zde by bylo možné hovořit o poldru polosuchém s možností akumulace další vody v případě povodní.

Polosuchým poldrem s trvalou hladinou vody je Zápověď

Na vodním hospodářství okolí obce Šardice je Zápověď označena jako poldr číslo 1, s trvalou vodou. Byla vybudována v roce 2010 za cca 20 miliónů a povodeň ji prověřila v tomtéž roce. Naštěstí úspěšně. Rybářský svaz zde provozuje rybolov, nádrž má nestálou hladinu, v době sucha je to na ní znát. Vlevo vzadu do svahů má svůj přítok zvaný Šardický potok. To je ten potok, co s vodou ze svahů v okolí způsobil katastrofu v roce 1970. Od těch dob se naštěstí změnilo hodně, tudíž nádrž je jako krásný prvek zasazený do krajiny, slouží lidem, v okolí jsou trvalé travní porosty, pole předělená biopásy. Díky rozumné domluvě se zemědělci se zde vytvořila krajina, která již dává smysl. Nicméně vody nadzemní i spodní je stále nedostatek, proto je doporučené nakládat s ní hospodárně, bazény nejsou dovoleny. Zhoršené hydrologické podmínky jsou zde stále patrné.

Ostatní opatření spočívají hlavně v suchých poldrech

Za 12 miliónů byla v roce 2017 vytvořena druhá nejvýznamnější nádrž číslo 2, zvaná Červenice, v provedení suchý poldr, dvě tůně.

Vybudoval ji Státní pozemkový úřad a bezúplatně ji převedl obci. Z dalších úprav byla přeložena polní cesta, vysázeny stromy, opraveno koryto potoka, biokoridory, pásy stromů a travních porostů včetně liniové výsadby. Při současném suchu nemohl prokázat poldr svoji účinnost, tudíž na zadržení vody v krajině nebo velké vody při povodních stále čeká. Je to jako s pojištěním. Zrušte si ho a uvidíte, jak rychle naberou události na spádu.

Třetí poldr se nachází na Loučkovém potoce, v provedení suchý poldr, dva zemníky, byl zkolaudován v roce 2018 za 10 miliónů, kdy investorem byla obec.

Na hraně obce, na soutoku Šardického potoka se Stavěšickým potokem a potokem Červenice se nachází další opatření včetně suchého poldru číslo 4. Lokalita se nazývá Mlatevňa, suchý poldr s trvalou zvodní. Celková plocha nádrží činí cca 9 ha za 5,3 miliónů.

Pochopitelně, že tato adaptační opatření se neomezila pouze na poldry a biokoridory. Bylo založeno několik lokálních biocenter, záchytných příkopů, obnoveny byly některé polní cesty s osázením zelení. Výsadba je provedena na celkové ploše 10 ha, v součtu bylo vysazeno asi 13 800 stromů a 4 500 keřů.

Jarní Moravské Toskánsko, polnosti s biokoridory a vinohrady Fotografie – Petr Brandejský

Perlička závěrem

Perličkou na závěr, snad jako pasívní odpor proti těm, kteří se zpočátku snažili věci komplikovat a neumožnit jejich realizaci, třeba konstatovat, že časopis Condé Nast Traveller tuto oblast zařadil mezi 50 nejkrásnějších míst na Zemi. Dozajista tomu přispěla i proměněná estetika krajiny po zdařilých a tolik potřebných adaptačních opatřeních.

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie – autor a Ing. Michal Brandejský
• Fotografie, část textů – www.nadacepartnerstvi.cz a projektu Adapterra Awards