Reminiscence na zapomenuté vídeňské řemeslo profilovaných venkovních omítek

Johann Wolfgang von Goethe: „Z řemesla se lze pozvednout k umění. Z fušování nikdy.“

Okřídlené povzdechnutí nad starým dobrým řemeslem

Tuším, že obava o vymizení bývalé řemeslné zručnosti a dovednosti profesionálů v jakémkoliv segmentu našeho počínání vedla pana architekta Jana Proksu k této krásné stavbě. Pokud by zůstal na půl cesty se současnými trendy řemeslného ztvárnění dnešního trendu fasád, pak by pravděpodobně jeho vila v Perchtoldsdorfu nedopadla zdaleka tak, jak ji uvidíte.

To, že „řemeslo má zlaté dno“, je celkem vyprázdněné slovní klišé, kterým se odkazujeme na zručnost našich otců, spíše dědů, kdy klika byla mosazná a ne bakelitová, jádro zděné, ne umakartové, okna bývala dřevěná, spoje opravdové truhlářské, kování zámečnická, nátěry opravdovou barvou. Pochopitelně, že části těchto daností jsme schopni dosíci vlastní zručností, zručností opravdových profesionálů, případně koupí toho, co žádáme v top kvalitě. To však většinou jaksi nadstavbově, ne běžně a převážně za draho.

Ale za své bohužel vzalo i to dřevní řemeslo, expanzní pěna dokáže utěsnit cokoliv, často řemeslo jenom předstíráme, z lenosti či neznalosti. Věci flikujeme neodborně z finančních či jiných důvodů, „pravý řemeslník“ natře svého předchůdce, aby vám následně dokázal, že je stejný lempl, jako ten, jež byl terčem jeho výsměchu. Často je to fušeřina bez výrazné sebereflexe autora. Pokud si instalatér pozvaný na výměnu radiátoru půjčuje postupně vaše nářadí, žduchněte ho ze schodů. No, ale kdo to teda udělá. To zlaté dno totiž samo o sobě pravé řemeslo negeneruje, alespoň ne u nás. Proto je milým překvapením, když někdo sáhne k časům trochu minulým, možná časově náročnějším, pracnějším, ale esteticky zcela nesouměřitelným.

Skvělou dispozici postřehnete nad projektem nebo při návštěvě domu samotného. Dělá z domu smysluplný organismus s logikou jeho funkcí. Technické a technologické finesy postřehnete často až při provozu. Ztvárnění hmot stavby je jistě zajímavé, což vidíte i v kontextu okolních staveb naší vily. Nicméně v konečném důsledku jsou tyto sousední domy vcelku obyčejné až fádní. Proč to? Ta esence výjimečnosti je totiž právě v pojetí fasády v symbióze s rozehranou hmotou naší stavby. Tohle naráz není žádná běžná „budka“, ale esteticky ztvárněná architektura. Sláva, a jsme u merita věci. Je to prosté, ale obtížné k nalezení správného nápadu a vyváženého celku. Takzvaná profilovaná fasáda má pravděpodobně předobraz ve svislém žlábkování sloupů zvaném kanelování. Výsledkem jsou tedy kanelury, u sloupů tedy shora dolů. Používalo se u sloupů, polosloupů nebo pilastrů (mělký reliéf sloupu na zdobných fasádách). Počátek mají v Egyptě, Persii, hlavně však antickém Řecku a Římě. V našem případě je toto profilování, tedy kanelování, ve vodorovném směru. Pokud vám výraz kanelury něco připomíná, tak máte pravdu, protože canalis je latinsky žlab, žlábek.

Naráz na nás hledí vila s vzezřením prvorepublikové noblesní stavby, jíž bylo dosaženo zcela jednoduchými soudobými prvky a postupy. Opravdu jednoduché, čisté, pohledné, ale přijít na to jak, je to základní know-how, které se zde počítá. No a jsme doma, tedy u vily v Perchtoldsdorfu…

Vila v Perchtoldsdorfu – základní popis

Profil fasády nového domu je reminiscencí na zapomenuté elementy tradičního vídeňského řemesla profilovaných venkovních omítek.

Studio	Jan Proksa – Architekt
Autor	Jan Proksa, hlavní architekt
Kontaktní e-mail	office@janproksa.com
Web	www.janproksa.com
Adresa studia	Dianagasse 5/10, 1030 Vídeň, Rakousko

Umístění projektu	Perchtoldsdorf
Země projektu	Rakousko

Rok projektu	2016
Rok dokončení	2020
Zastavěná plocha	132 m2
Hrubá podlahová plocha	313 m2
Užitná plocha	249 m2
Plocha pozemku	528 m2

Fotografie	BoysPlayNice, info@boysplaynice.com, www.boysplaynice.com
Spolupráce	Krajinářská architektura: Korbinian Lechner Architektka – spolupráce na návrhu: Ursula Knappl Statika: Neli Rachkova-Anastassova Tepelná technika: K2 Bauphysik

Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu

Autorská zpráva

Představa vily, prostírajícího se komplexu domů a pozemků, echo dynastické opulence. Výzvou pro tuto zakázku v klidném prostředí na kraji Vídně bylo dosáhnutí maximálního povoleného objemu stavby na velmi úzké parcele. A to tak, aby bylo vytvořeno moderní prostředí pro žití dvou generací. Prvním dojmem při pohledu na objem domu je box na žití, nicméně oko brzo rozezná lehkou diskrepanci objemů mezi pravým a ostrým úhlem. Lehká nepravidelnost úhlů je použita jak navenek, tak vevnitř. Tento pohyb je možné cítit skrz celou strukturu stavby. Od intimního vchodu až po otevřené prostory hlavních obývacích prostorů je možné rozeznat jisté napětí těchto dvou geometrií. Samotná fasáda domu z vápenné omítky je reminiscencí na unikátní dovednost tradičního řemesla vídeňských domů z přelomu 19. a 20. století. V posledních dekádách bylo toto umění nahrazeno standardizovaným použitím polystyrenových fasád a systémového použití venkovních omítek.

Materiály

Nosné stěny – Porotherm 44 W.i Plan
Vnější omítky a fasádní barva: Keim – Grobputz a Feinputz
Vnitřní omítka (bez barvy): Fa Röfix – Manteca geschliffen
Okna: dřevohliníková – Fa SORA
Podlaha: prkna z dubu – Wohngesund
Zásuvky a vypínače: Gira E22
Vnitřní osvětlení: Zumtobel Panos

O studiu

Naše vídeňská kancelář se specializuje na individuální řešení architektonických a uměleckých projektů, malých / středních / velkých domů, urbanismu, krajinářské architektury, interiéru a sochařských děl. Každý člen našeho týmu specialistů má bohatou zkušenost a přináší tím řešení pro potřeby našich klientů.

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – STUDIO JAN PROKSA – ARCHITEKT a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.